GLOCKER Ernst Friedrich 1.5.1793-15.7.1858

Ernst Friedrich GLOCKER
Narození	1.5.1793
Místo narození	Stuttgart (Německo)
Úmrtí	15.7.1858
Místo úmrtí	Stuttgart (Německo)
Povolání	11- Geolog 61- Pedagog
Citace	Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 652-653
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=135284

GLOCKER, Ernst Friedrich, * 1. 5. 1793 Stuttgart (Německo), † 15. 7. 1858 Stuttgart (Německo), geolog, mineralog

Pocházel z měšťanské rodiny. Od 1810 studoval na univerzitě v Tübingenu filozofii a teologii. Rok a půl působil v duchovní správě, ale brzy převážil G. zájem o přírodní vědy. V Tübingenu a Halle si zapsal botaniku a mineralogii. 1818 přesídlil do Vratislavi, kde učil na církevním gymnáziu přírodní vědy. 1823 se habilitoval z mineralogie na univerzitě na základě práce De gemmis Plinii, inprimis de Topazio, 1834 byl jmenován řádným profesorem mineralogie a ředitelem vratislavské univerzitní mineralogické sbírky. Měl pověst vynikajícího pedagoga. 1854 se místa na univerzitě vzdal a usadil se jako soukromník v Halle a ve Zhořelci (Görlitz), kde 1857 pro přírodovědecký spolek vypracoval geologický (geognostický) přehled Horní Lužice s geologickou a půdní mapou 1 : 200 000. Dožil v ústraní ve Stuttgartu.

Podnikal výzkumné cesty po okolních zemích, zabýval se jejich geologií, mineralogií a paleontologií, zároveň sbíral vzorky pro univerzitní sbírky. Na Moravě a v rakouském Slezsku objevil nová naleziště nerostů. 1841 uveřejnil latinsky psanou studii o moravských grafitech. Psal o jurském vápenci z Kurovic se zkamenělinou amonita (Aptychus umbricatus), o vápnitém pískovci vycházejícím na středním toku řeky Moravy mezi Kvasicemi a Kroměříží, z něhož 1841 popsal fosilii, kterou nazval po kolegovi M. Keckovi Keckia annulata. Sepsal výskyty vápenců a podobných hornin ze střední Moravy. Řada G. prací se týkala geologie a mineralogie Hrubého Jeseníku (okolí Vrbna pod Pradědem a Zlatých Hor); G. pracoval v okolí Letovic, odkud 1853 popsal nerosty v lomu na serpentinit v letovickém krystaliniku; uhelné sloje ve svrchní křídě ve výběžku české křídové pánve. 1843 definoval ve flyšovém pásmu Západních Karpat na Moravě oligocenní menilitové vrstvy.

Popsal několik nových druhů nerostů: 1827 z Horního Údolí (č. o. Zlaté Hory) nový silikát železa stilpnomelan; 1831–49 nové sulfidy pyrargyrit a arsenopyrit, silikáty edenit, seladonit a sepiolit, a sulfáty halotrichit a apjohnit. 1833 definoval ozokerit. Studoval nerosty železných rud, výskyty jantaru na Moravě a meteority (z Broumova 1847). Vydal dvě práce o bludných balvanech v pleistocenních uloženinách pruského Slezska. Byl autorem učebnic mineralogie.

D: výběr: Grundriß der Mineralogie, Berlin 1821; Beiträge zur mineralogischen Kenntniß der Sudetenländer, insbesondere Schlesiens, Breslau 1828; Observations faîtes dans la Moravie et Silesia, in: Bulletin de la Société géologique de France 12, 1836, s. 173–182; 13, 1837, s. 262 až 263; Grundriß der Mineralogie mit Einschluß der Geognosie und Petrefactenkunde, Nürnberg 1839; Beiträge zur Kenntniß Mährens. II. Entdeckung von Versteinerungen im Grauwackenkalkstein der silurischen Formation bei Olmütz, in: Neues Jahrbuch für Mineralogie, Geologie und Palaeontologie (Stuttgart) 1842, s. 22–34; Der blaue Stollen bei Zukmantel, in: Poggendorff’s Annalen 88, 1853, s. 597–603; Ueber die neu entdeckten Kohlenlager in der Gegend von Letowic, in: Jahrbuch der k. k. geologischen Reichsanstalt (Wien) 4, 1853, s. 62–68.

L: ADB 9, s. 238–240; V. J. Procházka, Repertorium literatury geologické a mineralogické Království českého…, 1897, s. 54, 222–224; R. Kettner, E. F. G., in: Čas. Mineral. Geol. 3, 1958, s. 125; NGS, s. 703–704; T. Kruťa, Moravské nerosty a jejich literatura 1940–1965, 1966, s. 18; týž, Slezské nerosty a jejich literatura, 1973, s. 25; J. Staněk, Mineralogie na Moravě a ve Slezsku v letech 1770–1970, in: Folia historica Faculty of Science Masaryk University Brno 71, 2002, s. 15–17; R. J. Sureda, Historia de la Mineralogía, in: Serie Correlación Geológica (San Miguel de Tucumán) 23, 2008, s. 42.

Pavel Vlašímský