COLLINUS z Chotěřiny Matouš ?1516-4.6.1566: Porovnání verzí
(COLLINUS_z_Chotěřiny_Matouš_1516-4.6.1566) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Matouš COLLINUS z Chotěřiny | | jméno = Matouš COLLINUS z Chotěřiny | ||
| obrázek = | | obrázek = Collinus Matous portret.jpg | ||
| datum narození = 1516 | | datum narození = 1516 | ||
| místo narození = | | místo narození = Kouřim | ||
| datum úmrtí = 4.6.1566 | | datum úmrtí = 4.6.1566 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel<br />61- Pedagog | ||
61- Pedagog | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 444-445 | ||
}} | |||
'''COLLINUS z Chotěřiny, Matouš''' ''(též KOLIN, KOLÍN, KALINA), * ? 1516 Kouřim, † 4. 6. 1566 Praha, humanista, pedagog'' | |||
Studoval nejprve v Praze, od 1530 ve Wittenbergu (v univerzitní | |||
matrice je ale zapsán až od 1534), kde 1540 dosáhl magisterského | |||
titulu. Kromě vlastního studia vyučoval chlapce | |||
z pražských patricijských rodin, kteří zároveň navštěvovali | |||
přednášky na wittenberské univerzitě. S doporučením Philipa | |||
Melanchtona, s nímž nadále udržoval pravidelné styky, | |||
odešel na podzim 1540 do Prahy. V zimě 1540/41 byl | |||
pravděpodobně vychovatelem synů Arnošta Jilemnického | |||
z Újezdce. Od 1541 mohl díky nadaci pražského měšťana, | |||
doktora práv Jana France z Královské Hory, vyučovat řečtinu | |||
(později i latinu) na pražské utrakvistické univerzitě. Počátek | |||
C. výuky řečtiny (čtení Homéra) bývá považován za důležitý | |||
nejen v dějinách Karlovy univerzity, ale i v dějinách latinského | |||
humanismu v českých zemích vůbec. Mezi C. žáky patřili | |||
někteří později význační humanisté (Tomáš Mitis, Petr Codicil | |||
z Tulechova aj.). | |||
Na počátku 40. let C. bydlel a stravoval se v Karlově koleji. | |||
Pro své konfesijní názory ovlivněné dlouholetým pobytem | |||
ve Wittenbergu se brzy dostal do sporu se starokališnickými | |||
pražskými faráři i s některými profesory pražské utrakvistické | |||
univerzity. Jeho postavení v Praze bylo ale posilováno | |||
přízní, kterou mu poskytovali šlechtici, např. známý mecenáš | |||
humanistických literárních snah, místosudí a katolík | |||
Jan st. Hodějovský z Hodějova či královský rada a rada české | |||
komory Florián Gryspek z Gryspachu. 1542 dosáhl spolu | |||
s několika dalšími humanisty nobilitace (z Chotěřiny, podle | |||
Hodějovského rodiště Kotýřiny u Milevska). | |||
Od 40. do 60. let se C. vedle výuky na Karlově univerzitě | |||
soustředil také na vedení vlastní soukromé partikulární školy, | |||
jež byla hojně navštěvována českými šlechtici i potomky význačných | |||
patricijských, zřejmě nejen pražských rodin. První | |||
sídlo této školy a zároveň bydliště C. bylo v pronajatém domě | |||
u Týnského chrámu, druhé od přelomu 40. a 50. let v domě | |||
zvaném Andělská zahrada na Novém Městě pražském. Mezitím | |||
se C. 1546 oženil s Annou, zámožnou nevlastní dcerou | |||
staroměstského měšťana Samuela Huby. Jejich manželství | |||
zůstalo bezdětné. | |||
V 50. letech pomáhal tajnému radovi Ferdinanda I. a známému | |||
učenci Kašparovi z Nydbrucka sbírat materiál k jeho | |||
zamýšlené práci o evropských církevních dějinách. Pravidelný | |||
písemný kontakt s Nydbruckem ovlivnil jak C. latinskou | |||
poezii, tak i tvorbu dalších osob jeho básnické skupiny. | |||
V té době C. současně pokračoval v univerzitní výuce, a to | |||
až do 1558, kdy byl zřejmě – zejména kvůli své proluterské | |||
orientaci – zbaven lektorátu řečtiny a především finančních | |||
prostředků s ním spjatých. Do konce života se soustředil | |||
na vedení školy v domě zvaném Andělská zahrada, vlastní literární | |||
tvorbu a redigování čtyřdílné básnické sbírky ''Farragines''. | |||
C. zemřel raněn mrtvicí. Vliv jeho výuky i jeho literární | |||
tvorby uznávaný již současníky se projevil při hojně navštíveném | |||
slavnostním pohřbu (5. 6.) v pražské Betlémské kapli, | |||
kde mu byl posléze zřízen náhrobek. Další památník dal | |||
na C. počest 1567 zhotovit řecký humanista Jakub Palaeologus | |||
v univerzitním Karolinu. Dnes se tento dříve několikrát | |||
přemístěný náhrobek nachází ve velké aule Karolina. | |||
Do dějin latinské větve českého humanismu se C. zapsal | |||
několika desítkami spisů většího i menšího rozsahu, které | |||
od 1540 vycházely tiskem. Významná byla také jeho korespondence | |||
s řadou domácích i zahraničních humanistů (ze | |||
zahraničních např. s Philipem Melanchtonem či s Kašparem | |||
z Nydbrucka). Byl rovněž autorem několika učebnic, určených | |||
žákům jeho soukromé školy, např. ''Elementarius libellus'' | |||
''in lingua Latina et Boiemica pro novellis scholasticis. Knížka'' | |||
''začátkův v jazyku latinském a českém pro nové žáčky…'', vydané | |||
1550 a později znovu (jde o kombinaci učebnice se slabikářem | |||
a katechismem a zároveň školní řád), a frekventantům | |||
ostatních latinských partikulárních škol (''De quatuor partibus'' | |||
''grammatices či Donati Methodus de etymologia partium orationis'' | |||
''cum interpretatione Boiemica'', obé 1564, ad.). | |||
'''D:''' soupis díla in: Knihopis, č. 3966–3967; RHB 1, s. 421n. | |||
'''L:''' J. Jireček, Jan Hodějovský z Hodějova, jeho rod i působení a latinští básníci | |||
tovaryšstva jeho, 1884, s. 29n.; F. Menčík, M. Kollin z Ch., in: ČNM 58, | |||
1884, s. 208n.; OSN 5, s. 516; B. Ryba, M. C. a jeho vergiliovská universitní | |||
čtení, in: Piovati. Sborník prací českých filologů k uctění dvoutisícího výročí | |||
narození Vergiliova (ed. O. Jiráni – F. Novotný – B. Ryba), 1930, s. 95n.; | |||
R. Urbánek, Novoutrakvistický humanista M. Kollin z Ch. a starší husitská | |||
tradice, in: ČSPSČ 64, 1956, s. 1n., 70n.; J. Hejnic, Filip Melanchton, M. | |||
C. a počátky měšťanského humanismu v Čechách, in: Listy filologické 87, | |||
1964, s. 361n.; RHB 1, s. 416n.; M. Kopecký, Český humanismus, 1988, | |||
s. 154, 160, 175; DUK 1, rejstřík; M. Holý, Soukromá škola M. Kollina | |||
z Ch. v Praze a její šlechtičtí žáci, in: Cestou dějinami. Sborník k 60. narozeninám | |||
prof. PhDr. Svatavy Rakové, CSc. (ed. E. Semotanová) 2, 2007, | |||
s. 159n. | |||
'''P:''' Biografický archiv ÚČL Praha. | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/1061 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Martin Holý | |||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
Řádek 16: | Řádek 114: | ||
[[Kategorie:1516]] | [[Kategorie:1516]] | ||
[[Kategorie:Kouřim]] | |||
[[Kategorie:1566]] | [[Kategorie:1566]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | |||
<gallery> | |||
Collinus Matous deska.jpg|Pamětní deska Matouše Collina ve Velké aule Karolina z roku 1566 | |||
</gallery> |
Aktuální verze z 11. 10. 2019, 18:05
Matouš COLLINUS z Chotěřiny | |
![]() | |
Narození | 1516 |
---|---|
Místo narození | Kouřim |
Úmrtí | 4.6.1566 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
63- Spisovatel 61- Pedagog |
Citace | Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 444-445 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44078 |
COLLINUS z Chotěřiny, Matouš (též KOLIN, KOLÍN, KALINA), * ? 1516 Kouřim, † 4. 6. 1566 Praha, humanista, pedagog
Studoval nejprve v Praze, od 1530 ve Wittenbergu (v univerzitní matrice je ale zapsán až od 1534), kde 1540 dosáhl magisterského titulu. Kromě vlastního studia vyučoval chlapce z pražských patricijských rodin, kteří zároveň navštěvovali přednášky na wittenberské univerzitě. S doporučením Philipa Melanchtona, s nímž nadále udržoval pravidelné styky, odešel na podzim 1540 do Prahy. V zimě 1540/41 byl pravděpodobně vychovatelem synů Arnošta Jilemnického z Újezdce. Od 1541 mohl díky nadaci pražského měšťana, doktora práv Jana France z Královské Hory, vyučovat řečtinu (později i latinu) na pražské utrakvistické univerzitě. Počátek C. výuky řečtiny (čtení Homéra) bývá považován za důležitý nejen v dějinách Karlovy univerzity, ale i v dějinách latinského humanismu v českých zemích vůbec. Mezi C. žáky patřili někteří později význační humanisté (Tomáš Mitis, Petr Codicil z Tulechova aj.).
Na počátku 40. let C. bydlel a stravoval se v Karlově koleji. Pro své konfesijní názory ovlivněné dlouholetým pobytem ve Wittenbergu se brzy dostal do sporu se starokališnickými pražskými faráři i s některými profesory pražské utrakvistické univerzity. Jeho postavení v Praze bylo ale posilováno přízní, kterou mu poskytovali šlechtici, např. známý mecenáš humanistických literárních snah, místosudí a katolík Jan st. Hodějovský z Hodějova či královský rada a rada české komory Florián Gryspek z Gryspachu. 1542 dosáhl spolu s několika dalšími humanisty nobilitace (z Chotěřiny, podle Hodějovského rodiště Kotýřiny u Milevska).
Od 40. do 60. let se C. vedle výuky na Karlově univerzitě soustředil také na vedení vlastní soukromé partikulární školy, jež byla hojně navštěvována českými šlechtici i potomky význačných patricijských, zřejmě nejen pražských rodin. První sídlo této školy a zároveň bydliště C. bylo v pronajatém domě u Týnského chrámu, druhé od přelomu 40. a 50. let v domě zvaném Andělská zahrada na Novém Městě pražském. Mezitím se C. 1546 oženil s Annou, zámožnou nevlastní dcerou staroměstského měšťana Samuela Huby. Jejich manželství zůstalo bezdětné.
V 50. letech pomáhal tajnému radovi Ferdinanda I. a známému učenci Kašparovi z Nydbrucka sbírat materiál k jeho zamýšlené práci o evropských církevních dějinách. Pravidelný písemný kontakt s Nydbruckem ovlivnil jak C. latinskou poezii, tak i tvorbu dalších osob jeho básnické skupiny. V té době C. současně pokračoval v univerzitní výuce, a to až do 1558, kdy byl zřejmě – zejména kvůli své proluterské orientaci – zbaven lektorátu řečtiny a především finančních prostředků s ním spjatých. Do konce života se soustředil na vedení školy v domě zvaném Andělská zahrada, vlastní literární tvorbu a redigování čtyřdílné básnické sbírky Farragines. C. zemřel raněn mrtvicí. Vliv jeho výuky i jeho literární tvorby uznávaný již současníky se projevil při hojně navštíveném slavnostním pohřbu (5. 6.) v pražské Betlémské kapli, kde mu byl posléze zřízen náhrobek. Další památník dal na C. počest 1567 zhotovit řecký humanista Jakub Palaeologus v univerzitním Karolinu. Dnes se tento dříve několikrát přemístěný náhrobek nachází ve velké aule Karolina.
Do dějin latinské větve českého humanismu se C. zapsal několika desítkami spisů většího i menšího rozsahu, které od 1540 vycházely tiskem. Významná byla také jeho korespondence s řadou domácích i zahraničních humanistů (ze zahraničních např. s Philipem Melanchtonem či s Kašparem z Nydbrucka). Byl rovněž autorem několika učebnic, určených žákům jeho soukromé školy, např. Elementarius libellus in lingua Latina et Boiemica pro novellis scholasticis. Knížka začátkův v jazyku latinském a českém pro nové žáčky…, vydané 1550 a později znovu (jde o kombinaci učebnice se slabikářem a katechismem a zároveň školní řád), a frekventantům ostatních latinských partikulárních škol (De quatuor partibus grammatices či Donati Methodus de etymologia partium orationis cum interpretatione Boiemica, obé 1564, ad.).
D: soupis díla in: Knihopis, č. 3966–3967; RHB 1, s. 421n.
L: J. Jireček, Jan Hodějovský z Hodějova, jeho rod i působení a latinští básníci tovaryšstva jeho, 1884, s. 29n.; F. Menčík, M. Kollin z Ch., in: ČNM 58, 1884, s. 208n.; OSN 5, s. 516; B. Ryba, M. C. a jeho vergiliovská universitní čtení, in: Piovati. Sborník prací českých filologů k uctění dvoutisícího výročí narození Vergiliova (ed. O. Jiráni – F. Novotný – B. Ryba), 1930, s. 95n.; R. Urbánek, Novoutrakvistický humanista M. Kollin z Ch. a starší husitská tradice, in: ČSPSČ 64, 1956, s. 1n., 70n.; J. Hejnic, Filip Melanchton, M. C. a počátky měšťanského humanismu v Čechách, in: Listy filologické 87, 1964, s. 361n.; RHB 1, s. 416n.; M. Kopecký, Český humanismus, 1988, s. 154, 160, 175; DUK 1, rejstřík; M. Holý, Soukromá škola M. Kollina z Ch. v Praze a její šlechtičtí žáci, in: Cestou dějinami. Sborník k 60. narozeninám prof. PhDr. Svatavy Rakové, CSc. (ed. E. Semotanová) 2, 2007, s. 159n.
P: Biografický archiv ÚČL Praha.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Holý
-
Pamětní deska Matouše Collina ve Velké aule Karolina z roku 1566