HANF Luděk 14.4.1927-7.3.1984: Porovnání verzí
(HANF_Luděk_14.4.1927-0.0.0) |
Bez shrnutí editace |
||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 4: | Řádek 4: | ||
| datum narození = 14.4.1927 | | datum narození = 14.4.1927 | ||
| místo narození = Praha | | místo narození = Praha | ||
| datum úmrtí = | | datum úmrtí = 7.3.1984 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 74- Architekt | | povolání = 74- Architekt | ||
| jiná jména = | |||
| citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 180 | |||
}} | |||
'''HANF, Luděk''', ''* 14. 4. 1927 Praha, † 7. 3. 1984 Praha, architekt'' | |||
Studoval Vysoké učení technické v Brně (1947–52). Poté byl | |||
zaměstnán v Krajském projektovém ústavu v Praze, později | |||
v n. p. Výstavnictví. Zahájil novou koncepční a výrazovou éru, | |||
kterou bylo již možné srovnávat se světovou produkcí (podle | |||
M. Benešové ad.). H. se inspiroval tvorbou Ludwiga Miese | |||
van der Rohe, který pomocí zavěšených stěn uvolnil řešení fasád z tektonické závislosti na vlastní konstrukci objektu | |||
(systém „skin and bones“). V Praze jsou takovým příkladem | |||
proslulé budovy strahovské menzy, na jejichž dostavbě se | |||
H. podílel (1965), a nakladatelství dětské knihy Albatros, kde | |||
použil závěsové stěny italské firmy FEAL. Projektoval obřadní síň v Mostě. 1968–70 vedl rekonstrukci divadla Rokoko | |||
v Praze. Jeho realizace expozic a výstav prováděné pro Výstavnictví, kombinovaly geometrické tvary s barevností pop artu | |||
pozdních šedesátých let 20. století. Byl autorem či spoluautorem řady zahraničních výstav, mj. v Moskvě, Caracasu, Monte | |||
Carlu či Damašku. | |||
'''D:''' Řešení centra Liberce, 1960 (se Stanislavem Francem a Jaroslavem | |||
Kándlem); studentská menza koleje ČVUT na Strahově, 1965 (se S. Francem); Dům dětské knihy Albatros v Praze na nároží Národní třídy a Perštýna | |||
(projekt 1963, stavba 1966–69, se S. Francem a Janem Nováčkem); areál výstaviště v Liberci (projekt 1962, realizace 1963–65, s týmiž). Architektonické | |||
podoby výstav: XX. století v československé architektuře; Architektura – životní prostředí, obě Praha 1968. | |||
'''L:''' M. Benešová, Česká architektura v proměnách dvou staletí 1780–1980, | |||
1984, s. 385; V. Šlapeta, Praha 1900–1978. Průvodce po moderní architektuře, 1978, s. 78; SČSVU 3, s. 65; NEČVUD, s. 262; http://abart-full.artarchiv. | |||
cz (stav k 4. 9. 2018). | |||
Pavel Vlček | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
| Řádek 17: | Řádek 42: | ||
[[Kategorie:1927]] | [[Kategorie:1927]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | |||
[[Kategorie:1984]] | |||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Aktuální verze z 15. 2. 2021, 14:37
| Luděk HANF | |
 | |
| Narození | 14.4.1927 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 7.3.1984 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 74- Architekt |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 180 |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=85910 |
HANF, Luděk, * 14. 4. 1927 Praha, † 7. 3. 1984 Praha, architekt
Studoval Vysoké učení technické v Brně (1947–52). Poté byl zaměstnán v Krajském projektovém ústavu v Praze, později v n. p. Výstavnictví. Zahájil novou koncepční a výrazovou éru, kterou bylo již možné srovnávat se světovou produkcí (podle M. Benešové ad.). H. se inspiroval tvorbou Ludwiga Miese van der Rohe, který pomocí zavěšených stěn uvolnil řešení fasád z tektonické závislosti na vlastní konstrukci objektu (systém „skin and bones“). V Praze jsou takovým příkladem proslulé budovy strahovské menzy, na jejichž dostavbě se H. podílel (1965), a nakladatelství dětské knihy Albatros, kde použil závěsové stěny italské firmy FEAL. Projektoval obřadní síň v Mostě. 1968–70 vedl rekonstrukci divadla Rokoko v Praze. Jeho realizace expozic a výstav prováděné pro Výstavnictví, kombinovaly geometrické tvary s barevností pop artu pozdních šedesátých let 20. století. Byl autorem či spoluautorem řady zahraničních výstav, mj. v Moskvě, Caracasu, Monte Carlu či Damašku.
D: Řešení centra Liberce, 1960 (se Stanislavem Francem a Jaroslavem Kándlem); studentská menza koleje ČVUT na Strahově, 1965 (se S. Francem); Dům dětské knihy Albatros v Praze na nároží Národní třídy a Perštýna (projekt 1963, stavba 1966–69, se S. Francem a Janem Nováčkem); areál výstaviště v Liberci (projekt 1962, realizace 1963–65, s týmiž). Architektonické podoby výstav: XX. století v československé architektuře; Architektura – životní prostředí, obě Praha 1968.
L: M. Benešová, Česká architektura v proměnách dvou staletí 1780–1980, 1984, s. 385; V. Šlapeta, Praha 1900–1978. Průvodce po moderní architektuře, 1978, s. 78; SČSVU 3, s. 65; NEČVUD, s. 262; http://abart-full.artarchiv. cz (stav k 4. 9. 2018).
Pavel Vlček