BEČKA Bohdan 14.4.1863-26.7.1940: Porovnání verzí
(BEČKA_Bohdan_14.4.1863-26.7.1940) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 14.4.1863 | | datum narození = 14.4.1863 | ||
| místo narození = Neveklov | | místo narození = Neveklov u Benešova | ||
| datum úmrtí = 26.7.1940 | | datum úmrtí = 26.7.1940 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
Řádek 11: | Řádek 11: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''BEČKA, Bohdan,''' ''* 14. 4. 1863 Neveklov u Benešova, † 26. 7. 1940 Praha, podnikatel, národohospodář, politik'' | |||
Studoval na české technice v Praze obor stavitelství. Po skončení | |||
studií se věnoval stavebnímu podnikání, brzy patřil mezi | |||
významné pražské stavitele a několik let stál v čele jejich společenstva. | |||
1912 byl zvolen členem pražské OŽK a do správní | |||
rady Živnostenské banky, kde 1915–20 vykonával funkci | |||
místopředsedy. V ČSR se stal (po rezignaci MUDr. Františka | |||
Malínského) prezidentem (tj. předsedou správní rady) Živnostenské | |||
banky, 1920–23 kapitálově nejsilnější a nejvýznamnější | |||
banky ČSR. Již před válkou se do popředí jeho zájmu dostávaly | |||
národohospodářské a politické aktivity. Byl vlivným členem | |||
mladočeské strany a působil i jako národohospodářský redaktor | |||
orgánu této strany, ''Národních'' ''listů''. Pro období 1915–17 | |||
se stal dočasně úřadujícím místopředsedou strany mladočechů | |||
a zároveň se aktivně účastnil domácího odboje, když organizoval | |||
zpravodajskou činnost Mafie v hospodářské sféře. Po | |||
vzniku ČSR se v listopadu 1918 stal členem Revolučního národního | |||
shromáždění. 1920 byl zvolen poslancem za národní | |||
demokracii; tuto funkci vykonával do roku 1925. Tehdy, společně | |||
s Aloisem Rašínem, zajišťoval spojení finanční skupiny | |||
Živnostenské banky s vedením národně demokratické strany | |||
(nástupkyně mladočeské strany). Po Rašínově tragické smrti se | |||
v únoru 1923 stal čs. ministrem financí, ministerstvo vedl do | |||
15. 11. 1925. Pokračoval v Rašínově deflační měnové politice, | |||
ale orientoval se na stabilizaci vysoké hodnoty koruny. Měl | |||
významnou zásluhu na tom, že ČSR získala první mezi zeměmi | |||
střední Evropy stabilní a hodnotnou měnu. K překonání | |||
poválečných nesnází v bankovnictví připravil 1924 bankovní | |||
sanační zákony a provedl první sanaci bankrotem ohrožených | |||
bank za pomoci státních finančních prostředků. Zahájil tak | |||
celkově úspěšnou stabilizaci čs. peněžnictví ve 20. letech; | |||
v tom období byla také dokončena nostrifikace cizích bank na | |||
čs. území. Politickou dráhu zakončil jako senátor zvolený za | |||
národnědemokratickou stranu pro období 1925–29. I v této | |||
funkci se zabýval hlavně ekonomickou problematikou. | |||
'''L:''' KSN 1, s. 406; MSN 1, s. 430; OSND 1/1, s. 502; J. Kolářík, Příruční | |||
slovník politický a hospodářský, 1937, s. 116n.; ČBS 1, s. 63n.; Kolář Elity, | |||
s. 12. | |||
Vlastislav Lacina | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:19- Ekonom nebo statistik]] | [[Kategorie:19- Ekonom nebo statistik]] | ||
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | [[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | ||
[[Kategorie:74- Architekt]] | [[Kategorie:74- Architekt]] | ||
[[Kategorie:1863]] | [[Kategorie:1863]] | ||
[[Kategorie:Neveklov]] | [[Kategorie:Neveklov]] | ||
[[Kategorie:1940]] | [[Kategorie:1940]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 2. 6. 2016, 07:16
Bohdan BEČKA | |
Narození | 14.4.1863 |
---|---|
Místo narození | Neveklov u Benešova |
Úmrtí | 26.7.1940 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
19- Ekonom nebo statistik 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 74- Architekt |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40649 |
BEČKA, Bohdan, * 14. 4. 1863 Neveklov u Benešova, † 26. 7. 1940 Praha, podnikatel, národohospodář, politik
Studoval na české technice v Praze obor stavitelství. Po skončení studií se věnoval stavebnímu podnikání, brzy patřil mezi významné pražské stavitele a několik let stál v čele jejich společenstva. 1912 byl zvolen členem pražské OŽK a do správní rady Živnostenské banky, kde 1915–20 vykonával funkci místopředsedy. V ČSR se stal (po rezignaci MUDr. Františka Malínského) prezidentem (tj. předsedou správní rady) Živnostenské banky, 1920–23 kapitálově nejsilnější a nejvýznamnější banky ČSR. Již před válkou se do popředí jeho zájmu dostávaly národohospodářské a politické aktivity. Byl vlivným členem mladočeské strany a působil i jako národohospodářský redaktor orgánu této strany, Národních listů. Pro období 1915–17 se stal dočasně úřadujícím místopředsedou strany mladočechů a zároveň se aktivně účastnil domácího odboje, když organizoval zpravodajskou činnost Mafie v hospodářské sféře. Po vzniku ČSR se v listopadu 1918 stal členem Revolučního národního shromáždění. 1920 byl zvolen poslancem za národní demokracii; tuto funkci vykonával do roku 1925. Tehdy, společně s Aloisem Rašínem, zajišťoval spojení finanční skupiny Živnostenské banky s vedením národně demokratické strany (nástupkyně mladočeské strany). Po Rašínově tragické smrti se v únoru 1923 stal čs. ministrem financí, ministerstvo vedl do 15. 11. 1925. Pokračoval v Rašínově deflační měnové politice, ale orientoval se na stabilizaci vysoké hodnoty koruny. Měl významnou zásluhu na tom, že ČSR získala první mezi zeměmi střední Evropy stabilní a hodnotnou měnu. K překonání poválečných nesnází v bankovnictví připravil 1924 bankovní sanační zákony a provedl první sanaci bankrotem ohrožených bank za pomoci státních finančních prostředků. Zahájil tak celkově úspěšnou stabilizaci čs. peněžnictví ve 20. letech; v tom období byla také dokončena nostrifikace cizích bank na čs. území. Politickou dráhu zakončil jako senátor zvolený za národnědemokratickou stranu pro období 1925–29. I v této funkci se zabýval hlavně ekonomickou problematikou.
L: KSN 1, s. 406; MSN 1, s. 430; OSND 1/1, s. 502; J. Kolářík, Příruční slovník politický a hospodářský, 1937, s. 116n.; ČBS 1, s. 63n.; Kolář Elity, s. 12.
Vlastislav Lacina