BALÁŠ Emanuel 13.7.1914-6.2.1966: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(BALÁŠ_Emanuel_31.7.1914-6.2.1966)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 2: Řádek 2:
| jméno = Emanuel BALÁŠ
| jméno = Emanuel BALÁŠ
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 31.7.1914
| datum narození = 13.7.1914
| místo narození =  
| místo narození = Křivé u Valašského Meziříčí
| datum úmrtí = 6.2.1966
| datum úmrtí = 6.2.1966
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 54- Etnograf
| povolání = 54- Etnograf


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Emanuel BALÁŠ
}}
 
'''BALÁŠ, Emanuel,''' ''* 13. 7. 1914 Křivé u Valašského Meziříčí, † 6. 2. 1966 Praha, etnograf''
 
Bratr Miloslava B. (1907–1983). Studoval na gymnáziu ve
Valašském Meziříčí a v Novém Jičíně, 1936–39 matematiku,
fyziku, filozofii přírodních věd, 1945–47 filozofii, národopis
a religionistiku na UK v Praze. Za okupace pracoval od 1940
jako pomocný úředník okresního úřadu ve Valašském Meziříčí,
od 1943 učil na odborné škole pro zpracování dřeva ve
Valašském Meziříčí. Po 1947 byl zaměstnán v národopisném
oddělení Státního fotoměřického ústavu v Praze a po jeho
včlenění do Státního památkového úřadu vedl samostatný
referát pro otázky ochrany památek lidové architektury. 1953
nastoupil do tehdejšího Kabinetu pro národopis ČSAV, od
roku 1954 Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV v Praze.
Hlavním předmětem B. badatelského zájmu byla ochrana
lidových staveb, otázka výskytu a rozšíření polygonálních
stodol, hrázděné stavby a patrové domy s podvážkou ve
středních Čechách a vývoj lidového stavitelství na Voticku.
Výsledky bádání B. publikoval v četných studiích a článcích
na stránkách časopisu ''Český'' ''lid'', ''Československá'' ''etnografie''
a ''Zprávy'' ''památkové'' ''péče''. Články vztahující se k valašskému
regionu a týkající se např. pověrečného lékařství a zvěrolékařství,
valašských pověstí z Bystřicka, lidového řezbáře
J. Randýska z Hrubé Lhoty a původu moravských Valachů
uveřejňovaly také ''Národopisný'' ''věstník'' ''českoslovanský'' a regionální
periodikum ''Dolina'' ''Urgatina''. B. participoval na mapě
památek lidové architektury v ''Atlasu'' ''československých'' ''dějin''
a rozsáhlou statí o sídelních formách a bydlení přispěl do
svazku o lidové kultuře v ''Československé'' ''vlastivědě''.
 
'''L:''' J. Orel a M. B., in: Valašsko 10, 1966, s. 107n.; M. B., in: Kulturní
místopis Novojičínska, 1967, s. 148n.; V. Frolec – J. Vařeka, Lidová architektura,
1983, s. 15; Z. Mišurec, PhDr. E. B. (Život a dílo), 1970 (s úplnou
bibliografií).
 
Richard Jeřábek


== Literatura ==
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:54- Etnograf]]
[[Kategorie:54- Etnograf]]
[[Kategorie:1914]]
[[Kategorie:1914]]
[[Kategorie:Křivé]]
[[Kategorie:1966]]
[[Kategorie:1966]]
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 24. 3. 2016, 10:39

Emanuel BALÁŠ
Narození 13.7.1914
Místo narození Křivé u Valašského Meziříčí
Úmrtí 6.2.1966
Místo úmrtí Praha
Povolání 54- Etnograf
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39987

BALÁŠ, Emanuel, * 13. 7. 1914 Křivé u Valašského Meziříčí, † 6. 2. 1966 Praha, etnograf

Bratr Miloslava B. (1907–1983). Studoval na gymnáziu ve Valašském Meziříčí a v Novém Jičíně, 1936–39 matematiku, fyziku, filozofii přírodních věd, 1945–47 filozofii, národopis a religionistiku na UK v Praze. Za okupace pracoval od 1940 jako pomocný úředník okresního úřadu ve Valašském Meziříčí, od 1943 učil na odborné škole pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí. Po 1947 byl zaměstnán v národopisném oddělení Státního fotoměřického ústavu v Praze a po jeho včlenění do Státního památkového úřadu vedl samostatný referát pro otázky ochrany památek lidové architektury. 1953 nastoupil do tehdejšího Kabinetu pro národopis ČSAV, od roku 1954 Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV v Praze. Hlavním předmětem B. badatelského zájmu byla ochrana lidových staveb, otázka výskytu a rozšíření polygonálních stodol, hrázděné stavby a patrové domy s podvážkou ve středních Čechách a vývoj lidového stavitelství na Voticku. Výsledky bádání B. publikoval v četných studiích a článcích na stránkách časopisu Český lid, Československá etnografie a Zprávy památkové péče. Články vztahující se k valašskému regionu a týkající se např. pověrečného lékařství a zvěrolékařství, valašských pověstí z Bystřicka, lidového řezbáře J. Randýska z Hrubé Lhoty a původu moravských Valachů uveřejňovaly také Národopisný věstník českoslovanský a regionální periodikum Dolina Urgatina. B. participoval na mapě památek lidové architektury v Atlasu československých dějin a rozsáhlou statí o sídelních formách a bydlení přispěl do svazku o lidové kultuře v Československé vlastivědě.

L: J. Orel a M. B., in: Valašsko 10, 1966, s. 107n.; M. B., in: Kulturní místopis Novojičínska, 1967, s. 148n.; V. Frolec – J. Vařeka, Lidová architektura, 1983, s. 15; Z. Mišurec, PhDr. E. B. (Život a dílo), 1970 (s úplnou bibliografií).

Richard Jeřábek