DEVÁTÝ Antonín 12.6.1903-25.5.1984: Porovnání verzí
(DEVÁTÝ_Antonín_12.6.1903-25.5.1984) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Antonín DEVÁTÝ | | jméno = Antonín DEVÁTÝ | ||
| obrázek = | | obrázek = Devaty Antonin portret.jpg | ||
| datum narození = 12.6.1903 | | datum narození = 12.6.1903 | ||
| místo narození = Skuteč | | místo narození = Skuteč | ||
| datum úmrtí = 25.5.1984 | | datum úmrtí = 25.5.1984 | ||
| místo úmrtí = Plzeň | | místo úmrtí = Plzeň | ||
| povolání = 77- Hudební skladatel | | povolání = 77- Hudební skladatel<br />78- Hudební interpret | ||
78- Hudební interpret | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 187-188 | ||
}} | |||
'''DEVÁTÝ, Antonín''', ''* 12. 6. 1903 Skuteč, † 25. 5. 1984 Plzeň, dirigent, hudební skladatel'' | |||
V dětství navštěvoval houslovou třídu hudební školy spolku | |||
Žerotín v Olomouci. 1920–26 studoval na pražské konzervatoři | |||
varhany (prof. Bedřich Wiedermann), dirigování (Pavel | |||
Dědeček a Václav Talich) a kompozici (Jaroslav Křička). | |||
1926–35 působil jako houslista v pražských orchestrech (i tanečních), | |||
1929–31 v Německu a Švýcarsku. 1936 byl přijat | |||
jako houslista a tympanista do nedlouho předtím založeného | |||
pražského orchestru FOK, který pracoval především pro | |||
film; vypomáhal tam také jako dirigent salonní hudby. 1938 | |||
se stal dirigentem rozhlasového orchestru v Ostravě. Studio | |||
bylo těžce poškozeno 30. 4. 1945 a D. odešel do Brna. Do září | |||
1951 vedl Symfonický orchestr brněnského rozhlasu (spolu | |||
s ním Břetislav Bakala a Jan Plichta) a Malý brněnský rozhlasový | |||
orchestr (spolu s ním Jan Křenovský a Jan Plichta). | |||
Po reorganizaci brněnského hudebního vysílání nastoupil jako | |||
šéf rozhlasového orchestru v Plzni (od 1958 byl druhým dirigentem | |||
Josef Blacký). Po penzionování 1963 se 1964–67 | |||
připojil k iniciativě plzeňských hudebníků. Stal se dirigentem | |||
a spoluzakladatelem Plzeňského orchestrálního sdružení, které | |||
se pod jeho zkušeným vedením dostalo na velmi dobrou úroveň. | |||
1965–70 vyučoval dirigování na plzeňské konzervatoři. | |||
Věnoval se též kompozici. Jeho dcerou je herečka a spisovatelka | |||
'''Ivanka D.''' (* 27. 11. 1935 Praha). | |||
Těžištěm uměleckého působení D. bylo jeho dirigentské období | |||
v plzeňském rozhlase (založen 1946). Zahájil ho 1951 | |||
v nové budově, již uzpůsobené k nahrávání (na rozdíl od dřívějších | |||
živých vysílání). Založil veřejné abonentní cykly a rozšířil | |||
okruh působení orchestru i do jiných měst západních | |||
a jižních Čech. Jako sólisté vystoupili s orchestrem četní vynikající | |||
domácí a zahraniční umělci. D. se přičinil o unikátnost | |||
plzeňského rozhlasového archivu, který uchovává i jinde | |||
nenahrané skladby z méně známého repertoáru, například | |||
z tvorby malých českých mistrů. Po celou svou kariéru inklinoval | |||
D. k lehčím hudebním žánrům a také nahrál mnoho | |||
zábavné spotřební hudby. Věnoval se i hudebním úpravám | |||
písní, sestavil z nich několik tematických směsí: ''Moravským'' | |||
''krajem'', ''Pod našimi okny'', ''Hej, Slované'', ''Zdař bůh'' ad., komponoval | |||
komorní skladby pro menší orchestr (tzv. estrádní hudba), | |||
klavírní skladby, kantátu ''Zemi milované'' aj. | |||
'''D:''' Taktovací technika. Stručný výklad…, 1969. | |||
'''L:''' nekrolog in: Hudební rozhledy 37, 1984, s. 377; Českoslovenští koncertní | |||
umělci a komorní soubory, 1984, s. 302; V. Bokůvková, A. D., český dirigent, | |||
skladatel a hudební pedagog, 1998 (skriptum); HS 1, s. 233 (kde | |||
soupis skladeb); Pazdírek, s. 187; Tomeš 1, s. 232. | |||
'''P:''' NK Praha, hudební oddělení, notový materiál; Český rozhlas Plzeň, studiové | |||
nahrávky. | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/64783 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Jitka Ludvová | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]] | [[Kategorie:77- Hudební skladatel]] |
Aktuální verze z 28. 11. 2019, 15:33
Antonín DEVÁTÝ | |
![]() | |
Narození | 12.6.1903 |
---|---|
Místo narození | Skuteč |
Úmrtí | 25.5.1984 |
Místo úmrtí | Plzeň |
Povolání |
77- Hudební skladatel 78- Hudební interpret |
Citace | Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 187-188 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45419 |
DEVÁTÝ, Antonín, * 12. 6. 1903 Skuteč, † 25. 5. 1984 Plzeň, dirigent, hudební skladatel
V dětství navštěvoval houslovou třídu hudební školy spolku Žerotín v Olomouci. 1920–26 studoval na pražské konzervatoři varhany (prof. Bedřich Wiedermann), dirigování (Pavel Dědeček a Václav Talich) a kompozici (Jaroslav Křička). 1926–35 působil jako houslista v pražských orchestrech (i tanečních), 1929–31 v Německu a Švýcarsku. 1936 byl přijat jako houslista a tympanista do nedlouho předtím založeného pražského orchestru FOK, který pracoval především pro film; vypomáhal tam také jako dirigent salonní hudby. 1938 se stal dirigentem rozhlasového orchestru v Ostravě. Studio bylo těžce poškozeno 30. 4. 1945 a D. odešel do Brna. Do září 1951 vedl Symfonický orchestr brněnského rozhlasu (spolu s ním Břetislav Bakala a Jan Plichta) a Malý brněnský rozhlasový orchestr (spolu s ním Jan Křenovský a Jan Plichta). Po reorganizaci brněnského hudebního vysílání nastoupil jako šéf rozhlasového orchestru v Plzni (od 1958 byl druhým dirigentem Josef Blacký). Po penzionování 1963 se 1964–67 připojil k iniciativě plzeňských hudebníků. Stal se dirigentem a spoluzakladatelem Plzeňského orchestrálního sdružení, které se pod jeho zkušeným vedením dostalo na velmi dobrou úroveň. 1965–70 vyučoval dirigování na plzeňské konzervatoři. Věnoval se též kompozici. Jeho dcerou je herečka a spisovatelka Ivanka D. (* 27. 11. 1935 Praha).
Těžištěm uměleckého působení D. bylo jeho dirigentské období v plzeňském rozhlase (založen 1946). Zahájil ho 1951 v nové budově, již uzpůsobené k nahrávání (na rozdíl od dřívějších živých vysílání). Založil veřejné abonentní cykly a rozšířil okruh působení orchestru i do jiných měst západních a jižních Čech. Jako sólisté vystoupili s orchestrem četní vynikající domácí a zahraniční umělci. D. se přičinil o unikátnost plzeňského rozhlasového archivu, který uchovává i jinde nenahrané skladby z méně známého repertoáru, například z tvorby malých českých mistrů. Po celou svou kariéru inklinoval D. k lehčím hudebním žánrům a také nahrál mnoho zábavné spotřební hudby. Věnoval se i hudebním úpravám písní, sestavil z nich několik tematických směsí: Moravským krajem, Pod našimi okny, Hej, Slované, Zdař bůh ad., komponoval komorní skladby pro menší orchestr (tzv. estrádní hudba), klavírní skladby, kantátu Zemi milované aj.
D: Taktovací technika. Stručný výklad…, 1969.
L: nekrolog in: Hudební rozhledy 37, 1984, s. 377; Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory, 1984, s. 302; V. Bokůvková, A. D., český dirigent, skladatel a hudební pedagog, 1998 (skriptum); HS 1, s. 233 (kde soupis skladeb); Pazdírek, s. 187; Tomeš 1, s. 232.
P: NK Praha, hudební oddělení, notový materiál; Český rozhlas Plzeň, studiové nahrávky.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Jitka Ludvová