ČAPEK Emil 24.12.1880-9.6.1960

Emil ČAPEK
Narození	24.12.1880
Místo narození	Jičín
Úmrtí	9.6.1960
Místo úmrtí	Praha
Povolání	47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 63- Spisovatel 67- Nakladatel nebo vydavatel 68- Redaktor nebo žurnalista
Citace	Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 519-520
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44457

ČAPEK, Emil, * 24. 12. 1880 Jičín, † 9. 6. 1960 Praha, publicista, překladatel, pedagog

Jeho křestní jméno bývá chybně uváděno jako Emanuel. Měl bratry, právníka Jaroslava Č. (1871–1964) a potravinářského podnikatele Milana Č. (1885–1977). Maturitu složil Č. na jičínském reálném gymnáziu, na filozofické fakultě pražské univerzity studoval češtinu, francouzštinu a filozofii (získal titul PhDr.). Už během vysokoškolského studia se stal předním aktivistou mládeže radikálně pokrokové strany, po absolutoriu nenastoupil dráhu středoškolského profesora, ale zvolil si povolání profesionálního žurnalisty. Politicky se angažoval v radikálně pokrokové, od 1908 státoprávně pokrokové a po převratu národně demokratické straně. Stal se vydavatelem a redaktorem Časopisu pokrokového studentstva, po smrti Gustava Čadka Pokrokové revue (později Nové Čechy), přispěvatelem Samostatnosti, v meziválečném období řídil časopis Československé sjednocení. Spolu se svými bratry náležel ke stoupencům státoprávního radikalismu, bojoval proti germanizaci a za menšinové školství, usiloval o evropskou orientaci české vzdělanosti a zabýval se dějinami pokrokářského hnutí (O straně státoprávně pokrokové, 1912, sborník Směr radikálně pokrokový ve studentstvu 1898–1908, 1910, rozšířené vydání 1912, K literatuře o dějinách studentstva, 1914, Literatura pokrokového hnutí, 1928). Za první světové války spolupracoval s domácím odbojem. Zatímco jeho bratr Milan Č. se zaměřil na financování odbojových akcí a na rezistenci podnikatelských kruhů, stal se Č. spojkou Antonína Hajna k redaktorům českého tisku a konspiroval ve vinohradské organizaci své strany. V únoru 1918 spoluzakládal Českou státoprávní demokracii. Po vzniku ČSR se orientoval na školskou problematiku, prosazoval reformu středoškolských studií, vedl anketu o středoškolských poměrech a vypracoval statistiku národního školství (Reforma střední školy, 1930, Nová střední škola, 1930, Národní školství v ČSR, 1930, Definitivní reforma středního školství?, 1932). Zapojil se do diskusí o úloze domácího odboje (Státní převrat?, 1920) a o československé demokracii (Politické poměry v ČSR, 1924). Jako překladatel se soustředil na autory francouzských (Payot, Fouillé, Rolland, Condillac, Voltaire) a německých (Leibniz, Kramář, Wolff ) teoretických děl. S Ferdinandem Pelikánem redigoval Filosofickou knižnici nakladatelství Sfinx, polemicky vystoupil proti Rádlově Válce s Němci (Kniha proti vlastenectví: Rádl contra Palacký, 1928), od 30. let se věnoval komeniologickým otázkám. Od 1938 působil jako profesor na pedagogické akademii v Táboře, za protektorátu zpracovával vlastní koncepci vysokoškolského učení pro pedagogy. Po osvobození byl povolán na Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy. Do důchodu odešel 1950. V rukopise zůstala jeho monografie o úloze J. A. Komenského v dějinách pedagogiky.

Bratr Jaroslav Č. (1871–1964) pracoval od 1890 v pokrokářském hnutí, byl postupně advokátním koncipientem, advokátem a notářem a vedl pobočku odbojového ústředí za 1. světové války na Jičínsku, byl místostarostou Spolku právníků Všehrd a Národní jednoty severočeské a v meziválečné době předsedou Ústředního spolku notářů československých a Notářské komory.

L: J. Hajšman, Mafie v rozmachu, 1933, s. 50n.; Paedagogická encyklopedie 1, 1938, s. 188n.; sine, Zemřel dr. Em. Č., in: ČSPSČ 68, 1960, s. 167; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 461n. (kde chybné údaje o křestním jméně a o vzdělání); OSND 1/2, s. 1002; MSN 1, s. 933; ISN 4, s. 120; KSN 2, s. 425; Tomeš 1, s. 181n. O Jaroslavu Č.: AČP, s. 58.

P: Archiv Pedagogického muzea J. A. Komenského Praha (kde uloženo torzo pozůstalosti).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera