DACÍK Reginald Vincenc 21.1.1907-21.4.1988: Porovnání verzí
(DACÍK_Reginald_Vincenc_21.1.1907-21.4.1988) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Reginald Vincenc DACÍK | | jméno = Reginald Vincenc DACÍK | ||
| obrázek = | | obrázek = Dacik Reginald portret.jpg | ||
| datum narození = 21.1.1907 | | datum narození = 21.1.1907 | ||
| místo narození = Uherský Brod | | místo narození = Uherský Brod | ||
| datum úmrtí = 21.4.1988 | | datum úmrtí = 21.4.1988 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Moravec u Nového Města na Moravě | ||
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | | povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel<br />50- Náboženský publicista | ||
50- Náboženský publicista | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 105 | ||
}} | |||
'''DACÍK, Reginald Vincenc''', ''* 21. 1. 1907 Uherský Brod, † 21. 4. 1988 Moravec u Nového Města na Moravě, teolog, pedagog'' | |||
Narodil se v rodině zedníka. Po ukončení obecné školy vstoupil | |||
do juvenátu dominikánského konventu v Praze a studoval | |||
na Arcibiskupském gymnáziu. 1925 přišel do noviciátu | |||
v Olomouci, kde 1926 složil řádové sliby a přijal řeholní jméno | |||
Reginald. Po roce noviciátu a třech letech studia filozofie | |||
na filozoficko-teologickém učilišti v tamním konventu odešel | |||
1929 na Angelicum, dominikánskou teologickou fakultu, | |||
do Říma. 1931 byl vysvěcen na kněze, po dalších dvou letech | |||
studia teologie získal 1933 titul ThDr. Vrátil se z Říma | |||
a působil jako profesor dogmatiky na olomouckém učilišti. | |||
1940–46 byl převorem pražského kláštera u sv. Jiljí, současně | |||
přednášel v Olomouci na řádovém učilišti a v arcidiecézním | |||
bohosloveckém semináři, který 1939 nahradil okupanty násilně | |||
uzavřenou bohosloveckou fakultu. 1950 byl zatčen při | |||
inscenovaném pokusu o přechod hranic, obviněn z velezrady | |||
a špionáže. Původně mu hrozil trest smrti, poté byl odsouzen | |||
k devatenáctiletému vězení. Po propuštění při amnestii | |||
1960 pracoval jako opravář beden v závodě Fruta v Uherském | |||
Brodě. Od prosince 1965 se stal duchovním správcem sester | |||
kongregace sv. Cyrila a Metoděje na Velehradě. Po odnětí tzv. | |||
státního souhlasu k výkonu kněžského povolání 1973 se vrátil | |||
do rodného domu a v sídle uherskobrodského farního úřadu | |||
budoval studijní knihovnu pro potřeby dominikánského řádu | |||
v ilegalitě. Na konci života odešel do charitního domova pro | |||
staré kněze v Moravci. | |||
Věnoval se překladatelské činnosti, s olomouckými spolubratry | |||
přeložil ''Theologickou summu'' Tomáše Akvinského, traktát | |||
J. Savonaroly ''Čiňte pokání'', redigoval sborníky, např. ''Správnou'' | |||
''cestou'' (''Stavovská morálka''), se S. Braitem řídil edici Krystal. | |||
Z D. rozsáhlé tvorby vynikla pětidílná ''Věrouka pro laiky'', dále | |||
pojednání ''Prameny duchovního života'', ''Přehled teologie asketické'' | |||
''a mystické'' a vysokoškolská učebnice ''Mravouka''. Články | |||
publikoval v časopisech ''Pán přichází'', ''Růže dominikánská'', ''Na'' | |||
''hlubinu'', ''Filosofická revue'', ''Jitro'', ''Úsvit'' a pod různými pseudonymy | |||
v ''Katolických novinách''. Řada D. prací vycházela 1968 | |||
až 1970 v samizdatu, např. skripta pro bohoslovce ''Úvod do'' | |||
''teologie'' (tiskem 1991) a ''Úvod do Písma svatého''. Stal se členem | |||
odborných komisí, které posuzovaly soukromá mariánská zjevení | |||
(např. Turzovka); jejich stanovisko bylo, ve shodě s postojem | |||
mezinárodních komisí a s Kongregací pro otázky víry, | |||
negativní. Patřil k předním českým teologům své doby. | |||
'''D:''' L. Nekvinda, R. D., Stručný biografický a bibliografický přehled, in: Německá | |||
mystika pozdního středověku, sv. 17, 1998, s. 79–85; Základy Katolické | |||
akce, 1939; Věrouka pro laiky I–V, 1937–1941; Škola dominikánské | |||
mystiky, 1938; Prameny duchovního života. Přehled teologie asketické | |||
a mystické, 1947; Mravouka 1946, 1947; překlady: J. Savonarola, Čiňte | |||
pokání, 1935; Sv. Tomáš Akvinský, Theologická summa I–VII, 1933–1947 | |||
(podíl na překladu). | |||
'''L:''' D. Duka, P. ThDr. R. V. D., in: L. Nekvinda, c. d., s. 75–78; Z. Rotrekl, | |||
Skrytá tvář české literatury, 1993, s. 45–49; O. I. Štampach, Nástin ekumenické | |||
teologie, 1995, s. 35–36; Česká filozofie ve 20. století 2, 1995, | |||
s. 31–32; Všeobecná encyklopedie 1, 1996, s. 501; SČF, s. 94 (s bibliografickým soupisem); Tomeš 1, s. 221; J. Hanuš, Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století, 2005, s. 28–29; V. Novotný, Teologie ve stínu. | |||
Prolegomena k dějinám české katolické teologie druhé poloviny 20. století, | |||
2007, passim. | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/235984 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Miloš Kouřil | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | [[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | ||
Řádek 19: | Řádek 80: | ||
[[Kategorie:1907]] | [[Kategorie:1907]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Uherský Brod]] | ||
[[Kategorie:1988]] | [[Kategorie:1988]] | ||
[[Kategorie:Moravec]] |
Aktuální verze z 3. 11. 2019, 08:33
Reginald Vincenc DACÍK | |
Narození | 21.1.1907 |
---|---|
Místo narození | Uherský Brod |
Úmrtí | 21.4.1988 |
Místo úmrtí | Moravec u Nového Města na Moravě |
Povolání |
49- Náboženský nebo církevní činitel 50- Náboženský publicista |
Citace | Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 105 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=78865 |
DACÍK, Reginald Vincenc, * 21. 1. 1907 Uherský Brod, † 21. 4. 1988 Moravec u Nového Města na Moravě, teolog, pedagog
Narodil se v rodině zedníka. Po ukončení obecné školy vstoupil do juvenátu dominikánského konventu v Praze a studoval na Arcibiskupském gymnáziu. 1925 přišel do noviciátu v Olomouci, kde 1926 složil řádové sliby a přijal řeholní jméno Reginald. Po roce noviciátu a třech letech studia filozofie na filozoficko-teologickém učilišti v tamním konventu odešel 1929 na Angelicum, dominikánskou teologickou fakultu, do Říma. 1931 byl vysvěcen na kněze, po dalších dvou letech studia teologie získal 1933 titul ThDr. Vrátil se z Říma a působil jako profesor dogmatiky na olomouckém učilišti. 1940–46 byl převorem pražského kláštera u sv. Jiljí, současně přednášel v Olomouci na řádovém učilišti a v arcidiecézním bohosloveckém semináři, který 1939 nahradil okupanty násilně uzavřenou bohosloveckou fakultu. 1950 byl zatčen při inscenovaném pokusu o přechod hranic, obviněn z velezrady a špionáže. Původně mu hrozil trest smrti, poté byl odsouzen k devatenáctiletému vězení. Po propuštění při amnestii 1960 pracoval jako opravář beden v závodě Fruta v Uherském Brodě. Od prosince 1965 se stal duchovním správcem sester kongregace sv. Cyrila a Metoděje na Velehradě. Po odnětí tzv. státního souhlasu k výkonu kněžského povolání 1973 se vrátil do rodného domu a v sídle uherskobrodského farního úřadu budoval studijní knihovnu pro potřeby dominikánského řádu v ilegalitě. Na konci života odešel do charitního domova pro staré kněze v Moravci.
Věnoval se překladatelské činnosti, s olomouckými spolubratry přeložil Theologickou summu Tomáše Akvinského, traktát J. Savonaroly Čiňte pokání, redigoval sborníky, např. Správnou cestou (Stavovská morálka), se S. Braitem řídil edici Krystal. Z D. rozsáhlé tvorby vynikla pětidílná Věrouka pro laiky, dále pojednání Prameny duchovního života, Přehled teologie asketické a mystické a vysokoškolská učebnice Mravouka. Články publikoval v časopisech Pán přichází, Růže dominikánská, Na hlubinu, Filosofická revue, Jitro, Úsvit a pod různými pseudonymy v Katolických novinách. Řada D. prací vycházela 1968 až 1970 v samizdatu, např. skripta pro bohoslovce Úvod do teologie (tiskem 1991) a Úvod do Písma svatého. Stal se členem odborných komisí, které posuzovaly soukromá mariánská zjevení (např. Turzovka); jejich stanovisko bylo, ve shodě s postojem mezinárodních komisí a s Kongregací pro otázky víry, negativní. Patřil k předním českým teologům své doby.
D: L. Nekvinda, R. D., Stručný biografický a bibliografický přehled, in: Německá mystika pozdního středověku, sv. 17, 1998, s. 79–85; Základy Katolické akce, 1939; Věrouka pro laiky I–V, 1937–1941; Škola dominikánské mystiky, 1938; Prameny duchovního života. Přehled teologie asketické a mystické, 1947; Mravouka 1946, 1947; překlady: J. Savonarola, Čiňte pokání, 1935; Sv. Tomáš Akvinský, Theologická summa I–VII, 1933–1947 (podíl na překladu).
L: D. Duka, P. ThDr. R. V. D., in: L. Nekvinda, c. d., s. 75–78; Z. Rotrekl, Skrytá tvář české literatury, 1993, s. 45–49; O. I. Štampach, Nástin ekumenické teologie, 1995, s. 35–36; Česká filozofie ve 20. století 2, 1995, s. 31–32; Všeobecná encyklopedie 1, 1996, s. 501; SČF, s. 94 (s bibliografickým soupisem); Tomeš 1, s. 221; J. Hanuš, Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století, 2005, s. 28–29; V. Novotný, Teologie ve stínu. Prolegomena k dějinám české katolické teologie druhé poloviny 20. století, 2007, passim.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Miloš Kouřil