FIALA Bohuslav 29.1.1890-16.9.1964

Bohuslav FIALA
Narození	29.1.1890
Místo narození	Frenštát pod Radhoštěm
Úmrtí	16.9.1964
Místo úmrtí	Praha
Povolání	45- Voják nebo partyzán
Citace	Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 138-139
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69156

FIALA, Bohuslav, * 29. 1. 1890 Frenštát pod Radhoštěm, † 16. 9. 1964 Praha, generál, účastník 1. odboje

Narodil se v početné živnostenské rodině. 1907 absolvoval reálku v Holešově a vstoupil na Vojenskou akademii (Theresianische Militär-Akademie) ve Vídeňském Novém Městě. 1910 se stal velitelem čety 35. zeměbraneckého pěšího pluku, 1913–14 byl instruktorem poddůstojnické školy pluku. V hodnosti nadporučíka narukoval do války jako pobočník velitele I. praporu, 21. 3. 1915 byl zajat Rusy u Przemyślu. V zajateckém táboře v Ufě pracoval v samosprávě, od listopadu 1916 ve Stavropolu organizoval obranné práce zajatců, byl důvěrníkem Svazu česko-slovenských spolků na Rusi, od léta 1917 Odbočky Národní rady československé. V čele stavropolského dobrovolnického oddílu byl v Omsku 28. 8. 1918 zařazen do 9. československého střeleckého pluku. Nejprve velel četě, pak rotě, od ledna 1919 plukovnímu oddílu zákopových děl. Na jaře se stal zpravodajským důstojníkem pluku, v květnu 1919 profesorem divizní důstojnické školy, o jejíž organizační řád se podstatně zasloužil. V srpnu 1920 se vrátil do vlasti v hodnosti kapitána.

Náležel k nejschopnějším meziválečným štábním důstojníkům. Absolvoval pražskou a pařížskou Válečnou školu, 1925–29 byl profesorem všeobecné taktiky na Válečné škole, jeho průkopnický učební text Všeobecná taktika divize v příkladech vyšel 1930. V hodnosti podplukovníka generálního štábu se v září 1929 ujal vedení operační skupiny 3. oddělení Hlavního štábu, 1931–32 oddělení řídil. 1932–33 velel 38. pěšímu pluku, 1933–35 opět stál v čele 3. (operačního) oddělení Hlavního štábu. 1934 byl povýšen na brigádního generála a v říjnu 1935 se stal prvním zástupcem náčelníka, v prosinci 1937 podnáčelníkem Hlavního štábu československé armády. Připravoval obranné plány k hrozící válce, úzce spolupracoval zejména s armádním generálem L. Krejčím. Za podzimní mobilizace 1938 byl dočasně jmenován náčelníkem štábu Hlavního velitelství a od 1. 3. 1939 byl po vynucené rezignaci Krejčího zastupujícím náčelníkem Hlavního štábu. Dvakrát upozornil vládu na hrozbu německé okupace a po vstupu německých armád nařídil zničení štábní spisové agendy. V následujících měsících, kdy zajišťoval styk likvidované branné moci s okupační správou, se zasloužil o přesun značných finančních částek ilegálnímu hnutí. Pro podezření z odbojové činnosti byl v prosinci 1939 zatčen, vězněn na Pankráci, v Gollnowě a Drážďanech, v březnu 1942 ho německý soud (Volksgerichtshof) osvobodil pro nedostatek důkazů. Koncem války se angažoval v obnovené vojenské rezistenci, za květnového povstání organizoval štáb velitelství Alex. V červnu 1945 byl jmenován prvním podnáčelníkem Hlavního štábu, avšak po roce penzionován. Za komunistické vlády mu odebrali větší část důchodu, zaměstnání nakonec našel u firmy na výrobu výtahů jako účetní, v posledních letech života jako vrátný.

L: M. A. Fryščok, Ludvík Krejčí, 1999, s. 92; J. Fidler – V. Sluka, Encyklopedie branné moci RČS 1920–1938, 2006, s. 213; P. Šrámek, Vojenské osobnosti předválečné armády: brigádní generál B. F., http://armada.vojenstvi.cz/predvalecna/osobnosti/4.htm; ČBS, s. 140; Tomeš 1, s. 107.

P: VHA, Praha, poslužný list legionáře a kvalifikační listina vojenské osoby.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera