DANDA Josef 2.1.1906-15.3.1999: Porovnání verzí
(DANDA_Josef_0.0.1906-15.3.1999) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Josef DANDA | | jméno = Josef DANDA | ||
| obrázek = | | obrázek = Danda Josef portret.jpg | ||
| datum narození = | | datum narození = 2.1.1906 | ||
| místo narození = Koleč u Slaného | | místo narození = Koleč u Slaného | ||
| datum úmrtí = 15.3.1999 | | datum úmrtí = 15.3.1999 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 29- Stavař | | povolání = 29- Stavař<br />37- Doprava, pošty, spoje | ||
37- Doprava, pošty, spoje | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 117 | ||
}} | |||
'''DANDA, Josef''', ''* 2. 1. 1906 Koleč u Slaného, † 15. 3. 1999 Praha, architekt, odborník železničního stavitelství'' | |||
Byl synem učitele Josefa D. a Marie, roz. Mertlové. Mládí prožil | |||
v Kralupech nad Vltavou, maturoval (1923) na České státní | |||
reálce v Praze. Po ukončení studií architektury na ČVUT | |||
v Praze a vojenské službě (1928/29) pracoval mj. v ateliérech | |||
A. Benše, V. Kerharta a L. Machoně, krátce také v zahraničí, | |||
hlavně ve Francii (1931–32 u A. Lurçata, březen–červen 1932 | |||
v ateliéru Le Corbusiera). První D. samostatnou realizací se | |||
stala 1933 strojní mlékárna v Brodech u Podbořan. 1936 vykonal | |||
autorizační zkoušku a stal se samostatným architektem. | |||
V polovině 1936 D. nastoupil jako smluvní inženýr na ředitelství | |||
Československých státních drah v Olomouci; tam byl | |||
přidělen k výstavbě trati Hranice na Moravě – Púchov a osvědčil | |||
se natolik, že již 1938 se stal trvalým pracovníkem drah | |||
s nárokem na definitivu. Na jaře 1939 nastoupil v Praze, kde | |||
byl záhy převelen do Deutsche Reichsbahn Entwurfsamt, projekčního | |||
oddělení německých říšských drah (1940–41 s nasazením | |||
v Mnichově); mj. se podílel na konstrukčním řešení | |||
druhého vinohradského tunelu. Po skončení druhé světové | |||
války se vrátil na ředitelství železnic, 1949 obhájil disertaci | |||
s tematikou možnosti spojení železničního a autobusového nádraží. | |||
Od 50. let vedl skoro tři desítky let odbor architektury | |||
a pozemních staveb Státního ústavu dopravního projektování | |||
(SÚDOP), s krátkým přerušením 1959–60, kdy byl v rámci | |||
přesunu do výroby poslán na místo stavbyvedoucího nádraží | |||
v Chebu. 1955 získal titul doktora technických věd, 1966 | |||
vyznamenání Za vynikající práci. Do důchodu odešel 1976. | |||
S D. jménem je spojena značná část moderní železniční architektury | |||
v Československu. Projektoval nádraží Teplice nad | |||
Bečvou (1938), Pardubice (1956–59, s K. Řepou), Cheb | |||
(1958–62: považoval je za své nejlepší dílo), Klatovy (1959), | |||
Třinec (1954–57), Ostrava-Vítkovice (1964–67), Lovosice | |||
(1962–68) či Most (interiéry a přednádražní prostor; 1968 až | |||
1974), a to buď sám, nebo se spolupracovníky. Některé z těchto | |||
staveb jsou památkově chráněny. Typická byla u D. výstavba | |||
vertikální dominanty, kolmé na hlavní budovu i trať – dobře | |||
patrná je třeba v Chebu či Pardubicích, a promyšlená koncepce | |||
přednádražního prostoru. Jeho celoživotním snem se stalo | |||
projektování nového hlavního nádraží pro Prahu, na jehož realizaci | |||
1971–74 pracoval spolu s manželi Šrámkovými a arch. | |||
J. Bočanem. Stavba ve stylu brutalismu nebyla plně dokončena | |||
(chyběla zejména D. připravovaná revitalizace staré, tzv. | |||
Fantovy budovy, a východ směrem na Žižkov) a také koncepce, | |||
kdy nová hala je fakticky mostním objektem (vede po ní dálnice), | |||
nebyla příliš šťastná. Ve stadiu projektu zůstaly D. návrhy | |||
dalších stanic, zejména Praha-Vršovice a Kralupy nad Vltavou. | |||
Projektoval i řadu menších staveb, mj. strážní domky, vodárny, | |||
stavědla (zejména na trati Hranice – Púchov) a železniční | |||
zastávky (Hustopeče nad Bečvou, Praha-Dolní Počernice, | |||
Klučov u Českého Brodu aj.). K dalším stavbám patřily např. | |||
železniční poliklinika v Olomouci (1976), rehabilitační středisko | |||
v Pasekách nad Jizerou (1977–78) či několik rodinných | |||
domů ve Veselí nad Moravou, Kroměříži i jinde. | |||
Během celé praxe byl D. činný rovněž jako teoretik dopravních | |||
staveb (mj. preferoval mimoúrovňové příchody na nástupiště | |||
a výstavbu průchozích hal místo rozsáhlejších čekáren, | |||
obvyklých až do poloviny 20. století) a mnoho let působil jako | |||
pedagog na ČVUT, VŠUP (1946–52), Vysoké škole dopravní | |||
(Žilina; odmítl nabízenou profesoru, aby se dál mohl věnovat | |||
projekční činnosti) aj. Teoretické poznatky shrnul v publikaci | |||
''Naše železniční nádraží'' (1988), první svého druhu v české | |||
literatuře. | |||
Od 1939 žil trvale v Horních Počernicích (Praha), tam byl | |||
i pohřben. Zpracoval pro ně i územní plán a je zde po něm | |||
(od 1999) pojmenována ulice. Byl ženatý s Janou D., roz. | |||
Kejlovou (1907–1988). Syn Jiří D. pracuje jako architekt. | |||
'''L:''' Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 141; K. Hájek, Architekt J. D., | |||
2007 (kde další literatura a částečná bibliografie). | |||
'''P:''' NA Praha (osobní pozůstalost). | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/70669 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Tomáš Burda | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:29- Stavař]] | [[Kategorie:29- Stavař]] | ||
Řádek 16: | Řádek 95: | ||
[[Kategorie:1906]] | [[Kategorie:1906]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Koleč]] | ||
[[Kategorie:1999]] | [[Kategorie:1999]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | |||
<gallery> | |||
Danda Josef nadrazi.jpg|Nádraží Ostrava-Vítkovice | |||
</gallery> |
Aktuální verze z 5. 11. 2019, 15:53
Josef DANDA | |
Narození | 2.1.1906 |
---|---|
Místo narození | Koleč u Slaného |
Úmrtí | 15.3.1999 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
29- Stavař 37- Doprava, pošty, spoje |
Citace | Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 117 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136867 |
DANDA, Josef, * 2. 1. 1906 Koleč u Slaného, † 15. 3. 1999 Praha, architekt, odborník železničního stavitelství
Byl synem učitele Josefa D. a Marie, roz. Mertlové. Mládí prožil v Kralupech nad Vltavou, maturoval (1923) na České státní reálce v Praze. Po ukončení studií architektury na ČVUT v Praze a vojenské službě (1928/29) pracoval mj. v ateliérech A. Benše, V. Kerharta a L. Machoně, krátce také v zahraničí, hlavně ve Francii (1931–32 u A. Lurçata, březen–červen 1932 v ateliéru Le Corbusiera). První D. samostatnou realizací se stala 1933 strojní mlékárna v Brodech u Podbořan. 1936 vykonal autorizační zkoušku a stal se samostatným architektem. V polovině 1936 D. nastoupil jako smluvní inženýr na ředitelství Československých státních drah v Olomouci; tam byl přidělen k výstavbě trati Hranice na Moravě – Púchov a osvědčil se natolik, že již 1938 se stal trvalým pracovníkem drah s nárokem na definitivu. Na jaře 1939 nastoupil v Praze, kde byl záhy převelen do Deutsche Reichsbahn Entwurfsamt, projekčního oddělení německých říšských drah (1940–41 s nasazením v Mnichově); mj. se podílel na konstrukčním řešení druhého vinohradského tunelu. Po skončení druhé světové války se vrátil na ředitelství železnic, 1949 obhájil disertaci s tematikou možnosti spojení železničního a autobusového nádraží. Od 50. let vedl skoro tři desítky let odbor architektury a pozemních staveb Státního ústavu dopravního projektování (SÚDOP), s krátkým přerušením 1959–60, kdy byl v rámci přesunu do výroby poslán na místo stavbyvedoucího nádraží v Chebu. 1955 získal titul doktora technických věd, 1966 vyznamenání Za vynikající práci. Do důchodu odešel 1976. S D. jménem je spojena značná část moderní železniční architektury v Československu. Projektoval nádraží Teplice nad Bečvou (1938), Pardubice (1956–59, s K. Řepou), Cheb (1958–62: považoval je za své nejlepší dílo), Klatovy (1959), Třinec (1954–57), Ostrava-Vítkovice (1964–67), Lovosice (1962–68) či Most (interiéry a přednádražní prostor; 1968 až 1974), a to buď sám, nebo se spolupracovníky. Některé z těchto staveb jsou památkově chráněny. Typická byla u D. výstavba vertikální dominanty, kolmé na hlavní budovu i trať – dobře patrná je třeba v Chebu či Pardubicích, a promyšlená koncepce přednádražního prostoru. Jeho celoživotním snem se stalo projektování nového hlavního nádraží pro Prahu, na jehož realizaci 1971–74 pracoval spolu s manželi Šrámkovými a arch. J. Bočanem. Stavba ve stylu brutalismu nebyla plně dokončena (chyběla zejména D. připravovaná revitalizace staré, tzv. Fantovy budovy, a východ směrem na Žižkov) a také koncepce, kdy nová hala je fakticky mostním objektem (vede po ní dálnice), nebyla příliš šťastná. Ve stadiu projektu zůstaly D. návrhy dalších stanic, zejména Praha-Vršovice a Kralupy nad Vltavou. Projektoval i řadu menších staveb, mj. strážní domky, vodárny, stavědla (zejména na trati Hranice – Púchov) a železniční zastávky (Hustopeče nad Bečvou, Praha-Dolní Počernice, Klučov u Českého Brodu aj.). K dalším stavbám patřily např. železniční poliklinika v Olomouci (1976), rehabilitační středisko v Pasekách nad Jizerou (1977–78) či několik rodinných domů ve Veselí nad Moravou, Kroměříži i jinde.
Během celé praxe byl D. činný rovněž jako teoretik dopravních staveb (mj. preferoval mimoúrovňové příchody na nástupiště a výstavbu průchozích hal místo rozsáhlejších čekáren, obvyklých až do poloviny 20. století) a mnoho let působil jako pedagog na ČVUT, VŠUP (1946–52), Vysoké škole dopravní (Žilina; odmítl nabízenou profesoru, aby se dál mohl věnovat projekční činnosti) aj. Teoretické poznatky shrnul v publikaci Naše železniční nádraží (1988), první svého druhu v české literatuře.
Od 1939 žil trvale v Horních Počernicích (Praha), tam byl i pohřben. Zpracoval pro ně i územní plán a je zde po něm (od 1999) pojmenována ulice. Byl ženatý s Janou D., roz. Kejlovou (1907–1988). Syn Jiří D. pracuje jako architekt.
L: Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 141; K. Hájek, Architekt J. D., 2007 (kde další literatura a částečná bibliografie).
P: NA Praha (osobní pozůstalost).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Tomáš Burda
-
Nádraží Ostrava-Vítkovice