FIALA František 11.8.1820-10.7.1892: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 6: | Řádek 6: | ||
| datum úmrtí = 10.7.1892 | | datum úmrtí = 10.7.1892 | ||
| místo úmrtí = Ústí nad Orlicí | | místo úmrtí = Ústí nad Orlicí | ||
| povolání = 38- Obchod, služby, cestovní ruch | | povolání = 38- Obchod, služby, cestovní ruch<br />43- Významný představitel obecní správy<br />47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848<br /> | ||
43- Významný představitel obecní správy | |||
47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| citace = Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 141 | |||
}} | }} | ||
Verze z 18. 11. 2019, 13:47
František FIALA | |
Narození | 11.8.1820 |
---|---|
Místo narození | Kostelec nad Orlicí |
Úmrtí | 10.7.1892 |
Místo úmrtí | Ústí nad Orlicí |
Povolání |
38- Obchod, služby, cestovní ruch 43- Významný představitel obecní správy 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 |
Citace | Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 141 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=79150 |
FIALA, František, * 11. 8. 1820 Kostelec nad Orlicí, † 10. 7. 1892 Ústí nad Orlicí, obchodník, politik
Představitel první generace novodobých regionálních politiků, kteří aktivně zasáhli i do zemského politického dění. Už v padesátých letech 19. století ho podezíraly státní úřady, že se na příhraničním poutním místě Hora Matky Boží u Králíků schází se zahraničními agenty, nebylo mu to však dokázáno. 1860–72 byl starostou Ústí nad Orlicí. Respekt si získal jak zvládnutím válečné situace roku 1866, tak organizováním českých táborů lidu v letech následujících. Až do 1881 pracoval v orlickoústeckém městském zastupitelstvu. Hlásil se k národní straně svobodomyslné. 1866–72 byl okresním starostou v Ústí nad Orlicí, 1867–82 byl opakovaně volen do českého zemského sněmu v kurii venkovských obcí (nejprve za okresy Lanškroun a Ústí nad Orlicí, od 1877 Žamberk a Ústí nad Orlicí – volební okres se touto změnou stal zcela českým). 1868 patřil k předkladatelům deklarace, kteří na půdě českého zemského sněmu zahájili pasivní rezistenci českých poslanců: celkem pětkrát byl proto zbaven mandátu, ale vždy znovu zvolen.
L: V. Sekotová – M. Macková, Ústecká radnice a městské dějiny, 1998, passim; Lišková, s. 63; M. Macková, F. F., in: Ústecký zpravodaj 1992, č. 7, s. 12–13; táž, F. F., in: Orlické noviny 2. 3. 2001, s. 6.
Marie Macková