DAŇHELKA Jiří 7.2.1919-28.3.1993: Porovnání verzí
(DAŇHELKA_Jiří_7.2.1919-28.3.1993) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Jiří DAŇHELKA | | jméno = Jiří DAŇHELKA | ||
| obrázek = | | obrázek = Danhelka Jiri portret.jpg | ||
| datum narození = 7.2.1919 | | datum narození = 7.2.1919 | ||
| místo narození = Praha | | místo narození = Praha | ||
| datum úmrtí = 28.3.1993 | | datum úmrtí = 28.3.1993 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Olomouc | ||
| povolání = 56- Filozof | | povolání = 56- Filozof | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 124-125 | ||
}} | |||
'''DAŇHELKA, Jiří''', ''* 7. 2. 1919 Praha, † 28. 3. 1993 Olomouc, literární historik, editor'' | |||
Jeho otec byl sazečem v Praze a horníkem v Příbrami. D. | |||
maturoval 1938 na klasickém gymnáziu na Královských | |||
Vinohradech. Od 1939 studoval na pražské filozofické fakultě | |||
slavistiku, bohemistiku a indoeuropeistiku. V mládí ho hluboce | |||
ovlivnil středoškolský profesor, íránista Otakar Klíma, | |||
na univerzitě především Václav Vážný, František Ryšánek | |||
a Otakar Hujer. V době protektorátu po zavření vysokých škol | |||
pracoval D. jako knihkupec a učitel na dvouleté obchodní | |||
škole, 1944–45 byl totálně nasazen ve výrobě. Po osvobození | |||
dostudoval ve zkráceném termínu a 1946 obhájil doktorskou | |||
disertaci ''K. J. Erben a kultura spisovného jazyka''. Od 1945 působil | |||
tři roky jako asistent Semináře pro slovanskou filologii | |||
Filozofické fakulty UK, externě jako pedagog Vysoké školy | |||
pedagogické v Plzni a odborný pracovník redakce ''Staročeského'' | |||
''slovníku''. 1948 nastoupil jako vědecký pracovník do Ústavu | |||
pro jazyk český ČAVU (do 1952), vzápětí (1949) obdržel však | |||
jmenování docentem staročeštiny a starší české literatury na | |||
Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde se | |||
1965 stal profesorem a pro období 1966–69 děkanem. 1968 | |||
patřil k signatářům manifestu ''Dva tisíce slov'' a k odpůrcům | |||
okupace ČSSR vojsky Varšavské smlouvy. Po vyloučení z KSČ | |||
(1970) byl 1972 propuštěn i ze zaměstnání. Do získání invalidního | |||
důchodu 1978 pracoval jako pomocný stavební dělník | |||
(výtahář) Pozemních staveb v Olomouci. Na fakultu se | |||
vrátil 1990, obhájil doktorát věd a krátce poté podlehl vleklé | |||
chorobě. | |||
D. patřil k nejlepším českým znalcům středověkých literárních | |||
památek, a to jak po stránce literárněhistorické, tak zejména | |||
filologické a komparativní. Jeho vědecké metody, rozvíjející | |||
plně nevytěžený vklad Jana Gebauera a Františka Ryšánka | |||
v oblasti historické jazykovědy, se nejintenzivněji uplatňovaly | |||
v ediční a textologické práci. V 60. letech získal mezinárodní | |||
uznání. Československo reprezentoval na četných kongresech, | |||
sympoziích a konferencích, v době, kdy nemohl doma | |||
publikovat, tiskla jeho studie renomovaná slavistická periodika | |||
v Mnichově a Vídni. Mnoho úsilí věnoval ''Dalimilově'' | |||
''kronice'', již 1957 spoluvydal v široce dostupném znění a ve | |||
dvousvazkové kritické edici (1988), kterou jeho editorská aktivita | |||
vyvrcholila. Pro souborné dílo M. Jana Husa připravil | |||
tři svazky: ''Výklady'' (1975), ''Drobné spisy české'' (1985) a ''Česká'' | |||
''nedělní postila'' (1992), přičemž u prvních dvou nebylo jeho | |||
jméno uvedeno. Mimoto vydal v populárních edicích např. | |||
''Příhody Václava Vratislava z Mitrovic'', ''Novou radu Smila Flašky'' | |||
''z Pardubic'', ''Kroniku trojánskou'' a husitské skladby ''Budyšínského'' | |||
''rukopisu'', jimž věnoval i svoji nejzávažnější textologickou monografii. Jednou z jeho nejvýznačnějších prací se staly směrnice pro vydávání starších českých textů, uveřejněné zásluhou | |||
F. Šmahela v ''Husitském Táboru'' (1985) jako první autorova | |||
ne anonymní publikace po dlouhé nucené odmlce. | |||
Byl držitelem pamětní medaile J. Husa a zlaté medaile | |||
Univerzity Palackého, členem ediční a textologické komise | |||
Mezinárodního komitétu slavistů. | |||
'''L:''' SČS 1 (kde soupis díla a literatury), s. 123–124; sine, J. D. zum siebzigsten | |||
Geburtstag. Kleine Biobibliographie, in: Die Welt der Slawen 34, 1989, | |||
s. 101–108; nekrolog: M. Nedvědová, in: Mediaevalia historica bohemica 1, | |||
1993, s. 363–365. | |||
'''P:''' LA PNP Praha; Biografický archiv ÚČL Praha. | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/50656 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Martin Kučera | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
Řádek 19: | Řádek 83: | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1993]] | [[Kategorie:1993]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Olomouc]] |
Aktuální verze z 10. 11. 2019, 15:34
Jiří DAŇHELKA | |
![]() | |
Narození | 7.2.1919 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 28.3.1993 |
Místo úmrtí | Olomouc |
Povolání | 56- Filozof |
Citace | Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 124-125 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136132 |
DAŇHELKA, Jiří, * 7. 2. 1919 Praha, † 28. 3. 1993 Olomouc, literární historik, editor
Jeho otec byl sazečem v Praze a horníkem v Příbrami. D. maturoval 1938 na klasickém gymnáziu na Královských Vinohradech. Od 1939 studoval na pražské filozofické fakultě slavistiku, bohemistiku a indoeuropeistiku. V mládí ho hluboce ovlivnil středoškolský profesor, íránista Otakar Klíma, na univerzitě především Václav Vážný, František Ryšánek a Otakar Hujer. V době protektorátu po zavření vysokých škol pracoval D. jako knihkupec a učitel na dvouleté obchodní škole, 1944–45 byl totálně nasazen ve výrobě. Po osvobození dostudoval ve zkráceném termínu a 1946 obhájil doktorskou disertaci K. J. Erben a kultura spisovného jazyka. Od 1945 působil tři roky jako asistent Semináře pro slovanskou filologii Filozofické fakulty UK, externě jako pedagog Vysoké školy pedagogické v Plzni a odborný pracovník redakce Staročeského slovníku. 1948 nastoupil jako vědecký pracovník do Ústavu pro jazyk český ČAVU (do 1952), vzápětí (1949) obdržel však jmenování docentem staročeštiny a starší české literatury na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde se 1965 stal profesorem a pro období 1966–69 děkanem. 1968 patřil k signatářům manifestu Dva tisíce slov a k odpůrcům okupace ČSSR vojsky Varšavské smlouvy. Po vyloučení z KSČ (1970) byl 1972 propuštěn i ze zaměstnání. Do získání invalidního důchodu 1978 pracoval jako pomocný stavební dělník (výtahář) Pozemních staveb v Olomouci. Na fakultu se vrátil 1990, obhájil doktorát věd a krátce poté podlehl vleklé chorobě.
D. patřil k nejlepším českým znalcům středověkých literárních památek, a to jak po stránce literárněhistorické, tak zejména filologické a komparativní. Jeho vědecké metody, rozvíjející plně nevytěžený vklad Jana Gebauera a Františka Ryšánka v oblasti historické jazykovědy, se nejintenzivněji uplatňovaly v ediční a textologické práci. V 60. letech získal mezinárodní uznání. Československo reprezentoval na četných kongresech, sympoziích a konferencích, v době, kdy nemohl doma publikovat, tiskla jeho studie renomovaná slavistická periodika v Mnichově a Vídni. Mnoho úsilí věnoval Dalimilově kronice, již 1957 spoluvydal v široce dostupném znění a ve dvousvazkové kritické edici (1988), kterou jeho editorská aktivita vyvrcholila. Pro souborné dílo M. Jana Husa připravil tři svazky: Výklady (1975), Drobné spisy české (1985) a Česká nedělní postila (1992), přičemž u prvních dvou nebylo jeho jméno uvedeno. Mimoto vydal v populárních edicích např. Příhody Václava Vratislava z Mitrovic, Novou radu Smila Flašky z Pardubic, Kroniku trojánskou a husitské skladby Budyšínského rukopisu, jimž věnoval i svoji nejzávažnější textologickou monografii. Jednou z jeho nejvýznačnějších prací se staly směrnice pro vydávání starších českých textů, uveřejněné zásluhou F. Šmahela v Husitském Táboru (1985) jako první autorova ne anonymní publikace po dlouhé nucené odmlce.
Byl držitelem pamětní medaile J. Husa a zlaté medaile Univerzity Palackého, členem ediční a textologické komise Mezinárodního komitétu slavistů.
L: SČS 1 (kde soupis díla a literatury), s. 123–124; sine, J. D. zum siebzigsten Geburtstag. Kleine Biobibliographie, in: Die Welt der Slawen 34, 1989, s. 101–108; nekrolog: M. Nedvědová, in: Mediaevalia historica bohemica 1, 1993, s. 363–365.
P: LA PNP Praha; Biografický archiv ÚČL Praha.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Kučera