FIEDLER Jiří 11.8.1909-1.6.1972: Porovnání verzí
(FIEDLER_Jiří_11.8.1909-1.6.1972) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Jiří FIEDLER | | jméno = Jiří FIEDLER | ||
| obrázek = | | obrázek = Fiedler Jiri portret.jpg | ||
| datum narození = 11.8.1909 | | datum narození = 11.8.1909 | ||
| místo narození = | | místo narození = Hradec Králové | ||
| datum úmrtí = 1.6.1972 | | datum úmrtí = 1.6.1972 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf | | povolání = 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 170-171 | ||
}} | |||
'''FIEDLER, Jiří,''' ''* 11. 8. 1909 Hradec Králové, † 1. 6. 1972 Praha, režisér'' | |||
Maturoval na Jiráskově gymnáziu v Praze a absolvoval hudební | |||
vědu na UK 1935. Současně studoval zpěv a 1936/37 byl stipendistou | |||
sboru Národního divadla, 1937–41 členem operního | |||
sboru v Zemském divadle v Brně. 1941–45 byl angažován jako | |||
operní režisér v Olomouci, v tzv. Novém divadle v někdejším Lidovém | |||
domě v Hodolanech, jež nahradilo městskou scénu zabranou | |||
Němci. Poprvé tam samostatně spolupracoval jako režisér | |||
s dirigentem Karlem Nedbalem (1942, B. Smetana: ''Prodaná nevěsta'') a nastudoval i výjimečná operní představení (1943, | |||
Z. Folprecht: ''Zlomené srdce'', scénická symfonie, premiéru dirigoval | |||
K. Nedbal; 1944, R. Karel: ''Smrt kmotřička'', v době, kdy | |||
autor už byl vězněn na Pankráci, dirigent J. Budík; 1945, | |||
R. Strauss: ''Salome'', dirigent K. Nedbal). 1946 se stal režisérem | |||
pražského Divadla 5. května, zpočátku společného činoherního | |||
a operního souboru, který pod správou Ústřední rady odborů | |||
(ÚRO) zabral bývalé Nové německé divadlo. Po brzkém osamostatnění | |||
Opery 5. května v téže budově spolupracoval s prvořadými | |||
osobnostmi pozdějšího poválečného českého operního jeviště | |||
a mohl se podílet na jejich moderních inscenačních | |||
postupech: s výtvarníkem Josefem Svobodou (1945, O. Ostrčil: | |||
''Kunálovy oči'') a dirigentem Karlem Ančerlem, s nímž nastudoval | |||
mj. čtvrttónovou operu Aloise Háby ''Matka'' (1947, též vynikající | |||
představení Mozartova ''Dona Giovanniho'' aj.). 1947 ztratila | |||
Opera 5. května svého zakladatele (ÚRO) a dostávala se do provozních | |||
problémů. 1948 byla z ideologických důvodů sloučena | |||
s operním souborem Národního divadla (budova přejmenována | |||
na Smetanovo divadlo); F. byl 1949 přeřazen do ND a zůstal | |||
tam do 1950. V prvních letech své režijní aktivity měl největší | |||
umělecké možnosti. Uvedl Ostrčilovu operu ''Poupě'', Janáčkovy | |||
''Výlety pana Broučka'', Karlovy ''Tři vlasy děda Vševěda'' (vše 1948/49), | |||
v sezoně 1950/51 Fibichův scénický melodram ''Námluvy Pelopovy''. | |||
1950 získal první cenu soutěže Divadelní žatva za režii | |||
Čajkovského opery ''Eugen Oněgin''. | |||
Následující tři roky (1950–53) byl ředitelem a režisérem Slovenského | |||
národního divadla v Bratislavě. 1953 musel nastoupit | |||
vojenskou službu v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého, | |||
jehož součástí byla též Armádní opera, stal se režisérem | |||
a zástupcem vedoucího. Soubor Armádní opery, kde působili | |||
většinou mladí a schopní hudebníci a divadelníci, vystupoval po | |||
celém území Československa, hrál pro široké publikum (za | |||
dobu F. činnosti zhlédlo jeho představení 440 000 diváků) a měl | |||
v repertoáru nejen opery, ale i tzv. estrády, složené z kratších částí | |||
populárních oper. F. nastudoval Kovařovicovu operu ''Psohlavci'' | |||
(1953, též na Zimním stadionu v Praze), Dvořákovu ''Rusalku'' a Smetanovu ''Hubičku'' (1954), operu ''Mirandolina'' B. Martinů | |||
(1955, s výpravou K. Svolinského ad.). Soubor byl zrušen 1955 | |||
a jeho členové postupně přešli do jiných divadel. | |||
1955–58 F. působil jako režisér Hudebního divadla Karlín, poté | |||
několik let hostoval na různých scénách. V Plzni nastudoval | |||
Dvořákovu operu ''Čert a Káča'' a Verdiho ''Aidu'' (1958, již dříve | |||
G. Verdi: ''Macbeth'', 1947; B. Smetana: ''Čertova stěna'', 1948), | |||
hostoval v Olomouci, Brně a Ústí nad Labem, kde byl po roce | |||
1961 angažován. 1967 odešel do invalidního důchodu. Přijímal | |||
krátkodobé pedagogické úvazky v oboru režie opery a operního | |||
herectví (AMU, Praha, 1948/49, Vysoká škola múzických umění, | |||
Bratislava, 1950–52, JAMU, Brno, 1956/57). | |||
'''L:''' http://archiv.narodni-divadlo.cz (seznam inscenací v ND a civilní fotografie); | |||
L. Veselý, Národní divadlo od květnové revoluce, 1951, s. 20, 22, 23, | |||
34, 456, 47, 55, 58, 63, 64, 70; K. Nedbal, Půl století s českou operou, 1959, | |||
s. 313, 314, 408; A. Rektorys, Zdeněk Fibich, Sborník studií a dokumentů | |||
1, 1951, s. 617–619 (nastudování Námluv Pelopových 1950, přetisk z Hudebních | |||
rozhledů 3, 1950/51, č. 5, s. 12); Sto let českého divadla v Plzni, | |||
1965, s. 175, 193, 195, 199; E. Kolárová, Zpráva o Armádní opeře, in: Theatralia | |||
8, AUC – Philosophica et Historica 4, 1989, s. 75–91; O. Janáčková, | |||
Velká opera 5. května. Divadlo nové doby. 1945–1948, 1989, s. 104–107 | |||
(foto); J. Štefanides a kol., Kalendárium dějin divadla v Olomouci (od roku | |||
1479), 2008, s. 133–135, 162, 163. | |||
'''P:''' Divadelní ústav, Praha, dokumentace (bibliografie z Divadelních novin, | |||
kartotéka Straková). | |||
Jitka Ludvová | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:82- Dramaturg, režisér nebo choreograf]] | [[Kategorie:82- Dramaturg, režisér nebo choreograf]] | ||
[[Kategorie:1909]] | [[Kategorie:1909]] | ||
[[Kategorie:Hradec Králové]] | |||
[[Kategorie:1972]] | [[Kategorie:1972]] | ||
[[Kategorie:Praha]] |
Aktuální verze z 9. 6. 2020, 07:41
Jiří FIEDLER | |
Narození | 11.8.1909 |
---|---|
Místo narození | Hradec Králové |
Úmrtí | 1.6.1972 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf |
Citace | Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 170-171 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55054 |
FIEDLER, Jiří, * 11. 8. 1909 Hradec Králové, † 1. 6. 1972 Praha, režisér
Maturoval na Jiráskově gymnáziu v Praze a absolvoval hudební vědu na UK 1935. Současně studoval zpěv a 1936/37 byl stipendistou sboru Národního divadla, 1937–41 členem operního sboru v Zemském divadle v Brně. 1941–45 byl angažován jako operní režisér v Olomouci, v tzv. Novém divadle v někdejším Lidovém domě v Hodolanech, jež nahradilo městskou scénu zabranou Němci. Poprvé tam samostatně spolupracoval jako režisér s dirigentem Karlem Nedbalem (1942, B. Smetana: Prodaná nevěsta) a nastudoval i výjimečná operní představení (1943, Z. Folprecht: Zlomené srdce, scénická symfonie, premiéru dirigoval K. Nedbal; 1944, R. Karel: Smrt kmotřička, v době, kdy autor už byl vězněn na Pankráci, dirigent J. Budík; 1945, R. Strauss: Salome, dirigent K. Nedbal). 1946 se stal režisérem pražského Divadla 5. května, zpočátku společného činoherního a operního souboru, který pod správou Ústřední rady odborů (ÚRO) zabral bývalé Nové německé divadlo. Po brzkém osamostatnění Opery 5. května v téže budově spolupracoval s prvořadými osobnostmi pozdějšího poválečného českého operního jeviště a mohl se podílet na jejich moderních inscenačních postupech: s výtvarníkem Josefem Svobodou (1945, O. Ostrčil: Kunálovy oči) a dirigentem Karlem Ančerlem, s nímž nastudoval mj. čtvrttónovou operu Aloise Háby Matka (1947, též vynikající představení Mozartova Dona Giovanniho aj.). 1947 ztratila Opera 5. května svého zakladatele (ÚRO) a dostávala se do provozních problémů. 1948 byla z ideologických důvodů sloučena s operním souborem Národního divadla (budova přejmenována na Smetanovo divadlo); F. byl 1949 přeřazen do ND a zůstal tam do 1950. V prvních letech své režijní aktivity měl největší umělecké možnosti. Uvedl Ostrčilovu operu Poupě, Janáčkovy Výlety pana Broučka, Karlovy Tři vlasy děda Vševěda (vše 1948/49), v sezoně 1950/51 Fibichův scénický melodram Námluvy Pelopovy. 1950 získal první cenu soutěže Divadelní žatva za režii Čajkovského opery Eugen Oněgin.
Následující tři roky (1950–53) byl ředitelem a režisérem Slovenského národního divadla v Bratislavě. 1953 musel nastoupit vojenskou službu v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého, jehož součástí byla též Armádní opera, stal se režisérem a zástupcem vedoucího. Soubor Armádní opery, kde působili většinou mladí a schopní hudebníci a divadelníci, vystupoval po celém území Československa, hrál pro široké publikum (za dobu F. činnosti zhlédlo jeho představení 440 000 diváků) a měl v repertoáru nejen opery, ale i tzv. estrády, složené z kratších částí populárních oper. F. nastudoval Kovařovicovu operu Psohlavci (1953, též na Zimním stadionu v Praze), Dvořákovu Rusalku a Smetanovu Hubičku (1954), operu Mirandolina B. Martinů (1955, s výpravou K. Svolinského ad.). Soubor byl zrušen 1955 a jeho členové postupně přešli do jiných divadel.
1955–58 F. působil jako režisér Hudebního divadla Karlín, poté několik let hostoval na různých scénách. V Plzni nastudoval Dvořákovu operu Čert a Káča a Verdiho Aidu (1958, již dříve G. Verdi: Macbeth, 1947; B. Smetana: Čertova stěna, 1948), hostoval v Olomouci, Brně a Ústí nad Labem, kde byl po roce 1961 angažován. 1967 odešel do invalidního důchodu. Přijímal krátkodobé pedagogické úvazky v oboru režie opery a operního herectví (AMU, Praha, 1948/49, Vysoká škola múzických umění, Bratislava, 1950–52, JAMU, Brno, 1956/57).
L: http://archiv.narodni-divadlo.cz (seznam inscenací v ND a civilní fotografie); L. Veselý, Národní divadlo od květnové revoluce, 1951, s. 20, 22, 23, 34, 456, 47, 55, 58, 63, 64, 70; K. Nedbal, Půl století s českou operou, 1959, s. 313, 314, 408; A. Rektorys, Zdeněk Fibich, Sborník studií a dokumentů 1, 1951, s. 617–619 (nastudování Námluv Pelopových 1950, přetisk z Hudebních rozhledů 3, 1950/51, č. 5, s. 12); Sto let českého divadla v Plzni, 1965, s. 175, 193, 195, 199; E. Kolárová, Zpráva o Armádní opeře, in: Theatralia 8, AUC – Philosophica et Historica 4, 1989, s. 75–91; O. Janáčková, Velká opera 5. května. Divadlo nové doby. 1945–1948, 1989, s. 104–107 (foto); J. Štefanides a kol., Kalendárium dějin divadla v Olomouci (od roku 1479), 2008, s. 133–135, 162, 163.
P: Divadelní ústav, Praha, dokumentace (bibliografie z Divadelních novin, kartotéka Straková).
Jitka Ludvová