ANDRÉ Christian Karl 20.3.1763-19.(22.)7.1831

Christian Karl ANDRÉ
Narození	20.3.1763
Místo narození	Hildburghausen (Německo)
Úmrtí	19.(22.)7.1831
Místo úmrtí	Stuttgart (Německo)
Povolání	21- Odborník rostlinné výroby 62- Osvětový nebo veřejný činitel 68- Redaktor nebo žurnalista 61- Pedagog
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39315

ANDRÉ (též ANDRÄ, ANDREA), Christian Carl, * 20. 3. 1763 Hildburghausen (Německo), † 19. nebo 22. 7. 1831 Stuttgart (Německo), organizátor hospodářského života, přírodovědec, pedagog, vydavatel, redaktor

Otec Emila Karla A. (1790–1869) a Rudolfa A. (1792/93 až 1825). 1779–82 studoval na univerzitě v Jeně práva, pedagogiku a hudbu. Tam se sblížil se svobodnými zednáři, později však z lóže asi vystoupil. 1782–98 se věnoval přírodovědě a vychovatelství v různých německých městech. Od 1794 neúspěšně usiloval o přesídlení do Čech (proti jeho příchodu a působení jako vychovatele protestovala u českého gubernia pražská konsistoř a arcibiskup). Moravské gubernium nemělo proti němu námitek, a proto se 1798 přestěhoval do Brna, kde do 1810 působil jako ředitel luteránské školy. V Brně se stal zřejmě opět členem zednářské lóže. Obchodoval s mineráliemi a vedle toho vědecky a pedagogicky pracoval. Jeho činnost zásadně ovlivnila rozvoj duchovního, hospodářského a vědeckého života na Moravě. Spolu s velkoobchodníkem W. Ch. Herzogenrathem inicioval 1799 vznik brněnského soukromého rosenkruciánského kroužku Přátelé přírodoznalství a vlastivědy (Freunde der Natur- und Vaterlandskunde) a napsal pro něj stanovy. Později se kroužek spojil s Moravskou zemědělskou společností (K. k. Gesellschaft des Ackerbaues und nützlicher Künste im Markgrafthume Mähren) a od 1806 nesly společný název Moravská společnost pro zvelebení orby, přírodoznalství a vlastivědy (MHS – Gesell schaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde). Ředitelem se stal hrabě Hugo Franz Salm- Reifferscheidt, kancléřem M. Smetana a sekretářem A.

1806 A. vypracoval první ucelený a výhledový program rozvoje přírodních věd na Moravě a činnosti MHS v duchu programu Přírodovědné společnosti z ledna 1796. Týkal se rozvoje zemědělství, techniky a statistiky, poznání přírodních zdrojů, studia, výzkumů a pokusů v oboru zoologie, botaniky, mineralogie, fyziky, matematiky a chemie. Dále se zabýval překlady literatury, šířením osvěty mezi rolníky i v češtině, organizováním soutěží. A. navrhoval soustředit sbírky pro budoucí zemské muzeum v Brně. Nová MHS měla podobně jako v zahraničí plnit funkci akademie věd a hospodářské společnosti.

1814 založil při MHS Spolek šlechtitelů ovcí (Spolek přátel, znalců a podporovatelů šlechtění ovcí k zásadně vyššímu povznesení tohoto ekonomického odvětví a na základě toho vybudovaného důležitého vlnařského průmyslu v továrnách a v obchodě), vypracoval program a stal se jeho sekretářem. Členové spolku z monarchie se každý rok scházeli v Brně a projednávali zdokonalení metod tzv. umělého výběru pro zvyšování produkce a jakosti vlny. A. zde uplatňoval své šlechtitelské zkušenosti a zajišťoval tím velmi žádanou nejkvalitnější surovinu pro soukenický průmysl v Brně a okolí. Zdokonalování metod tzv. umělého výběru se intenzivně věnoval od 1809. Neznal však ještě pravidla přenosu dědičnosti znaků z generace na generaci, a tak formulované otázky nedokázal řešit. 1816 napsal se synem Rudolfem průkopnickou učebnici o šlechtění ovcí. 1818 se pokusil vypracovat jednotnou terminologii. Podnítil diskusi o dědičnosti znaků, zdokonaloval metody umělého výběru. Svými názory ovlivnil J. K. Nestlera (1783–1841), který 1827 zařadil do výuky zemědělské nauky a přírodopisu na univerzitě v Olomouci samostatnou část o zásadách vědeckého šlechtění zvířat a rostlin. A. se stal předchůdcem genetické teorie J. G. Mendla. Spoluorganizoval a zakládal i jiné odborné spolky (např. meteorologický a pomologický) a věnoval se též praktickému zajištění hospodářské zemědělské činnosti.

Od 1803 usiloval o založení Františkova muzea v Brně. Pro druhé nejstarší muzeum v českých zemích inicioval 1813 peněžní sbírku a snažil se získat podporu vlivných velkostatkářů. Muzeu, otevřenému 5. 5. 1820, věnoval sbírku minerálů, mincí, modelů strojů a mineralogickou literaturu.

Za svého života vydával A. čtyři odborné časopisy: Patriotisches Tageblatt … (Brno 1800–05), Hesperus (Brno 1809–11, Praha 1812–21, Stuttgart 1822–31), Neuer Nazional-Kalender… (Praha 1809–22, Lipsko 1822–29) a první periodický zemědělský časopis v českých zemích Oekonomische Neuigkeiten und Verhandlungen (Praha 1811–45). Tyto časopisy měly na svoji dobu vynikající úroveň. A. je též autorem čtyřdílného německo-francouzského technologického a přírodovědného slovníku. Od 1810 byl dopisujícím, od 1816 čestným členem VHS v Čechách, dále členem akademií věd a hospodářských, přírodovědeckých, pomologických, botanických, zahradnických, lesnických, mysliveckých, mineralogických aj. společností v Německu, Rakousku, Uhrách a Anglii.

Pod tlakem cenzury se 1820 vzdal funkce sekretáře MHS. V září 1821 se přestěhoval do Stuttgartu, kde se stal dvorským hospodářským radou, vlivným činitelem nově založené hospodářské akademie v Hohenheimu, sekretářem Zemědělské společnosti a redaktorem časopisu Landwirtschaftliche Zeitschrift. Ve Stuttgartu vydával i Hesperus, v němž uveřejňoval své konstitučně monarchistické názory a kritiku poměrů v Rakousku (např. se zastal šikanovaného B. Bolzana, přivítal revoluci ve Francii 1830 a polské povstání 1831). Od 1823 se Hesperus nesměl do Rakouska dovážet, jeho odběratelé a přispěvatelé byli perzekvováni.

D: vydal asi 40 odborných spisů. V přehledu in: G. Novotný, Ch. C. A. a jeho synové Rudolf a Emil Karl; in: Pocta Janu Janákovi, 2002, s. 616n.

L: v přehledu tamtéž; OSN 2, s. 290, 28, s. 42.

P: MZA Brno, 613 sbírka historického spolku G 82 Moravská hospodářská společnost; G 150 Rodinný archiv Salm-Reifferscheidtů, rájecké větve – korespondence H. F. Salma; F 86 Velkostatek Rájec nad Svitavou – Blansko.

Gustav Novotný