ANDRÉ Christian Karl 20.3.1763-19.(22.)7.1831: Porovnání verzí
(ANDRÉ_Christian_Karl_20.3.1763-19.7.1831) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 20.3.1763 | | datum narození = 20.3.1763 | ||
| místo narození = Hildburghausen | | místo narození = Hildburghausen (Německo) | ||
| datum úmrtí = 19.7.1831 | | datum úmrtí = 19.(22.)7.1831 | ||
| místo úmrtí = Stuttgart | | místo úmrtí = Stuttgart (Německo) | ||
| povolání = 21- Odborník rostlinné výroby | | povolání = 21- Odborník rostlinné výroby | ||
62- Osvětový nebo veřejný činitel | 62- Osvětový nebo veřejný činitel | ||
Řádek 12: | Řádek 12: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''ANDRÉ (též ANDRÄ, ANDREA), Christian Carl,''' ''* 20. 3. 1763 Hildburghausen (Německo), † 19. nebo 22. 7. 1831 Stuttgart (Německo), organizátor hospodářského života, přírodovědec, pedagog, vydavatel, redaktor'' | |||
Otec Emila Karla A. (1790–1869) a Rudolfa A. (1792/93 až | |||
1825). 1779–82 studoval na univerzitě v Jeně práva, pedagogiku | |||
a hudbu. Tam se sblížil se svobodnými zednáři, později | |||
však z lóže asi vystoupil. 1782–98 se věnoval přírodovědě | |||
a vychovatelství v různých německých městech. Od 1794 | |||
neúspěšně usiloval o přesídlení do Čech (proti jeho příchodu | |||
a působení jako vychovatele protestovala u českého gubernia | |||
pražská konsistoř a arcibiskup). Moravské gubernium nemělo | |||
proti němu námitek, a proto se 1798 přestěhoval do Brna, | |||
kde do 1810 působil jako ředitel luteránské školy. V Brně se | |||
stal zřejmě opět členem zednářské lóže. Obchodoval s mineráliemi | |||
a vedle toho vědecky a pedagogicky pracoval. Jeho | |||
činnost zásadně ovlivnila rozvoj duchovního, hospodářského | |||
a vědeckého života na Moravě. Spolu s velkoobchodníkem | |||
W. Ch. Herzogenrathem inicioval 1799 vznik brněnského | |||
soukromého rosenkruciánského kroužku Přátelé přírodoznalství | |||
a vlastivědy (Freunde der Natur- und Vaterlandskunde) | |||
a napsal pro něj stanovy. Později se kroužek spojil s Moravskou | |||
zemědělskou společností (K. k. Gesellschaft des Ackerbaues | |||
und nützlicher Künste im Markgrafthume Mähren) a | |||
od 1806 nesly společný název Moravská společnost pro zvelebení | |||
orby, přírodoznalství a vlastivědy (MHS – Gesell schaft | |||
zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde). | |||
Ředitelem se stal hrabě Hugo Franz Salm- Reifferscheidt, | |||
kancléřem M. Smetana a sekretářem A. | |||
1806 A. vypracoval první ucelený a výhledový program rozvoje | |||
přírodních věd na Moravě a činnosti MHS v duchu | |||
programu Přírodovědné společnosti z ledna 1796. Týkal se | |||
rozvoje zemědělství, techniky a statistiky, poznání přírodních | |||
zdrojů, studia, výzkumů a pokusů v oboru zoologie, botaniky, | |||
mineralogie, fyziky, matematiky a chemie. Dále se zabýval | |||
překlady literatury, šířením osvěty mezi rolníky i v češtině, | |||
organizováním soutěží. A. navrhoval soustředit sbírky pro | |||
budoucí zemské muzeum v Brně. Nová MHS měla podobně | |||
jako v zahraničí plnit funkci akademie věd a hospodářské | |||
společnosti. | |||
1814 založil při MHS Spolek šlechtitelů ovcí (Spolek přátel, | |||
znalců a podporovatelů šlechtění ovcí k zásadně vyššímu povznesení tohoto ekonomického odvětví a na základě toho | |||
vybudovaného důležitého vlnařského průmyslu v továrnách | |||
a v obchodě), vypracoval program a stal se jeho sekretářem. | |||
Členové spolku z monarchie se každý rok scházeli v Brně | |||
a projednávali zdokonalení metod tzv. umělého výběru pro | |||
zvyšování produkce a jakosti vlny. A. zde uplatňoval své šlechtitelské | |||
zkušenosti a zajišťoval tím velmi žádanou nejkvalitnější | |||
surovinu pro soukenický průmysl v Brně a okolí. Zdokonalování | |||
metod tzv. umělého výběru se intenzivně věnoval | |||
od 1809. Neznal však ještě pravidla přenosu dědičnosti znaků | |||
z generace na generaci, a tak formulované otázky nedokázal | |||
řešit. 1816 napsal se synem Rudolfem průkopnickou učebnici | |||
o šlechtění ovcí. 1818 se pokusil vypracovat jednotnou | |||
terminologii. Podnítil diskusi o dědičnosti znaků, zdokonaloval | |||
metody umělého výběru. Svými názory ovlivnil J. K. | |||
Nestlera (1783–1841), který 1827 zařadil do výuky zemědělské | |||
nauky a přírodopisu na univerzitě v Olomouci samostatnou | |||
část o zásadách vědeckého šlechtění zvířat a rostlin. A. se | |||
stal předchůdcem genetické teorie J. G. Mendla. Spoluorganizoval | |||
a zakládal i jiné odborné spolky (např. meteorologický | |||
a pomologický) a věnoval se též praktickému zajištění | |||
hospodářské zemědělské činnosti. | |||
Od 1803 usiloval o založení Františkova muzea v Brně. Pro | |||
druhé nejstarší muzeum v českých zemích inicioval 1813 | |||
peněžní sbírku a snažil se získat podporu vlivných velkostatkářů. | |||
Muzeu, otevřenému 5. 5. 1820, věnoval sbírku minerálů, | |||
mincí, modelů strojů a mineralogickou literaturu. | |||
Za svého života vydával A. čtyři odborné časopisy: Patriotisches | |||
Tageblatt … (Brno 1800–05), Hesperus (Brno 1809–11, | |||
Praha 1812–21, Stuttgart 1822–31), Neuer Nazional-Kalender… | |||
(Praha 1809–22, Lipsko 1822–29) a první periodický | |||
zemědělský časopis v českých zemích Oekonomische Neuigkeiten | |||
und Verhandlungen (Praha 1811–45). Tyto časopisy měly | |||
na svoji dobu vynikající úroveň. A. je též autorem čtyřdílného | |||
německo-francouzského technologického a přírodovědného | |||
slovníku. Od 1810 byl dopisujícím, od 1816 čestným členem | |||
VHS v Čechách, dále členem akademií věd a hospodářských, | |||
přírodovědeckých, pomologických, botanických, zahradnických, | |||
lesnických, mysliveckých, mineralogických aj. společností | |||
v Německu, Rakousku, Uhrách a Anglii. | |||
Pod tlakem cenzury se 1820 vzdal funkce sekretáře MHS. | |||
V září 1821 se přestěhoval do Stuttgartu, kde se stal dvorským | |||
hospodářským radou, vlivným činitelem nově založené | |||
hospodářské akademie v Hohenheimu, sekretářem Zemědělské | |||
společnosti a redaktorem časopisu Landwirtschaftliche | |||
Zeitschrift. Ve Stuttgartu vydával i Hesperus, v němž uveřejňoval | |||
své konstitučně monarchistické názory a kritiku poměrů | |||
v Rakousku (např. se zastal šikanovaného B. Bolzana, přivítal | |||
revoluci ve Francii 1830 a polské povstání 1831). Od 1823 se | |||
Hesperus nesměl do Rakouska dovážet, jeho odběratelé a přispěvatelé | |||
byli perzekvováni. | |||
'''D:''' vydal asi 40 odborných spisů. V přehledu in: G. Novotný, Ch. C. A. | |||
a jeho synové Rudolf a Emil Karl; in: Pocta Janu Janákovi, 2002, s. 616n. | |||
'''L:''' v přehledu tamtéž; OSN 2, s. 290, 28, s. 42. | |||
'''P:''' MZA Brno, 613 sbírka historického spolku G 82 Moravská hospodářská | |||
společnost; G 150 Rodinný archiv Salm-Reifferscheidtů, rájecké větve – korespondence | |||
H. F. Salma; F 86 Velkostatek Rájec nad Svitavou – Blansko. | |||
Gustav Novotný | |||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
[[Kategorie:21- Odborník rostlinné výroby]] | [[Kategorie:21- Odborník rostlinné výroby]] | ||
Řádek 21: | Řádek 126: | ||
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | [[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
[[Kategorie:1763]] | [[Kategorie:1763]] | ||
[[Kategorie:Hildburghausen]] | [[Kategorie:Hildburghausen]] | ||
[[Kategorie:1831]] | [[Kategorie:1831]] | ||
[[Kategorie:Stuttgart]] | [[Kategorie:Stuttgart]] |
Verze z 5. 2. 2016, 08:32
Christian Karl ANDRÉ | |
![]() | |
Narození | 20.3.1763 |
---|---|
Místo narození | Hildburghausen (Německo) |
Úmrtí | 19.(22.)7.1831 |
Místo úmrtí | Stuttgart (Německo) |
Povolání |
21- Odborník rostlinné výroby 62- Osvětový nebo veřejný činitel 68- Redaktor nebo žurnalista 61- Pedagog |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39315 |
ANDRÉ (též ANDRÄ, ANDREA), Christian Carl, * 20. 3. 1763 Hildburghausen (Německo), † 19. nebo 22. 7. 1831 Stuttgart (Německo), organizátor hospodářského života, přírodovědec, pedagog, vydavatel, redaktor
Otec Emila Karla A. (1790–1869) a Rudolfa A. (1792/93 až 1825). 1779–82 studoval na univerzitě v Jeně práva, pedagogiku a hudbu. Tam se sblížil se svobodnými zednáři, později však z lóže asi vystoupil. 1782–98 se věnoval přírodovědě a vychovatelství v různých německých městech. Od 1794 neúspěšně usiloval o přesídlení do Čech (proti jeho příchodu a působení jako vychovatele protestovala u českého gubernia pražská konsistoř a arcibiskup). Moravské gubernium nemělo proti němu námitek, a proto se 1798 přestěhoval do Brna, kde do 1810 působil jako ředitel luteránské školy. V Brně se stal zřejmě opět členem zednářské lóže. Obchodoval s mineráliemi a vedle toho vědecky a pedagogicky pracoval. Jeho činnost zásadně ovlivnila rozvoj duchovního, hospodářského a vědeckého života na Moravě. Spolu s velkoobchodníkem W. Ch. Herzogenrathem inicioval 1799 vznik brněnského soukromého rosenkruciánského kroužku Přátelé přírodoznalství a vlastivědy (Freunde der Natur- und Vaterlandskunde) a napsal pro něj stanovy. Později se kroužek spojil s Moravskou zemědělskou společností (K. k. Gesellschaft des Ackerbaues und nützlicher Künste im Markgrafthume Mähren) a od 1806 nesly společný název Moravská společnost pro zvelebení orby, přírodoznalství a vlastivědy (MHS – Gesell schaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde). Ředitelem se stal hrabě Hugo Franz Salm- Reifferscheidt, kancléřem M. Smetana a sekretářem A.
1806 A. vypracoval první ucelený a výhledový program rozvoje přírodních věd na Moravě a činnosti MHS v duchu programu Přírodovědné společnosti z ledna 1796. Týkal se rozvoje zemědělství, techniky a statistiky, poznání přírodních zdrojů, studia, výzkumů a pokusů v oboru zoologie, botaniky, mineralogie, fyziky, matematiky a chemie. Dále se zabýval překlady literatury, šířením osvěty mezi rolníky i v češtině, organizováním soutěží. A. navrhoval soustředit sbírky pro budoucí zemské muzeum v Brně. Nová MHS měla podobně jako v zahraničí plnit funkci akademie věd a hospodářské společnosti.
1814 založil při MHS Spolek šlechtitelů ovcí (Spolek přátel, znalců a podporovatelů šlechtění ovcí k zásadně vyššímu povznesení tohoto ekonomického odvětví a na základě toho vybudovaného důležitého vlnařského průmyslu v továrnách a v obchodě), vypracoval program a stal se jeho sekretářem. Členové spolku z monarchie se každý rok scházeli v Brně a projednávali zdokonalení metod tzv. umělého výběru pro zvyšování produkce a jakosti vlny. A. zde uplatňoval své šlechtitelské zkušenosti a zajišťoval tím velmi žádanou nejkvalitnější surovinu pro soukenický průmysl v Brně a okolí. Zdokonalování metod tzv. umělého výběru se intenzivně věnoval od 1809. Neznal však ještě pravidla přenosu dědičnosti znaků z generace na generaci, a tak formulované otázky nedokázal řešit. 1816 napsal se synem Rudolfem průkopnickou učebnici o šlechtění ovcí. 1818 se pokusil vypracovat jednotnou terminologii. Podnítil diskusi o dědičnosti znaků, zdokonaloval metody umělého výběru. Svými názory ovlivnil J. K. Nestlera (1783–1841), který 1827 zařadil do výuky zemědělské nauky a přírodopisu na univerzitě v Olomouci samostatnou část o zásadách vědeckého šlechtění zvířat a rostlin. A. se stal předchůdcem genetické teorie J. G. Mendla. Spoluorganizoval a zakládal i jiné odborné spolky (např. meteorologický a pomologický) a věnoval se též praktickému zajištění hospodářské zemědělské činnosti.
Od 1803 usiloval o založení Františkova muzea v Brně. Pro druhé nejstarší muzeum v českých zemích inicioval 1813 peněžní sbírku a snažil se získat podporu vlivných velkostatkářů. Muzeu, otevřenému 5. 5. 1820, věnoval sbírku minerálů, mincí, modelů strojů a mineralogickou literaturu.
Za svého života vydával A. čtyři odborné časopisy: Patriotisches Tageblatt … (Brno 1800–05), Hesperus (Brno 1809–11, Praha 1812–21, Stuttgart 1822–31), Neuer Nazional-Kalender… (Praha 1809–22, Lipsko 1822–29) a první periodický zemědělský časopis v českých zemích Oekonomische Neuigkeiten und Verhandlungen (Praha 1811–45). Tyto časopisy měly na svoji dobu vynikající úroveň. A. je též autorem čtyřdílného německo-francouzského technologického a přírodovědného slovníku. Od 1810 byl dopisujícím, od 1816 čestným členem VHS v Čechách, dále členem akademií věd a hospodářských, přírodovědeckých, pomologických, botanických, zahradnických, lesnických, mysliveckých, mineralogických aj. společností v Německu, Rakousku, Uhrách a Anglii.
Pod tlakem cenzury se 1820 vzdal funkce sekretáře MHS. V září 1821 se přestěhoval do Stuttgartu, kde se stal dvorským hospodářským radou, vlivným činitelem nově založené hospodářské akademie v Hohenheimu, sekretářem Zemědělské společnosti a redaktorem časopisu Landwirtschaftliche Zeitschrift. Ve Stuttgartu vydával i Hesperus, v němž uveřejňoval své konstitučně monarchistické názory a kritiku poměrů v Rakousku (např. se zastal šikanovaného B. Bolzana, přivítal revoluci ve Francii 1830 a polské povstání 1831). Od 1823 se Hesperus nesměl do Rakouska dovážet, jeho odběratelé a přispěvatelé byli perzekvováni.
D: vydal asi 40 odborných spisů. V přehledu in: G. Novotný, Ch. C. A. a jeho synové Rudolf a Emil Karl; in: Pocta Janu Janákovi, 2002, s. 616n.
L: v přehledu tamtéž; OSN 2, s. 290, 28, s. 42.
P: MZA Brno, 613 sbírka historického spolku G 82 Moravská hospodářská společnost; G 150 Rodinný archiv Salm-Reifferscheidtů, rájecké větve – korespondence H. F. Salma; F 86 Velkostatek Rájec nad Svitavou – Blansko.
Gustav Novotný