ČERNÝ Jan 1460-?1.11.1530

Jan ČERNÝ
Narození	1460
Místo narození	Praha
Úmrtí	před 1.11.1530
Místo úmrtí	Prostějov
Povolání	15- Lékaři 63- Spisovatel 3- Chemik nebo alchymista
Citace	Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 29-30
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44909

ČERNÝ, Jan (též NIGER, NIGERA, Joannes), * 1460 ? Praha, † před 1. 11. 1530 Prostějov, lékař, kněz, spisovatel

Vedle vlastního jména J. Č. užíval též latinských forem, podepisoval se i Mistr Jan Cžerny, Jan lékař Pražský, Mistr Jan Prostějovský. V literatuře často udávané datum narození 1456 je patrně chybné. Pocházel z měšťanské, původně kališnické rodiny (podle některých pramenů bratrské). Jeho bratrem byl Lukáš Pražský (1460–11. 12. 1528). Č. studoval na pražské univerzitě a 26. 2. 1479 tam získal titul bakaláře. Zajímal se o lékařství, které musel v důsledku neobnovení lékařské fakulty v Praze od husitských bouří navštěvovat soukromě u mistra Václava. Jako student medicíny excerpoval a opisoval řadu lékařských děl, která ovlivnila jeho budoucí směřování: 1480 výklad na 9. traktát knihy k Almansorovi, jejímž autorem byl arabský lékař Abu Bakr Muhammed ibn Zakarja ar Razi Liber medicinalis ad Almansorem, 1496 pořídil pro vlastní potřebu excerpci ze spisu Bernarda de Gordonio Lilium medicinae a Collectorium totius fere medicinae od lékaře z Boloně Bertucia. S učením jednoty bratrské se Č. seznámil patrně stejně jako bratr Lukáš v kruhu studijních druhů, mezi něž patřili pozdější obránce a historik jednoty Vavřinec Krasonický, který dosáhl na univerzitě bakalářství ve stejném roce jako Č., Viktorin Chrudimský, známý později jako Viktorín Kornel ze Všehrd, novoměstský kronikář Matouš z Chrudimě aj. Na podnět svého bratra odešel Č. do Litomyšle, kde si zřídil lékařskou praxi. Od 1490 žil v domě zvaném U Jana lékaře, který si postavil na Horním Městě. Během tří let si získal pověst vynikajícího léčitele a stal se osobním a rodinným lékařem řady význačných osobností. Působil např. v rodině Pernštejnů, jako lékař Vratislava z Pernštejna, před 1489 Augustina Olomouckého aj. K jednotě bratrské přestoupil asi 1490. Narozdíl od Lukáše Pražského se ale přiklonil k starým řádům z doby bratra Řehoře. V polemických traktátech, jimiž se od druhé poloviny 90. let 15. století zabýval, se obrátil mimo jiné i proti svému bratru Lukášovi, zastánci novějšího pojetí řádu jednoty. 1495 přežil Č. morovou epidemii. 1499 (udáváno též 1500) odešel na základě usnesení úzké rady jako lékař do Prostějova. Tam si zakoupil dům před Kosteleckou branou v bratrské kolonii založené 1496 Vilémem z Pernštejna. Od 90. let 15. století si získával i pověst význačného českobratrského kněze, zabývajícího se vedle medicíny teologií a aktivně se účastnícího života jednoty. Z jeho náboženských spisů byly známy Trojí odpověď sekretáři krále Vladislava Augustinovi Olomouckému, v níž oponoval svému pacientovi, latiníkovi, olomouckému proboštovi a královskému sekretáři v Budíně Augustinu Olomouckému (Käsenbrot) v jeho výpadech proti jednotě a odmítal jeho popouzení krále proti bratřím. Č. s ním vedl v latině korespondenci o náboženských věcech. A. Olomoucký první ze svých polemických spisů proti valdenským Tractatus de secta Waldensium vydaný 1500 v Olomouci věnoval právě Č. Dalším Č. teologickým dílem byl v období 1490–94 napsaný Dialog, že křesťanu nenáleží přísahati, hojně Písem svatých dovozuje a Traktát, že nepotřebí se křesťanu již jednú pokřtěnému po druhé křtíti, dále z téže doby pocházející spis Traktát, který Br. Jan k Zachařovi z Chrudimě na Horách Kutných jako k věrnému tovaryši svému psal, napomáhaje k věcem křesťanským a 1500 vydaný Výklad utěšený na Eklesiastes, knihy Šalamúnovy. 1501 se Č. účastnil přípravných prací na prvním bratrském zpěvníku. V Prostějově pokračoval v lékařské praxi v tamním špitále a v tzv. líkařském domě. 1503 uzavřel v Prostějově manželství, které však ztroskotalo. 1506 vydal Č. u tiskaře Pavla Olivetského knihu o morové nákaze. Vyšla jako jeden z jeho prvních tisků v litomyšlské tiskárně s názvem Spis o nemocech morniech. Publikace, v níž se poprvé objevily i myšlenky prevence moru, vznikala 1496–97. Její oblibu dosvědčilo mnoho dalších vydání: mezi významná patří tisk z 1518 nakladatele Jana Mantuána Fencla z doby jeho působení v Norimberku. Také Č. lékařská příručka s titulem Skonawa gse Lekarzstwi Vziteczne a wyborne sprawowanie proti Nakazienemu Powietrzi a proti Moru…Lékařství užitečné vyšla původně u Olivetského jako jedno z prvních českých děl vůbec. (Z dalších vydání: 1530 pod titulem Spis o Nemoczech Mornijch Kterak gse magi Lidé chowati předtim y při tom času vydaném patrně u Pavla Severína z Kapí Hory, 1542 na Starém Městě v Praze u Jana Chocenského (Jana z Chocně) u Zlatého prstenu, 1544 v Prostějově u Jana Günthera s názvem Spis o nemocech morných, 1582 knihtiskařem Jiřím Nigrinem jako Krátký weypis o Nemocech Mornijch na Starém Městě). Asi 1513–14 (nověji v pramenech 1517) se Č. vrátil do Litomyšle. Tam dokončil svou nejvýznačnější práci, česky psaný herbář. Obsahoval popis léčivých účinků rostlin s českými, německými a latinskými názvy, sepsaný podle Č. vlastních výzkumů, vydaný 1517 v Norimberku pod titulem Knieha lekarska, kteraz slowe herbarz: aneb zelinarz… lékařem, knihtiskařem a nakladatelem Mikulášem Klaudyánem. Ten ve své tiskárně tiskl také spisy významných osobností jednoty. Na svou dobu graficky náročné dílo, obsahující dřevoryty jednotlivých rostlin, vytiskl spolu s impresorem H. Höltzelem. Herbář se stal základním spisem českého humanistického lékařství. Vyznačoval se kritickým přístupem k problematice, snahou o uspořádání do té doby chaotického botanického názvosloví a především vytvořením nového odborného názvosloví. Každé rostlině přináležel jeden český název, rostlina byla podrobně popsána a tím umožněno její přesné určení. Spis, který se stal prvním českým tištěným herbářem, v Evropě jedenáctým, doplnilo pojednání o léčivých vodách z bylin. Vyšel ještě ve dvou dalších vydáních 1544 v Praze a 1554 v Olomouci. Již asi od 1519 pobýval Č. opět v Prostějově, od 1520 tam vedl bratrskou nemocnici. Zemřel mezi 1521–30.

D: Knieha lékarská, kteráž slove herbář aneb zelinář (ed. Z. Tichá), kritické vyd., 1981.

L: Knihopis č. 01767-73; Jireček 1, s. 140–142; E. Šedivý, Prvý česky tištěný herbář Jana Černého z r. 1517: Příspěvek k názvosloví lékárnickému, léčitelskému a věd přírodních na poč. XVI. stol. v Čechách, 1905; BOS 3, s. 311; AČL, s. 36; J. Gellner, J. Č. a jiní lékaři čeští do konce doby jagellonské, 1934 (s krátkým soupisem Č. lékařských i náboženských děl, tištěných i v rukopise); Vlastivěda střední a severní Moravy 2, 1942, s. 206; L. Nečasová, Kde-kdy-kdo: Literární místopis Čech, Moravy a Slezska, 1947; M. Kaňák, Význačné postavy Jednoty bratrské a jejich díla, 1957, s. 78–93; J. Vinař, Obrazy z minulosti českého lékařství, 1959, passim; M. Kopecký, Český humanismus, 1988, s. 90–91, 150; KSN 2, s. 461; SDLČ, s. 62; MSB 1, s. 94; OSN 6, s. 634–635; MSN 1, s. 1002; MČE 1, s. 778; RSN 3, s. 514; I. Klášterský – A. Hrabětová – J. Duda, Botanikové na českém a moravskoslezském území od nejstarších dob, in: Zprávy československé společnosti pro dějiny věd a techniky, 1970, s. 68; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 476–477 (s udanými prameny k jiným datům narození a úmrtí); J. Pnk. (J. Pánek), anotace in: ČČH 30 (80), 1982, č. 2, s. 282; L. Niklíček – K. Stein, Dějiny medicíny v datech a faktech, 1985, s. 62; LČL 1, s. 456 (kde další literatura); M. Bohatcová, České tištěné herbáře 16. století, 1991; H. Schott, Kronika medicíny, 1994, s. 129; B. Plánská, Starší česká literatura ve východních Čechách (12.–18. století), 2003, s. 14–15; S. Káš, Čeští lékaři a jejich pseudonymy – část 1, in: Interní medicína pro praxi, 2004, č. 7, s. 375–376.

P: Biografický archiv ÚČL Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marcella Husová