DEWETTER Karel 2.10.1882-12.9.1962: Porovnání verzí

	Karel DEWETTER
Narození	2.10.1882
Místo narození	Dobřejovice (u Prahy)
Úmrtí	12.9.1962
Místo úmrtí	Praha
Povolání	63- Spisovatel
Citace	Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 188-189
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45423

VizuálníWikitext

Aktuální verze z 13. 5. 2020, 06:31

DEWETTER, Karel, * 2. 10. 1882 Dobřejovice (u Prahy), † 12. 9. 1962 Praha, básník, prozaik

Do 1922 se podepisoval de Wetter. Syn důchodního, potomek francouzského šlechtického rodu de W. d’Altamour. Do měšťanské školy chodil v Týně nad Vltavou, gymnázium navštěvoval v Českých Budějovicích, maturoval v Praze. Zprvu pracoval ve státní službě, 1913–19 byl redaktorem nakladatelství Šolc a Šimáček, od 1919 po odchod do důchodu 1942 působil nejprve jako přednosta tiskového oddělení a po absolvování Státní knihovnické školy byl správcem archivu a knihovny ministerstva financí. Politicky byl organizován ve staročeské, od 1919 národně demokratické straně, za války podepsal Manifest českých spisovatelů. Do literatury vstoupil jako pozdní epigon Jaroslava Vrchlického, okouzlený v lyrice jeho parnasismem (Zpěvy duše) a v epice jeho přednovoromantickou baladikou (Balady). Lumírovskou intimní lyriku pěstoval i v meziválečném období (Pramen). Vlasteneckou rétorskou poezii shrnul do sbírek Vlast osvobozená (1918) a Česká píseň (1919). V příběhové a fejetonní epice se později inspiroval Nerudovým a Erbenovým dílem, obohacoval ji novoromantickou tajemností a pohádkovostí (Nebeská romance, Jihočeská elegie, Zlatý kolovrat, Píseň o plavci a mořské víle, Jezerní panna, Bruncvík, Balady 2). V próze zaujal před první světovou válkou novoromantickou poetikou, již se zdarem uplatnil zvláště v knihách pro děti, kde se inspiroval Swiftovým, Defoeovým a Verneovým vzorem. Vliv Julia Zeyera se projevil v D. knihách Malostranská trilogie, Dáma v zrcadle a jiná dobrodružství lásky a vášně, Hřích Jany Grimové a jiné povídky, Román Richarda Loma. Dobový ohlas u lidových čtenářů si získal žánrovou starosvětskou prózou, většinou drobnější (Náš pradědeček, Můj strýc Silvestr, Listy z Vltavína, Daniel Svit). V rozměrnější historizující próze zpracoval buditelskou látku, podal obraz maloměsta v 19. století a zabýval se atmosférou revoluční a napoleonské Francie (Světla buditelů, Tabatěrková princezna, Granátník císařův, šestisvazkové dílo Děti revoluce). Vrcholu dosáhl ve fantaskních prózách pro děti jak dobrodružných (Podivuhodné příběhy Damiánovy, Drahokam z hvězd, Městečko na ostrově, Neuvěřitelná dobrodružství Matěje Píšťaly), tak pohádkových (Skřítek Puk, Vltavínská dobrodružství, Divotvorná tabatěrka). Po osvobození se literárně odmlčel.

L: OSND 2/1, s. 90; LČL 1, s. 540–541; MSN 2, s. 212; MČE 2, s. 98; J. Hoffmannová – J. Pražáková, Biografický slovník archivářů, 2000, s. 139 (kde další literatura).

P: LA PNP Praha (kde torzo pozůstalosti); SOA Praha, matrika narozených řkt. f. ú. Čestlice, kniha 13, s. 74.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 {{Infobox - osoba
 | jméno = Karel DEWETTER
-| obrázek = No male portrait.png
+| obrázek = Dewetter Karel portret.jpg
 | datum narození = 2.10.1882
-| místo narození = Dobřejovice, o. Praha-východ
+| místo narození = Dobřejovice <font color="red">(u Prahy)</font>
 | datum úmrtí = 12.9.1962
-| místo úmrtí =
+| místo úmrtí = Praha
 | povolání = 63- Spisovatel
 | jiná jména =
-}}<br/><br/>Karel DEWETTER
+| citace = Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 188-189
+}}
+'''DEWETTER, Karel''', ''* 2. 10. 1882 Dobřejovice <font color="red">(u Prahy)</font>, † 12. 9. 1962 Praha, básník, prozaik''
+Do 1922 se podepisoval de Wetter. Syn důchodního, potomek
+francouzského šlechtického rodu de W. d’Altamour. Do
+měšťanské školy chodil v Týně nad Vltavou, gymnázium navštěvoval
+v Českých Budějovicích, maturoval v Praze. Zprvu
+pracoval ve státní službě, 1913–19 byl redaktorem nakladatelství
+Šolc a Šimáček, od 1919 po odchod do důchodu
+působil nejprve jako přednosta tiskového oddělení
+a po absolvování Státní knihovnické školy byl správcem archivu
+a knihovny ministerstva financí. Politicky byl organizován
+ve staročeské, od 1919 národně demokratické straně,
+za války podepsal ''Manifest českých spisovatelů''. Do literatury
+vstoupil jako pozdní epigon Jaroslava Vrchlického, okouzlený
+v lyrice jeho parnasismem (''Zpěvy duše'') a v epice jeho
+přednovoromantickou baladikou (''Balady''). Lumírovskou
+intimní lyriku pěstoval i v meziválečném období (''Pramen'').
+Vlasteneckou rétorskou poezii shrnul do sbírek ''Vlast osvobozená''
+(1918) a ''Česká píseň'' (1919). V příběhové a fejetonní
+epice se později inspiroval Nerudovým a Erbenovým dílem,
+obohacoval ji novoromantickou tajemností a pohádkovostí
+(''Nebeská romance, Jihočeská elegie, Zlatý kolovrat, Píseň''
+''o plavci a mořské víle, Jezerní panna, Bruncvík, Balady 2'').
+V próze zaujal před první světovou válkou novoromantickou
+poetikou, již se zdarem uplatnil zvláště v knihách pro děti,
+kde se inspiroval Swiftovým, Defoeovým a Verneovým vzorem.
+Vliv Julia Zeyera se projevil v D. knihách ''Malostranská''
+''trilogie'', ''Dáma v zrcadle a jiná dobrodružství lásky a vášně'',
+''Hřích Jany Grimové a jiné povídky'', ''Román Richarda Loma''.
+Dobový ohlas u lidových čtenářů si získal žánrovou starosvětskou
+prózou, většinou drobnější (''Náš pradědeček, Můj strýc Silvestr, Listy z Vltavína, Daniel Svit''). V rozměrnější
+historizující próze zpracoval buditelskou látku, podal obraz
+maloměsta v 19. století a zabýval se atmosférou revoluční
+a napoleonské Francie (''Světla buditelů, Tabatěrková princezna'',
+''Granátník císařův'', šestisvazkové dílo ''Děti revoluce'').
+Vrcholu dosáhl ve fantaskních prózách pro děti jak dobrodružných
+(''Podivuhodné příběhy Damiánovy, Drahokam''
+''z hvězd, Městečko na ostrově, Neuvěřitelná dobrodružství''
+''Matěje Píšťaly''), tak pohádkových (''Skřítek Puk, Vltavínská''
+''dobrodružství, Divotvorná tabatěrka''). Po osvobození se literárně
+odmlčel.
+'''L:''' OSND 2/1, s. 90; LČL 1, s. 540–541; MSN 2, s. 212; MČE 2, s. 98;
+J. Hoffmannová – J. Pražáková, Biografický slovník archivářů, 2000, s. 139
+(kde další literatura).
+'''P:''' LA PNP Praha (kde torzo pozůstalosti); <font color="red">SOA Praha, matrika narozených řkt. f. ú. Čestlice, kniha 13, s. 74</font>.
+'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/123038 Bibliografie dějin Českých zemí]
+Martin Kučera
 [[Kategorie:D]]
 [[Kategorie:63- Spisovatel]]
@@ Řádek 16: / Řádek 69: @@
 [[Kategorie:Dobřejovice]]
 [[Kategorie:1962]]
+[[Kategorie:Praha]]