BRUNCVÍK Zachariáš ?1570-30.8.1634: Porovnání verzí
(BRUNCVÍK_Zachariáš_1570-30.8.1634) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 2: | Řádek 2: | ||
| jméno = Zachariáš BRUNCVÍK | | jméno = Zachariáš BRUNCVÍK | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 1570 | | datum narození = kolem 1570 | ||
| místo narození = | | místo narození = Pardubice | ||
| datum úmrtí = 30.8.1634 | | datum úmrtí = 30.8.1634 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = | ||
Řádek 10: | Řádek 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''BRUNCVÍK, Zachariáš''' ''(též BRUNCVICIUS), * kolem 1570 Pardubice ?, † 30. 8. 1634 ?, utrakvistický duchovní, humanista, kazatel'' | |||
Jako místo narození byla udávána též Praha. Pravděpodobnější | |||
jsou však Pardubice, kde byl jeho otec Ondřej děkanem. | |||
Dráhu duchovního nastoupil B. jako diákon 1595 | |||
v Chrudimi a později v Polné. Kněžské svěcení přijal 1600 | |||
z rukou arcibiskupa Zbyňka Berky z Dubé v kostele sv. Vojtěcha | |||
v Praze. Stal se kaplanem (v některých pramenech | |||
uváděn rok 1604) u Sv. Jindřicha v Praze na Novém Městě. | |||
1606 byl nucen místo opustit a působil pak jako utrakvistický | |||
duchovní správce v Žatci. Ačkoliv tam setrval pouze pět | |||
let, získal si řadu přátel i značnou oblibu, jak o tom svědčí | |||
několik latinských sborníků, vzniklých k jeho poctě a vydávaných | |||
zejména u příležitosti narození jeho synů. B. měl | |||
celkem pět dětí, z nichž dva synové, Zachariáš a Václav, následovali | |||
otce v kněžské dráze. K 12. 8. 1611 byl B. potvrzen | |||
jako duchovní správce v Bělé na Plzeňsku na panství Diviše | |||
Markvarta z Hrádku. Ani tam však nezůstal dlouho: 14. 10. | |||
1614 se stal farářem v Prachaticích, ale kvůli sporům odešel | |||
po roce do Bystřice pod Pernštýnem na panství Jana Čejky | |||
z Olbramovic. B. tamní působení ukončily pobělohorské | |||
události. Odešel do exilu do Pirny, 1628 byl ale nařčen z kalvínství. | |||
1631 snad působil jako kazatel v Toruni, současně je | |||
doložen i v Pirně. Záznamy z přelomu 20. a 30. let 17. století svědčí o tom, že tam žil sám, bez rodiny a bez finančních | |||
prostředků. Bydlel na předměstí u Lodní brány v domě magistra | |||
J. Jentzchena s Mikulášem Nucellou, o generaci mladším | |||
a snad i poněkud majetnějším, bývalým farářem z Velvar. | |||
Zemřel v bídě. | |||
Těžiště jeho tvorby tvoří česky psaná duchovní literatura | |||
s použitím forem, jež bezprostředně vycházely z jeho duchovenské | |||
praxe. V latině otiskoval pouze příležitostné verše. | |||
Před odchodem do exilu vydal tiskem několik kázání. | |||
V cizině publikoval krátké duchovní spisky, mezi nimiž jsou | |||
nejzajímavější dvě „obrany“. První byla zaměřena na obhajobu | |||
přijímání krve Páně a vyšla 1624 s paralelním latinsko- | |||
-českým názvem ''Septuaginta Rationes usum Sanguinis Coenae'' | |||
''Adserentes … Obrana Apologetická''. Druhá, ''Defensio Exulantium…'' | |||
''Obrana Čechů mezi národy rozptýlených'' (1633), | |||
byla obhajobou českých exulantů-nekatolíků, „obviněných“ | |||
z rebelie jako příčiny válečných událostí. Zajímavým svědectvím | |||
o životě exulantské obce v Pirně bylo pohřební kázání | |||
na Alžbětu Pětikostelní z Aventýna, první manželku Jana Jiřího | |||
Pětikostela z Aventýna, která zemřela 28. 12. 1631. | |||
'''D:''' soupis in: Knihopis 1310–1336. | |||
'''L:''' RHB 1, s. 230n.; BOS 2, s. 521; OSN 4, s. 793; RSN 1, s. 925; L. Bobková, | |||
Exulanti z Prahy a severozápadních Čech v Pirně v letech 1621–1639, | |||
1999, s. 139. | |||
Kateřina Valentová | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | [[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | ||
[[Kategorie:1570]] | [[Kategorie:1570]] | ||
[[Kategorie:Pardubice]] | |||
[[Kategorie:1634]] | [[Kategorie:1634]] |
Verze z 8. 1. 2017, 11:57
Zachariáš BRUNCVÍK | |
Narození | kolem 1570 |
---|---|
Místo narození | Pardubice |
Úmrtí | 30.8.1634 |
Povolání |
63- Spisovatel 49- Náboženský nebo církevní činitel |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42939 |
BRUNCVÍK, Zachariáš (též BRUNCVICIUS), * kolem 1570 Pardubice ?, † 30. 8. 1634 ?, utrakvistický duchovní, humanista, kazatel
Jako místo narození byla udávána též Praha. Pravděpodobnější jsou však Pardubice, kde byl jeho otec Ondřej děkanem. Dráhu duchovního nastoupil B. jako diákon 1595 v Chrudimi a později v Polné. Kněžské svěcení přijal 1600 z rukou arcibiskupa Zbyňka Berky z Dubé v kostele sv. Vojtěcha v Praze. Stal se kaplanem (v některých pramenech uváděn rok 1604) u Sv. Jindřicha v Praze na Novém Městě. 1606 byl nucen místo opustit a působil pak jako utrakvistický duchovní správce v Žatci. Ačkoliv tam setrval pouze pět let, získal si řadu přátel i značnou oblibu, jak o tom svědčí několik latinských sborníků, vzniklých k jeho poctě a vydávaných zejména u příležitosti narození jeho synů. B. měl celkem pět dětí, z nichž dva synové, Zachariáš a Václav, následovali otce v kněžské dráze. K 12. 8. 1611 byl B. potvrzen jako duchovní správce v Bělé na Plzeňsku na panství Diviše Markvarta z Hrádku. Ani tam však nezůstal dlouho: 14. 10. 1614 se stal farářem v Prachaticích, ale kvůli sporům odešel po roce do Bystřice pod Pernštýnem na panství Jana Čejky z Olbramovic. B. tamní působení ukončily pobělohorské události. Odešel do exilu do Pirny, 1628 byl ale nařčen z kalvínství. 1631 snad působil jako kazatel v Toruni, současně je doložen i v Pirně. Záznamy z přelomu 20. a 30. let 17. století svědčí o tom, že tam žil sám, bez rodiny a bez finančních prostředků. Bydlel na předměstí u Lodní brány v domě magistra J. Jentzchena s Mikulášem Nucellou, o generaci mladším a snad i poněkud majetnějším, bývalým farářem z Velvar. Zemřel v bídě.
Těžiště jeho tvorby tvoří česky psaná duchovní literatura s použitím forem, jež bezprostředně vycházely z jeho duchovenské praxe. V latině otiskoval pouze příležitostné verše. Před odchodem do exilu vydal tiskem několik kázání. V cizině publikoval krátké duchovní spisky, mezi nimiž jsou nejzajímavější dvě „obrany“. První byla zaměřena na obhajobu přijímání krve Páně a vyšla 1624 s paralelním latinsko- -českým názvem Septuaginta Rationes usum Sanguinis Coenae Adserentes … Obrana Apologetická. Druhá, Defensio Exulantium… Obrana Čechů mezi národy rozptýlených (1633), byla obhajobou českých exulantů-nekatolíků, „obviněných“ z rebelie jako příčiny válečných událostí. Zajímavým svědectvím o životě exulantské obce v Pirně bylo pohřební kázání na Alžbětu Pětikostelní z Aventýna, první manželku Jana Jiřího Pětikostela z Aventýna, která zemřela 28. 12. 1631.
D: soupis in: Knihopis 1310–1336.
L: RHB 1, s. 230n.; BOS 2, s. 521; OSN 4, s. 793; RSN 1, s. 925; L. Bobková, Exulanti z Prahy a severozápadních Čech v Pirně v letech 1621–1639, 1999, s. 139.
Kateřina Valentová