HANSGIRG Antonín 16.7.1854-15.2.1917: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(HANSGIRG_Antonín_1854-15.2.1917)
 
m (Holoubková přesunul stránku HANSGIRG Antonín 1854-15.2.1917 na HANSGIRG Antonín 16.7.1854-15.2.1917 bez založení přesměrování)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádek 7: Řádek 7:
| místo úmrtí = Vídeň
| místo úmrtí = Vídeň
| povolání = 6- Botanik
| povolání = 6- Botanik
| jiná jména =
| citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 196
}}
'''HANSGIRG, Antonín''', ''* 16. 7. 1854 Praha, † 15. 2. 1917 Vídeň (Rakousko), botanik, algolog''
Syn překladatele Antonína H. (1806–1877) a Františky, roz.
Hájkové (1823–1871). Po studiích učil na gymnáziích v Hradci Králové (1877–81) a  v  Praze (1876/77, od 1881). Roku
1885 se habilitoval u L. Čelakovského z oboru rostlinné fyziologie a tajnosnubných rostlin. 1892 byl jmenován titulárním
mimořádným profesorem české univerzity, stálé místo však nezískal a nadále působil jako profesor v Praze na gymnáziu v Žitné ulici. 1895 podnikl cestu do tehdejší Nizozemské východní Indie, kde studoval rostlinný materiál v botanické zahradě
v  Buitenzorgu (nyní Bogor, ostrov Jáva, Indonésie). Marně
usiloval o řádnou profesuru, a ani vědecky se neprosadil. 1903
získal nárok na penzi, vzdal se přednášek a odešel do Vídně, kde
dožil. Byl mimořádným členem KČSN (1889, 1906 změněn
status na dopisujícího) a od 1890 dopisujícím členem ČAVU,
v zahraničí členem berlínské botanické společnosti. Oženil se
s Františkou, roz. Duchoňovou (* 1856).
H. je považován za jednoho ze zakladatelů české algologie
(nauky o řasách), v níž vynikl i v mezinárodním měřítku. Oceňován byl zejména jeho ''Prodromus českých řas sladkovodních''
vydávaný 1889–92 v ''Archivu pro přírodovědecký výzkum Čech'',
se zpožděním i německy, zatímco jeho práce z oboru rostlinné
fyziologie o biologii listů či pylu byly už současníky hodnoceny jen jako popisné. Publikoval v časopisech českých (''Osvěta'',
''Vesmír'') i  německých (''Botanische Zeitung'', ''Hedwigia''). Nevyhýbal se popularizaci oboru ''(Z říše rostlin'', 1885), v literatuře
jsou citovány i jeho floristické sběry, např. z okolí Hlinska pro Čelakovského ''Prodromus české květeny''.


| jiná jména =
'''D:''' Květena okolí Hradce Králové, 1881; Phytodynamische Untersuchungen,
}}<br/><br/>Antonín HANSGIRG
1889; Physiologische und phycophytologische Untersuchungen, 1893; Pflanzenbiologische Untersuchungen, Wien 1904.
 
'''L:''' B. Němec, A. H., in: AČA 28, 1917, s. 85–92 (s bibliografií); OSN 10,
s.  865; OSND 2/2, s.  1024; MSN 3, s.  63; KSN 5, s.  30; BL 1, s.  531;
ÖBL 2, s. 183; J. Janko, Vědy o životě v českých zemích 1750–1950, 1997,
s. 560; MČE 2, s. 714; ČBS, s. 190; Tomeš 1, s. 414; ČAVU (2004), s. 90.
 
'''P:''' NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 159, obraz 834.
 
Jiří Martínek


== Literatura ==
Janko 560; Tomeš I, 414; OSN 10, 865; OSN- D II/2, 1024; MSB I, 194; ČAVU 126; MČE 2, 714; MSN III, 63; KSN V, 30; ČBS, 190; Botanici, 87;
[[Kategorie:B]]
[[Kategorie:B]]
[[Kategorie:6- Botanik]]
[[Kategorie:6- Botanik]]

Aktuální verze z 19. 2. 2021, 07:27

Antonín HANSGIRG
Narození 1854
Místo narození Praha
Úmrtí 15.2.1917
Místo úmrtí Vídeň
Povolání 6- Botanik
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 196
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46864

HANSGIRG, Antonín, * 16. 7. 1854 Praha, † 15. 2. 1917 Vídeň (Rakousko), botanik, algolog

Syn překladatele Antonína H. (1806–1877) a Františky, roz. Hájkové (1823–1871). Po studiích učil na gymnáziích v Hradci Králové (1877–81) a v Praze (1876/77, od 1881). Roku 1885 se habilitoval u L. Čelakovského z oboru rostlinné fyziologie a tajnosnubných rostlin. 1892 byl jmenován titulárním mimořádným profesorem české univerzity, stálé místo však nezískal a nadále působil jako profesor v Praze na gymnáziu v Žitné ulici. 1895 podnikl cestu do tehdejší Nizozemské východní Indie, kde studoval rostlinný materiál v botanické zahradě v Buitenzorgu (nyní Bogor, ostrov Jáva, Indonésie). Marně usiloval o řádnou profesuru, a ani vědecky se neprosadil. 1903 získal nárok na penzi, vzdal se přednášek a odešel do Vídně, kde dožil. Byl mimořádným členem KČSN (1889, 1906 změněn status na dopisujícího) a od 1890 dopisujícím členem ČAVU, v zahraničí členem berlínské botanické společnosti. Oženil se s Františkou, roz. Duchoňovou (* 1856).

H. je považován za jednoho ze zakladatelů české algologie (nauky o řasách), v níž vynikl i v mezinárodním měřítku. Oceňován byl zejména jeho Prodromus českých řas sladkovodních vydávaný 1889–92 v Archivu pro přírodovědecký výzkum Čech, se zpožděním i německy, zatímco jeho práce z oboru rostlinné fyziologie o biologii listů či pylu byly už současníky hodnoceny jen jako popisné. Publikoval v časopisech českých (Osvěta, Vesmír) i německých (Botanische Zeitung, Hedwigia). Nevyhýbal se popularizaci oboru (Z říše rostlin, 1885), v literatuře jsou citovány i jeho floristické sběry, např. z okolí Hlinska pro Čelakovského Prodromus české květeny.

D: Květena okolí Hradce Králové, 1881; Phytodynamische Untersuchungen, 1889; Physiologische und phycophytologische Untersuchungen, 1893; Pflanzenbiologische Untersuchungen, Wien 1904.

L: B. Němec, A. H., in: AČA 28, 1917, s. 85–92 (s bibliografií); OSN 10, s. 865; OSND 2/2, s. 1024; MSN 3, s. 63; KSN 5, s. 30; BL 1, s. 531; ÖBL 2, s. 183; J. Janko, Vědy o životě v českých zemích 1750–1950, 1997, s. 560; MČE 2, s. 714; ČBS, s. 190; Tomeš 1, s. 414; ČAVU (2004), s. 90.

P: NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 159, obraz 834.

Jiří Martínek