FAJNOR Vladimír 23.10.1875-5.1.1952: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 6: | Řádek 6: | ||
| datum úmrtí = 5.1.1952 | | datum úmrtí = 5.1.1952 | ||
| místo úmrtí = Bratislava (Slovensko) | | místo úmrtí = Bratislava (Slovensko) | ||
| povolání = 44- Právník | | povolání = 44- Právník<br />47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | ||
47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| citace = Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 52 | |||
}} | }} | ||
Verze z 14. 11. 2019, 15:05
Vladimír FAJNOR | |
Narození | 23.10.1875 |
---|---|
Místo narození | Senica (Slovensko) |
Úmrtí | 5.1.1952 |
Místo úmrtí | Bratislava (Slovensko) |
Povolání |
44- Právník 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 |
Citace | Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 52 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54749 |
FAJNOR, Vladimír, * 23. 10. 1875 Senica (Slovensko), † 5. 1. 1952 Bratislava (Slovensko), právník, politik, státník
Narodil se v rodině slovenského buditele Štefana F. (1844– 1909). Studoval postupně na gymnáziích v Hradci Králové, Uherském Hradišti, Banské Bystrici, Rimavské Sobotě a Šoproni. Právnické vzdělání získal na univerzitách v Berlíně a Budapešti (1900 JUDr.). 1901–18 působil jako advokát, kulturní a politický činitel ve Zvolenu. Během první světové války se podílel na národním hnutí (člen Zochovy odbojové skupiny, kontakty s V. Šrobárem a M. Hodžou). Po vzniku ČSR byl jmenován zvolenským županem (se sídlem v Banské Bystrici), 1919–30 prezidentem Vrchního soudu v Bratislavě. Mezitím 1920–21 vykonával úřad ministra pro sjednocení zákonů a organizace správy v úřednické vládě Jana Černého. 1931–39 působil jako první prezident Nejvyššího soudu ČSR v Brně. V první Syrového úřednické vládě (22. 9.–4. 10. 1938) byl ministrem spravedlnosti, v druhé (4. 10.–14. 10. 1938) ministrem spravedlnosti a správcem Ministerstva pro sjednocení zákonů a organizace správy. Řadu let stál také v čele Nejvyššího důchodového soudu. Přednášel na Komenského univerzitě v Bratislavě (1922 docent, 1936 profesor občanského práva). Publikoval odborná právnická díla a řadu dílčích studií a článků. Přijal členství v profesních právnických organizacích, stal se spoluzakladatelem a starostou Právnické jednoty na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, redaktorem Právního obzoru. Ve dvacátých letech se podílel na upevnění československého právního řádu a na kodifikaci slovenské právnické terminologie. Patřil k přesvědčeným zastáncům ideje jednotného československého národa, názorově měl blízko k představitelům finančního kapitálu. Pracoval v Československé národní demokracii, od 1922 předsedal její slovenské organizaci, byl členem Učené společnosti Šafárikovy, Matice slovenské, Muzejní společnosti slovenské aj. Od 1939 žil v Brně, za okupace byl vězněn. Po druhé světové válce zastupoval krátce ČSR u Stálého mezinárodního rozhodčího soudu v Haagu.
D: Ministerstvo pro sjednocení zákonodárství a organizace správy, 1921; Právnický terminologický slovník 1–2. Časť maďarsko-slovenská. Časť slovensko- maďarská, Bratislava 1921, 1923 (s A. Zátureckým); Nástin súkromného práva na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, 1924, 1935 (s týmž).
L: MSN 2, s. 680; OSND 2/1, s. 500; SBS 2, s. 50; BLS 2, s. 486; ČBS, s. 135; ISN 7, s. 154; ČsB 1, nestr.; Všehrd. Časopis pro právní a státní vědu 16–17, 1935–1936, s. 76; Slovník prvního československého odboje 1914–18, 1993, s. 39; Kolář Elity, s. 52; Köpfe, s. 57; Tomeš 1, s. 298.
Josef Harna