FRIČ Josef 8.1.1900-11.1.1973: Porovnání verzí
(FRIČ_Josef_8.1.1900-11.1.1973) |
Bez shrnutí editace |
||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Josef FRIČ | | jméno = Josef FRIČ | ||
| obrázek = | | obrázek = Fric Josef portret.jpg | ||
| datum narození = 8.1.1900 | | datum narození = 8.1.1900 | ||
| místo narození = Praha | | místo narození = Praha | ||
| Řádek 9: | Řádek 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 400 | ||
}} | |||
'''FRIČ, Josef''', ''* 8. 1. 1900 Praha, † 11. 1. 1973 Praha, básník, optik'' | |||
Vnuk básníka Josefa Václava F. (1829–1890), syn továrníka | |||
a zakladatele ondřejovské hvězdárny Josefa Jana Alexandra | |||
F. (1861–1945), otec optika Josefa F. (1928–2003). Po maturitě | |||
na reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze se | |||
vyučil mechanikem v Daňkově továrně na letecké motory | |||
a pracoval v dílnách Jedličkova ústavu pro tělesně postiženou | |||
mládež na konstrukci protéz. Pak ho otec zaměstnal ve své | |||
vinohradské továrně na jemnou mechaniku a optické přístroje, | |||
kde musel projít řadou úseků, aby se vyučil optikem a poznal | |||
dokonale chod závodu. 1933 se stal společníkem firmy, 1945 | |||
jejím majitelem, po znárodnění v ní pracoval jako ředitel | |||
(1948–57). Mnoho času trávil v plicních sanatoriích, kde se | |||
léčil s tuberkulózou. 1919–20 strávil rok na zkušené ve Francii | |||
a Německu, 1920 patřil k zakládajícím členům uměleckého | |||
sdružení Devětsil, s jehož členy – např. s A. Hoffmeistrem, | |||
architektem J. Havlíčkem a sochařem B. Stefanem – se trvale | |||
přátelil. Verše ve dvacátých letech sporadicky publikoval | |||
v avantgardních časopisech. Jeho nerozsáhlé dílo bylo zásluhou | |||
přátel shrnuto ve sbírce ''Umělé květiny'' (1937), originální | |||
syntéze podnětů poválečného vitalismu, proletářského umění, | |||
poetismu, výtvarných podnětů naivního umění H. Rousseaua | |||
a Sociální skupiny Ho Ho Ko Ko i Wolkerovy oslavy všednosti. | |||
Zajímaly ho příběhy trpících lidí, invalidů, žen a dětí | |||
i atmosféra pražských lokálů. Hutná zkratka jeho básnických | |||
obrazů a bohatý, nekonvenční slovník kombinující jak obraty | |||
z tzv. vysoké poezie, tak z hovorové češtiny činí z jeho poezie | |||
svébytný projev české literární avantgardy. Druhá autorova | |||
sbírka ''Večerní světlo'' přinesla převahu veršů reflexivní povahy | |||
a vyšla s druhým vydáním ''Umělých květin'' (1965). Verše z pozůstalosti | |||
shrnuly sbírky ''Ubohá slova'' (1980) a ''Na ulici'' (2002). | |||
Svérázným cestopisem je jediná F. próza ''Jak se kluk-dědeček'' | |||
''flákal po Francii'' (1995). Jako optik se ve svém podniku věnoval | |||
tělesně postiženým, kteří pod jeho přímým vedením získávali | |||
výuční listy v oboru jemný mechanik. | |||
'''L:''' LČL 1, s. 747–748; Tomeš 1, s. 341–342; M. Slaboch, Dějiny rodu | |||
F. a jeho významné osobnosti, in: Genealogické a heraldické listy 27, 2007, | |||
č. 3, s. 2–18; G. Krejčí, 100 let Ondřejovské hvězdárny aneb Co spojuje | |||
Sázavu s Ondřejovem, in: Sázavsko 5, 1998, s. 99–105. | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/57054 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Martin Kučera | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
Aktuální verze z 11. 11. 2020, 13:06
| Josef FRIČ | |
 | |
| Narození | 8.1.1900 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 11.1.1973 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 63- Spisovatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 400 |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55783 |
FRIČ, Josef, * 8. 1. 1900 Praha, † 11. 1. 1973 Praha, básník, optik
Vnuk básníka Josefa Václava F. (1829–1890), syn továrníka a zakladatele ondřejovské hvězdárny Josefa Jana Alexandra F. (1861–1945), otec optika Josefa F. (1928–2003). Po maturitě na reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze se vyučil mechanikem v Daňkově továrně na letecké motory a pracoval v dílnách Jedličkova ústavu pro tělesně postiženou mládež na konstrukci protéz. Pak ho otec zaměstnal ve své vinohradské továrně na jemnou mechaniku a optické přístroje, kde musel projít řadou úseků, aby se vyučil optikem a poznal dokonale chod závodu. 1933 se stal společníkem firmy, 1945 jejím majitelem, po znárodnění v ní pracoval jako ředitel (1948–57). Mnoho času trávil v plicních sanatoriích, kde se léčil s tuberkulózou. 1919–20 strávil rok na zkušené ve Francii a Německu, 1920 patřil k zakládajícím členům uměleckého sdružení Devětsil, s jehož členy – např. s A. Hoffmeistrem, architektem J. Havlíčkem a sochařem B. Stefanem – se trvale přátelil. Verše ve dvacátých letech sporadicky publikoval v avantgardních časopisech. Jeho nerozsáhlé dílo bylo zásluhou přátel shrnuto ve sbírce Umělé květiny (1937), originální syntéze podnětů poválečného vitalismu, proletářského umění, poetismu, výtvarných podnětů naivního umění H. Rousseaua a Sociální skupiny Ho Ho Ko Ko i Wolkerovy oslavy všednosti. Zajímaly ho příběhy trpících lidí, invalidů, žen a dětí i atmosféra pražských lokálů. Hutná zkratka jeho básnických obrazů a bohatý, nekonvenční slovník kombinující jak obraty z tzv. vysoké poezie, tak z hovorové češtiny činí z jeho poezie svébytný projev české literární avantgardy. Druhá autorova sbírka Večerní světlo přinesla převahu veršů reflexivní povahy a vyšla s druhým vydáním Umělých květin (1965). Verše z pozůstalosti shrnuly sbírky Ubohá slova (1980) a Na ulici (2002). Svérázným cestopisem je jediná F. próza Jak se kluk-dědeček flákal po Francii (1995). Jako optik se ve svém podniku věnoval tělesně postiženým, kteří pod jeho přímým vedením získávali výuční listy v oboru jemný mechanik.
L: LČL 1, s. 747–748; Tomeš 1, s. 341–342; M. Slaboch, Dějiny rodu F. a jeho významné osobnosti, in: Genealogické a heraldické listy 27, 2007, č. 3, s. 2–18; G. Krejčí, 100 let Ondřejovské hvězdárny aneb Co spojuje Sázavu s Ondřejovem, in: Sázavsko 5, 1998, s. 99–105.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Kučera