FOLTÝN František Karel 8.10.1937-20.11.2000: Porovnání verzí
(FOLTÝN_František_Karel_8.10.1937-20.11.2000) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = František Karel FOLTÝN | | jméno = František Karel FOLTÝN | ||
| obrázek = | | obrázek = Foltyn Frantisek Karel portret.jpg | ||
| datum narození = 8.10.1937 | | datum narození = 8.10.1937 | ||
| místo narození = Kněžpole u | | místo narození = Kněžpole (u Uherského Hradiště) | ||
| datum úmrtí = 20.11.2000 | | datum úmrtí = 20.11.2000 | ||
| místo úmrtí = Býchory | | místo úmrtí = Býchory (u Kolína) | ||
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | | povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 298 | ||
}} | |||
'''FOLTÝN, František Karel''', ''* 8. 10. 1937 Kněžpole (u Uherského Hradiště), † 20. 11. 2000 Býchory (u Kolína), malíř'' | |||
Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském | |||
Hradišti ve třídě profesora V. Hrocha. 1958 nastoupil | |||
jako malíř dekorací v Městském oblastním divadle v Kolíně. | |||
V sezoně 1959/60 vypravil tři inscenace (J. Drda, ''Dalskabáty''; | |||
A. Volodin, ''Pět večerů''; G. Felkel, ''Narkóza''). Spřátelil | |||
se s malíři I. Gruntem, J. Balcarem a J. Kubíčkem a pod | |||
jejich vlivem začal hledat samostatná výtvarná řešení, nezávislá | |||
na dobových kánonech socialistického umění. Vystřídal | |||
různá zaměstnání včetně dělnických, než ve druhé polovině | |||
šedesátých let zakotvil v kolínském muzeu. Občanská a politická | |||
angažovanost v období 1968–69 vedla 1970 k jeho | |||
propuštění ze zaměstnání a zákazu veřejné činnosti. Pod | |||
cizími jmény kreslil do dětských časopisů a začal pracovat jako výtvarník ve svobodném povolání. S ženou Martou se | |||
1974 usadil v Býchorech. Po 1976 si na základě teoretických | |||
úvah vytvořil osobitý styl malířského vyjadřování, 1987 mu | |||
byla po dvaceti letech povolena samostatná výstava v Galerii | |||
V. Kramáře v Praze. Po výrazných expresionistických začátcích | |||
se přiklonil ke strukturální, technickou civilizací inspirované | |||
abstrakci v malbě i tvorbě sochařských objektů. Postupně | |||
však do nich vkládal reálné prvky, např. písmena, prsty, figury, | |||
tváře. V té době objevil silný emocionální zdroj v křesťanské | |||
ikonografii ukřižování a stětí Jana Křtitele, což mu trvale | |||
umožnilo vyjadřovat svým dílem přesahy k metafyzické sféře. | |||
Dočasný příklon k hnutí nové figurace kolem 1968 ho vedl | |||
k malbě politicky angažovaných témat. Během odmlky si teoreticky | |||
propracoval vlastní styl, vycházející z inspirace gotikou, | |||
renesancí a barokem, zvláště však ze zásad manýristické | |||
malby. Kombinoval znakově zjednodušené krajinné detaily, | |||
odvozované z důkladné znalosti přírodního světa, a křesťanské | |||
symboly s geometrickými plány architektonických konstrukcí, | |||
přímek, terčů apod. Konfrontací obou poloh vytvářel jedinečný | |||
a nikdy neuzavřený cyklus ekologických maleb s vysoce | |||
konkrétními náměty (specifikovanými i v názvech), jež | |||
se pohybovaly na ose mezi životem a smrtí, dobrem a zlem, | |||
vegetativním bohatstvím přírody a její technickou devastací, | |||
Kristovým křížem a profánními, téměř rouhačskými skutečnostmi. | |||
Krátce před F. smrtí cyklus vyvrcholil čtrnácterým | |||
zastavením ''Křížové cesty''. Kromě malování se F. zabýval rovněž | |||
literaturou, především esejistikou a poezií. | |||
'''D:''' Jsou různá ticha (básně vybrala a uspoř. E. Šulcová), 2014. | |||
'''L:''' SČSVU 2, s. 276–277; F. K. F., 1997; P. Trpák a kol., F. K. F., 2005; Krajské | |||
divadlo Kolín 1948–1988, [1988], kapitola Umělecký soubor (nestr.). | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/414511 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Martin Kučera | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
Řádek 17: | Řádek 66: | ||
[[Kategorie:1937]] | [[Kategorie:1937]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Kněžpole]] | ||
[[Kategorie:2000]] | [[Kategorie:2000]] | ||
[[Kategorie:Býchory]] | [[Kategorie:Býchory]] | ||
<gallery> | |||
Foltyn Frantisek Karel Rybari.jpg|Rybáři, 1960 | |||
</gallery> |
Aktuální verze z 8. 10. 2020, 17:10
František Karel FOLTÝN | |
Narození | 8.10.1937 |
---|---|
Místo narození | Kněžpole (u Uherského Hradiště) |
Úmrtí | 20.11.2000 |
Místo úmrtí | Býchory (u Kolína) |
Povolání | 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
Citace | Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 298 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=85884 |
FOLTÝN, František Karel, * 8. 10. 1937 Kněžpole (u Uherského Hradiště), † 20. 11. 2000 Býchory (u Kolína), malíř
Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti ve třídě profesora V. Hrocha. 1958 nastoupil jako malíř dekorací v Městském oblastním divadle v Kolíně. V sezoně 1959/60 vypravil tři inscenace (J. Drda, Dalskabáty; A. Volodin, Pět večerů; G. Felkel, Narkóza). Spřátelil se s malíři I. Gruntem, J. Balcarem a J. Kubíčkem a pod jejich vlivem začal hledat samostatná výtvarná řešení, nezávislá na dobových kánonech socialistického umění. Vystřídal různá zaměstnání včetně dělnických, než ve druhé polovině šedesátých let zakotvil v kolínském muzeu. Občanská a politická angažovanost v období 1968–69 vedla 1970 k jeho propuštění ze zaměstnání a zákazu veřejné činnosti. Pod cizími jmény kreslil do dětských časopisů a začal pracovat jako výtvarník ve svobodném povolání. S ženou Martou se 1974 usadil v Býchorech. Po 1976 si na základě teoretických úvah vytvořil osobitý styl malířského vyjadřování, 1987 mu byla po dvaceti letech povolena samostatná výstava v Galerii V. Kramáře v Praze. Po výrazných expresionistických začátcích se přiklonil ke strukturální, technickou civilizací inspirované abstrakci v malbě i tvorbě sochařských objektů. Postupně však do nich vkládal reálné prvky, např. písmena, prsty, figury, tváře. V té době objevil silný emocionální zdroj v křesťanské ikonografii ukřižování a stětí Jana Křtitele, což mu trvale umožnilo vyjadřovat svým dílem přesahy k metafyzické sféře. Dočasný příklon k hnutí nové figurace kolem 1968 ho vedl k malbě politicky angažovaných témat. Během odmlky si teoreticky propracoval vlastní styl, vycházející z inspirace gotikou, renesancí a barokem, zvláště však ze zásad manýristické malby. Kombinoval znakově zjednodušené krajinné detaily, odvozované z důkladné znalosti přírodního světa, a křesťanské symboly s geometrickými plány architektonických konstrukcí, přímek, terčů apod. Konfrontací obou poloh vytvářel jedinečný a nikdy neuzavřený cyklus ekologických maleb s vysoce konkrétními náměty (specifikovanými i v názvech), jež se pohybovaly na ose mezi životem a smrtí, dobrem a zlem, vegetativním bohatstvím přírody a její technickou devastací, Kristovým křížem a profánními, téměř rouhačskými skutečnostmi. Krátce před F. smrtí cyklus vyvrcholil čtrnácterým zastavením Křížové cesty. Kromě malování se F. zabýval rovněž literaturou, především esejistikou a poezií.
D: Jsou různá ticha (básně vybrala a uspoř. E. Šulcová), 2014.
L: SČSVU 2, s. 276–277; F. K. F., 1997; P. Trpák a kol., F. K. F., 2005; Krajské divadlo Kolín 1948–1988, [1988], kapitola Umělecký soubor (nestr.).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Kučera
-
Rybáři, 1960