FABKOVIČOVÁ Marie 8.2.1833-24.8.1915: Porovnání verzí
(FABKOVIČOVÁ_Marie_8.2.1833-24.7.1915) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 8.2.1833 | | datum narození = 8.2.1833 | ||
| místo narození = | | místo narození = Praha | ||
| datum úmrtí = 24. | | datum úmrtí = 24.8.1915 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Záhřeb (Chorvatsko) | ||
| povolání = 64- Překladatel | | povolání = 64- Překladatel<br />63- Spisovatel | ||
63- Spisovatel | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 40 | ||
}} | |||
'''FABKOVIČOVÁ, Marie''' ''(též FABKOVIĆEVA, Marija, roz. Frechová), * 8. 2. 1833 Praha, † 24. 8. 1915 Záhřeb (Chorvatsko), učitelka, spisovatelka, překladatelka'' | |||
Studovala na německé hlavní škole na Malé Straně, poté na | |||
Amerlingově ústavu. Po absolvování tam zůstala jako učitelka. | |||
Stýkala se s českými spisovatelkami, přátelství ji pojilo | |||
s B. Němcovou, K. Světlou i S. Podlipskou. S H. Zapovou-Wiśniowskou navštívila i její rodný statek v Haliči. Podle | |||
jejich vzoru začala literárně tvořit. Její další život ovlivnil | |||
vlastenecky uvědomělý chorvatský profesor Skender Fabković | |||
(1826–1905), s nímž se v Praze seznámila, provdala se za | |||
něho a 1854 se natrvalo přestěhovala do Chorvatska. | |||
Uplatnila se jako učitelka ve Virovitici, Karlovci a v Záhřebu | |||
a rozvíjela i svoji slovanskou a národní orientaci. Stala se jednou | |||
ze zakladatelek Chorvatského pedagogického knižního | |||
sboru. Po Amerlingově českém vzoru a na základě svých návštěv | |||
Francie a Švýcarska usilovala o založení vlastního učitelského | |||
ústavu, avšak neuspěla (získala jen povolení k soukromému | |||
vyučování francouzštiny). Styky s Čechami utužovala | |||
korespondencí, zejména s E. Krásnohorskou, J. Náprstkovou, | |||
V. Sokolovou ad., i různými podporami, např. peněžitými | |||
dary ze svých českých honorářů pro gymnázium Minerva. | |||
Díla podepisovala jako Marija Fabkovićeva či Fabkovićka. | |||
Od počátku šedesátých let přispívala z Chorvatska kratšími | |||
i delšími prózami do českých deníků, listů, periodik (''Osvěta'' 1862–63, ''Květy'' 1869, ''Obrazy života'' 1870–76), publikovala | |||
zejména v ''Ženských listech'' (od 1873), ve ''Světozoru'' (od 1874), | |||
kde vydala prózu ''Krsnyk i Velenk'' (1875). Psala o J. A. Komenském, | |||
K. S. Amerlingovi, K. Světlé, S. Podlipské. 1872 řídila | |||
krátce Ženskou bibliotéku. 1872–74 spolupracovala s časopisem | |||
''Slovanský pedagog''. Vedle původních prací překládala | |||
zejména z i do srbochorvatštiny (K. Světlá, ''Skalák'', ''Hubička''; | |||
V. Sokolová, ''Pozdravy z lesů a polí''), a také z francouzštiny do | |||
srbochorvatštiny (V. Hugo, J. Macé). Spolupracovala s Ottovými | |||
překladovými knižnicemi Světová literatura a Laciná | |||
knihovna, kde 1880 vyšel její překlad A. Šenoova románu | |||
''Zlatníkův zlatoušek'' (též 1888 v časopise ''Jarý věk''). V Chorvatsku | |||
sbírala národopisný a literární slovanský materiál, který po | |||
dlouhá desetiletí, až do 1889, vydávala pod šiframi F., M. F., | |||
M. F-á v časopise pro mládež ''Štěpnice''. 1896 byla uherskými | |||
úřady penzionována. Přispívala pak do chorvatských listů ''Napredak'' (1897) a ''Prosvjeta'' (1897). Podnícena V. Vlčkem se začala | |||
věnovat sepisování vzpomínek, jedné ze svých posledních | |||
prací. Vycházely na pokračování v pražských ''Ženských listech'' pod tituly ''Dojmy z prázdninových potulek'' (1901–03), ''Svatební lože'' (1906–07) a ''Vzpomínky z mládí'' (1910). F. patřila mezi | |||
významné pracovnice chorvatsko-české vzájemnosti. Většina | |||
její pozůstalosti zůstala v Chorvatsku. | |||
'''L:''' nekrolog: EK (E. Krásnohorská), M. F., in: Ženské listy 43, 1915, č. 10, | |||
s. 14; OSN 8, s. 986; 28, s. 398; J. F. Urban, České ženy 2, 1922, s. 32; -us | |||
(V. Cháb), A. Čermáková, Karolina Světlá o sobě, in: Národní osvobození | |||
19. 11. 1937, s. 3; Z. Urban, Po záhřebských stopách Boženy Němcové, in: | |||
Slovanský přehled 48, 1962, s. 320–321; M. Ogrizović, Iz povijesti borbe za | |||
narodnu školu, Zagreb 1973, passim (kde obsáhlá bibliografie F.); LČL 1, | |||
s. 676–677; L. Heczková, Píšící Minervy, 2009, s. 283. | |||
'''P:''' LA PNP, Praha (zde uložena část F. pozůstalosti o rozsahu 1 kartonu; | |||
J. Steinbauerová, M. F., 1997, edice, inv. č. 739, kde správné datum narození); | |||
Biografický archiv ÚČL, Praha. | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/90540 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Marcella Husová | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:64- Překladatel]] | [[Kategorie:64- Překladatel]] | ||
Řádek 16: | Řádek 77: | ||
[[Kategorie:1833]] | [[Kategorie:1833]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | |||
[[Kategorie:1915]] | [[Kategorie:1915]] | ||
[[Kategorie:Záhřeb]] |
Aktuální verze z 13. 11. 2019, 15:01
Marie FABKOVIČOVÁ | |
![]() | |
Narození | 8.2.1833 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 24.8.1915 |
Místo úmrtí | Záhřeb (Chorvatsko) |
Povolání |
64- Překladatel 63- Spisovatel |
Citace | Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 40 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69320 |
FABKOVIČOVÁ, Marie (též FABKOVIĆEVA, Marija, roz. Frechová), * 8. 2. 1833 Praha, † 24. 8. 1915 Záhřeb (Chorvatsko), učitelka, spisovatelka, překladatelka
Studovala na německé hlavní škole na Malé Straně, poté na Amerlingově ústavu. Po absolvování tam zůstala jako učitelka. Stýkala se s českými spisovatelkami, přátelství ji pojilo s B. Němcovou, K. Světlou i S. Podlipskou. S H. Zapovou-Wiśniowskou navštívila i její rodný statek v Haliči. Podle jejich vzoru začala literárně tvořit. Její další život ovlivnil vlastenecky uvědomělý chorvatský profesor Skender Fabković (1826–1905), s nímž se v Praze seznámila, provdala se za něho a 1854 se natrvalo přestěhovala do Chorvatska.
Uplatnila se jako učitelka ve Virovitici, Karlovci a v Záhřebu a rozvíjela i svoji slovanskou a národní orientaci. Stala se jednou ze zakladatelek Chorvatského pedagogického knižního sboru. Po Amerlingově českém vzoru a na základě svých návštěv Francie a Švýcarska usilovala o založení vlastního učitelského ústavu, avšak neuspěla (získala jen povolení k soukromému vyučování francouzštiny). Styky s Čechami utužovala korespondencí, zejména s E. Krásnohorskou, J. Náprstkovou, V. Sokolovou ad., i různými podporami, např. peněžitými dary ze svých českých honorářů pro gymnázium Minerva. Díla podepisovala jako Marija Fabkovićeva či Fabkovićka. Od počátku šedesátých let přispívala z Chorvatska kratšími i delšími prózami do českých deníků, listů, periodik (Osvěta 1862–63, Květy 1869, Obrazy života 1870–76), publikovala zejména v Ženských listech (od 1873), ve Světozoru (od 1874), kde vydala prózu Krsnyk i Velenk (1875). Psala o J. A. Komenském, K. S. Amerlingovi, K. Světlé, S. Podlipské. 1872 řídila krátce Ženskou bibliotéku. 1872–74 spolupracovala s časopisem Slovanský pedagog. Vedle původních prací překládala zejména z i do srbochorvatštiny (K. Světlá, Skalák, Hubička; V. Sokolová, Pozdravy z lesů a polí), a také z francouzštiny do srbochorvatštiny (V. Hugo, J. Macé). Spolupracovala s Ottovými překladovými knižnicemi Světová literatura a Laciná knihovna, kde 1880 vyšel její překlad A. Šenoova románu Zlatníkův zlatoušek (též 1888 v časopise Jarý věk). V Chorvatsku sbírala národopisný a literární slovanský materiál, který po dlouhá desetiletí, až do 1889, vydávala pod šiframi F., M. F., M. F-á v časopise pro mládež Štěpnice. 1896 byla uherskými úřady penzionována. Přispívala pak do chorvatských listů Napredak (1897) a Prosvjeta (1897). Podnícena V. Vlčkem se začala věnovat sepisování vzpomínek, jedné ze svých posledních prací. Vycházely na pokračování v pražských Ženských listech pod tituly Dojmy z prázdninových potulek (1901–03), Svatební lože (1906–07) a Vzpomínky z mládí (1910). F. patřila mezi významné pracovnice chorvatsko-české vzájemnosti. Většina její pozůstalosti zůstala v Chorvatsku.
L: nekrolog: EK (E. Krásnohorská), M. F., in: Ženské listy 43, 1915, č. 10, s. 14; OSN 8, s. 986; 28, s. 398; J. F. Urban, České ženy 2, 1922, s. 32; -us (V. Cháb), A. Čermáková, Karolina Světlá o sobě, in: Národní osvobození 19. 11. 1937, s. 3; Z. Urban, Po záhřebských stopách Boženy Němcové, in: Slovanský přehled 48, 1962, s. 320–321; M. Ogrizović, Iz povijesti borbe za narodnu školu, Zagreb 1973, passim (kde obsáhlá bibliografie F.); LČL 1, s. 676–677; L. Heczková, Píšící Minervy, 2009, s. 283.
P: LA PNP, Praha (zde uložena část F. pozůstalosti o rozsahu 1 kartonu; J. Steinbauerová, M. F., 1997, edice, inv. č. 739, kde správné datum narození); Biografický archiv ÚČL, Praha.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Marcella Husová