ERBAN Evžen 18.6.1912-26.7.1994: Porovnání verzí
(ERBAN_Evžen_18.6.1912-26.7.1994) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Evžen ERBAN | | jméno = Evžen ERBAN | ||
| obrázek = | | obrázek = Erban Evzen portret.jpg | ||
| datum narození = 18.6.1912 | | datum narození = 18.6.1912 | ||
| místo narození = Vsetín | | místo narození = Vsetín | ||
| datum úmrtí = 26.7.1994 | | datum úmrtí = 26.7.1994 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | | povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848<br />42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | ||
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 5 | ||
}} | |||
'''ERBAN, Evžen''' ''(též Eugen), * 18. 6. 1912 Vsetín, † 26. 7. 1994 Praha, politik, odborový činitel, publicista'' | |||
Pocházel z rodiny lesníka Huga E. a Marie, roz. Šplíchalové. | |||
Absolvoval české gymnázium v Novém Jičíně. 1931–35 studoval | |||
práva na UK v Praze, zároveň byl činný v sociálně demokratickém | |||
studentském a mládežnickém hnutí. 1936–40 | |||
pracoval jako sekretář různých odborových svazů, mj. Jednotného | |||
svazu soukromých zaměstnanců a Jednoty soukromých | |||
zaměstnanců obchodu a družstev. Za německé okupace | |||
1940–45 byl tajemníkem protektorátní Národní odborové | |||
ústředny zaměstnanecké (NOÚZ), jejíchž struktur využil | |||
k organizaci odbojové činnosti. 1943 patřil k zakladatelům | |||
ilegálního Revolučního odborového hnutí; 1944–45 stál | |||
v čele ilegální Ústřední rady odborů, kterou v květnu 1945 | |||
zastupoval v revoluční ČNR. | |||
Po válce 1945–50 působil ve funkci generálního tajemníka | |||
Ústřední rady odborů, v níž úzce spolupracoval s A. Zápotockým. | |||
Zároveň byl 1945–49 členem generální rady Světové | |||
odborové federace; 1945–47 a od března do června 1948 členem | |||
představenstva Československé sociální demokracie, kde | |||
náležel k čelným reprezentantům Fierlingerova levicového | |||
křídla, usilujícího o úzkou spolupráci s komunisty. V červnu | |||
1948 se podílel na sloučení sociální demokracie s KSČ; poté | |||
byl členem ÚV KSČ (1948–51) a jeho předsednictva. Za | |||
sociální demokracii, resp. za KSČ, byl 1945–52 poslancem | |||
Národního shromáždění. Po reorganizaci Gottwaldovy vlády | |||
zastával od 25. 2. 1948 do 8. 9. 1951 úřad ministra sociální | |||
péče, v němž výrazně participoval na přípravě nové legislativy | |||
a realizaci rozsáhlých změn v sociální oblasti. V době vrcholícího | |||
stalinismu na počátku padesátých let byl donucen odejít | |||
z aktivní politiky (v září 1951 opustil ministerstvo), ale nadále | |||
zastával významné funkce ve státní administrativě i v mezinárodních | |||
organizacích práce a sociální péče: 1952–63 předseda | |||
Státního úřadu sociálního zabezpečení, 1957–62 člen | |||
předsednictva Mezinárodní asociace sociálního zabezpečení, | |||
1958–61 člen správní rady Mezinárodního úřadu práce v Ženevě, | |||
1963–68 předseda Správy státních hmotných rezerv. | |||
V době tzv. Pražského jara 1968 se vrátil do politického života | |||
a zaujal vedoucí stranické a státní funkce: 1968–86 člen | |||
ústředního výboru, 1968–71 člen předsednictva ÚV KSČ, od | |||
dubna do září 1968 generální tajemník, poté do 1971 předseda | |||
ústředního výboru Národní fronty ČSSR, 1969–90 poslanec | |||
Sněmovny národů Federálního shromáždění; 1968–86 | |||
poslanec a 1969–81 předseda ČNR; 1975–85 předseda Československé | |||
společnosti pro mezinárodní styky. | |||
Patřil k pragmatické části normalizační politické reprezentace, | |||
v jejímž rámci získal zvláštní místo jak pro své bohaté | |||
zkušenosti z různých dob a režimů, tak pro široké zahraniční | |||
kontakty na Východě i na Západě, zejména v mezinárodním | |||
odborovém a socialistickém hnutí (včetně západních sociálních | |||
demokracií), ale i v kulturních a církevních kruzích. Ve | |||
druhé polovině osmdesátých let propagoval sovětskou přestavbu | |||
v československých podmínkách, vyslovoval se pro celkové | |||
uvolnění strnulého byrokraticko-ideologického systému, oceňoval | |||
zásluhy T. Bati o sociální vzestup obyvatelstva na Valašsku | |||
a soukromě se stýkal s kardinálem Františkem Tomáškem. | |||
V létě 1989 se sešel s V. Havlem a v listopadu 1989 vyzval | |||
k dialogu s opozicí. Na přelomu let 1989–90 se ve Federálním | |||
shromáždění snažil aktivně účastnit polistopadového politického | |||
vývoje, ale posléze koncem ledna 1990 na poslanecký | |||
mandát rezignoval. Paralelně s politickou činností publikoval | |||
v denním i odborném (sociálněpolitickém, historickém) tisku; | |||
1990 otiskoval ve večerníku ''Expres'' (pod titulem ''Mezi šibenicí a trůnem'') na pokračování své velmi subjektivně zabarvené | |||
vzpomínky, později zpracované do knižní podoby. | |||
Jeho druhou manželkou byla '''Zora Erbanová-Doskočilová''' (* 28. 8. 1924 Brno, † 13. 1. 2010 Brno), tanečnice a baletní | |||
pedagožka, 1945–60 sólistka baletu Státního divadla v Brně, | |||
profesorka brněnské a pražské konzervatoře. | |||
'''D:''' ÚRO v Pražském povstání, 1945; Strana a dělnictvo, 1946 (spoluautor); | |||
Národní pojištění, 1948; Sociální zabezpečení v ČSR, 1948; Sociální zabezpečení | |||
zemědělců – vítězství svazku dělníků a rolníků, 1952; Nová úprava | |||
sociálního zabezpečení členů JZD, 1962; Práva člověka v socialistické společnosti, | |||
1980; Osudová rozcestí a E. E. Memoáry československého státníka | |||
a politika, 1992 (spolu s P. Taxem). | |||
'''L:''' Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 10, 178; MČE 2, s. 336; 6, | |||
s. 914; ČBS, s. 133; Tomeš 1, s. 293; Slezsko 7, s. 27–28; Velká všeobecná | |||
encyklopedie Diderot 4, 2001, s. 638; J. Tomeš, Průkopníci a pokračovatelé, | |||
2005, s. 48–49; J. Tomeš a kol., Tváře našich parlamentů. 150 let parlamentarismu | |||
v českých zemích 1861–2011, 2012, s. 154–157. K Zoře E: Český | |||
taneční slovník, s. 67; Postavy brněnského jeviště 1, 1984, s. 191–193. | |||
'''P:''' NA, Praha, osobní fond. | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/159713 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Josef Tomeš | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | [[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | ||
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | [[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | ||
[[Kategorie:1912]] | [[Kategorie:1912]] | ||
[[Kategorie:Vsetín]] | [[Kategorie:Vsetín]] | ||
[[Kategorie:1994]] | [[Kategorie:1994]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Aktuální verze z 6. 3. 2020, 12:44
Evžen ERBAN | |
![]() | |
Narození | 18.6.1912 |
---|---|
Místo narození | Vsetín |
Úmrtí | 26.7.1994 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
Citace | Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 5 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46290 |
ERBAN, Evžen (též Eugen), * 18. 6. 1912 Vsetín, † 26. 7. 1994 Praha, politik, odborový činitel, publicista
Pocházel z rodiny lesníka Huga E. a Marie, roz. Šplíchalové. Absolvoval české gymnázium v Novém Jičíně. 1931–35 studoval práva na UK v Praze, zároveň byl činný v sociálně demokratickém studentském a mládežnickém hnutí. 1936–40 pracoval jako sekretář různých odborových svazů, mj. Jednotného svazu soukromých zaměstnanců a Jednoty soukromých zaměstnanců obchodu a družstev. Za německé okupace 1940–45 byl tajemníkem protektorátní Národní odborové ústředny zaměstnanecké (NOÚZ), jejíchž struktur využil k organizaci odbojové činnosti. 1943 patřil k zakladatelům ilegálního Revolučního odborového hnutí; 1944–45 stál v čele ilegální Ústřední rady odborů, kterou v květnu 1945 zastupoval v revoluční ČNR.
Po válce 1945–50 působil ve funkci generálního tajemníka Ústřední rady odborů, v níž úzce spolupracoval s A. Zápotockým. Zároveň byl 1945–49 členem generální rady Světové odborové federace; 1945–47 a od března do června 1948 členem představenstva Československé sociální demokracie, kde náležel k čelným reprezentantům Fierlingerova levicového křídla, usilujícího o úzkou spolupráci s komunisty. V červnu 1948 se podílel na sloučení sociální demokracie s KSČ; poté byl členem ÚV KSČ (1948–51) a jeho předsednictva. Za sociální demokracii, resp. za KSČ, byl 1945–52 poslancem Národního shromáždění. Po reorganizaci Gottwaldovy vlády zastával od 25. 2. 1948 do 8. 9. 1951 úřad ministra sociální péče, v němž výrazně participoval na přípravě nové legislativy a realizaci rozsáhlých změn v sociální oblasti. V době vrcholícího stalinismu na počátku padesátých let byl donucen odejít z aktivní politiky (v září 1951 opustil ministerstvo), ale nadále zastával významné funkce ve státní administrativě i v mezinárodních organizacích práce a sociální péče: 1952–63 předseda Státního úřadu sociálního zabezpečení, 1957–62 člen předsednictva Mezinárodní asociace sociálního zabezpečení, 1958–61 člen správní rady Mezinárodního úřadu práce v Ženevě, 1963–68 předseda Správy státních hmotných rezerv. V době tzv. Pražského jara 1968 se vrátil do politického života a zaujal vedoucí stranické a státní funkce: 1968–86 člen ústředního výboru, 1968–71 člen předsednictva ÚV KSČ, od dubna do září 1968 generální tajemník, poté do 1971 předseda ústředního výboru Národní fronty ČSSR, 1969–90 poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění; 1968–86 poslanec a 1969–81 předseda ČNR; 1975–85 předseda Československé společnosti pro mezinárodní styky.
Patřil k pragmatické části normalizační politické reprezentace, v jejímž rámci získal zvláštní místo jak pro své bohaté zkušenosti z různých dob a režimů, tak pro široké zahraniční kontakty na Východě i na Západě, zejména v mezinárodním odborovém a socialistickém hnutí (včetně západních sociálních demokracií), ale i v kulturních a církevních kruzích. Ve druhé polovině osmdesátých let propagoval sovětskou přestavbu v československých podmínkách, vyslovoval se pro celkové uvolnění strnulého byrokraticko-ideologického systému, oceňoval zásluhy T. Bati o sociální vzestup obyvatelstva na Valašsku a soukromě se stýkal s kardinálem Františkem Tomáškem. V létě 1989 se sešel s V. Havlem a v listopadu 1989 vyzval k dialogu s opozicí. Na přelomu let 1989–90 se ve Federálním shromáždění snažil aktivně účastnit polistopadového politického vývoje, ale posléze koncem ledna 1990 na poslanecký mandát rezignoval. Paralelně s politickou činností publikoval v denním i odborném (sociálněpolitickém, historickém) tisku; 1990 otiskoval ve večerníku Expres (pod titulem Mezi šibenicí a trůnem) na pokračování své velmi subjektivně zabarvené vzpomínky, později zpracované do knižní podoby.
Jeho druhou manželkou byla Zora Erbanová-Doskočilová (* 28. 8. 1924 Brno, † 13. 1. 2010 Brno), tanečnice a baletní pedagožka, 1945–60 sólistka baletu Státního divadla v Brně, profesorka brněnské a pražské konzervatoře.
D: ÚRO v Pražském povstání, 1945; Strana a dělnictvo, 1946 (spoluautor); Národní pojištění, 1948; Sociální zabezpečení v ČSR, 1948; Sociální zabezpečení zemědělců – vítězství svazku dělníků a rolníků, 1952; Nová úprava sociálního zabezpečení členů JZD, 1962; Práva člověka v socialistické společnosti, 1980; Osudová rozcestí a E. E. Memoáry československého státníka a politika, 1992 (spolu s P. Taxem).
L: Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 10, 178; MČE 2, s. 336; 6, s. 914; ČBS, s. 133; Tomeš 1, s. 293; Slezsko 7, s. 27–28; Velká všeobecná encyklopedie Diderot 4, 2001, s. 638; J. Tomeš, Průkopníci a pokračovatelé, 2005, s. 48–49; J. Tomeš a kol., Tváře našich parlamentů. 150 let parlamentarismu v českých zemích 1861–2011, 2012, s. 154–157. K Zoře E: Český taneční slovník, s. 67; Postavy brněnského jeviště 1, 1984, s. 191–193.
P: NA, Praha, osobní fond.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Josef Tomeš