FÜRSTENBERG Karel Egon I. 7.5.1729-11.7.1787: Porovnání verzí
(FÜRSTENBERGA_z_Karel_Egon_7.5.1729-11.7.1787) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Karel Egon | | jméno = Karel Egon FÜRSTENBERG I. | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 7.5.1729 | | datum narození = 7.5.1729 | ||
| místo narození = | | místo narození = Praha | ||
| datum úmrtí = 11.7.1787 | | datum úmrtí = 11.7.1787 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | | povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 512-513 | ||
}} | |||
'''FÜRSTENBERG, Karel Egon I.,''' ''* 7. 5. 1729 Praha, † 11. 7. 1787 Praha, politik, sběratel, mecenáš'' | |||
Byl příslušníkem jihoněmeckého knížecího rodu; narodil | |||
se jako mladší syn Josefa Viléma Arnošta z F. (1699–1762) | |||
a Marie Anny z Valdštejna (1707–1756). Po smrti matky | |||
se stal majitelem panství Křivoklát, vlastnil také Dobrovici | |||
a Loučeň. Za studií na univerzitách ve Štrasburku a v Lipsku | |||
(1744–46) a na šlechtické akademii v Turíně ho významně | |||
ovlivnilo západoevropské osvícenství. Od 1745 působil v různých | |||
úřadech v Čechách i v říši; 1751 se stal radou při české | |||
zemské vládě v Praze, 1766–71 působil jako císařský komisař | |||
při říšském soudu ve Wetzlaru, 1771–82 jako nejvyšší purkrabí | |||
(guberniální prezident). 1784–87 byl prvním prezidentem | |||
KČSN. Jeho návrhy na zlepšení ekonomické situace Čech | |||
v době finanční krize 1772 ovlivnil merkantilismus (kritika | |||
nedostatku peněz v zemi), fyziokratismus (nutnost zlepšit | |||
zemědělství zaváděním agrotechnických novinek a zlepšením | |||
postavení rolnictva) i přirozenoprávní teorie. Jeho přispěním | |||
se cenzura v Čechách stala nejmírnější v celé monarchii. | |||
Ve zmíněných návrzích i v praktické politice se jevil jako | |||
stoupenec osvícenského etatismu, nikoli však jako centralista. | |||
Za poddanského povstání 1775 zaujímal vůči účastníkům | |||
umírněný postoj. Po 1780 ztratil (údajně pro zdráhavý postoj | |||
k náboženské toleranci) důvěru nového panovníka a byl | |||
nucen 1782 abdikovat. Poté se intenzivně věnoval zvelebení | |||
svých statků, kde zaváděl nové plodiny (především na statku | |||
Lány), zvyšoval péči o lesy a angažoval progresivní ekonomy | |||
(G. Stumpf ze Saska). V Lánech založil odbornou školu | |||
pro vrchnostenské úředníky. Již před 1774 usiloval o zvýšení | |||
osvěty lidu zakládáním dobře organizovaných škol na svých | |||
panstvích, později i distribucí českého překladu Schubartova | |||
propagačního spisku o výhodách pěstování jetele a také šířením | |||
českých novin ''Učitel lidu'' (od 1786). Shromáždil největší | |||
soukromou knihovnu v Praze s dvaceti tisíci svazky, obsahující | |||
i četné vzácné rukopisy a staré tisky, dále velkou sbírku obrazů | |||
a grafiky, mincí a přírodnin. Financoval také nákladné | |||
charitativní podniky a materiálně významně podpořil KČSN. | |||
Jeho malostranský palác (dnes Pálffyho) byl centrem pražské | |||
vzdělané společnosti. | |||
Oženil se s Marií Josefou ze Šternberka (* 24. 6. 1735, † 16. 1. | |||
1803), s níž měl tři syny. Dospělosti se dožili Filip Maria | |||
(* 21. 10. 1755, † 5. 6. 1790) a Karel Alois (* 26. 6. 1760, † 25. 3. 1799). F. vnuk Karel Egon II. (1796–1854) se stal | |||
po vymření říšské linie rodu dědicem majetku. F. byl pohřben | |||
v Nižboru (u Berouna). | |||
'''L:''' RSN 3, s. 262–263; Wurzbach 5, s. 18; OSN 9, s. 783; BL 1, s. 403; | |||
NDB 5, s. 696; J. Hanuš, Národní museum a naše obrození 1, 1921, | |||
s. 128–130; F. Kutnar, Poddanství a robota v názorech české osvícenské | |||
společnosti, in: AUC. Philosophica et historica 3, 1962, s. 7–63; J. Prokeš, | |||
Memoriály o hospodářském stavu Čech před selskou bouří roku 1775, | |||
in: Časopis pro dějiny venkova 11, 1924; 12, 1925; týž, Počátky České | |||
společnosti nauk v 18. století 1, 1938; F. Roubík, K vývoji zemské správy | |||
v Čechách v letech 1749–1790, in: Sborník archivních prací 19, 1969, | |||
s. 41–188; P. Mašek, Modrá krev. Minulost a přítomnost šlechtických rodů | |||
v Českých zemích, 1992, s. 83; Die Fürstenberger. 800 Jahre Herrschaft und | |||
Kultur in Mitteleuropa, E. H. Eltz – A. Strohmeyer (eds.), Weitra 1994, | |||
s. 32, 283–364, 388, 436–427, 437; P. Mašek, Sběratelská vášeň osvíceného | |||
velmože, in: Starožitnosti a užité umění 5, 1997, s. 13–16; K. Lambrecht, | |||
„Die nötige Erziehung in der Religion und in den bürgerlichen Pflichten“. | |||
Die katholischen Reformbemühungen Johann Ignaz von Felbigers und K. E. | |||
von F., in: Konfessionelle Pluralität als Herausforderung. Koexistenz und | |||
Konflikt im Spätmittelalter und Früher Neuzeit. Winfried Eberhard zum 65. | |||
Geburtstag, Leipzig 2006, s. 575–601; I. Cerman, Šlechtická kultura | |||
v 18. století. Filozofové, mystici, politici, 2011, s. 460–499. | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/47301 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Eduard Maur | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | [[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | ||
[[Kategorie:1729]] | [[Kategorie:1729]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | |||
[[Kategorie:1787]] | [[Kategorie:1787]] | ||
[[Kategorie:Praha]] |
Aktuální verze z 27. 11. 2019, 16:24
Karel Egon FÜRSTENBERG I. | |
![]() | |
Narození | 7.5.1729 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 11.7.1787 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
Citace | Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 512-513 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=56129 |
FÜRSTENBERG, Karel Egon I., * 7. 5. 1729 Praha, † 11. 7. 1787 Praha, politik, sběratel, mecenáš
Byl příslušníkem jihoněmeckého knížecího rodu; narodil se jako mladší syn Josefa Viléma Arnošta z F. (1699–1762) a Marie Anny z Valdštejna (1707–1756). Po smrti matky se stal majitelem panství Křivoklát, vlastnil také Dobrovici a Loučeň. Za studií na univerzitách ve Štrasburku a v Lipsku (1744–46) a na šlechtické akademii v Turíně ho významně ovlivnilo západoevropské osvícenství. Od 1745 působil v různých úřadech v Čechách i v říši; 1751 se stal radou při české zemské vládě v Praze, 1766–71 působil jako císařský komisař při říšském soudu ve Wetzlaru, 1771–82 jako nejvyšší purkrabí (guberniální prezident). 1784–87 byl prvním prezidentem KČSN. Jeho návrhy na zlepšení ekonomické situace Čech v době finanční krize 1772 ovlivnil merkantilismus (kritika nedostatku peněz v zemi), fyziokratismus (nutnost zlepšit zemědělství zaváděním agrotechnických novinek a zlepšením postavení rolnictva) i přirozenoprávní teorie. Jeho přispěním se cenzura v Čechách stala nejmírnější v celé monarchii. Ve zmíněných návrzích i v praktické politice se jevil jako stoupenec osvícenského etatismu, nikoli však jako centralista. Za poddanského povstání 1775 zaujímal vůči účastníkům umírněný postoj. Po 1780 ztratil (údajně pro zdráhavý postoj k náboženské toleranci) důvěru nového panovníka a byl nucen 1782 abdikovat. Poté se intenzivně věnoval zvelebení svých statků, kde zaváděl nové plodiny (především na statku Lány), zvyšoval péči o lesy a angažoval progresivní ekonomy (G. Stumpf ze Saska). V Lánech založil odbornou školu pro vrchnostenské úředníky. Již před 1774 usiloval o zvýšení osvěty lidu zakládáním dobře organizovaných škol na svých panstvích, později i distribucí českého překladu Schubartova propagačního spisku o výhodách pěstování jetele a také šířením českých novin Učitel lidu (od 1786). Shromáždil největší soukromou knihovnu v Praze s dvaceti tisíci svazky, obsahující i četné vzácné rukopisy a staré tisky, dále velkou sbírku obrazů a grafiky, mincí a přírodnin. Financoval také nákladné charitativní podniky a materiálně významně podpořil KČSN. Jeho malostranský palác (dnes Pálffyho) byl centrem pražské vzdělané společnosti.
Oženil se s Marií Josefou ze Šternberka (* 24. 6. 1735, † 16. 1. 1803), s níž měl tři syny. Dospělosti se dožili Filip Maria (* 21. 10. 1755, † 5. 6. 1790) a Karel Alois (* 26. 6. 1760, † 25. 3. 1799). F. vnuk Karel Egon II. (1796–1854) se stal po vymření říšské linie rodu dědicem majetku. F. byl pohřben v Nižboru (u Berouna).
L: RSN 3, s. 262–263; Wurzbach 5, s. 18; OSN 9, s. 783; BL 1, s. 403; NDB 5, s. 696; J. Hanuš, Národní museum a naše obrození 1, 1921, s. 128–130; F. Kutnar, Poddanství a robota v názorech české osvícenské společnosti, in: AUC. Philosophica et historica 3, 1962, s. 7–63; J. Prokeš, Memoriály o hospodářském stavu Čech před selskou bouří roku 1775, in: Časopis pro dějiny venkova 11, 1924; 12, 1925; týž, Počátky České společnosti nauk v 18. století 1, 1938; F. Roubík, K vývoji zemské správy v Čechách v letech 1749–1790, in: Sborník archivních prací 19, 1969, s. 41–188; P. Mašek, Modrá krev. Minulost a přítomnost šlechtických rodů v Českých zemích, 1992, s. 83; Die Fürstenberger. 800 Jahre Herrschaft und Kultur in Mitteleuropa, E. H. Eltz – A. Strohmeyer (eds.), Weitra 1994, s. 32, 283–364, 388, 436–427, 437; P. Mašek, Sběratelská vášeň osvíceného velmože, in: Starožitnosti a užité umění 5, 1997, s. 13–16; K. Lambrecht, „Die nötige Erziehung in der Religion und in den bürgerlichen Pflichten“. Die katholischen Reformbemühungen Johann Ignaz von Felbigers und K. E. von F., in: Konfessionelle Pluralität als Herausforderung. Koexistenz und Konflikt im Spätmittelalter und Früher Neuzeit. Winfried Eberhard zum 65. Geburtstag, Leipzig 2006, s. 575–601; I. Cerman, Šlechtická kultura v 18. století. Filozofové, mystici, politici, 2011, s. 460–499.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Eduard Maur