DUCHÁČEK Jan 21.4.1908-9.1.1974: Porovnání verzí
(DUCHÁČEK_Jan_21.4.1908-9.1.1974) |
Bez shrnutí editace |
||
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 6: | Řádek 6: | ||
| datum úmrtí = 9.1.1974 | | datum úmrtí = 9.1.1974 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 29- Stavař | | povolání = 29- Stavař<br />61- Pedagog | ||
61- Pedagog | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 421-422 | ||
}} | |||
'''DUCHÁČEK, Jan''', ''* 21. 4. 1908 Praha, † 9. 1. 1974 Praha, stavební odborník, pedagog'' | |||
Pocházel z úřednické rodiny. Maturoval 1926 na reálném | |||
gymnáziu v Praze. Pokračoval na konstruktivně-dopravním | |||
směru Vysoké školy inženýrského stavitelství ČVUT, školu | |||
ukončil 1933. Už za studia (1928) se jako asistent prof. Z. Bažanta | |||
v Ústavu stavební mechaniky podílel na výuce studentů. | |||
1933 a 1934 podnikl studijní cesty do Francie na stavby vodních | |||
děl v Pyrenejích a Alpách a do vodních laboratoří | |||
v Grenoblu a Toulouse. Na škole působil jako asistent 1931 | |||
až 1937. Zároveň spolupracoval se stavební kanceláří architekta | |||
E. Patty a prof. A. V. Velflíka, statická řešení zvláštních konstrukcí | |||
zpracovával i pro firmu J. Blažka. Od 1937 byl zaměstnán | |||
jako technický úředník v oddělení silničních mostů na | |||
Zemském úřadu v Praze. Navrhl mosty přes Labe ve Štětí, | |||
Ohři v Bohušovicích, Orlici v Kostelci nad Orlicí, Jizeru | |||
v Železném Brodě aj., dále mosty na železniční trati Púchov–Horní Lideč. Za války byl totálně nasazen jako pomocný dělník u říšských drah v Praze (Entwurfsamt) a v Saarbrückenu. | |||
Při poválečné obnově se podílel na projekčních pracích mostních | |||
a průmyslových konstrukcí na Chebsku. 1946–52 byl | |||
technickým úředníkem ministerstva dopravy, kde v oddělení | |||
pro zvláštní konstrukce prováděl typizaci průmyslových a veřejných inženýrských staveb. Zároveň externě přednášel v kursech | |||
pro doškolování stavebních techniků v resortu ministerstva | |||
stavebnictví. Poté působil až do konce života ve školství. | |||
Doktorát technických věd získal 1952 na Slovenské vysoké | |||
škole technické v Bratislavě po obhajobě disertační práce | |||
''Funkce napjatosti v obecných pravoúhlých křivočarých souřadnicích'' a byl habilitován na její Fakultě inženýrského stavitelství. | |||
Vyučoval statiku, dynamiku a nauku o pružnosti a pevnosti, | |||
založil a vedl novou katedru statiky na Fakultě architektury | |||
a pozemního stavitelství. 1953 byl jmenován profesorem | |||
a vrátil se do Prahy na nově založenou Vysokou školu železniční jako vedoucí katedry stavební mechaniky a děkan školy. | |||
Po přemístění školy na Slovensko vybudoval v Žilině experimentální | |||
laboratoře a stal se děkanem Fakulty provozu a ekonomiky dopravy; do 1962 na škole zůstal. 1960–61 přednášel | |||
externě na stavební fakultě ČVUT v Praze a stál v čele katedry | |||
stavební mechaniky (později seskupení teoretických kateder). | |||
1967 byl jmenován ředitelem Stavebního ústavu ČVUT, | |||
funkce se vzdal 1973 ze zdravotních důvodů. | |||
Byl členem zahraničních i domácích odborných společností. | |||
1973 obdržel čestnou Felberovu medaili I. stupně. Napsal | |||
monografie z oboru teorie pružnosti a pevnosti (na několika | |||
se podílel jako člen kolektivu), vysokoškolské učebnice, statě | |||
do odborných periodik. | |||
'''D:''' Nauka o pružnosti a pevnosti 1–2, 1957, 1964; Nauka o pružnosti | |||
a pevnosti ve stavitelství (s kol.), 1963; Statika stavebních konstrukcí, 1967 | |||
(s kol.); Stavebná dynamika, 1953; Stavebná mechanika 1, 1964. | |||
'''L:''' nekrolog in: Pozemní stavby 22, 1974, č. 4, s. 152; Informační zpravodaj | |||
ČVUT, 1974, č. 1, s. 29; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 166 až | |||
167; ČBS, s. 122; Tomeš 1, s. 265; J. Hořejší – M. Pirner (ed.), Osobnosti | |||
stavební mechaniky, 1997, s. 51–53. | |||
'''P:''' Archiv ČVUT Praha, osobní spis. | |||
Milada Sekyrková, Marie Makariusová | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:29- Stavař]] | [[Kategorie:29- Stavař]] |
Aktuální verze z 5. 11. 2019, 16:25
Jan DUCHÁČEK | |
![]() | |
Narození | 21.4.1908 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 9.1.1974 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
29- Stavař 61- Pedagog |
Citace | Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 421-422 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45973 |
DUCHÁČEK, Jan, * 21. 4. 1908 Praha, † 9. 1. 1974 Praha, stavební odborník, pedagog
Pocházel z úřednické rodiny. Maturoval 1926 na reálném gymnáziu v Praze. Pokračoval na konstruktivně-dopravním směru Vysoké školy inženýrského stavitelství ČVUT, školu ukončil 1933. Už za studia (1928) se jako asistent prof. Z. Bažanta v Ústavu stavební mechaniky podílel na výuce studentů. 1933 a 1934 podnikl studijní cesty do Francie na stavby vodních děl v Pyrenejích a Alpách a do vodních laboratoří v Grenoblu a Toulouse. Na škole působil jako asistent 1931 až 1937. Zároveň spolupracoval se stavební kanceláří architekta E. Patty a prof. A. V. Velflíka, statická řešení zvláštních konstrukcí zpracovával i pro firmu J. Blažka. Od 1937 byl zaměstnán jako technický úředník v oddělení silničních mostů na Zemském úřadu v Praze. Navrhl mosty přes Labe ve Štětí, Ohři v Bohušovicích, Orlici v Kostelci nad Orlicí, Jizeru v Železném Brodě aj., dále mosty na železniční trati Púchov–Horní Lideč. Za války byl totálně nasazen jako pomocný dělník u říšských drah v Praze (Entwurfsamt) a v Saarbrückenu.
Při poválečné obnově se podílel na projekčních pracích mostních a průmyslových konstrukcí na Chebsku. 1946–52 byl technickým úředníkem ministerstva dopravy, kde v oddělení pro zvláštní konstrukce prováděl typizaci průmyslových a veřejných inženýrských staveb. Zároveň externě přednášel v kursech pro doškolování stavebních techniků v resortu ministerstva stavebnictví. Poté působil až do konce života ve školství. Doktorát technických věd získal 1952 na Slovenské vysoké škole technické v Bratislavě po obhajobě disertační práce Funkce napjatosti v obecných pravoúhlých křivočarých souřadnicích a byl habilitován na její Fakultě inženýrského stavitelství. Vyučoval statiku, dynamiku a nauku o pružnosti a pevnosti, založil a vedl novou katedru statiky na Fakultě architektury a pozemního stavitelství. 1953 byl jmenován profesorem a vrátil se do Prahy na nově založenou Vysokou školu železniční jako vedoucí katedry stavební mechaniky a děkan školy. Po přemístění školy na Slovensko vybudoval v Žilině experimentální laboratoře a stal se děkanem Fakulty provozu a ekonomiky dopravy; do 1962 na škole zůstal. 1960–61 přednášel externě na stavební fakultě ČVUT v Praze a stál v čele katedry stavební mechaniky (později seskupení teoretických kateder). 1967 byl jmenován ředitelem Stavebního ústavu ČVUT, funkce se vzdal 1973 ze zdravotních důvodů.
Byl členem zahraničních i domácích odborných společností. 1973 obdržel čestnou Felberovu medaili I. stupně. Napsal monografie z oboru teorie pružnosti a pevnosti (na několika se podílel jako člen kolektivu), vysokoškolské učebnice, statě do odborných periodik.
D: Nauka o pružnosti a pevnosti 1–2, 1957, 1964; Nauka o pružnosti a pevnosti ve stavitelství (s kol.), 1963; Statika stavebních konstrukcí, 1967 (s kol.); Stavebná dynamika, 1953; Stavebná mechanika 1, 1964.
L: nekrolog in: Pozemní stavby 22, 1974, č. 4, s. 152; Informační zpravodaj ČVUT, 1974, č. 1, s. 29; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 166 až 167; ČBS, s. 122; Tomeš 1, s. 265; J. Hořejší – M. Pirner (ed.), Osobnosti stavební mechaniky, 1997, s. 51–53.
P: Archiv ČVUT Praha, osobní spis.
Milada Sekyrková, Marie Makariusová