HANUŠ Josef 13.1.1872-24.12.1955

Josef HANUŠ
Narození	13.1.1872
Místo narození	Jilemnice
Úmrtí	24.12.1955
Místo úmrtí	Praha
Povolání	3- Chemik nebo alchymista 61- Pedagog 68- Redaktor nebo žurnalista
Citace	Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 212
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46881

HANUŠ, Josef, * 13. 1. 1872 Jilemnice, † 24. 12. 1955 Praha, chemik, pedagog

Po maturitě na reálce v Hradci Králové 1891 vystudoval českou techniku v Praze, kterou ukončil 1897 státní zkouškou z technické chemie. 1896/97 byl současně mimořádným posluchačem Filozofické fakulty UK. 1894–96 pracoval v chemické laboratoři v Praze, 1897 v městském chemickém ústavu ve Vratislavi a 1899 v Berlíně. 1896–1906 působil jako asistent na katedře analytické a anorganické chemie na pražské technice, od 1901 tam přednášel a vedl cvičení z chemického a mikroskopického zkoumání potravin a stechiometrie. 1902 se habilitoval pro obor chemie potravin a jejich zkoušení a 1903 byl jmenován honorovaným docentem. 1907 se stal adjunktem a současně i mimořádným profesorem. Přednášel zejména chemickou technologii tuků a olejů. 1911 byl jmenován řádným profesorem analytické a potravinářské chemie a vedoucím Ústavu analytické a potravní chemie. 1927/28 zvolen rektorem ČVUT, 1912/13, 1917/18 a 1932/33 děkanem Vysoké školy chemicko-technologického inženýrství. 1939 odešel na odpočinek a při této příležitosti ho ČVUT jmenovala čestným doktorem technických věd, jmenování však mohl převzít až 1946 (vzhledem k uzavření vysokých škol za druhé světové války).

H. objevil několik světově respektovaných potravinářských a analytických metod. Jeho metoda na stanovení jodového čísla tuků se ve své době používala v laboratořích v Evropě i Americe, rozšířily se i H. postupy na stanovení vanilinu a skořicového aldehydu. Publikoval četné studie z potravinářské a analytické chemie doma i v zahraničí. Věnoval se vědecko-organizační práci, redigoval časopis Chemické listy (1907 se sloučil s Časopisem pro průmysl chemický) a byl hlavním redaktorem monografické řady Chemická technologie.

Stal se členem řady vědeckých a odborných institucí: ČAVU (od 1914), KSČN (od 1908), Národní rady badatelské, České společnosti chemické, Spolku profesorů zbožíznalství, Spolku posluchačů inženýrství chemie na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství ČVUT, Státní zdravotní rady, Patentového úřadu, Poradního sboru pro záležitosti potravních náhražek při ministerstvu veřejného zdravotnictví. Za zásluhy získal čestný doktorát České vysoké školy technické v Brně a Řád práce, 1952 byl jmenován akademikem. Od 1966 uděluje Česká společnost chemická jako nejvyšší vyznamenání Hanušovu medaili za zásluhy o rozvoj chemie. V rodišti mu byla odhalena busta a pamětní deska.

S manželkou Marií, roz. Císařovou, měl dceru Bohuslavu (* 1906), rovněž inženýrku chemie, která působila jako komisařka Státního ústavu pro zkoumání potravin při UK v Praze.

D: výběr: Agrikulturní chemie, 1902; Snaha po zužitkování vzdušného dusíku v hospodářství, 1903; Použití ponorného refraktometru v analysi potravin, 1905 (s K. Chocenským); Příspěvek k seznání cukrů v kořeních, 1906 (s F. Bienem); Redukce některých kysličníků kovových parami methylalkoholovými, 1910 (s J. Mrkvičkou); Kvantitativní stanovení mědi kyselinou fosfornatou, 1910 (s A. Soukupem); Výroba a zpracování tuků a vosků, 1933; Barevné tabulky analytické, 1941 (s J. Voříškem).

L: J. H., in: AČA 25, 1914, s. 54–56; OSN 28, s. 537; OSND 2/2, s. 1026; B. Mansfeld, Průvodce světem techniky, 1938, s. 33; nekrology: A. Jílek, Posmrtná vzpomínka na akad. J. H., in: Chemický průmysl 6, 1956, s. 83; V. Hovorka, Akademik J. H., in: Chemické listy 50, 1956, s. 333–336; Věstník ČSAV 65, 1956, s. 237–245; ČVUT 1/2, rejstřík (foto); ČBS, s. 191; Tomeš 1, s. 415–416; ČAVU, s. 91.

P: Archiv ČVUT, Praha, osobní fond; studijní programy 1896–1939.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Eva Boháčová