GALUŠKA Zdeněk 11.7.1913-13.12.1999: Porovnání verzí
(GALUŠKA_Zdeněk_11.7.1913-13.12.1999) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Zdeněk GALUŠKA | | jméno = Zdeněk GALUŠKA | ||
| obrázek = | | obrázek = Galuska Zdenek portret.jpg | ||
| datum narození = 11.7.1913 | | datum narození = 11.7.1913 | ||
| místo narození = Uherský Ostroh | | místo narození = Uherský Ostroh | ||
| datum úmrtí = 13.12.1999 | | datum úmrtí = 13.12.1999 | ||
| místo úmrtí = Nivnice | | místo úmrtí = Nivnice | ||
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel<br />88- Umělecký řemeslník | ||
88- Umělecký řemeslník | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 558 | ||
}} | |||
'''GALUŠKA, Zdeněk,''' ''* 11. 7. 1913 Uherský Ostroh, † 13. 2. 1999 Nivnice, spisovatel, malíř, ilustrátor, lidový vypravěč'' | |||
Narodil se manželům Antonínu a Emilii G. jako prostřední | |||
ze tří dětí. Od dětství se věnoval hudbě a malování, od mládí | |||
vystupoval v ochotnickém souboru. Když mu bylo šestnáct let, | |||
zemřel otec na souchotiny. G. zdědil holičství, v němž pracoval | |||
a slýchával příběhy o soudních kauzách zákazníků, které se | |||
staly základem jeho literární tvorby. Ve třicátých letech začínal | |||
jako malíř v Uherském Hradišti, kde kreslil pro družstvo | |||
SLUM (Slovácké lidové umění moravské) regionální figurky | |||
a ornamenty. Kromě toho maloval plakáty, divadelní dekorace, | |||
pozvánky a navrhoval kostýmy pro ochotníky. Psal soudničky, | |||
z nichž první vyšla 1930 v ''Moravských novinách''. Vzbudily | |||
zájem a každou neděli byly zveřejňovány další. 1935 navštěvoval | |||
externě Školu uměleckých řemesel v Brně. Za nacistické | |||
okupace byl totálně nasazen v Berlíně. 1945 se přestěhoval | |||
do Brna, kde se oženil s Vlastou Fornůskovou. Spřátelil se se | |||
spisovatelem J. Tomečkem, který mu usnadnil spolupráci s tiskem, | |||
rozhlasem a později také televizí. Pracoval jako výtvarník, | |||
vedoucí Úřadovny pro domácí práce v Uherském Hradišti, | |||
od 1951 jako vedoucí družstva Moravská ústředna v Brně. | |||
1947 vyšla v Brně G. první kniha ''Slovácko sa súdí'', která měla | |||
u čtenářů velký úspěch, 1947–48 následovala tři nová vydání, | |||
1969 a 1974 reedice. Knihu ve slováckém nářečí G. sám ilustroval. | |||
Za podklad mu posloužily autentické příběhy. S laskavým, | |||
živelným i jadrným humorem představil rázovité postavy zemitého | |||
slováckého venkova a zdůraznil jejich moudrost a lásku | |||
k životu. V padesátých letech zahájil spolupráci se souborem | |||
Pod slováckým nebem, v letech šedesátých s legendární Strouhalovou | |||
sedmičkou, s níž vystupoval doma i v zahraničí. | |||
Profiloval se jako lidový vypravěč historek ze Slovácka, ohlas | |||
měly estrády, ve kterých ztělesnil stařečka Pagáče a s nimiž | |||
jezdil po českém a moravském venkově. Jeho vyprávění vysílal | |||
Československý rozhlas a byla šířena i na gramofonových | |||
deskách. Další kniha ''Slovácko sa nesúdí'' s vlastními ilustracemi | |||
vyšla až 1972. Na motivy obou knih byl 1975 a 1984 natočeny | |||
dvě řady seriálu (scénář J. Dietl). G. do něj vybral představitele | |||
hlavních rolí (J. Kroner a O. Velen). 1977 byl zveřejněn | |||
výbor ''Stařeček Pagáč vyprávjajú'', který se pod názvem ''Slovácko sa súdí aj nesúdí'' dočkal několika opakovaných vydání. 1991 G. publikoval | |||
dvaapadesát slováckých písní ve sborníku ''Moravské a slovácké pěsničky'', které doprovodil humorným povídáním | |||
a ornamenty. Chystanou knihu ''Od kolébky po fajku'' už nedokončil. | |||
Za zásluhy o rozvoj lidového slovesného umění získal 1985 | |||
titul zasloužilý umělec, 1994 ho čestným občanem jmenovalo | |||
město Brno a 1996 rodiště, kde byl pohřben a kde má na zámeckém | |||
nádvoří pamětní desku. | |||
'''L:''' výběr: J. Húsek, Doslov, in: Slovácko sa súdí aj nesúdí, 1972, s. 9–12; | |||
MČE 2, s. 561; SČS 1, s. 192; Tomeš 1, s. 359; V. Hendrychová, Spisovatel | |||
a vypravěč Slovácka – Z. G., in: Duha 27, 2013, č. 3 (http://www.databazeknih.cz/životopis/zdenek-galuska-4047, stav k 23. 2. 2016). | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/fd4b9754-af7e-4231-9ae6-1616465ab02d Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Miroslava Kyselá | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] |
Aktuální verze z 2. 1. 2022, 15:57
Zdeněk GALUŠKA | |
Narození | 11.7.1913 |
---|---|
Místo narození | Uherský Ostroh |
Úmrtí | 13.12.1999 |
Místo úmrtí | Nivnice |
Povolání |
63- Spisovatel 88- Umělecký řemeslník |
Citace | Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 558 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48110 |
GALUŠKA, Zdeněk, * 11. 7. 1913 Uherský Ostroh, † 13. 2. 1999 Nivnice, spisovatel, malíř, ilustrátor, lidový vypravěč
Narodil se manželům Antonínu a Emilii G. jako prostřední ze tří dětí. Od dětství se věnoval hudbě a malování, od mládí vystupoval v ochotnickém souboru. Když mu bylo šestnáct let, zemřel otec na souchotiny. G. zdědil holičství, v němž pracoval a slýchával příběhy o soudních kauzách zákazníků, které se staly základem jeho literární tvorby. Ve třicátých letech začínal jako malíř v Uherském Hradišti, kde kreslil pro družstvo SLUM (Slovácké lidové umění moravské) regionální figurky a ornamenty. Kromě toho maloval plakáty, divadelní dekorace, pozvánky a navrhoval kostýmy pro ochotníky. Psal soudničky, z nichž první vyšla 1930 v Moravských novinách. Vzbudily zájem a každou neděli byly zveřejňovány další. 1935 navštěvoval externě Školu uměleckých řemesel v Brně. Za nacistické okupace byl totálně nasazen v Berlíně. 1945 se přestěhoval do Brna, kde se oženil s Vlastou Fornůskovou. Spřátelil se se spisovatelem J. Tomečkem, který mu usnadnil spolupráci s tiskem, rozhlasem a později také televizí. Pracoval jako výtvarník, vedoucí Úřadovny pro domácí práce v Uherském Hradišti, od 1951 jako vedoucí družstva Moravská ústředna v Brně.
1947 vyšla v Brně G. první kniha Slovácko sa súdí, která měla u čtenářů velký úspěch, 1947–48 následovala tři nová vydání, 1969 a 1974 reedice. Knihu ve slováckém nářečí G. sám ilustroval. Za podklad mu posloužily autentické příběhy. S laskavým, živelným i jadrným humorem představil rázovité postavy zemitého slováckého venkova a zdůraznil jejich moudrost a lásku k životu. V padesátých letech zahájil spolupráci se souborem Pod slováckým nebem, v letech šedesátých s legendární Strouhalovou sedmičkou, s níž vystupoval doma i v zahraničí. Profiloval se jako lidový vypravěč historek ze Slovácka, ohlas měly estrády, ve kterých ztělesnil stařečka Pagáče a s nimiž jezdil po českém a moravském venkově. Jeho vyprávění vysílal Československý rozhlas a byla šířena i na gramofonových deskách. Další kniha Slovácko sa nesúdí s vlastními ilustracemi vyšla až 1972. Na motivy obou knih byl 1975 a 1984 natočeny dvě řady seriálu (scénář J. Dietl). G. do něj vybral představitele hlavních rolí (J. Kroner a O. Velen). 1977 byl zveřejněn výbor Stařeček Pagáč vyprávjajú, který se pod názvem Slovácko sa súdí aj nesúdí dočkal několika opakovaných vydání. 1991 G. publikoval dvaapadesát slováckých písní ve sborníku Moravské a slovácké pěsničky, které doprovodil humorným povídáním a ornamenty. Chystanou knihu Od kolébky po fajku už nedokončil.
Za zásluhy o rozvoj lidového slovesného umění získal 1985 titul zasloužilý umělec, 1994 ho čestným občanem jmenovalo město Brno a 1996 rodiště, kde byl pohřben a kde má na zámeckém nádvoří pamětní desku.
L: výběr: J. Húsek, Doslov, in: Slovácko sa súdí aj nesúdí, 1972, s. 9–12; MČE 2, s. 561; SČS 1, s. 192; Tomeš 1, s. 359; V. Hendrychová, Spisovatel a vypravěč Slovácka – Z. G., in: Duha 27, 2013, č. 3 (http://www.databazeknih.cz/životopis/zdenek-galuska-4047, stav k 23. 2. 2016).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Miroslava Kyselá