DĚDIČ Josef 23.6.1924-19.6.1993: Porovnání verzí
(DĚDIC_Josef_1924-19.6.1993) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Josef | | jméno = Josef DĚDIČ | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 1924 | | datum narození = 23.6.1924 | ||
| místo narození = | | místo narození = Praha | ||
| datum úmrtí = 19.6.1993 | | datum úmrtí = 19.6.1993 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury | | povolání = 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 156 | ||
}} | |||
'''DĚDIČ, Josef''', ''* 23. 6. 1924 Praha, † 19. 6. 1993 Praha, krasobruslař, sportovní funkcionář'' | |||
Vystudoval zeměpis a tělesnou výchovu na Přírodovědecké | |||
fakultě UK (RNDr. 1948). Stal se středoškolským učitelem | |||
a od 1951 působil jako profesor (od 1964 zástupce ředitele) | |||
na gymnáziu v Praze 10, Voděradské ulici. 1970 přešel jako | |||
inspektor na školský odbor národního výboru hlavního města | |||
Prahy. | |||
Sportovní záliby vedly D. k veslování a také lednímu hokeji, | |||
ale především k bruslení. Začínal na kluzištích na žižkovském | |||
Hagiboru a vinohradské ČAFC, než jako devítiletý začal se | |||
závodním bruslením ve Vysokoškolském sportu Praha na | |||
Štvanici. Postupně se prosadil do špičky českého krasobruslení, | |||
1938 se stal juniorským mistrem republiky a 1941–44 | |||
získával titul mistra Protektorátu Čechy a Morava v soutěži | |||
mužů. Po osvobození zvítězil 1947 na šampionátu ČSR, reprezentoval | |||
i na zimní univerziádě 1947 v Davosu, kde obsadil | |||
3. místo v soutěži mužů. | |||
Pád z hrazdy ukončil D. závodní kariéru a převedl jej na dráhu | |||
trenéra a funkcionáře. 1948 se stal členem předsednictva | |||
Československého krasobruslařského svazu a patnáct let vedl | |||
jeho trenérskou radu. Od 1953 zastupoval Československo na | |||
kongresech Mezinárodní bruslařské unie (ISU), od 1957 byl | |||
členem (od 1959 předsedou) technické komise a od 1968 členem | |||
předsednictva ISU. Na kongresu 1984 byl zvolen místopředsedou | |||
tohoto mezinárodního orgánu. V této funkci se mu | |||
několikrát podařilo získat pořádání ME nebo MS pro Prahu. | |||
Patřil mezi zastánce vyššího hodnocení volných jízd ve srovnání | |||
s povinnými cviky při mezinárodních soutěžích. Věnoval | |||
se šíření krasobruslení po celém světě a zabýval se metodikou | |||
tohoto sportovního odvětví. Anglický překlad D. knihy | |||
''Krasobruslení'' se 1973 stal jednou z oficiálních příruček ISU. | |||
'''D:''' Metodika krasobruslení, 1954, 2. vyd. 1961; Krasobruslení, 1972, 2. vyd. | |||
1982; Světové piruety, 1976, 2. vyd. 1981. | |||
'''L:''' Kdo je kdo 91/92, 1991, s. 146; ETK 2/1, s. 117; J. Šťastná-Königová, | |||
Nekonečné stopy bruslí, 1976, s. 84–86; T. Pudil, Co jste skočil vy, doktore | |||
D.?, in: Československý sport 27. 6. 1984; týž, Život daný mládeži, in: | |||
tamtéž 27. 3. 1987; Ottova encyklopedie ČR 3, 2006, s. 422; nekrolog in: | |||
Lidová demokracie 21. 6. 1993. | |||
Miloslav Martínek | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury]] | [[Kategorie:72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury]] | ||
[[Kategorie:1924]] | [[Kategorie:1924]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | |||
[[Kategorie:1993]] | [[Kategorie:1993]] | ||
[[Kategorie:Praha]] |
Aktuální verze z 21. 10. 2019, 14:46
Josef DĚDIČ | |
![]() | |
Narození | 23.6.1924 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 19.6.1993 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury |
Citace | Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 156 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=70231 |
DĚDIČ, Josef, * 23. 6. 1924 Praha, † 19. 6. 1993 Praha, krasobruslař, sportovní funkcionář
Vystudoval zeměpis a tělesnou výchovu na Přírodovědecké fakultě UK (RNDr. 1948). Stal se středoškolským učitelem a od 1951 působil jako profesor (od 1964 zástupce ředitele) na gymnáziu v Praze 10, Voděradské ulici. 1970 přešel jako inspektor na školský odbor národního výboru hlavního města Prahy.
Sportovní záliby vedly D. k veslování a také lednímu hokeji, ale především k bruslení. Začínal na kluzištích na žižkovském Hagiboru a vinohradské ČAFC, než jako devítiletý začal se závodním bruslením ve Vysokoškolském sportu Praha na Štvanici. Postupně se prosadil do špičky českého krasobruslení, 1938 se stal juniorským mistrem republiky a 1941–44 získával titul mistra Protektorátu Čechy a Morava v soutěži mužů. Po osvobození zvítězil 1947 na šampionátu ČSR, reprezentoval i na zimní univerziádě 1947 v Davosu, kde obsadil 3. místo v soutěži mužů.
Pád z hrazdy ukončil D. závodní kariéru a převedl jej na dráhu trenéra a funkcionáře. 1948 se stal členem předsednictva Československého krasobruslařského svazu a patnáct let vedl jeho trenérskou radu. Od 1953 zastupoval Československo na kongresech Mezinárodní bruslařské unie (ISU), od 1957 byl členem (od 1959 předsedou) technické komise a od 1968 členem předsednictva ISU. Na kongresu 1984 byl zvolen místopředsedou tohoto mezinárodního orgánu. V této funkci se mu několikrát podařilo získat pořádání ME nebo MS pro Prahu. Patřil mezi zastánce vyššího hodnocení volných jízd ve srovnání s povinnými cviky při mezinárodních soutěžích. Věnoval se šíření krasobruslení po celém světě a zabýval se metodikou tohoto sportovního odvětví. Anglický překlad D. knihy Krasobruslení se 1973 stal jednou z oficiálních příruček ISU.
D: Metodika krasobruslení, 1954, 2. vyd. 1961; Krasobruslení, 1972, 2. vyd. 1982; Světové piruety, 1976, 2. vyd. 1981.
L: Kdo je kdo 91/92, 1991, s. 146; ETK 2/1, s. 117; J. Šťastná-Königová, Nekonečné stopy bruslí, 1976, s. 84–86; T. Pudil, Co jste skočil vy, doktore D.?, in: Československý sport 27. 6. 1984; týž, Život daný mládeži, in: tamtéž 27. 3. 1987; Ottova encyklopedie ČR 3, 2006, s. 422; nekrolog in: Lidová demokracie 21. 6. 1993.
Miloslav Martínek