GUTH Viktor 19.12.1841-22.8.1911: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 6: | Řádek 6: | ||
| datum úmrtí = 22.8.1911 | | datum úmrtí = 22.8.1911 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 68- Redaktor nebo žurnalista | | povolání = 68- Redaktor nebo žurnalista<br />82- Dramaturg, režisér nebo choreograf<br />44- Právník<br />65- Literární historik, kritik nebo teoretik<br /> | ||
82- Dramaturg, režisér nebo choreograf | |||
44- Právník | |||
65- Literární historik, kritik nebo teoretik | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 822-823 | ||
}} | |||
'''GUTH, Viktor,''' ''* 19. 12. 1841 Praha, † 22. 8. 1911 Praha, divadelní kritik, dramaturg, překladatel'' | |||
G. otec pracoval jako rada finančního ředitelství. G. maturoval na malostranském gymnáziu a 1861–65 vystudoval Právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity (JUDr. 1871). Začínal jako auskultant u soudu, 1868 se stal dlouhodobě profesionálním divadelním kritikem v českých a německých periodikách Národní (staročeské) strany. Byl redaktorem listů ''Politik'' (1868–95) a ''Národní politiky'' (1895–1900). Zprvu psal pod jménem Vítězslav G. Patřil k přátelům J. Fügnera, 1863 zastával funkci jednatele Sokola pražského. Od 1874 byl soudním tlumočníkem. Po odchodu J. Arbese z Prozatímního divadla nastoupil 1879/80 nakrátko na místo dramaturga, pro scénu upravil drama B. Guldenera ''Sofonisba''. Z divadla po konfliktu s divadelní správou zakrátko odešel. | |||
Jako kritik se zaměřil na produkci Prozatímního, později Národního divadla; byl předním oponentem jejich dramaturgie, kritikou hereckého projevu vedl jevištní umělce k realismu. Záhy se vypracoval v předního znalce německého divadelnictví. Po studentských žurnalistických debutech v ''Daliboru'', ''Boleslavanu'', ''Ladě'' a ''Pražském deníku'' přispíval do listů ''Prager Abendblatt'', ''Correspondenz'', ''Pokrok'' a ''Posel z Prahy'', později do ''Rozhledů'' a ''Zlaté Prahy''. Jeho divadelní referáty vynikaly ironií a sarkasmem, zdůrazňovanou nezávislost však občas oslabovaly staročeské politické sympatie. Soustavně pranýřoval provincialismus, umělecké konvence, řemeslnou rutinu, hereckou šablonovitost, kýčovitost a anachronismus výprav, bojoval za zvýšení úrovně dramatických textů a kvalitu překladů. Odmítal převádění cizojazyčných her prostřednictvím němčiny, parafráze cizích látek a vulgarizaci dramaturgických úprav. Oceňoval dobře propracovanou stavbu her, kvality dialogu, případně veršů a psychologickou pravdivost. Po 1880 prosazoval jevištní realismus, byl nadšen jevištní reformou Meiningenských i ruským klasickým dramatem. Pohřben je na Olšanských hřbitovech v Praze. | |||
'''L:''' OSN 28, s. 512; OSND 2/2, s. 974; AČP, s. 117; LČL 1, s. 832–833; DČD 2, rejstřík; ND a jeho předchůdci, s. 127; A. Veselý, Dramatik František Adolf Šubert, 2015, rejstřík a zvl. s. 65–67, 163–164; E. Šormová a kol., Česká činohra 19. a začátku 20. století 1, 2015, s. 230 (se soupisem pramenů a literatury). | |||
'''P:''' LA PNP, Praha, osobní fond (3 kartony, inv. M. Mašková, 1998). | |||
Martin Kučera | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | [[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | ||
Řádek 23: | Řádek 34: | ||
[[Kategorie:1911]] | [[Kategorie:1911]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Aktuální verze z 15. 12. 2019, 12:30
Viktor GUTH | |
Narození | 19.12.1841 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 22.8.1911 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
68- Redaktor nebo žurnalista 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf 44- Právník 65- Literární historik, kritik nebo teoretik |
Citace | Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 822-823 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=53601 |
GUTH, Viktor, * 19. 12. 1841 Praha, † 22. 8. 1911 Praha, divadelní kritik, dramaturg, překladatel
G. otec pracoval jako rada finančního ředitelství. G. maturoval na malostranském gymnáziu a 1861–65 vystudoval Právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity (JUDr. 1871). Začínal jako auskultant u soudu, 1868 se stal dlouhodobě profesionálním divadelním kritikem v českých a německých periodikách Národní (staročeské) strany. Byl redaktorem listů Politik (1868–95) a Národní politiky (1895–1900). Zprvu psal pod jménem Vítězslav G. Patřil k přátelům J. Fügnera, 1863 zastával funkci jednatele Sokola pražského. Od 1874 byl soudním tlumočníkem. Po odchodu J. Arbese z Prozatímního divadla nastoupil 1879/80 nakrátko na místo dramaturga, pro scénu upravil drama B. Guldenera Sofonisba. Z divadla po konfliktu s divadelní správou zakrátko odešel.
Jako kritik se zaměřil na produkci Prozatímního, později Národního divadla; byl předním oponentem jejich dramaturgie, kritikou hereckého projevu vedl jevištní umělce k realismu. Záhy se vypracoval v předního znalce německého divadelnictví. Po studentských žurnalistických debutech v Daliboru, Boleslavanu, Ladě a Pražském deníku přispíval do listů Prager Abendblatt, Correspondenz, Pokrok a Posel z Prahy, později do Rozhledů a Zlaté Prahy. Jeho divadelní referáty vynikaly ironií a sarkasmem, zdůrazňovanou nezávislost však občas oslabovaly staročeské politické sympatie. Soustavně pranýřoval provincialismus, umělecké konvence, řemeslnou rutinu, hereckou šablonovitost, kýčovitost a anachronismus výprav, bojoval za zvýšení úrovně dramatických textů a kvalitu překladů. Odmítal převádění cizojazyčných her prostřednictvím němčiny, parafráze cizích látek a vulgarizaci dramaturgických úprav. Oceňoval dobře propracovanou stavbu her, kvality dialogu, případně veršů a psychologickou pravdivost. Po 1880 prosazoval jevištní realismus, byl nadšen jevištní reformou Meiningenských i ruským klasickým dramatem. Pohřben je na Olšanských hřbitovech v Praze.
L: OSN 28, s. 512; OSND 2/2, s. 974; AČP, s. 117; LČL 1, s. 832–833; DČD 2, rejstřík; ND a jeho předchůdci, s. 127; A. Veselý, Dramatik František Adolf Šubert, 2015, rejstřík a zvl. s. 65–67, 163–164; E. Šormová a kol., Česká činohra 19. a začátku 20. století 1, 2015, s. 230 (se soupisem pramenů a literatury).
P: LA PNP, Praha, osobní fond (3 kartony, inv. M. Mašková, 1998).
Martin Kučera