HARBUVAL a CHAMARÉ Jan Antonín 16.11.1737-17.2.1808: Porovnání verzí
(HARBUVAL_Chamaré_Jan_Antonín_1737-17.2.1808) |
m (Holoubková přesunul stránku HHARBUVAL a CHAMARÉ Jan Antonín 16.11.1737-17.2.1808 na HARBUVAL a CHAMARÉ Jan Antonín 16.11.1737-17.2.1808 bez založení přesměrování) |
||
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Jan Antonín HARBUVAL | | jméno = Jan Antonín HARBUVAL a CHAMARÉ | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 1737 | | datum narození = 16.11.1737 | ||
| místo narození = | | místo narození = Lehnice (Polsko) | ||
| datum úmrtí = 17.2.1808 | | datum úmrtí = 17.2.1808 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Nové Hrady (u Litomyšle) | ||
| povolání = 33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu | | povolání = 33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu<br />74- Architekt | ||
74- Architekt | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | |citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 235 | ||
}} | |||
'''HARBUVAL a CHAMARÉ, Jan Antonín''', ''* 16. 11. 1737 Lehnice (Polsko), † 17. 2. 1808 Nové Hrady (u Litomyšle), státní úředník, manufakturní podnikatel, hledač pokladů, vzduchoplavec'' | |||
Syn Jana Ludvíka H. a Ch. (1701–1764) a jeho manželky | |||
Anny Barbory, roz. Sannigové. Po emigraci rodiny ze Slezska | |||
do Čech byl poslán nejprve na studia k piaristům v Bílé Vodě | |||
(u Javorníka v Rakouském Slezsku), poté studoval na vídeňské univerzitě práva, není však známo, zda je dokončil; byl | |||
také vzdělán ve stavitelství. Otec ho systematicky připravoval | |||
k nástupnictví ve svém povolání, 1763 mu zajistil místo komerčního rady u zemských úřadů v Čechách. Díky právnickému vzdělání byl také zemským právem pověřován poručnictvím nad majetkem osiřelých a ještě neplnoletých dědiců ze | |||
šlechtických rodů. | |||
Ještě za otcova života získával praktické zkušenosti při vedení plátenických podniků v Potštejně. Po jeho úmrtí se s pomocí matky pokoušel dále vést tamní manufakturu, zejména | |||
c. k. továrnu na tažené plátno a závoje. Její výrobky však nešly | |||
dobře na odbyt a provoz vykazoval již 1766 deficit. Zboží na | |||
skladě bylo do 1770 rozprodáno židovským obchodníkům | |||
a musela být vyhlášena likvidace podniku. Později se H. věnoval propagaci hedvábnictví, v Potštejně dal postavit budovu | |||
pro chov bource morušového (tzv. filatorii) a v okolí vysadit | |||
morušovníky. | |||
V dalších letech ho pohltily jiné zájmy, k nimž patřilo hledání pokladu na starém Potštejně, kde prý podle pověsti stával | |||
templářský hrad. H. se podařilo nalézt, popsat a zdokumentovat řadu předmětů, svého hlavního cíle však nedosáhl a poklad | |||
nenašel. Dochována zůstala jeho rukopisná práce o kopání na | |||
hradě a na blízkém vrchu Velešově. Vykopávky naopak zavinily další devastaci hradní zříceniny, v jejímž areálu 1766 nechala jeho pobožná matka Anna Barbora postavit kapli Svatých | |||
schodů, kterou měl H. sám projektovat. | |||
Ovlivněn myšlenkami soudobého osvícenství se zajímal, jak | |||
svědčí jeho opisy a výpisy, o svobodné zednářství a také o právní literaturu. Své technické nadání prokázal při konstrukci lanové dráhy na vrch Velešov, která svážela kámen použitý na | |||
stavbu ohradní zdi zámeckého parku v Potštejně. Později podobné zařízení vybudoval v Nových Hradech, kde dopravovalo kámen ze starého hradního vrchu na stavbu níže položeného | |||
nového zámku. 1773 po úmrtí matky převzal Nové Hrady, | |||
kde 1774–77 podle vlastního náčrtu a projektu, na němž se | |||
podílel tyrolský architekt působící v Praze Josef Jäger, dokončil | |||
výstavbu rokokového zámku. | |||
Prokazatelně od 1787 se zajímal o vzduchoplavectví, opatřil | |||
si literaturu o pokusech s aerostatickými stroji francouzských | |||
vzduchoplavců bratří Montgolfierových a ve Vídni dal svého | |||
lokaje vycvičit u vzduchoplavce Stywera. Za přítomnosti šlechtické společnosti prováděl v červenci 1791 pokusy s balony | |||
vyrobenými z hedvábné tkaniny na běličské louce v Potštejně. | |||
Dokonce tak předešel francouzského vzduchoplavce J.-P. Blancharda, který podobně experimentoval v Praze v září téhož roku | |||
při korunovačních slavnostech císaře Leopolda II. | |||
Jako potomkovi emigranta chtěl otec Jan Ludvík svému synovi | |||
usnadnit vstup do české šlechtické společnosti, proto mu 1764 | |||
sjednal sňatek s výrazně starší hraběnkou Marií Janou z Valdštejna (* 4. 7. 1722, † 26. 3. 1792). Manželství zůstalo bezdětné, a tak hrozilo, že tato rodová větev vymře. Po smrti manželky H. vzápětí uzavřel nový svazek s Annou Marií, svobodnou | |||
paní Dobřenskou z Dobřenic (* 5. 8. 1763 Vídeň /Rakousko/, | |||
† 16. 12. 1826 Praha). Z manželství se mezi lety 1795 a 1804 | |||
narodilo deset dětí, dospělosti se dožili dva synové a dcera. | |||
H. byl pochován do rodinné hrobky ve farním kostele sv. Jakuba v Nových Hradech. Jeho postava se stala předlohou historické povídky Aloise Jiráska ''Poklad'' (1881) a filmu ''Poklad hraběte Chamaré'' (1984, režie Z. Troška). | |||
'''D:''' J. A. hrabě H. a Ch., Popis dobývání pokladu na Tempelbergu v letech | |||
1771, 1772 a 1773. Z historie hradu Velešova, B. Smutný – V. Kratochvíl | |||
(překlad a edice rukopisu), 2007. | |||
'''L:''' J. Helfert, Okolo potštejnského pokladu, in: ČSPSČ 57, 1949, s. 153–162; | |||
V. J. Sedlák, Čtení o hradě Velešově, in: Orlické hory – Podorlicko 3, 1970, | |||
s. 90–104; P. Mašek, Modrá krev, 1999, s. 92–93; J. Smutný, Potštejnská manufaktura na česko-kladském pomezí. Studie o východočeském plátenictví | |||
v letech 1754–1761, in: Kladský sborník. Supplementum 4, 2002; V. Kratochvíl, Potštejn pod erbem rodu H. Ch., 2008; P. Janáčková, Deníky Marie Jany hraběnky H. von Ch. (1722–1792), in: Theatrum historiae 5, 2009, | |||
s. 85–111; V. Kratochvíl, Potštejn a montgolfiéry, 2011; P. Sviták, Větroplavba. Nejstarší historie létání v českých zemích do roku 1914, 2015, rejstřík. | |||
'''P:''' SOA, Zámrsk, fond Rodinný archiv H. a Ch. Potštejn (inventář B. Smutný, 2004); fond Velkostatek Potštejn a fond Velkostatek Nové Hrady; SOkA, | |||
Rychnov nad Kněžnou, osobní fond PhDr. Jaroslava Helferta (s originály spisů | |||
J. A. H. a Ch. o dobývání pokladů na Potštejně a Tempelbergu). | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/01312651-6a38-45ea-9dc7-e7041eb1c705 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Bohumír Smutný | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu]] | [[Kategorie:33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu]] | ||
Řádek 19: | Řádek 83: | ||
[[Kategorie:1737]] | [[Kategorie:1737]] | ||
[[Kategorie:Lehnice]] | |||
[[Kategorie:1808]] | [[Kategorie:1808]] | ||
[[Kategorie:Nové Hrady]] |
Aktuální verze z 1. 3. 2021, 10:39
Jan Antonín HARBUVAL a CHAMARÉ | |
![]() | |
Narození | 16.11.1737 |
---|---|
Místo narození | Lehnice (Polsko) |
Úmrtí | 17.2.1808 |
Místo úmrtí | Nové Hrady (u Litomyšle) |
Povolání |
33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu 74- Architekt |
Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 235 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55692 |
HARBUVAL a CHAMARÉ, Jan Antonín, * 16. 11. 1737 Lehnice (Polsko), † 17. 2. 1808 Nové Hrady (u Litomyšle), státní úředník, manufakturní podnikatel, hledač pokladů, vzduchoplavec
Syn Jana Ludvíka H. a Ch. (1701–1764) a jeho manželky Anny Barbory, roz. Sannigové. Po emigraci rodiny ze Slezska do Čech byl poslán nejprve na studia k piaristům v Bílé Vodě (u Javorníka v Rakouském Slezsku), poté studoval na vídeňské univerzitě práva, není však známo, zda je dokončil; byl také vzdělán ve stavitelství. Otec ho systematicky připravoval k nástupnictví ve svém povolání, 1763 mu zajistil místo komerčního rady u zemských úřadů v Čechách. Díky právnickému vzdělání byl také zemským právem pověřován poručnictvím nad majetkem osiřelých a ještě neplnoletých dědiců ze šlechtických rodů.
Ještě za otcova života získával praktické zkušenosti při vedení plátenických podniků v Potštejně. Po jeho úmrtí se s pomocí matky pokoušel dále vést tamní manufakturu, zejména c. k. továrnu na tažené plátno a závoje. Její výrobky však nešly dobře na odbyt a provoz vykazoval již 1766 deficit. Zboží na skladě bylo do 1770 rozprodáno židovským obchodníkům a musela být vyhlášena likvidace podniku. Později se H. věnoval propagaci hedvábnictví, v Potštejně dal postavit budovu pro chov bource morušového (tzv. filatorii) a v okolí vysadit morušovníky.
V dalších letech ho pohltily jiné zájmy, k nimž patřilo hledání pokladu na starém Potštejně, kde prý podle pověsti stával templářský hrad. H. se podařilo nalézt, popsat a zdokumentovat řadu předmětů, svého hlavního cíle však nedosáhl a poklad nenašel. Dochována zůstala jeho rukopisná práce o kopání na hradě a na blízkém vrchu Velešově. Vykopávky naopak zavinily další devastaci hradní zříceniny, v jejímž areálu 1766 nechala jeho pobožná matka Anna Barbora postavit kapli Svatých schodů, kterou měl H. sám projektovat.
Ovlivněn myšlenkami soudobého osvícenství se zajímal, jak svědčí jeho opisy a výpisy, o svobodné zednářství a také o právní literaturu. Své technické nadání prokázal při konstrukci lanové dráhy na vrch Velešov, která svážela kámen použitý na stavbu ohradní zdi zámeckého parku v Potštejně. Později podobné zařízení vybudoval v Nových Hradech, kde dopravovalo kámen ze starého hradního vrchu na stavbu níže položeného nového zámku. 1773 po úmrtí matky převzal Nové Hrady, kde 1774–77 podle vlastního náčrtu a projektu, na němž se podílel tyrolský architekt působící v Praze Josef Jäger, dokončil výstavbu rokokového zámku.
Prokazatelně od 1787 se zajímal o vzduchoplavectví, opatřil si literaturu o pokusech s aerostatickými stroji francouzských vzduchoplavců bratří Montgolfierových a ve Vídni dal svého lokaje vycvičit u vzduchoplavce Stywera. Za přítomnosti šlechtické společnosti prováděl v červenci 1791 pokusy s balony vyrobenými z hedvábné tkaniny na běličské louce v Potštejně. Dokonce tak předešel francouzského vzduchoplavce J.-P. Blancharda, který podobně experimentoval v Praze v září téhož roku při korunovačních slavnostech císaře Leopolda II.
Jako potomkovi emigranta chtěl otec Jan Ludvík svému synovi usnadnit vstup do české šlechtické společnosti, proto mu 1764 sjednal sňatek s výrazně starší hraběnkou Marií Janou z Valdštejna (* 4. 7. 1722, † 26. 3. 1792). Manželství zůstalo bezdětné, a tak hrozilo, že tato rodová větev vymře. Po smrti manželky H. vzápětí uzavřel nový svazek s Annou Marií, svobodnou paní Dobřenskou z Dobřenic (* 5. 8. 1763 Vídeň /Rakousko/, † 16. 12. 1826 Praha). Z manželství se mezi lety 1795 a 1804 narodilo deset dětí, dospělosti se dožili dva synové a dcera.
H. byl pochován do rodinné hrobky ve farním kostele sv. Jakuba v Nových Hradech. Jeho postava se stala předlohou historické povídky Aloise Jiráska Poklad (1881) a filmu Poklad hraběte Chamaré (1984, režie Z. Troška).
D: J. A. hrabě H. a Ch., Popis dobývání pokladu na Tempelbergu v letech 1771, 1772 a 1773. Z historie hradu Velešova, B. Smutný – V. Kratochvíl (překlad a edice rukopisu), 2007.
L: J. Helfert, Okolo potštejnského pokladu, in: ČSPSČ 57, 1949, s. 153–162; V. J. Sedlák, Čtení o hradě Velešově, in: Orlické hory – Podorlicko 3, 1970, s. 90–104; P. Mašek, Modrá krev, 1999, s. 92–93; J. Smutný, Potštejnská manufaktura na česko-kladském pomezí. Studie o východočeském plátenictví v letech 1754–1761, in: Kladský sborník. Supplementum 4, 2002; V. Kratochvíl, Potštejn pod erbem rodu H. Ch., 2008; P. Janáčková, Deníky Marie Jany hraběnky H. von Ch. (1722–1792), in: Theatrum historiae 5, 2009, s. 85–111; V. Kratochvíl, Potštejn a montgolfiéry, 2011; P. Sviták, Větroplavba. Nejstarší historie létání v českých zemích do roku 1914, 2015, rejstřík.
P: SOA, Zámrsk, fond Rodinný archiv H. a Ch. Potštejn (inventář B. Smutný, 2004); fond Velkostatek Potštejn a fond Velkostatek Nové Hrady; SOkA, Rychnov nad Kněžnou, osobní fond PhDr. Jaroslava Helferta (s originály spisů J. A. H. a Ch. o dobývání pokladů na Potštejně a Tempelbergu).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Bohumír Smutný