GINZEL Jakob 14.7.1792-31.3.1862: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(GINZEL_Jakob_14.7.1792-31.3.1862)
 
Bez shrnutí editace
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádek 3: Řádek 3:
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 14.7.1792
| datum narození = 14.7.1792
| místo narození =  
| místo narození = Liberec
| datum úmrtí = 31.3.1862
| datum úmrtí = 31.3.1862
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Liberec
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Jakob GINZEL
| citace = Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 634-635
}}
 
'''GINZEL, Jakob''' ''(též Jacob), * 14. 7. 1792 Liberec, † 31. 3. 1862 Liberec, malíř, stavitel betlémů''
 
V dílně svého otce se vyučil truhlářem. Již tehdy se zabýval
výrobou betlémů a také kreslil; předlohou mu byly staré rytiny
a příroda. 1814 přišel jako tovaryš do Prahy, kde měl
začít pracovat u truhlářského mistra. Seznámil se s malířem
F. Waldherrem, který ho doporučil svému učiteli J. Berglerovi,
řediteli pražské AVU. Studium na ní G. umožnila finanční
podpora hraběte K. K. Clam-Gallase. Nesouhlas s eklektickým
zaměřením školy ho 1818 přiměl k odchodu na akademii
do Drážďan, kde se v galerii setkal s díly P. P. Rubense, A. van
Dycka, F. Snyderse, Tiziana ad. 1820–30 vytvořil na zakázku
asi čtyři stovky portrétů libereckých měšťanů; podobizny prezentoval
na výstavách v pražském Klementinu. Maloval též
figury do vánočních betlémů, jejichž stavba patřila v libereckých
rodinách k oblíbené tradici. Vyráběl je s bratrem Franzem
(1794–1827), uměleckým truhlářem a mechanikem; G. kreslil
figury, které Franz vystřihoval, lepil na tuhý papír a zpevňoval
dřevěnou konstrukcí; k tomu vyráběl architektonické prvky
betlémů a doplňoval mechanikou. 1839 vystavil G. jesličky
v pražském paláci Platýz. 1840 založil v Praze se svolením zemského
gubernia kreslířskou školu, ta však neuspěla. Poté co mu
zemřela manželka a oba synové, se G. vrátil do Liberce a oženil
se podruhé. 1853 vystavoval ve Vídni dílo ''Dioráma betléma''
s šesti sty padesáti figurami. Betlém byl pozitivně hodnocen
tiskem i profesorem vídeňské Akademie výtvarných umění, malířem J. Führichem. Dva G. neúplné betlémy byly uloženy
ve sbírkách Severočeského muzea v Liberci. Dochovaly se
olejomalby figur na lepence, rostliny a stáda, ale krajina, pozadí
a architektura chybějí. Podoba G. jesličkových postav vychází
z nazarenismu. G. produkce čítá více než tisícovku figur.
 
'''D:''' oltářní obrazy a křížová cesta, kostel sv. Vavřince, Dlouhý Most, 1825 až
1835; oltářní obraz Narození Kristovo, kostel sv. Jana Křtitele, Liberec-Rochlice, 1829; podobizna faráře Františka Wolfa, arciděkanství Liberec, 1834; obraz Ecce homo, kostel sv. Jakuba apoštola, Václavice (Hrádek
nad Nisou), 1835; oltářní obraz Ježíš v Emauzích, kostel Nejsvětější
Trojice, Vratislavice nad Nisou, 1841; oltářní obraz Panny Marie Vítězné,
sakristie kostela sv. Kříže, Liberec, 1846; Podobizna dámy se zlatým čepcem,
Severočeské muzeum v Liberci, 1824; podobizny libereckých děkanů, tamtéž,
Podobizna dámy v úboru z doby Marie Terezie, tamtéž.
 
'''L:''' OSN 10, s. 136; MSN 2, s. 992; KSN 4, s. 484; Toman 1, s. 258; ÖBL 1,
s. 444; BL 1, s. 439; ADB 9, s. 177n.; E. Výtisková, J. G. (1792–1862). Výstava
obrazů a kreseb k 200. výročí narození, 1992; Mistr portrétu, in: Severočeský
regionální deník 18. 2. 1992, s. 5; B. Krámská, Johann Florian Schäfer
a J. G. – nejvýznamnější osobnosti libereckého betlémářství, in: Sborník
Severočeského muzea. Historia 11, 1993, s. 85–94; I. Taller, Malíř betlémů
J. G. Osudy slavných rodáků z libereckého regionu, in: Severočeské noviny.
Liberecký den 11. 1. 1994, s. 9; týž, V Liberci žádaný portrétista J. G. se stal
také předním betlémářem, in: Mladá fronta Dnes. Příloha Severovýchodní
Čechy 12. 12. 1998, s. 6.
 
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/dab0b885-0523-4210-a7d0-5fb743308627 Bibliografie dějin Českých zemí]
 
Eva Lukešová


== Literatura ==
  s. 85 an.;
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]


[[Kategorie:1792]]
[[Kategorie:1792]]
[[Kategorie:Liberec]]
[[Kategorie:1862]]
[[Kategorie:1862]]
[[Kategorie:Liberec]]
<gallery>
Ginzel Jakob portret muze.jpg|Portrét muže
Ginzel Jakob Rozhovor.jpg|Rozhovor před stavením
</gallery>

Aktuální verze z 9. 1. 2022, 20:44

Jakob GINZEL
Narození 14.7.1792
Místo narození Liberec
Úmrtí 31.3.1862
Místo úmrtí Liberec
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 634-635
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46438

GINZEL, Jakob (též Jacob), * 14. 7. 1792 Liberec, † 31. 3. 1862 Liberec, malíř, stavitel betlémů

V dílně svého otce se vyučil truhlářem. Již tehdy se zabýval výrobou betlémů a také kreslil; předlohou mu byly staré rytiny a příroda. 1814 přišel jako tovaryš do Prahy, kde měl začít pracovat u truhlářského mistra. Seznámil se s malířem F. Waldherrem, který ho doporučil svému učiteli J. Berglerovi, řediteli pražské AVU. Studium na ní G. umožnila finanční podpora hraběte K. K. Clam-Gallase. Nesouhlas s eklektickým zaměřením školy ho 1818 přiměl k odchodu na akademii do Drážďan, kde se v galerii setkal s díly P. P. Rubense, A. van Dycka, F. Snyderse, Tiziana ad. 1820–30 vytvořil na zakázku asi čtyři stovky portrétů libereckých měšťanů; podobizny prezentoval na výstavách v pražském Klementinu. Maloval též figury do vánočních betlémů, jejichž stavba patřila v libereckých rodinách k oblíbené tradici. Vyráběl je s bratrem Franzem (1794–1827), uměleckým truhlářem a mechanikem; G. kreslil figury, které Franz vystřihoval, lepil na tuhý papír a zpevňoval dřevěnou konstrukcí; k tomu vyráběl architektonické prvky betlémů a doplňoval mechanikou. 1839 vystavil G. jesličky v pražském paláci Platýz. 1840 založil v Praze se svolením zemského gubernia kreslířskou školu, ta však neuspěla. Poté co mu zemřela manželka a oba synové, se G. vrátil do Liberce a oženil se podruhé. 1853 vystavoval ve Vídni dílo Dioráma betléma s šesti sty padesáti figurami. Betlém byl pozitivně hodnocen tiskem i profesorem vídeňské Akademie výtvarných umění, malířem J. Führichem. Dva G. neúplné betlémy byly uloženy ve sbírkách Severočeského muzea v Liberci. Dochovaly se olejomalby figur na lepence, rostliny a stáda, ale krajina, pozadí a architektura chybějí. Podoba G. jesličkových postav vychází z nazarenismu. G. produkce čítá více než tisícovku figur.

D: oltářní obrazy a křížová cesta, kostel sv. Vavřince, Dlouhý Most, 1825 až 1835; oltářní obraz Narození Kristovo, kostel sv. Jana Křtitele, Liberec-Rochlice, 1829; podobizna faráře Františka Wolfa, arciděkanství Liberec, 1834; obraz Ecce homo, kostel sv. Jakuba apoštola, Václavice (Hrádek nad Nisou), 1835; oltářní obraz Ježíš v Emauzích, kostel Nejsvětější Trojice, Vratislavice nad Nisou, 1841; oltářní obraz Panny Marie Vítězné, sakristie kostela sv. Kříže, Liberec, 1846; Podobizna dámy se zlatým čepcem, Severočeské muzeum v Liberci, 1824; podobizny libereckých děkanů, tamtéž, Podobizna dámy v úboru z doby Marie Terezie, tamtéž.

L: OSN 10, s. 136; MSN 2, s. 992; KSN 4, s. 484; Toman 1, s. 258; ÖBL 1, s. 444; BL 1, s. 439; ADB 9, s. 177n.; E. Výtisková, J. G. (1792–1862). Výstava obrazů a kreseb k 200. výročí narození, 1992; Mistr portrétu, in: Severočeský regionální deník 18. 2. 1992, s. 5; B. Krámská, Johann Florian Schäfer a J. G. – nejvýznamnější osobnosti libereckého betlémářství, in: Sborník Severočeského muzea. Historia 11, 1993, s. 85–94; I. Taller, Malíř betlémů J. G. Osudy slavných rodáků z libereckého regionu, in: Severočeské noviny. Liberecký den 11. 1. 1994, s. 9; týž, V Liberci žádaný portrétista J. G. se stal také předním betlémářem, in: Mladá fronta Dnes. Příloha Severovýchodní Čechy 12. 12. 1998, s. 6.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Eva Lukešová