HELLER Servác Bonifác 13.5.1845-2.9.1922

Servác Bonifác HELLER
Narození	13.5.1845
Místo narození	Vlašim
Úmrtí	2.9.1922
Místo úmrtí	Bad Kissingen (Německo)
Povolání	63- Spisovatel 68- Redaktor nebo žurnalista
Citace	Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 460-461
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47162

HELLER, Servác Bonifác, * 13. 5. 1845 Vlašim, † 2. 9. 1922 Bad Kissingen (Německo), žurnalista, spisovatel, politik

Nejmladší ze šestnácti dětí učitele Antonína H. (1799–1870) a Terezie, roz. Pranhoferové; bratr Ferdinanda H. (1824 až 1912) a Saturnina Ondřeje H. (1840–1884). V Praze studoval nejprve na Akademickém, poté na piaristickém gymnáziu a na filozofické fakultě. 1866–68 působil jako vychovatel v Rusku, zpočátku v rodině hudebního virtuosa F. Lauba. Tehdy se v Moskvě setkal s českými politiky při tzv. Pouti na Rus, po dohodě s nimi začal psát články pro Národní listy, mj. o tehdejší moskevské národopisné výstavě. Stal se nadšeným slavjanofilem a rusofilem, ačkoli (na rozdíl např. od K. Sladkovského) nikdy nepřestoupil na pravoslaví. Proruský postoj se promítl do H. cestopisů (Život na Rusi, 1868; Petrohradské kaleidoskopy, 1870; Studie ze severní Paříže, 1877). Po návratu do Čech 1868 obhájil doktorát a vstoupil do veřejného života. Za pořádání táborů lidu (1868–69) byl několikrát krátce vězněn. Účastnil se oslav výročí narození Jana Husa v Husinci, řadil se ke členům a významným činitelům spolků (Český akademický spolek čtenářský, Literární a řečnický spolek Slavia, obnovená Lípa slovanská). Politicky se zapojil do mladočeského hnutí. Julius Grégr 1870 nabídl H., který byl znám svým společenským přehledem i jazykovou zdatností, aby vstoupil do redakce Národních listů. H. 1872 navštívil Moskvu a jižní Rusko (včetně Krymu) a také Berlín. Redigoval zprávy z domácí i zahraniční politiky, kultury, ze soudní síně, psal literární kritiky a příležitostně zastupoval jako autor fejetonů Jana Nerudu. Od 1873 současně s J. V. Sládkem vydávali časopis Lumír, do jehož redakce přivedl Svatopluka Čecha, s nímž 1879 obnovil také časopis Květy. Spolupracoval s Otakarem Hostinským a Jaroslavem Gollem. 1890–93 byl členem IV. třídy ČAVU. Vrcholem jeho zpravodajské kariéry se 1877–79 stal pobyt v Rusku, během něhož referoval o rusko-turecké válce, sám se při tom osobně účastnil v týlu bojů (Ploieşti, Ruse). Zprávy později shrnul v Románu z bojiště (1890). Jako redaktor podnikal další cesty: 1880 na Slovensko, 1892 na Krym a do Zakavkazska nebo do Bulharska a Srbska. Byl poslancem českého zemského sněmu (1895–1901) a říšské rady (1883–85, 1897–1907).

Po smrti Josefa Anýže 1912 převzal jako odpovědný redaktor Národní listy a čtyři roky je vedl. V této funkci otiskl v březnu 1914 nepodepsaný článek, jenž obviňoval národněsocialistického poslance Karla Švihu, že je tajným agentem rakouské vlády. Svá tvrzení H. poté dokázal u soudu, před který byl Švihou pohnán. Pro srdeční onemocnění odešel H. 1916 na odpočinek, formálně však až do smrti zůstal vydavatelem Národních listů. Zemřel během lázeňského pobytu, pohřben byl v Praze na Olšanských hřbitovech.

H. se věnoval také beletrii, vydal několik převážně romanticky laděných románů (Král stepi, 1882; Pan Markýz, 1893), v nichž často využíval zážitky z cest. Někdy je označován za tvůrce českého salonního románu. Významnější však zůstala jeho činnost redakční a spolu se S. Čechem a J. Zeyerem také organizační. Spisovateli Václavu Benešovi navrhl jeho pseudonym Třebízský. V závěru života H. psal pětidílné paměti Z minulé doby našeho života národního, kulturního a politického. Upomínky a zápisky (1916–23). Je autorem životopisu Julia Grégra a vydal výbor z díla Karla Sladkovského. Mimo jeho běžnou tvorbu se řadí populární spis Národové Jižní Afriky (1869).

S manželkou Julií, roz. Rogalskou, měl sedm dětí. Dcera Mariana H. (* 5. 8. 1878 Královské Vinohrady /Praha/, † 11. 6. 1937 Praha) se stala herečkou. Vystudovala konzervatoř ve Vídni a pohostinsky vystupovala v českých i německých divadlech (Berlín, Hamburk, Düsseldorf, Černovice). V závěru života se objevila v menších rolích také ve zvukovém filmu (Muži v offsidu, 1931; tetička Matylda, Nezlobte dědečka, 1934).

L: Zlatá Praha 31, 1914, č. 32, s. 383–384; 32, 1915, č. 31, s. 368–369; Národní listy 4. 3. 1914; 3. 9. 1922; 12. 9. 1922; M. Novotný, Literární dílo S. B. H., in: tamtéž 8. 9. 1922; OSN 11, s. 71; 28, s. 555; OSND 2/2, s. 1073; MSN 3, s. 130; -jn-, S. H. 20 let mrtev, in: České slovo 2. 9. 1942; BL 1, s. 590; MČE 2, s. 748; ČAVU, s. 134; DČŽ 1, s. 255; O. Urban, Česká společnost 1848–1918, 1982, s. 371; LČL 2/1, s. 141–144 (s chybným datem narození 12. 5.; s bibliografií a další literaturou); J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 193–194; L. Uhlíř, H. román z prusko-rakouské války, in: BELLUM 1866 – časopis Komitétu pro udržování památek z války roku 1866, 9 (11), č. 4, 2000, s. 144–163. Mariana H.: Český hraný film II, 1930–1945, 1998, rejstřík; Fikejz 1, s. 379–380; https://www.csfd.cz/tvurce/27677-mariana-hellerova (se soupisem rolí; přístup 11. 11. 2019).

P: SOA, Praha, Sbírka matrik, matrika nar. řkt. f. ú. Vlašim 09 (1837–1848), fol. 197; AHMP, Archivní katalog, soupis pražského obyvatelstva (1830 až 1920), krabice 88, č. 193.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavla Vošahlíková