HELLER Jiří 4.9.1931-23.2.2001: Porovnání verzí
(HELLER_Jiří_4.9.1931) |
Bez shrnutí editace |
||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od jednoho dalšího uživatele.) | |||
| Řádek 4: | Řádek 4: | ||
| datum narození = 4.9.1931 | | datum narození = 4.9.1931 | ||
| místo narození = Praha | | místo narození = Praha | ||
| datum úmrtí = | | datum úmrtí = 23.2.2001 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 15- Lékaři | | povolání = 15- Lékaři<br />61- Pedagog<br /> | ||
| jiná jména = | |||
| citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 455-456 | |||
}} | |||
'''HELLER, Jiří''', ''* 4. 9. 1931 Praha, † 23. 2. 2001 Praha, lékař fyziolog, pedagog'' | |||
Absolvoval Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze | |||
(MUDr. 1956). Začal přednášet a věnovat se výzkumu ve fakultním fyziologickém ústavu, kde působil již jako student. | |||
1962–66 pracoval v Ústavu hygieny a pracovního lékařství | |||
v Praze, specializoval se na problematiku vylučování těžkých | |||
kovů ledvinami. 1966 přestoupil do Ústavu pro choroby oběhu krevního v Praze-Krči, v němž spoluzakládal fyziologickou | |||
laboratoř. S Vladislavem Horáčkem zavedl v Čechách techniku | |||
ledvinové mikropunkce, resp. renální mikropunkční techniky. | |||
1980 vyšlechtil výzkumné krysy (pražská hypertenzní a normotermní). 1993 byl jmenován profesorem normální fyziologie. | |||
Až do smrti vedl pracoviště experimentální medicíny Institutu | |||
klinické a experimentální medicíny (IKEM), současně vyučoval | |||
fyziologii na 2. lékařské fakultě UK. Aktivně se podílel na přípravách mezinárodních a národních konferencí, na nichž také | |||
přednášel, úzce spolupracoval s Ústavem hygieny práce a chorob | |||
z povolání v Praze, s oddělením fyziologie dětského věku Fyziologického ústavu Fakulty všeobecného lékařství UK ad. | |||
Zabýval se fyziologií a patofyziologií krevního oběhu a fyziologií renálních funkcí ledvin. Jako řešitel nebo člen kolektivu | |||
se podílel na vědecko-výzkumných projektech (Vliv nepeptidového antagonisty AT1 – angiotenzinového receptoru na | |||
ischemické poškození ledvin; Vliv nových komponent renin-angiotensinového systému na glomerulární hemodynamiku: | |||
mikropunkční studie u psů; Protektivní účinek antagonisty | |||
kalcia nisoldipinu na ischemické poškození ledvin v experimentu; Úloha ledvin v mechanismu vzniku esenciální hypertenze; Renální mikrohemodynamika při hemorrhagickém šoku; Konstrikce vas efferens renálního glomerulu: mechanismus chránící ledvinu při cirkulačním šoku; Optimalizace | |||
dávkování antimikrobiálních látek při akutním selhání ledvin; | |||
Výzkum základních fyziologických účinků elektrostimulátoru | |||
REBOX; Optimalizace diety při chronické nedostatečnosti | |||
ledvin s hypertenzí). | |||
Napsal nebo byl spoluautorem více než sto šedesáti odborných | |||
článků, které publikoval v zahraničních (''Kidney & blood pressure research'', ''Hypertension'', ''Clinical Science'', ''Psychological'') i českých vědeckých časopisech (''Physiological research'', ''Československá fyziologie'', ''Česko-slovenská patologie'' a ''Soudní lékařství''). | |||
H. je autorem přelomové a opakovaně vydávané publikace | |||
''O mechanismu podmíněně reflexních změn diuresy'' (1961). | |||
'''D:''' výběr: Příspěvek k průkazu podmíněně reflexní sekrece antidiuretického | |||
hormonu, in: Československá fysiologie 5, 1956, č. 3, s. 373–376; Fysiologie | |||
dětského věku 1–2, 1962 (s J. Sedláčkem); Ikosanoidy a ledviny, in: P. Pinsker | |||
a kol.,Ikosanoidy ve vnitřním lékařství, 1990; Poznámky k přednáškám z fyziologie 1–2, 1991, 1993 (spoluautor); Intrarenal infusion of angiotensin-(1–7) | |||
modulates renal functional responses to exogenous angiotensin II in the rat | |||
(s M. Burgelovou, H. J. Kramerem, V. Teplanem ad.), in: Kidney & blood | |||
pressure research 25, 2002, č. 4, s. 202–210. | |||
'''L:''' ČBS, s. 203; Tomeš 1, s. 444; Seznam osob Univerzity Karlovy v Praze | |||
1998, 1998; nekrolog: V. Horáček – J. Herget, Zemřel J. H., in: Hypertenze 4, 2001, č. 1, s. 24; tíž, Professor J. H., M. D., PhD., in: Physiological research 50, 2001, č. 2, s. 1–11. | |||
Jaroslav Šejvl | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:15- Lékaři]] | [[Kategorie:15- Lékaři]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | |||
[[Kategorie:1931]] | [[Kategorie:1931]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | |||
[[Kategorie:2001]] | |||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Aktuální verze z 22. 3. 2022, 14:14
| Jiří HELLER | |
 | |
| Narození | 4.9.1931 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 23.2.2001 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
15- Lékaři 61- Pedagog |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 455-456 |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69544 |
HELLER, Jiří, * 4. 9. 1931 Praha, † 23. 2. 2001 Praha, lékař fyziolog, pedagog
Absolvoval Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze (MUDr. 1956). Začal přednášet a věnovat se výzkumu ve fakultním fyziologickém ústavu, kde působil již jako student. 1962–66 pracoval v Ústavu hygieny a pracovního lékařství v Praze, specializoval se na problematiku vylučování těžkých kovů ledvinami. 1966 přestoupil do Ústavu pro choroby oběhu krevního v Praze-Krči, v němž spoluzakládal fyziologickou laboratoř. S Vladislavem Horáčkem zavedl v Čechách techniku ledvinové mikropunkce, resp. renální mikropunkční techniky. 1980 vyšlechtil výzkumné krysy (pražská hypertenzní a normotermní). 1993 byl jmenován profesorem normální fyziologie. Až do smrti vedl pracoviště experimentální medicíny Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM), současně vyučoval fyziologii na 2. lékařské fakultě UK. Aktivně se podílel na přípravách mezinárodních a národních konferencí, na nichž také přednášel, úzce spolupracoval s Ústavem hygieny práce a chorob z povolání v Praze, s oddělením fyziologie dětského věku Fyziologického ústavu Fakulty všeobecného lékařství UK ad.
Zabýval se fyziologií a patofyziologií krevního oběhu a fyziologií renálních funkcí ledvin. Jako řešitel nebo člen kolektivu se podílel na vědecko-výzkumných projektech (Vliv nepeptidového antagonisty AT1 – angiotenzinového receptoru na ischemické poškození ledvin; Vliv nových komponent renin-angiotensinového systému na glomerulární hemodynamiku: mikropunkční studie u psů; Protektivní účinek antagonisty kalcia nisoldipinu na ischemické poškození ledvin v experimentu; Úloha ledvin v mechanismu vzniku esenciální hypertenze; Renální mikrohemodynamika při hemorrhagickém šoku; Konstrikce vas efferens renálního glomerulu: mechanismus chránící ledvinu při cirkulačním šoku; Optimalizace dávkování antimikrobiálních látek při akutním selhání ledvin; Výzkum základních fyziologických účinků elektrostimulátoru REBOX; Optimalizace diety při chronické nedostatečnosti ledvin s hypertenzí).
Napsal nebo byl spoluautorem více než sto šedesáti odborných článků, které publikoval v zahraničních (Kidney & blood pressure research, Hypertension, Clinical Science, Psychological) i českých vědeckých časopisech (Physiological research, Československá fyziologie, Česko-slovenská patologie a Soudní lékařství). H. je autorem přelomové a opakovaně vydávané publikace O mechanismu podmíněně reflexních změn diuresy (1961).
D: výběr: Příspěvek k průkazu podmíněně reflexní sekrece antidiuretického hormonu, in: Československá fysiologie 5, 1956, č. 3, s. 373–376; Fysiologie dětského věku 1–2, 1962 (s J. Sedláčkem); Ikosanoidy a ledviny, in: P. Pinsker a kol.,Ikosanoidy ve vnitřním lékařství, 1990; Poznámky k přednáškám z fyziologie 1–2, 1991, 1993 (spoluautor); Intrarenal infusion of angiotensin-(1–7) modulates renal functional responses to exogenous angiotensin II in the rat (s M. Burgelovou, H. J. Kramerem, V. Teplanem ad.), in: Kidney & blood pressure research 25, 2002, č. 4, s. 202–210.
L: ČBS, s. 203; Tomeš 1, s. 444; Seznam osob Univerzity Karlovy v Praze 1998, 1998; nekrolog: V. Horáček – J. Herget, Zemřel J. H., in: Hypertenze 4, 2001, č. 1, s. 24; tíž, Professor J. H., M. D., PhD., in: Physiological research 50, 2001, č. 2, s. 1–11.
Jaroslav Šejvl