HANSGIRG Antonín 16.7.1854-15.2.1917: Porovnání verzí
(HANSGIRG_Antonín_1854-15.2.1917) |
m (Holoubková přesunul stránku HANSGIRG Antonín 1854-15.2.1917 na HANSGIRG Antonín 16.7.1854-15.2.1917 bez založení přesměrování) |
||
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 7: | Řádek 7: | ||
| místo úmrtí = Vídeň | | místo úmrtí = Vídeň | ||
| povolání = 6- Botanik | | povolání = 6- Botanik | ||
| jiná jména = | |||
| citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 196 | |||
}} | |||
'''HANSGIRG, Antonín''', ''* 16. 7. 1854 Praha, † 15. 2. 1917 Vídeň (Rakousko), botanik, algolog'' | |||
Syn překladatele Antonína H. (1806–1877) a Františky, roz. | |||
Hájkové (1823–1871). Po studiích učil na gymnáziích v Hradci Králové (1877–81) a v Praze (1876/77, od 1881). Roku | |||
1885 se habilitoval u L. Čelakovského z oboru rostlinné fyziologie a tajnosnubných rostlin. 1892 byl jmenován titulárním | |||
mimořádným profesorem české univerzity, stálé místo však nezískal a nadále působil jako profesor v Praze na gymnáziu v Žitné ulici. 1895 podnikl cestu do tehdejší Nizozemské východní Indie, kde studoval rostlinný materiál v botanické zahradě | |||
v Buitenzorgu (nyní Bogor, ostrov Jáva, Indonésie). Marně | |||
usiloval o řádnou profesuru, a ani vědecky se neprosadil. 1903 | |||
získal nárok na penzi, vzdal se přednášek a odešel do Vídně, kde | |||
dožil. Byl mimořádným členem KČSN (1889, 1906 změněn | |||
status na dopisujícího) a od 1890 dopisujícím členem ČAVU, | |||
v zahraničí členem berlínské botanické společnosti. Oženil se | |||
s Františkou, roz. Duchoňovou (* 1856). | |||
H. je považován za jednoho ze zakladatelů české algologie | |||
(nauky o řasách), v níž vynikl i v mezinárodním měřítku. Oceňován byl zejména jeho ''Prodromus českých řas sladkovodních'' | |||
vydávaný 1889–92 v ''Archivu pro přírodovědecký výzkum Čech'', | |||
se zpožděním i německy, zatímco jeho práce z oboru rostlinné | |||
fyziologie o biologii listů či pylu byly už současníky hodnoceny jen jako popisné. Publikoval v časopisech českých (''Osvěta'', | |||
''Vesmír'') i německých (''Botanische Zeitung'', ''Hedwigia''). Nevyhýbal se popularizaci oboru ''(Z říše rostlin'', 1885), v literatuře | |||
jsou citovány i jeho floristické sběry, např. z okolí Hlinska pro Čelakovského ''Prodromus české květeny''. | |||
'''D:''' Květena okolí Hradce Králové, 1881; Phytodynamische Untersuchungen, | |||
1889; Physiologische und phycophytologische Untersuchungen, 1893; Pflanzenbiologische Untersuchungen, Wien 1904. | |||
'''L:''' B. Němec, A. H., in: AČA 28, 1917, s. 85–92 (s bibliografií); OSN 10, | |||
s. 865; OSND 2/2, s. 1024; MSN 3, s. 63; KSN 5, s. 30; BL 1, s. 531; | |||
ÖBL 2, s. 183; J. Janko, Vědy o životě v českých zemích 1750–1950, 1997, | |||
s. 560; MČE 2, s. 714; ČBS, s. 190; Tomeš 1, s. 414; ČAVU (2004), s. 90. | |||
'''P:''' NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 159, obraz 834. | |||
Jiří Martínek | |||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
[[Kategorie:6- Botanik]] | [[Kategorie:6- Botanik]] |
Aktuální verze z 19. 2. 2021, 07:27
Antonín HANSGIRG | |
![]() | |
Narození | 1854 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 15.2.1917 |
Místo úmrtí | Vídeň |
Povolání | 6- Botanik |
Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 196 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46864 |
HANSGIRG, Antonín, * 16. 7. 1854 Praha, † 15. 2. 1917 Vídeň (Rakousko), botanik, algolog
Syn překladatele Antonína H. (1806–1877) a Františky, roz. Hájkové (1823–1871). Po studiích učil na gymnáziích v Hradci Králové (1877–81) a v Praze (1876/77, od 1881). Roku 1885 se habilitoval u L. Čelakovského z oboru rostlinné fyziologie a tajnosnubných rostlin. 1892 byl jmenován titulárním mimořádným profesorem české univerzity, stálé místo však nezískal a nadále působil jako profesor v Praze na gymnáziu v Žitné ulici. 1895 podnikl cestu do tehdejší Nizozemské východní Indie, kde studoval rostlinný materiál v botanické zahradě v Buitenzorgu (nyní Bogor, ostrov Jáva, Indonésie). Marně usiloval o řádnou profesuru, a ani vědecky se neprosadil. 1903 získal nárok na penzi, vzdal se přednášek a odešel do Vídně, kde dožil. Byl mimořádným členem KČSN (1889, 1906 změněn status na dopisujícího) a od 1890 dopisujícím členem ČAVU, v zahraničí členem berlínské botanické společnosti. Oženil se s Františkou, roz. Duchoňovou (* 1856).
H. je považován za jednoho ze zakladatelů české algologie (nauky o řasách), v níž vynikl i v mezinárodním měřítku. Oceňován byl zejména jeho Prodromus českých řas sladkovodních vydávaný 1889–92 v Archivu pro přírodovědecký výzkum Čech, se zpožděním i německy, zatímco jeho práce z oboru rostlinné fyziologie o biologii listů či pylu byly už současníky hodnoceny jen jako popisné. Publikoval v časopisech českých (Osvěta, Vesmír) i německých (Botanische Zeitung, Hedwigia). Nevyhýbal se popularizaci oboru (Z říše rostlin, 1885), v literatuře jsou citovány i jeho floristické sběry, např. z okolí Hlinska pro Čelakovského Prodromus české květeny.
D: Květena okolí Hradce Králové, 1881; Phytodynamische Untersuchungen, 1889; Physiologische und phycophytologische Untersuchungen, 1893; Pflanzenbiologische Untersuchungen, Wien 1904.
L: B. Němec, A. H., in: AČA 28, 1917, s. 85–92 (s bibliografií); OSN 10, s. 865; OSND 2/2, s. 1024; MSN 3, s. 63; KSN 5, s. 30; BL 1, s. 531; ÖBL 2, s. 183; J. Janko, Vědy o životě v českých zemích 1750–1950, 1997, s. 560; MČE 2, s. 714; ČBS, s. 190; Tomeš 1, s. 414; ČAVU (2004), s. 90.
P: NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 159, obraz 834.
Jiří Martínek