FUKS Ladislav 24.9.1923-19.8.1994: Porovnání verzí
(FUKS_Ladislav_24.9.1923-19.8.1994) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Ladislav FUKS | | jméno = Ladislav FUKS | ||
| obrázek = | | obrázek = Fuks Ladislav portret.jpg | ||
| datum narození = 24.9.1923 | | datum narození = 24.9.1923 | ||
| místo narození = Praha | | místo narození = Praha | ||
Řádek 9: | Řádek 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 499 | ||
}} | |||
'''FUKS, Ladislav,''' ''* 24. 9. 1923 Praha, † 19. 8. 1994 Praha, spisovatel'' | |||
Byl synem policejního úředníka a legionáře Václava F. | |||
(1883–1963). Po maturitě na pražském gymnáziu v Truhlářské | |||
ulici 1942 byl totálně nasazen na správě statků v Hodoníně. | |||
Po válce studoval na Filozofické fakultě UK v Praze filozofii, | |||
psychologii a dějiny umění; obhájil závěrečnou práci o H. Bergsonovi | |||
(PhDr. 1949). Poté pracoval v papírnách v Bělé pod | |||
Bezdězem a v Praze. 1955–59 byl zaměstnancem Státní památkové | |||
správy a 1959–63 Národní galerie. V té době publikoval | |||
sérii článků o hradech a zámcích (např. ''Státní zámek Kynžvart – historie a přítomnost'', 1958) a byl autorem průvodních | |||
slov v katalozích k výstavám. 1963 se stal spisovatelem z povolání. | |||
1964 se v Miláně oženil s Giulianou Limitiovou, asistentkou | |||
na římské univerzitě; brzy po sňatku se vrátil do Prahy. | |||
Debutoval 1959 v časopise ''Květen''. Jeho práce vycházely také | |||
v periodikách ''Židovská ročenka'', ''Plamen'', ''Host do domu'', ''Tvorba'', | |||
''Kmen'' či ''Literární měsíčník''. Psal imaginativní psychologickou | |||
prózu, pro niž je příznačná složitá metaforika, dekorativnost | |||
a symboličnost; prolíná svět reálný i snový. Typická je pro | |||
ni také grotesknost a absurdita, atmosféra úzkosti či strachu. | |||
Některé prózy věnoval F. utrpení židů za druhé světové války | |||
(např. ''Pan Theodor Mundstock'', 1963; ''Mí černovlasí bratři'', | |||
1964). K nejznámějším dílům patří ''Spalovač mrtvol'' (1967), | |||
v němž se F. zaměřil na psychologii hlavní postavy, zaměstnance | |||
krematoria Karla Kopfrkingla. Román zfilmoval režisér | |||
J. Herz (1968); na scénáři se podílel také autor. F. prózy nepostrádaly | |||
žánrovou pestrost; některé oscilovaly mezi pohádkou | |||
a hororem (''Myši Natalie Mooshabrové'', 1970), jiné F. komponoval | |||
jako detektivky (''Příběh kriminálního rady'', 1971) či | |||
burlesky (''Nebožtíci na bále,'' 1972). Normalizační prózy ''Návrat z žitného pole'' (1974) a ''Pasáček z doliny'' (1977) tematizovaly | |||
problematiku emigrace po únoru 1948 a poválečnou proměnu | |||
horské vesnice. V obsáhlém románu ''Vévodkyně a kuchařka'' | |||
(1983) se F. vracel ke své někdejší poetice. 1978 byl oceněn | |||
titulem zasloužilý umělec; posmrtně vyšly vzpomínky ''Moje zrcadlo'' (uspořádal J. Tušl, 1995, 2., uprav. vyd. 2007). | |||
'''D:''' Variace pro temnou strunu, 1966; Smrt morčete, 1969; Oslovení z tmy, | |||
1972; Un poco trieste, 1974; Mrtvý v podchodu, 1976 (s O. Koskem); | |||
Křišťálový pantoflíček, 1978; Obraz Martina Blaskowitze, 1980; Cesta | |||
do zaslíbené země a jiné povídky, 1991; Leť, myšlenko, na zlatých křídlech | |||
vánku, 1994. Scénář: Tajemství zlatého Buddhy, 1973 (s D. Kleinem | |||
a O. Zelenkou). | |||
'''L:''' Slovník českého románu 1945–1951, B. Dokoupil – M. Zelinský (eds.), | |||
1992, s. 53–59; ČBS, s. 159; SČS 1, s. 189–190 (se soupisem literatury); | |||
SČL, s. 96–97; Slovník českých spisovatelů, R. Havel – J. Opelík (eds.), | |||
1964, s. 110; M. Churaň a kol., Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století 1, | |||
1998, s. 166–167; SČVU 2, s. 310; Tomeš 1, s. 352, J. Poláček, Příběh | |||
spalovače mrtvol. Dvojportrét L. F., 2013; E. Gilk, Vítěz i poražený. Prozaik | |||
L. F., 2013; J. Schreiberová, K pozůstalosti L. F. uložené v Literárním archivu | |||
PNP, in: Literární archiv 38, 2006, s. 405–412; A. Kovalčík, Tvář a maska. | |||
Postavy L. F., 2006; http://www.slovnikceskeliteratury.cz (se soupisem | |||
literatury); https://cs.wikipedia.org (stav k 4. 2. 2015); dokumentární film | |||
Inventura Febia: Zvláštní světy Hrabala a Fukse, 2011. | |||
'''P:''' LA PNP, Praha, osobní fond (J. Schreiberová, L. F. Popis fondu, 2006). | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/80922 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Lenka Procházková | |||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
Řádek 20: | Řádek 80: | ||
[[Kategorie:1994]] | [[Kategorie:1994]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
<gallery> | |||
Fuks Ladislav hrob.jpg|Hrob Ladislava Fukse na Olšanských hřbitovech v Praze | |||
</gallery> |
Aktuální verze z 6. 1. 2021, 15:21
Ladislav FUKS | |
![]() | |
Narození | 24.9.1923 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 19.8.1994 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 63- Spisovatel |
Citace | Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 499 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=56085 |
FUKS, Ladislav, * 24. 9. 1923 Praha, † 19. 8. 1994 Praha, spisovatel
Byl synem policejního úředníka a legionáře Václava F. (1883–1963). Po maturitě na pražském gymnáziu v Truhlářské ulici 1942 byl totálně nasazen na správě statků v Hodoníně. Po válce studoval na Filozofické fakultě UK v Praze filozofii, psychologii a dějiny umění; obhájil závěrečnou práci o H. Bergsonovi (PhDr. 1949). Poté pracoval v papírnách v Bělé pod Bezdězem a v Praze. 1955–59 byl zaměstnancem Státní památkové správy a 1959–63 Národní galerie. V té době publikoval sérii článků o hradech a zámcích (např. Státní zámek Kynžvart – historie a přítomnost, 1958) a byl autorem průvodních slov v katalozích k výstavám. 1963 se stal spisovatelem z povolání. 1964 se v Miláně oženil s Giulianou Limitiovou, asistentkou na římské univerzitě; brzy po sňatku se vrátil do Prahy.
Debutoval 1959 v časopise Květen. Jeho práce vycházely také v periodikách Židovská ročenka, Plamen, Host do domu, Tvorba, Kmen či Literární měsíčník. Psal imaginativní psychologickou prózu, pro niž je příznačná složitá metaforika, dekorativnost a symboličnost; prolíná svět reálný i snový. Typická je pro ni také grotesknost a absurdita, atmosféra úzkosti či strachu. Některé prózy věnoval F. utrpení židů za druhé světové války (např. Pan Theodor Mundstock, 1963; Mí černovlasí bratři, 1964). K nejznámějším dílům patří Spalovač mrtvol (1967), v němž se F. zaměřil na psychologii hlavní postavy, zaměstnance krematoria Karla Kopfrkingla. Román zfilmoval režisér J. Herz (1968); na scénáři se podílel také autor. F. prózy nepostrádaly žánrovou pestrost; některé oscilovaly mezi pohádkou a hororem (Myši Natalie Mooshabrové, 1970), jiné F. komponoval jako detektivky (Příběh kriminálního rady, 1971) či burlesky (Nebožtíci na bále, 1972). Normalizační prózy Návrat z žitného pole (1974) a Pasáček z doliny (1977) tematizovaly problematiku emigrace po únoru 1948 a poválečnou proměnu horské vesnice. V obsáhlém románu Vévodkyně a kuchařka (1983) se F. vracel ke své někdejší poetice. 1978 byl oceněn titulem zasloužilý umělec; posmrtně vyšly vzpomínky Moje zrcadlo (uspořádal J. Tušl, 1995, 2., uprav. vyd. 2007).
D: Variace pro temnou strunu, 1966; Smrt morčete, 1969; Oslovení z tmy, 1972; Un poco trieste, 1974; Mrtvý v podchodu, 1976 (s O. Koskem); Křišťálový pantoflíček, 1978; Obraz Martina Blaskowitze, 1980; Cesta do zaslíbené země a jiné povídky, 1991; Leť, myšlenko, na zlatých křídlech vánku, 1994. Scénář: Tajemství zlatého Buddhy, 1973 (s D. Kleinem a O. Zelenkou).
L: Slovník českého románu 1945–1951, B. Dokoupil – M. Zelinský (eds.), 1992, s. 53–59; ČBS, s. 159; SČS 1, s. 189–190 (se soupisem literatury); SČL, s. 96–97; Slovník českých spisovatelů, R. Havel – J. Opelík (eds.), 1964, s. 110; M. Churaň a kol., Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století 1, 1998, s. 166–167; SČVU 2, s. 310; Tomeš 1, s. 352, J. Poláček, Příběh spalovače mrtvol. Dvojportrét L. F., 2013; E. Gilk, Vítěz i poražený. Prozaik L. F., 2013; J. Schreiberová, K pozůstalosti L. F. uložené v Literárním archivu PNP, in: Literární archiv 38, 2006, s. 405–412; A. Kovalčík, Tvář a maska. Postavy L. F., 2006; http://www.slovnikceskeliteratury.cz (se soupisem literatury); https://cs.wikipedia.org (stav k 4. 2. 2015); dokumentární film Inventura Febia: Zvláštní světy Hrabala a Fukse, 2011.
P: LA PNP, Praha, osobní fond (J. Schreiberová, L. F. Popis fondu, 2006).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Lenka Procházková
-
Hrob Ladislava Fukse na Olšanských hřbitovech v Praze