CANEVALLE Carlo Antonio 19.2.1688-2.5.1740: Porovnání verzí
(CANEVALLE_Carlo_Antonio_19.2.1688-2.5.1740) |
Bez shrnutí editace |
||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 9: | Řádek 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 381 | ||
}} | |||
'''CANEVALLE, Carlo Antonio''' ''(též CANEVALE, CANEVALLI, Karl Anton), * 19. 2. 1688 (datum křtu) Praha, † 2. 5. 1740 (datum pohřbu) Praha, architekt, stavitel'' | |||
Byl synem Marca Antonia C. (1652–1711) a Františky. | |||
Po složení přísahy věrnosti se 11. 4. 1712 stal měšťanem | |||
na Novém Městě pražském. 27. 8. 1712 se v Praze oženil | |||
s Johannou Zuzanou (či Rosinou) Marticelliovou († 1740). | |||
Křtu jeho potomků se účastnil architekt František Maxmilián | |||
Kaňka a štukatér Tommaso Soldati. Konec svého života | |||
prožíval údajně nuzně v bídném stavu, ač bydlel ve vlastním, | |||
nikterak ale výstavném domě v Široké ulici. | |||
Jeho činnost nebyla uspokojivě objasněna, přestože se C. jméno | |||
spojuje s několika nanejvýš zajímavými stavbami. Bezpečně | |||
doložený kostel sv. Mikuláše ve Vraclavi u Vysokého Mýta | |||
ukazuje na vysokou kvalitu jeho návrhů a realizací. Projekt | |||
této dynamicky pojaté stavby, financované a vybudované | |||
1724–26 městem Vysoké Mýto, vyhotovil 1721. Ústřední | |||
prostor vytvořil na základě oválu, v průčelí se objevuje zvlněná | |||
křivka, ukazující na jeho příklon k vrcholně barokní dynamické | |||
tvorbě. Jistě se účastnil přestavby (1723–29) a nelze | |||
ani vyloučit, že byl autorem barokní podoby kostela sv. Petra | |||
a Pavla na Vyšehradě, která se nedochovala, protože chrám | |||
byl posléze regotizován. Připisuje se mu také velmi pozoruhodný | |||
kostel sv. Jana Křtitele na Makové hoře u Smolotel | |||
(1719–22), založený opět na centrálním oválu. Dynamičnost | |||
hmotového rozložení ještě podtrhují na koso postavené věže. | |||
Dále se s jeho jménem spojují kostel sv. Jana Nepomuckého | |||
v Rožmitále pod Třemšínem (1729–32) a návrh fary v Popovicích | |||
(1730). | |||
'''L:''' Z. Wirth, Soupis památek historických a uměleckých v politickém okrese | |||
vysokomýtském 16, 1902, s. 236n.; J. Čarek, Sv. Mikuláš pod Vraclaví, | |||
1946, passim; Toman 1, s. 123; I. Kořán, Umění a umělci baroka v Hradci | |||
Králové, in: Umění 19, 1971, s. 53n.; E. Poche a kol., Umělecké památky | |||
Čech 3, 1980, s. 261, s. 376n., 4, 1982, s. 265n.; P. Preiss, Italští umělci | |||
v Praze, 1986, s. 335n.; Saur 16, s. 138; R. Baťková, Umělecké památky | |||
Prahy. Nové Město, 1998, s. 726; KSN 2, s. 245; Architekti, s. 97. | |||
Pavel Vlček | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:74- Architekt]] | [[Kategorie:74- Architekt]] | ||
Aktuální verze z 11. 10. 2019, 12:26
| Carlo Antonio CANEVALLE | |
 | |
| Narození | 19.2.1688 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 2.5.1740 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 74- Architekt |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 381 |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43700 |
CANEVALLE, Carlo Antonio (též CANEVALE, CANEVALLI, Karl Anton), * 19. 2. 1688 (datum křtu) Praha, † 2. 5. 1740 (datum pohřbu) Praha, architekt, stavitel
Byl synem Marca Antonia C. (1652–1711) a Františky. Po složení přísahy věrnosti se 11. 4. 1712 stal měšťanem na Novém Městě pražském. 27. 8. 1712 se v Praze oženil s Johannou Zuzanou (či Rosinou) Marticelliovou († 1740). Křtu jeho potomků se účastnil architekt František Maxmilián Kaňka a štukatér Tommaso Soldati. Konec svého života prožíval údajně nuzně v bídném stavu, ač bydlel ve vlastním, nikterak ale výstavném domě v Široké ulici.
Jeho činnost nebyla uspokojivě objasněna, přestože se C. jméno spojuje s několika nanejvýš zajímavými stavbami. Bezpečně doložený kostel sv. Mikuláše ve Vraclavi u Vysokého Mýta ukazuje na vysokou kvalitu jeho návrhů a realizací. Projekt této dynamicky pojaté stavby, financované a vybudované 1724–26 městem Vysoké Mýto, vyhotovil 1721. Ústřední prostor vytvořil na základě oválu, v průčelí se objevuje zvlněná křivka, ukazující na jeho příklon k vrcholně barokní dynamické tvorbě. Jistě se účastnil přestavby (1723–29) a nelze ani vyloučit, že byl autorem barokní podoby kostela sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, která se nedochovala, protože chrám byl posléze regotizován. Připisuje se mu také velmi pozoruhodný kostel sv. Jana Křtitele na Makové hoře u Smolotel (1719–22), založený opět na centrálním oválu. Dynamičnost hmotového rozložení ještě podtrhují na koso postavené věže. Dále se s jeho jménem spojují kostel sv. Jana Nepomuckého v Rožmitále pod Třemšínem (1729–32) a návrh fary v Popovicích (1730).
L: Z. Wirth, Soupis památek historických a uměleckých v politickém okrese vysokomýtském 16, 1902, s. 236n.; J. Čarek, Sv. Mikuláš pod Vraclaví, 1946, passim; Toman 1, s. 123; I. Kořán, Umění a umělci baroka v Hradci Králové, in: Umění 19, 1971, s. 53n.; E. Poche a kol., Umělecké památky Čech 3, 1980, s. 261, s. 376n., 4, 1982, s. 265n.; P. Preiss, Italští umělci v Praze, 1986, s. 335n.; Saur 16, s. 138; R. Baťková, Umělecké památky Prahy. Nové Město, 1998, s. 726; KSN 2, s. 245; Architekti, s. 97.
Pavel Vlček