EPPINGEROVÁ Margarethe 26.6.1891-30.5.1973: Porovnání verzí
(EPPINGEROVÁ_Margarethe_26.6.1893-30.5.1973) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 2: | Řádek 2: | ||
| jméno = Margarethe EPPINGEROVÁ | | jméno = Margarethe EPPINGEROVÁ | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 26.6. | | datum narození = 26.6.1891 | ||
| místo narození = | | místo narození = Broumov | ||
| datum úmrtí = 30.5.1973 | | datum úmrtí = 30.5.1973 | ||
| místo úmrtí = Karlsruhe | | místo úmrtí = Karlsruhe (Německo) | ||
| povolání = 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf | | povolání = 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 1-2 | ||
}} | |||
'''EPPINGEROVÁ, Margarethe''' ''(též Grete, Gret), * 26. 6. 1891 Broumov, † 30. 5. 1973 Karlsruhe (Německo), tanečnice, pedagožka, choreografka'' | |||
Pocházela ze známé broumovské rodiny, děd Heinrich | |||
E. (1842–1915) zde působil jako právník, matka Paula, roz. | |||
Schilhanová. Jejími strýci byli Hans E. (1845–1916) a Karl | |||
E. (1853–1911). Sestra Elisabeth, provd. Seidlová (1889– | |||
1958), se na Broumovsku věnovala vlastivědné práci. | |||
První taneční školení získala E. v Mnichově a v Drážďanech. | |||
Na začátku třicátých let absolvovala v Německu kurzy metody | |||
R. Labana. Hlavní část její umělecké aktivity tvořila pedagogická | |||
práce. V Praze měla soukromou taneční školu, která | |||
sídlila v Revoluční ulici. Vedle rytmické gymnastiky É. Jaques- | |||
Dalcroze a labanovských cvičení nabízela i další pohybové | |||
a sportovní disciplíny jako sportovní gymnastiku nebo | |||
volejbal. 1922–45 vyučovala na Německé akademii hudby | |||
(Deutsche Akademie für Musik und darstellende Kunst) rytmickou | |||
gymnastiku a umělecký tanec. 1931 se snažila založit | |||
na Akademii specializované studium tance, nezískala však pro | |||
svůj záměr povolení státních orgánů. (Podle inzerce v německém | |||
časopise ''Der Tanz'' není vyloučeno, že za druhé světové | |||
války takové studium existovalo, přímé doklady však zatím | |||
nejsou k dispozici.) E. reprezentovala taneční modernu v českých | |||
zemích, především v Praze. Vycházela z Dalcrozeovy školy | |||
rytmické gymnastiky, zaměřené na vztah tance (pohybu) | |||
a hudby. Škola sídlící v Hellerau u Drážďan měla v Čechách | |||
nejvíce zastánců, E. mezi nimi patřila k vůdčím osobnostem. | |||
Také její choreografická tvorba, většinou inspirovaná klasickou | |||
hudbou, byla spojena především s pedagogickou činností. | |||
Se skupinou žaček pořádala pravidelná představení. Ztvárnila | |||
např. Bachovy polyfonní fugy v dalcrozeovském stylu tak, | |||
že pohybový proud sledoval jednotlivé hlasy hudební skladby | |||
se záměrem vizualizovat její formální řešení. Pracovala přitom | |||
se skupinou jako s pohybovým chórem, členěným na podskupiny | |||
zastupující jednotlivé hudební hlasy. Atmosféra jejích děl | |||
byla vážná, pojetí promyšlené. Jako choreografka spolupracovala | |||
také s pražským Novým německým divadlem, jehož intendantem | |||
byl dříve její strýc Karl. 1932 a 1934 se opakovaně | |||
neúspěšně ucházela o místo baletní mistryně, poprvé v souvislosti | |||
s nástupem ředitele P. Egera, který sice proklamoval záměr | |||
přivést na jeviště divadla moderní tanec, plánované tituly | |||
(typu baletu Petruška I. Stravinského) se však nerealizovaly. | |||
S divadlem spolupracovala příležitostně externě. Nejpozoruhodnější | |||
byla její choreografie v kritikou oceněném nastudování | |||
opery Ch. W. Glucka ''Orfeus a Eurydika'' (premiéra 1925, | |||
režie L. Laber, dirigent A. Zemlinsky). Interpretkami se staly | |||
žačky její školy. Jako choreografka se podílela na inscenacích | |||
oper G. Verdiho ''Falstaff'' (1927, režie M. Semmler) a ''Macbeth''(1935, režie R. Mordo, dirigent G. Széll). | |||
Publikovala i texty s taneční tematikou, články v časopise | |||
''Auftakt'' o rytmické gymnastice a tanečním vzdělání. Vlastním | |||
nákladem vydala příručku ''Choreologische Fibel'' (1934), ve které | |||
vyložila Labanovy principy metody a taneční notace (kinetografie). | |||
Jednalo se o jedinou publikaci na toto téma u nás, | |||
která byla oceňována i v celoevropském kontextu. 1934 byla | |||
E. spolu s Labanem a Mary Wigmanovou členkou poroty taneční | |||
soutěže na Mezinárodním tanečním kongresu ve Vídni. | |||
Po 1945 působila jako fyzioterapeutka v saských městech | |||
Glauchau a Zwickau a do 1961 ve východním Berlíně, poté | |||
odešla do Karlsruhe. | |||
'''D:''' Was ist uns rhythmische Gymnastik, in: Der Auftakt 5, 1925, s. 109–111; | |||
Zur tänzerischen Ausbildung des Bühnenkünstlers, in: tamtéž 12, 1932, | |||
s. 216–218. | |||
'''L:''' BL 1, s. 315; D. Gremlicová, Taneční umění na scénách Nového německého | |||
divadla v Praze / Die Tanzkunst am Neuen deutschen Theater Prag | |||
(1888–1938), 2002, rejstřík; www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/. | |||
'''P:''' SOA , Zámrsk, sbírka matrik narozených řkt. f. ú. řádu benediktinů Broumov, | |||
inv. č. 468, sign. 13-4025, s. 148. | |||
Dorota Gremlicová, Marie Makariusová | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:82- Dramaturg, režisér nebo choreograf]] | [[Kategorie:82- Dramaturg, režisér nebo choreograf]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:1891]] | ||
[[Kategorie:Broumov]] | |||
[[Kategorie:1973]] | [[Kategorie:1973]] | ||
[[Kategorie:Karlsruhe]] | [[Kategorie:Karlsruhe]] |
Aktuální verze z 11. 11. 2019, 15:56
Margarethe EPPINGEROVÁ | |
![]() | |
Narození | 26.6.1891 |
---|---|
Místo narození | Broumov |
Úmrtí | 30.5.1973 |
Místo úmrtí | Karlsruhe (Německo) |
Povolání | 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf |
Citace | Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 1-2 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=76832 |
EPPINGEROVÁ, Margarethe (též Grete, Gret), * 26. 6. 1891 Broumov, † 30. 5. 1973 Karlsruhe (Německo), tanečnice, pedagožka, choreografka
Pocházela ze známé broumovské rodiny, děd Heinrich E. (1842–1915) zde působil jako právník, matka Paula, roz. Schilhanová. Jejími strýci byli Hans E. (1845–1916) a Karl E. (1853–1911). Sestra Elisabeth, provd. Seidlová (1889– 1958), se na Broumovsku věnovala vlastivědné práci.
První taneční školení získala E. v Mnichově a v Drážďanech. Na začátku třicátých let absolvovala v Německu kurzy metody R. Labana. Hlavní část její umělecké aktivity tvořila pedagogická práce. V Praze měla soukromou taneční školu, která sídlila v Revoluční ulici. Vedle rytmické gymnastiky É. Jaques- Dalcroze a labanovských cvičení nabízela i další pohybové a sportovní disciplíny jako sportovní gymnastiku nebo volejbal. 1922–45 vyučovala na Německé akademii hudby (Deutsche Akademie für Musik und darstellende Kunst) rytmickou gymnastiku a umělecký tanec. 1931 se snažila založit na Akademii specializované studium tance, nezískala však pro svůj záměr povolení státních orgánů. (Podle inzerce v německém časopise Der Tanz není vyloučeno, že za druhé světové války takové studium existovalo, přímé doklady však zatím nejsou k dispozici.) E. reprezentovala taneční modernu v českých zemích, především v Praze. Vycházela z Dalcrozeovy školy rytmické gymnastiky, zaměřené na vztah tance (pohybu) a hudby. Škola sídlící v Hellerau u Drážďan měla v Čechách nejvíce zastánců, E. mezi nimi patřila k vůdčím osobnostem. Také její choreografická tvorba, většinou inspirovaná klasickou hudbou, byla spojena především s pedagogickou činností. Se skupinou žaček pořádala pravidelná představení. Ztvárnila např. Bachovy polyfonní fugy v dalcrozeovském stylu tak, že pohybový proud sledoval jednotlivé hlasy hudební skladby se záměrem vizualizovat její formální řešení. Pracovala přitom se skupinou jako s pohybovým chórem, členěným na podskupiny zastupující jednotlivé hudební hlasy. Atmosféra jejích děl byla vážná, pojetí promyšlené. Jako choreografka spolupracovala také s pražským Novým německým divadlem, jehož intendantem byl dříve její strýc Karl. 1932 a 1934 se opakovaně neúspěšně ucházela o místo baletní mistryně, poprvé v souvislosti s nástupem ředitele P. Egera, který sice proklamoval záměr přivést na jeviště divadla moderní tanec, plánované tituly (typu baletu Petruška I. Stravinského) se však nerealizovaly. S divadlem spolupracovala příležitostně externě. Nejpozoruhodnější byla její choreografie v kritikou oceněném nastudování opery Ch. W. Glucka Orfeus a Eurydika (premiéra 1925, režie L. Laber, dirigent A. Zemlinsky). Interpretkami se staly žačky její školy. Jako choreografka se podílela na inscenacích oper G. Verdiho Falstaff (1927, režie M. Semmler) a Macbeth(1935, režie R. Mordo, dirigent G. Széll).
Publikovala i texty s taneční tematikou, články v časopise Auftakt o rytmické gymnastice a tanečním vzdělání. Vlastním nákladem vydala příručku Choreologische Fibel (1934), ve které vyložila Labanovy principy metody a taneční notace (kinetografie). Jednalo se o jedinou publikaci na toto téma u nás, která byla oceňována i v celoevropském kontextu. 1934 byla E. spolu s Labanem a Mary Wigmanovou členkou poroty taneční soutěže na Mezinárodním tanečním kongresu ve Vídni. Po 1945 působila jako fyzioterapeutka v saských městech Glauchau a Zwickau a do 1961 ve východním Berlíně, poté odešla do Karlsruhe.
D: Was ist uns rhythmische Gymnastik, in: Der Auftakt 5, 1925, s. 109–111; Zur tänzerischen Ausbildung des Bühnenkünstlers, in: tamtéž 12, 1932, s. 216–218.
L: BL 1, s. 315; D. Gremlicová, Taneční umění na scénách Nového německého divadla v Praze / Die Tanzkunst am Neuen deutschen Theater Prag (1888–1938), 2002, rejstřík; www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/.
P: SOA , Zámrsk, sbírka matrik narozených řkt. f. ú. řádu benediktinů Broumov, inv. č. 468, sign. 13-4025, s. 148.
Dorota Gremlicová, Marie Makariusová