ČEŘOVSKÝ František 21.3.1881-1962: Porovnání verzí
(ČEŘOVSKÝ_František_21.3.1881-0.0.1962) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = František ČEŘOVSKÝ | | jméno = František ČEŘOVSKÝ | ||
| obrázek = | | obrázek = Cerovsky Frantisek portret.jpg | ||
| datum narození = 21.3.1881 | | datum narození = 21.3.1881 | ||
| místo narození = Bukovina | | místo narození = Bukovina u Nové Paky | ||
| datum úmrtí = | | datum úmrtí = 1962 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = | ||
| povolání = 44- Právník | | povolání = 44- Právník<br />73- Uměnovědec nebo historik umění | ||
73- Uměnovědec nebo historik umění | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 72 | ||
}} | |||
'''ČEŘOVSKÝ, František''', ''* 21. 3. 1881 Bukovina u Nové Paky, † 1962 ?, právník, advokát, sběratel umění'' | |||
Po studiích práv (JUDr. 1905) si v Praze založil vlastní advokátní | |||
praxi. Díky četným stykům v uměleckých kruzích si | |||
záhy našel klientelu a téma v §129 (o smilstvu proti přírodě), | |||
zejména v otázce trestnosti homosexuality. Byl přesvědčen | |||
o jejím vrozeném původu a pokusy o léčení sexuální orientace | |||
či trestání homosexuálních styků považoval za zvrácené | |||
a odporující lidským právům. 1919 publikoval v časopisu | |||
''Právník'' rozsáhlejší studii o této problematice a vyjádřil názor, | |||
že nová, klerikálně nezatížená republika by mohla dosavadní | |||
homosexualitě nespravedlivé zákony změnit. V tomto přesvědčení | |||
jej utvrdilo zřízení sexuologického ústavu na pražské | |||
lékařské fakultě v čele s F. Pečírkou (1920). Záhy Č. začal | |||
spolupracovat i s Hugo Bondym a společně s dalšími připravil | |||
nový návrh příslušných ustanovení trestního zákona, nadšeně | |||
přijatý na mezinárodních konferencích, ale (přes účast | |||
obou jako expertů příslušných ministerských komisí) nikdy | |||
neschválený parlamentem. Přesto Č. i nadále osvětově působil | |||
formou přednášek i publicisticky, polemizoval s odpůrci | |||
(zejména soudními lékaři F. Hájkem a V. Slavíkem) a mnohokrát | |||
u soudu zastupoval obviněné ze smilstva, mj. autora | |||
první české knihy o homosexualitě (1924) F. Jelínka. | |||
Ačkoli Č. nebyl homosexuálně orientován (měl manželku | |||
a dva syny), snaha pomáhat neprávem poškozovaným ho přivedla | |||
i do organizací, v nichž se homosexuálové sdružovali. | |||
Byl členem redakční rady (1932–35) a aktivním přispěvatelem | |||
časopisu ''Hlas''. ''List pro sexuální menšinu'', v polovině třicátých | |||
let jednoho z mála periodik svého druhu na světě, spolu | |||
s H. Bondym též působil v přípravném výboru ''Československé'' | |||
''ligy pro sexuální reformu''. Za okupace se veřejně neangažoval, | |||
ale pod jejím dojmem vstoupil po válce do KSČ a již 1946 | |||
se opět snažil prosadit své návrhy do trestního zákona. Připravovaná | |||
redukce sexuálních trestních činů ovšem byla 1950 | |||
na poslední chvíli odvolána s odkazem na sovětskou praxi | |||
(v SSSR byla homosexualita trestná až do 1991). V polovině | |||
padesátých let předal praxi ze zdravotních důvodů synu Miloši | |||
Č. Ještě se ale dožil přijetí nového trestního zákona 1961, | |||
který trestnost homosexuality zrušil. | |||
Měl mnoho známých v uměleckých kruzích (přátelil se mj. | |||
s Jiřím Karáskem ze Lvovic), byl znám též jako znalec a sběratel | |||
moderního výtvarného umění. Jeho bohatá sbírka, 1960 | |||
převzatá státem, byla v restituci navrácena Č. potomkům. | |||
'''D:''' §129 (b). Příspěvek k naléhavé reformě trestního zákona, in: Právník 58, | |||
1919, s. 166–200; K otázce trestnosti homosexuality, 1925; Život a osobnost | |||
Bohumila Kubišty ve vzpomínkách současníků, 1949. | |||
'''L:''' Osudová zalíbení. Sběratelé moderního umění 1, 1900–1996. Katalog | |||
výstavy NG v Praze, 1996, passim; L. Slavíček, Sobě, umění, přátelům. Kapitoly | |||
z dějin sběratelství v Čechách a na Moravě, 2008, rejstřík; F. Schindler, | |||
F. Č., otec boje za dekriminalizaci homosexuálů v Československu, in: Souvislosti | |||
14, 2003, s. 70–79. | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/52207 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Jiří Martínek | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:44- Právník]] | [[Kategorie:44- Právník]] |
Aktuální verze z 30. 10. 2019, 15:02
František ČEŘOVSKÝ | |
Narození | 21.3.1881 |
---|---|
Místo narození | Bukovina u Nové Paky |
Úmrtí | 1962 |
Povolání |
44- Právník 73- Uměnovědec nebo historik umění |
Citace | Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 72 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136697 |
ČEŘOVSKÝ, František, * 21. 3. 1881 Bukovina u Nové Paky, † 1962 ?, právník, advokát, sběratel umění
Po studiích práv (JUDr. 1905) si v Praze založil vlastní advokátní praxi. Díky četným stykům v uměleckých kruzích si záhy našel klientelu a téma v §129 (o smilstvu proti přírodě), zejména v otázce trestnosti homosexuality. Byl přesvědčen o jejím vrozeném původu a pokusy o léčení sexuální orientace či trestání homosexuálních styků považoval za zvrácené a odporující lidským právům. 1919 publikoval v časopisu Právník rozsáhlejší studii o této problematice a vyjádřil názor, že nová, klerikálně nezatížená republika by mohla dosavadní homosexualitě nespravedlivé zákony změnit. V tomto přesvědčení jej utvrdilo zřízení sexuologického ústavu na pražské lékařské fakultě v čele s F. Pečírkou (1920). Záhy Č. začal spolupracovat i s Hugo Bondym a společně s dalšími připravil nový návrh příslušných ustanovení trestního zákona, nadšeně přijatý na mezinárodních konferencích, ale (přes účast obou jako expertů příslušných ministerských komisí) nikdy neschválený parlamentem. Přesto Č. i nadále osvětově působil formou přednášek i publicisticky, polemizoval s odpůrci (zejména soudními lékaři F. Hájkem a V. Slavíkem) a mnohokrát u soudu zastupoval obviněné ze smilstva, mj. autora první české knihy o homosexualitě (1924) F. Jelínka.
Ačkoli Č. nebyl homosexuálně orientován (měl manželku a dva syny), snaha pomáhat neprávem poškozovaným ho přivedla i do organizací, v nichž se homosexuálové sdružovali. Byl členem redakční rady (1932–35) a aktivním přispěvatelem časopisu Hlas. List pro sexuální menšinu, v polovině třicátých let jednoho z mála periodik svého druhu na světě, spolu s H. Bondym též působil v přípravném výboru Československé ligy pro sexuální reformu. Za okupace se veřejně neangažoval, ale pod jejím dojmem vstoupil po válce do KSČ a již 1946 se opět snažil prosadit své návrhy do trestního zákona. Připravovaná redukce sexuálních trestních činů ovšem byla 1950 na poslední chvíli odvolána s odkazem na sovětskou praxi (v SSSR byla homosexualita trestná až do 1991). V polovině padesátých let předal praxi ze zdravotních důvodů synu Miloši Č. Ještě se ale dožil přijetí nového trestního zákona 1961, který trestnost homosexuality zrušil.
Měl mnoho známých v uměleckých kruzích (přátelil se mj. s Jiřím Karáskem ze Lvovic), byl znám též jako znalec a sběratel moderního výtvarného umění. Jeho bohatá sbírka, 1960 převzatá státem, byla v restituci navrácena Č. potomkům.
D: §129 (b). Příspěvek k naléhavé reformě trestního zákona, in: Právník 58, 1919, s. 166–200; K otázce trestnosti homosexuality, 1925; Život a osobnost Bohumila Kubišty ve vzpomínkách současníků, 1949.
L: Osudová zalíbení. Sběratelé moderního umění 1, 1900–1996. Katalog výstavy NG v Praze, 1996, passim; L. Slavíček, Sobě, umění, přátelům. Kapitoly z dějin sběratelství v Čechách a na Moravě, 2008, rejstřík; F. Schindler, F. Č., otec boje za dekriminalizaci homosexuálů v Československu, in: Souvislosti 14, 2003, s. 70–79.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Jiří Martínek