AUŘEDNÍČKOVÁ Anna 22.1.1873-19.7.1957: Porovnání verzí
(AUŘEDNÍČKOVÁ_Anna_22.1.1873-1957) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 4: | Řádek 4: | ||
| datum narození = 22.1.1873 | | datum narození = 22.1.1873 | ||
| místo narození = Praha | | místo narození = Praha | ||
| datum úmrtí = 1957 | | datum úmrtí = 19.7.1957 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 64- Překladatel | | povolání = 64- Překladatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''AUŘEDNÍČKOVÁ, Anna,''' ''* 22. 1. 1873 Praha, † 19. 7. 1957 Praha, překladatelka, kulturní pracovnice'' | |||
Otec, redaktor a spoluzakladatel staročeského listu ''Politik'', | |||
I. Schik (1841–1899) umožnil dceři získat velmi kvalitní | |||
vzdělání. V Drážďanech studovala dějiny umění, literaturu, | |||
hudbu, francouzštinu a angličtinu, po návratu do Prahy se | |||
v těchto oborech dále vzdělávala. 1891 se provdala za advokáta | |||
Zdenko A., s nímž se 1894 odstěhovala do Kutné Hory. | |||
Odtud, po procesu s L. Hilsnerem, jejž manžel obhajoval, se | |||
byli nuceni 1902 přestěhovat do Vídně, aby ušli šikanám | |||
a antisemitským náladám veřejnosti. Ve Vídni začala A. překládat | |||
z francouzštiny a angličtiny do němčiny. Později se jí | |||
podařilo prosadit i překlady českých autorů a propagovat tak | |||
českou kulturu v Rakousku. Její překladatelská činnost představovala | |||
desítky přeložených knih a stovky povídek, fejetonů | |||
a článků, z nichž mnohé uplatnila i v dalších zemích, zejména | |||
v Německu a Švýcarsku. Kromě toho pokračovala ve | |||
Vídni v práci pro Ústřední Matici školskou, Červený kříž a další dobročinné, vlastenecko-sociální i politické instituce. | |||
V domácnosti Auředníčkových se scházeli čeští politici (mj. | |||
T. G. Masaryk), umělci (O. Nedbal) a spisovatelé (S. Čech, | |||
K. Čapek), jimž A. pomáhala se prosadit. Významně se podílela | |||
na práci světového ženského hnutí. Byla členkou Ženské | |||
ligy pro mír a svobodu, Amitiés Internationales, Federace | |||
mezinárodních pracujících žen, Spolku spisovatelek a umělkyň. | |||
Československé ženy zastupovala na mnoha cestách po | |||
evropských státech. Ještě za svého pobytu ve Vídni obdržela | |||
československý řád Bílého lva. Do ČSR se vrátila 1938. O tři | |||
roky později byla z rasových důvodů internována v Terezíně, | |||
kde se starala až do konce války o staré a nemocné lidi. Po | |||
návratu do Prahy začala opět překládat, věnovala se drobné | |||
publicistice a rozhlasovému zpravodajství pro krajany v zahraničí. | |||
'''D:''' 30 tschechische Erzähler, Darmstadt 1932, 2. vyd. 1933; Wie liest man | |||
eine tschechische Zeitung, 1935. Překlady: I. Herrmann, Prager Geschichten, | |||
1904; K. Čapek, Das Absolutum oder die Gottesfabrik, 1924; Ch. Masaryk, | |||
Ein Gedenkbuch, 1936; E. Vachek, Die Hühnersteige, 1934. | |||
'''L:''' ČsB 1; OSND 1/1, s. 328; O. Sedlmayerová, Tichá pracovnice na velkém | |||
díle. K pětašedesátinám paní A. A., Brno, s. d.; H. Klínková, A. A. – český | |||
konzul ve Vídni, in: Tvar 2. 4. 1998, č. 7, s. 14n. | |||
'''P:''' LA PNP Praha; Archiv Českého rozhlasu Praha; Ústav T. G. Masaryka | |||
Praha; Židovské muzeum Praha. | |||
Jana Brabencová | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:64- Překladatel]] | [[Kategorie:64- Překladatel]] | ||
[[Kategorie:1873]] | [[Kategorie:1873]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1957]] | [[Kategorie:1957]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 1. 3. 2016, 10:07
Anna AUŘEDNÍČKOVÁ | |
Narození | 22.1.1873 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 19.7.1957 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 64- Překladatel |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39750 |
AUŘEDNÍČKOVÁ, Anna, * 22. 1. 1873 Praha, † 19. 7. 1957 Praha, překladatelka, kulturní pracovnice
Otec, redaktor a spoluzakladatel staročeského listu Politik, I. Schik (1841–1899) umožnil dceři získat velmi kvalitní vzdělání. V Drážďanech studovala dějiny umění, literaturu, hudbu, francouzštinu a angličtinu, po návratu do Prahy se v těchto oborech dále vzdělávala. 1891 se provdala za advokáta Zdenko A., s nímž se 1894 odstěhovala do Kutné Hory. Odtud, po procesu s L. Hilsnerem, jejž manžel obhajoval, se byli nuceni 1902 přestěhovat do Vídně, aby ušli šikanám a antisemitským náladám veřejnosti. Ve Vídni začala A. překládat z francouzštiny a angličtiny do němčiny. Později se jí podařilo prosadit i překlady českých autorů a propagovat tak českou kulturu v Rakousku. Její překladatelská činnost představovala desítky přeložených knih a stovky povídek, fejetonů a článků, z nichž mnohé uplatnila i v dalších zemích, zejména v Německu a Švýcarsku. Kromě toho pokračovala ve Vídni v práci pro Ústřední Matici školskou, Červený kříž a další dobročinné, vlastenecko-sociální i politické instituce. V domácnosti Auředníčkových se scházeli čeští politici (mj. T. G. Masaryk), umělci (O. Nedbal) a spisovatelé (S. Čech, K. Čapek), jimž A. pomáhala se prosadit. Významně se podílela na práci světového ženského hnutí. Byla členkou Ženské ligy pro mír a svobodu, Amitiés Internationales, Federace mezinárodních pracujících žen, Spolku spisovatelek a umělkyň. Československé ženy zastupovala na mnoha cestách po evropských státech. Ještě za svého pobytu ve Vídni obdržela československý řád Bílého lva. Do ČSR se vrátila 1938. O tři roky později byla z rasových důvodů internována v Terezíně, kde se starala až do konce války o staré a nemocné lidi. Po návratu do Prahy začala opět překládat, věnovala se drobné publicistice a rozhlasovému zpravodajství pro krajany v zahraničí.
D: 30 tschechische Erzähler, Darmstadt 1932, 2. vyd. 1933; Wie liest man eine tschechische Zeitung, 1935. Překlady: I. Herrmann, Prager Geschichten, 1904; K. Čapek, Das Absolutum oder die Gottesfabrik, 1924; Ch. Masaryk, Ein Gedenkbuch, 1936; E. Vachek, Die Hühnersteige, 1934.
L: ČsB 1; OSND 1/1, s. 328; O. Sedlmayerová, Tichá pracovnice na velkém díle. K pětašedesátinám paní A. A., Brno, s. d.; H. Klínková, A. A. – český konzul ve Vídni, in: Tvar 2. 4. 1998, č. 7, s. 14n.
P: LA PNP Praha; Archiv Českého rozhlasu Praha; Ústav T. G. Masaryka Praha; Židovské muzeum Praha.
Jana Brabencová