FRIEDLOVÁ Helena 11.11.1889-11.3.1966: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
VizuálníWikitext
(FRIEDLOVÁ_Helena_11.11.1889-11.3.1966)
 
Bez shrnutí editace
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - osoba
{{Infobox - osoba
| jméno = Helena FRIEDLOVÁ
| jméno = Helena FRIEDLOVÁ
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = Friedlova Helena portret.JPG
| datum narození = 11.11.1889
| datum narození = 11.11.1889
| místo narození = Praha
| místo narození = Praha
Řádek 9: Řádek 9:


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Helena FRIEDLOVÁ
| citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 424
}}
'''FRIEDLOVÁ, Helena''' ''(roz. Štěpničková), * 11. 11. 1889 Praha, † 11. 3. 1966 Praha, herečka''
 
Někdy je uváděna jako Helena Štěpničková-Friedlová. V mládí
navštěvovala Pivodovu pěveckou školu a soukromě studovala
herectví u M. Hübnerové. 1904–05 debutovala v holešovickém
divadle Uranie, 1905–07 účinkovala ve vinohradské
Měšťanské besedě. 1907 přijala angažmá v nově založeném
Městském divadle Královských Vinohrad (dnes Divadlo na Vinohradech),
kterému zůstala věrná přes padesát let až do odchodu
na odpočinek 1959. Za dobu svého působení vytvořila
přes tři sta osmdesát rolí. Po postavách naivních a temperamentních
dívek se postupně přehrála do charakterních úloh.
Jejímu jemnému, křehkému naturelu, schopnému vyjádřit
čistou a nevtíravou lásku a něhu, odpovídaly typy obětavých,
oddaných a trpících žen, snášející nelehký úděl s hlubokou pokorou,
smutnou, až zoufalou odevzdaností. Ke ztvárnění svých
postav využívala vypracovaný hlasový projev a mimiku. Ve vinohradském
divadle dostala řadu velkých příležitostí v českém
i světovém repertoáru (hry J. K. Tyla, L. Stroupežnického,
A. Jiráska, F. Šrámka, W. Shakespeara, P. Corneilla, G. B. Shawa,
G. E. Lessinga aj.).
 
Podobné typy rolí F. nabídl film, který ale v její herecké práci
sehrál jen okrajový význam. Poprvé se před kamerou představila
už v němé éře (''Dvě matky'', 1920; ''Josef Kajetán Tyl'', 1925), ale
teprve v následující dekádě vytvořila několik výraznějších ženských
postav: vdova a matka pěti dětí Julie Váchová v melodramatu
V. Slavínského ''Srdce v soumraku'' (1936), bytná studentů
slečna Elis ve Vávrově adaptaci Jiráskovy novely ''Filosofská historie''
(1937), žena účetního v protiválečném filmu H. Haase podle
Čapkovy hry ''Bílá nemoc'' (1937) a paní mincmistrová v historické
komedii O. Vávry ''Cech panen kutnohorských'' (1938).
Její herecký projev, vyznačující se velkým divadelním patosem,
se před kameru příliš nehodil. Za protektorátu si zahrála jen
menší úlohy ve snímcích ''Paličova dcera'' (1941) a ''Čtrnáctý u stolu''
(1943). V poválečném období se objevila pouze ve třech
filmech: jako porotkyně soudu (''Dvasedmdesátka'', 1948), matka
J. V. Friče (''Revoluční rok 1848'', 1949) a naposledy jako šlechtična
Polyxena Lidmila Mladotová (''Temno'', 1950). Hojně spolupracovala
s rozhlasem (např. L. Stroupežnický, ''Paní mincmistrová'').
1957 obdržela titul zasloužilá umělkyně.
 
'''D:''' divadelní role, výběr: Praha-Královské Vinohrady: Terezka, L. Stroupežnický:
Naši Furianti, 1912; Jessika, W. Shakespeare: Kupec benátský,
1912; Solveig, H. Ibsen: Peer Gynt, 1916; Elvíra, P. Corneille: Cid, 1919;
Mína, G. E. Lessing: Mína z Barnhelmu, 1919; Andromacha, W. Shakespeare:
Troillus a Kressida, 1921; Kněžna, A. Jirásek: Lucerna, 1921; Desdemona,
W. Shakespeare: Othello, 1922; Rozárka, J. K. Tyl: Paličova dcera, 1925;
Rosava, J. K. Tyl: Strakonický dudák, 1925; Ofélie, W. Shakespeare: Hamlet,
1926; Líza, L. N. Tolstoj: Živá mrtvola, 1930; Marjánka, J. K. Tyl: Paní
Marjánka, matka pluku, 1939; Paní Higginsová, G. B. Shaw: Pygmalion,
1939; Paní Hlubinová, F. Šrámek: Měsíc nad řekou, 1940; Magdalena Novotná,
B. Němcová – J. Pleskot: Babička, 1948.
 
'''L:''' MSN 2, s. 877; OSND 2/1, s. 749; MČE 2, s. 525; ČBS, s. 156; Tomeš
1, s. 343; FPH 1, s. 112–113; Fikejz 1, s. 294–295; http://www.csfd.cz (se soupisem filmových rolí, stav k 11. 11. 2014); http://www.fdb.cz/ (se soupisem filmových rolí, stav k 11. 11. 2014); Český hraný film I, 1995,
II, 1998, III, 2001, rejstřík; B. Veselá, Žena v českém umění dramatickém,
1940; J. J., H. F. Seznam rolí, které za čtyřicet let svého členství ve svazku
Městského divadla na Král. Vinohradech vytvořila paní H. F., 1947; http://vis.idu.cz (se soupisem divadelních rolí, stav k 11. 11. 2014); Hvězdy Divadla na Vinohradech na historických gramodeskách z let 1908–1942, CD, 2007;
Svobodné slovo 14. 11. a 15. 12. 1957; Lidová demokracie 25. 11. 1957;
J. Švehla, H. F., in: Divadelní noviny 25. 12. 1957, s. 3.
 
'''P:''' Divadelní ústav, Praha, dokumentace.
 
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/270333 Bibliografie dějin Českých zemí]
 
Zdeněk Doskočil


== Literatura ==
  MSN 2, 877; MČE 2, 525; ČBS, 156; FP 2, 111-113;
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]

Aktuální verze z 16. 11. 2020, 17:57

Helena FRIEDLOVÁ
Narození 11.11.1889
Místo narození Praha
Úmrtí 11.3.1966
Místo úmrtí Praha
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec
Citace Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 424
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55892

FRIEDLOVÁ, Helena (roz. Štěpničková), * 11. 11. 1889 Praha, † 11. 3. 1966 Praha, herečka

Někdy je uváděna jako Helena Štěpničková-Friedlová. V mládí navštěvovala Pivodovu pěveckou školu a soukromě studovala herectví u M. Hübnerové. 1904–05 debutovala v holešovickém divadle Uranie, 1905–07 účinkovala ve vinohradské Měšťanské besedě. 1907 přijala angažmá v nově založeném Městském divadle Královských Vinohrad (dnes Divadlo na Vinohradech), kterému zůstala věrná přes padesát let až do odchodu na odpočinek 1959. Za dobu svého působení vytvořila přes tři sta osmdesát rolí. Po postavách naivních a temperamentních dívek se postupně přehrála do charakterních úloh. Jejímu jemnému, křehkému naturelu, schopnému vyjádřit čistou a nevtíravou lásku a něhu, odpovídaly typy obětavých, oddaných a trpících žen, snášející nelehký úděl s hlubokou pokorou, smutnou, až zoufalou odevzdaností. Ke ztvárnění svých postav využívala vypracovaný hlasový projev a mimiku. Ve vinohradském divadle dostala řadu velkých příležitostí v českém i světovém repertoáru (hry J. K. Tyla, L. Stroupežnického, A. Jiráska, F. Šrámka, W. Shakespeara, P. Corneilla, G. B. Shawa, G. E. Lessinga aj.).

Podobné typy rolí F. nabídl film, který ale v její herecké práci sehrál jen okrajový význam. Poprvé se před kamerou představila už v němé éře (Dvě matky, 1920; Josef Kajetán Tyl, 1925), ale teprve v následující dekádě vytvořila několik výraznějších ženských postav: vdova a matka pěti dětí Julie Váchová v melodramatu V. Slavínského Srdce v soumraku (1936), bytná studentů slečna Elis ve Vávrově adaptaci Jiráskovy novely Filosofská historie (1937), žena účetního v protiválečném filmu H. Haase podle Čapkovy hry Bílá nemoc (1937) a paní mincmistrová v historické komedii O. Vávry Cech panen kutnohorských (1938). Její herecký projev, vyznačující se velkým divadelním patosem, se před kameru příliš nehodil. Za protektorátu si zahrála jen menší úlohy ve snímcích Paličova dcera (1941) a Čtrnáctý u stolu (1943). V poválečném období se objevila pouze ve třech filmech: jako porotkyně soudu (Dvasedmdesátka, 1948), matka J. V. Friče (Revoluční rok 1848, 1949) a naposledy jako šlechtična Polyxena Lidmila Mladotová (Temno, 1950). Hojně spolupracovala s rozhlasem (např. L. Stroupežnický, Paní mincmistrová). 1957 obdržela titul zasloužilá umělkyně.

D: divadelní role, výběr: Praha-Královské Vinohrady: Terezka, L. Stroupežnický: Naši Furianti, 1912; Jessika, W. Shakespeare: Kupec benátský, 1912; Solveig, H. Ibsen: Peer Gynt, 1916; Elvíra, P. Corneille: Cid, 1919; Mína, G. E. Lessing: Mína z Barnhelmu, 1919; Andromacha, W. Shakespeare: Troillus a Kressida, 1921; Kněžna, A. Jirásek: Lucerna, 1921; Desdemona, W. Shakespeare: Othello, 1922; Rozárka, J. K. Tyl: Paličova dcera, 1925; Rosava, J. K. Tyl: Strakonický dudák, 1925; Ofélie, W. Shakespeare: Hamlet, 1926; Líza, L. N. Tolstoj: Živá mrtvola, 1930; Marjánka, J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku, 1939; Paní Higginsová, G. B. Shaw: Pygmalion, 1939; Paní Hlubinová, F. Šrámek: Měsíc nad řekou, 1940; Magdalena Novotná, B. Němcová – J. Pleskot: Babička, 1948.

L: MSN 2, s. 877; OSND 2/1, s. 749; MČE 2, s. 525; ČBS, s. 156; Tomeš 1, s. 343; FPH 1, s. 112–113; Fikejz 1, s. 294–295; http://www.csfd.cz (se soupisem filmových rolí, stav k 11. 11. 2014); http://www.fdb.cz/ (se soupisem filmových rolí, stav k 11. 11. 2014); Český hraný film I, 1995, II, 1998, III, 2001, rejstřík; B. Veselá, Žena v českém umění dramatickém, 1940; J. J., H. F. Seznam rolí, které za čtyřicet let svého členství ve svazku Městského divadla na Král. Vinohradech vytvořila paní H. F., 1947; http://vis.idu.cz (se soupisem divadelních rolí, stav k 11. 11. 2014); Hvězdy Divadla na Vinohradech na historických gramodeskách z let 1908–1942, CD, 2007; Svobodné slovo 14. 11. a 15. 12. 1957; Lidová demokracie 25. 11. 1957; J. Švehla, H. F., in: Divadelní noviny 25. 12. 1957, s. 3.

P: Divadelní ústav, Praha, dokumentace.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Zdeněk Doskočil

Citováno z „https://biography.hiu.cas.cz/index.php?title=FRIEDLOVÁ_Helena_11.11.1889-11.3.1966&oldid=118730“