COLLOREDO-MANNSFELD Franz de Paula Gundakar 8.11.1802-29.5.1852: Porovnání verzí
(COLLOREDO-Mannsfeld_František_1802-1852) |
Bez shrnutí editace |
||
| (Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = | | jméno = Franz de Paula Gundakar COLLOREDO-MANNSFELD | ||
| obrázek = | | obrázek = Colloredo-Mannsfeld Franz de Paula portret.jpg | ||
| datum narození = 1802 | | datum narození = 8.11.1802 | ||
| místo narození = | | místo narození = Vídeň (Rakousko) | ||
| datum úmrtí = 1852 | | datum úmrtí = 29.5.1852 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Vídeň (Rakousko) | ||
| povolání = 45- Voják nebo partyzán | | povolání = 45- Voják nebo partyzán | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 445 | ||
}} | |||
'''COLLOREDO-MANNSFELD, Franz de Paula Gundakar''', ''* 8. 11. 1802 Vídeň (Rakousko), † 29. 5. 1852 Vídeň (Rakousko), velkostatkář, generál'' | |||
Pocházel z tzv. Weikardovy větve starého italského šlechtického | |||
rodu, který byl 1724 povýšen do říšského hraběcího stavu | |||
a 1763 do stavu knížecího pro říši i české země. 1775 resp. | |||
1789 došlo ke spojení jmen rodů Colloredo a Mannsfeld. C. | |||
byl synem Jeronýma (Hieronyma) Karla C. (1775–1822) | |||
a Vilemíny Waldstein-Wartenbergové (1775–1849). Oženil | |||
se 1825 s Kristinou Clam-Gallasovou (1801–1886), s níž | |||
měl dceru Vilemínu Josefínu (1826–1898). Podobně jako | |||
otec se C. věnoval vojenské dráze. Revoluční rok 1848 jej | |||
zastihl jako generálmajora a velitele brigády v Terstu. Následně | |||
velel pevnosti a brigádě v Terezíně, odkud po vypuknutí | |||
pražských bouří přišel s vojskem podpořit jednotky generála | |||
Windischgrätze a zasáhl do jednání o urovnání situace. | |||
V říjnu téhož roku se podílel na obléhání Vídně a na útoku | |||
na ni. V dalších měsících se účastnil tažení do Uher. Střetnul | |||
se s uherskými revolucionáři u Kápolny a před Komárnem. | |||
V Komárně byl jmenován velitelem divize a snažil se tam | |||
nenásilně zlomit odpor obyvatelstva. 1850 se stal velitelem | |||
2. rakouského armádního sboru a majitelem pěšího pluku | |||
č. 36. Rád cestoval, z jeho cesty po Egyptě 1845 se dochovala | |||
řada dopisů adresovaných manželce Kristině. Po otci zdědil | |||
velkostatky Nepomuk a Zelenou Horu, po strýci Rudolfovi | |||
1844 rodinné svěřenectví, velkostatky Dobříš a Opočno. | |||
Zemřel náhle 1852 bez mužského potomka. Dědicem se stal | |||
bratranec Josef I. Colloredo-Mannsfeld (1813–1895). | |||
'''L:''' OSN 5, s. 519; RSN 2, s. 179n.; Wurzbach 2, s. 422n.; F. G. kníže | |||
Kolloredo-Mannsfeld, in: Pražské noviny, 1852, č. 133; J. Hanuš, Národní | |||
museum a naše obrození 1, 1921, s. 173, 309, 2, 1922, s. 463; P. Mašek, | |||
Modrá krev, 1999, s. 45, 47; J. Županič – M. Fiala – F. Stellner, Encyklopedie | |||
knížecích rodů zemí koruny české, 2001, s. 64n. | |||
'''P:''' SOA Praha, písemná pozůstalost. | |||
Miloš Hořejš | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | [[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | ||
[[Kategorie:1802]] | [[Kategorie:1802]] | ||
[[Kategorie:Vídeň]] | |||
[[Kategorie:1852]] | [[Kategorie:1852]] | ||
[[Kategorie:Vídeň]] | |||
Aktuální verze z 11. 10. 2019, 18:06
| Franz de Paula Gundakar COLLOREDO-MANNSFELD | |
 | |
| Narození | 8.11.1802 |
|---|---|
| Místo narození | Vídeň (Rakousko) |
| Úmrtí | 29.5.1852 |
| Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
| Povolání | 45- Voják nebo partyzán |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 445 |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=58152 |
COLLOREDO-MANNSFELD, Franz de Paula Gundakar, * 8. 11. 1802 Vídeň (Rakousko), † 29. 5. 1852 Vídeň (Rakousko), velkostatkář, generál
Pocházel z tzv. Weikardovy větve starého italského šlechtického rodu, který byl 1724 povýšen do říšského hraběcího stavu a 1763 do stavu knížecího pro říši i české země. 1775 resp. 1789 došlo ke spojení jmen rodů Colloredo a Mannsfeld. C. byl synem Jeronýma (Hieronyma) Karla C. (1775–1822) a Vilemíny Waldstein-Wartenbergové (1775–1849). Oženil se 1825 s Kristinou Clam-Gallasovou (1801–1886), s níž měl dceru Vilemínu Josefínu (1826–1898). Podobně jako otec se C. věnoval vojenské dráze. Revoluční rok 1848 jej zastihl jako generálmajora a velitele brigády v Terstu. Následně velel pevnosti a brigádě v Terezíně, odkud po vypuknutí pražských bouří přišel s vojskem podpořit jednotky generála Windischgrätze a zasáhl do jednání o urovnání situace. V říjnu téhož roku se podílel na obléhání Vídně a na útoku na ni. V dalších měsících se účastnil tažení do Uher. Střetnul se s uherskými revolucionáři u Kápolny a před Komárnem. V Komárně byl jmenován velitelem divize a snažil se tam nenásilně zlomit odpor obyvatelstva. 1850 se stal velitelem 2. rakouského armádního sboru a majitelem pěšího pluku č. 36. Rád cestoval, z jeho cesty po Egyptě 1845 se dochovala řada dopisů adresovaných manželce Kristině. Po otci zdědil velkostatky Nepomuk a Zelenou Horu, po strýci Rudolfovi 1844 rodinné svěřenectví, velkostatky Dobříš a Opočno. Zemřel náhle 1852 bez mužského potomka. Dědicem se stal bratranec Josef I. Colloredo-Mannsfeld (1813–1895).
L: OSN 5, s. 519; RSN 2, s. 179n.; Wurzbach 2, s. 422n.; F. G. kníže Kolloredo-Mannsfeld, in: Pražské noviny, 1852, č. 133; J. Hanuš, Národní museum a naše obrození 1, 1921, s. 173, 309, 2, 1922, s. 463; P. Mašek, Modrá krev, 1999, s. 45, 47; J. Županič – M. Fiala – F. Stellner, Encyklopedie knížecích rodů zemí koruny české, 2001, s. 64n.
P: SOA Praha, písemná pozůstalost.
Miloš Hořejš