BUBÁK Alois 22.8.1824-6.3.1870: Porovnání verzí
(BUBÁK_Alois_22.8.1824-6.3.1870) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 22.8.1824 | | datum narození = 22.8.1824 | ||
| místo narození = | | místo narození = Kosmonosy u Mladé Boleslavi | ||
| datum úmrtí = 6.3.1870 | | datum úmrtí = 6.3.1870 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | | povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''BUBÁK, Alois,''' ''* 22. 8. 1824 Kosmonosy u Mladé Boleslavi, † 6. 3. 1870 Praha, malíř, kreslíř, ilustrátor'' | |||
Pocházel z rodiny venkovského řezbáře, malíře a štafíře. | |||
Podle přání rodičů se měl stát knězem. Proto po absolvování | |||
gymnázia v Mladé Boleslavi studoval v Praze nejprve | |||
na filozofické a teologické fakultě. Odtud přešel na Akademii | |||
výtvarných umění, kde 1844–47 navštěvoval přípravnou | |||
školu Aloise Čermáka a 1847–54 krajinářskou školu Maxe | |||
Haushofera. 1849 podnikl cestu do Krkonoš, 1851 do Alp. | |||
Od 1850 pravidelně vystavoval na výročních výstavách Krasoumné | |||
jednoty. Přátelil se s malířem Adolfem Kosárkem. | |||
B. se živil jako učitel kreslení a ilustrátor. 1858–65 vyučoval | |||
kreslení na Obchodní akademii a na Vyšší dívčí škole v Praze, | |||
1864 se stal spolupracovníkem časopisu ''Světozor'', pracoval | |||
také pro časopis ''Květy''. Byl členem Krasoumné jednoty | |||
(1850–55), Spolku sv. Lukáše (od 50. let) a Umělecké besedy | |||
(od 1868). V počátcích své tvorby se tento talentovaný krajinář | |||
inspiroval romantickým mnichovským příkladem, přitom | |||
krajinný motiv si přizpůsoboval malebnou kompozicí | |||
s barevným a tvarově bohatým popředím. Jen pomalu opouštěl | |||
uměle v ateliéru komponovaný obraz i haushoferovskou | |||
inspiraci vysokohorskými sceneriemi z Alp, ze Solné komory, | |||
krajinou z okolí jezer uprostřed hornatého Rakouska a obracel | |||
se k české přírodě. Zprvu do Krkonoš a na Šumavu, tedy | |||
do míst, která se tehdy stala pro svou nepřístupnost rájem | |||
všech romantiků. Okouzlila jej zejména atmosféra v okolí šumavského Plešného jezera, objeveného a proslaveného | |||
v prózách Adalberta Stiftera. Od začátku 60. let se B. pomalu | |||
odvracel od emocionálně pojatých a motivicky neobvyklých | |||
krajin s literární tendencí a zaměřil se na konkrétní krajinu, | |||
zejména na záběry z rodného Mladoboleslavska, Turnovska, | |||
z okolí Bezdězu a řeky Jizery. V nich už lze spatřovat zřetelnou | |||
snahu o realistické a charakteristické zpodobení přírody. | |||
Zájem o české dějiny, silný tehdy v celém národním | |||
kulturním životě a malířsky vyjadřovaný především figuralismem | |||
historické školy, přivedl B. – stejně jako později Ullika | |||
a Mařáka – k zobrazování významných míst české historie, | |||
k pohledům na hrady a památné zříceniny. V souboru kreseb | |||
a akvarelů z let 1865–67 vystihl specifický vzhled geologických | |||
a přírodních útvarů české krajiny, především Ralska | |||
z Ještědu. 1868 se u B. projevila tuberkulóza. I když se obrazy | |||
z posledních dvou let, snad právě vlivem těžké choroby, | |||
vyznačují jistou stagnací, řadíme dílo tohoto malíře k zajímavým | |||
kapitolám v historii českého krajinářství 19. století. | |||
'''D:''' Plešné jezero, 1855 (sbírky Pražského hradu); Hrubá skála, 1853; Pohled | |||
na hrad Zvířetice, 1858; Krajina pod Bezdězem, před 1863; Říp, 1863–65; | |||
Letní odpoledne v krajině pohoří Jizerského, 1863; Vrch Mužský u Mnichova | |||
Hradiště 1865 (NG v Praze). | |||
'''L:''' OSN 4, s. 821; MČE 1, s. 595; Toman 1, s. 111n.; BL 1, s. 158; NEČVU | |||
1, s. 94n.; J. Tomeš, A. B., 1956; J. Kotalík – N. Blažíčková-Horová, A. B. | |||
a česká krajinomalba 2. poloviny 19. století, katalog NG a Klubu pracujících | |||
v Hlinsku, in: Výtvarné Hlinecko, 1987; N. Blažíčková-Horová, České | |||
malířství 19. století, in: katalog stálé expozice Sbírky umění 19. století | |||
v klášteře sv. Anežky České, 1998, s. 126n.; táž (ed.), Krajina v českém umění | |||
17.–20. století, průvodce stálou expozicí NG v Praze v paláci Kinských, | |||
2005, s. 43n. | |||
Naděžda Blažíčková-Horová | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | [[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | ||
[[Kategorie:1824]] | [[Kategorie:1824]] | ||
[[Kategorie:Kosmonosy]] | |||
[[Kategorie:1870]] | [[Kategorie:1870]] | ||
[[Kategorie:Praha]] |
Verze z 23. 1. 2017, 14:07
Alois BUBÁK | |
![]() | |
Narození | 22.8.1824 |
---|---|
Místo narození | Kosmonosy u Mladé Boleslavi |
Úmrtí | 6.3.1870 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43058 |
BUBÁK, Alois, * 22. 8. 1824 Kosmonosy u Mladé Boleslavi, † 6. 3. 1870 Praha, malíř, kreslíř, ilustrátor
Pocházel z rodiny venkovského řezbáře, malíře a štafíře. Podle přání rodičů se měl stát knězem. Proto po absolvování gymnázia v Mladé Boleslavi studoval v Praze nejprve na filozofické a teologické fakultě. Odtud přešel na Akademii výtvarných umění, kde 1844–47 navštěvoval přípravnou školu Aloise Čermáka a 1847–54 krajinářskou školu Maxe Haushofera. 1849 podnikl cestu do Krkonoš, 1851 do Alp. Od 1850 pravidelně vystavoval na výročních výstavách Krasoumné jednoty. Přátelil se s malířem Adolfem Kosárkem. B. se živil jako učitel kreslení a ilustrátor. 1858–65 vyučoval kreslení na Obchodní akademii a na Vyšší dívčí škole v Praze, 1864 se stal spolupracovníkem časopisu Světozor, pracoval také pro časopis Květy. Byl členem Krasoumné jednoty (1850–55), Spolku sv. Lukáše (od 50. let) a Umělecké besedy (od 1868). V počátcích své tvorby se tento talentovaný krajinář inspiroval romantickým mnichovským příkladem, přitom krajinný motiv si přizpůsoboval malebnou kompozicí s barevným a tvarově bohatým popředím. Jen pomalu opouštěl uměle v ateliéru komponovaný obraz i haushoferovskou inspiraci vysokohorskými sceneriemi z Alp, ze Solné komory, krajinou z okolí jezer uprostřed hornatého Rakouska a obracel se k české přírodě. Zprvu do Krkonoš a na Šumavu, tedy do míst, která se tehdy stala pro svou nepřístupnost rájem všech romantiků. Okouzlila jej zejména atmosféra v okolí šumavského Plešného jezera, objeveného a proslaveného v prózách Adalberta Stiftera. Od začátku 60. let se B. pomalu odvracel od emocionálně pojatých a motivicky neobvyklých krajin s literární tendencí a zaměřil se na konkrétní krajinu, zejména na záběry z rodného Mladoboleslavska, Turnovska, z okolí Bezdězu a řeky Jizery. V nich už lze spatřovat zřetelnou snahu o realistické a charakteristické zpodobení přírody. Zájem o české dějiny, silný tehdy v celém národním kulturním životě a malířsky vyjadřovaný především figuralismem historické školy, přivedl B. – stejně jako později Ullika a Mařáka – k zobrazování významných míst české historie, k pohledům na hrady a památné zříceniny. V souboru kreseb a akvarelů z let 1865–67 vystihl specifický vzhled geologických a přírodních útvarů české krajiny, především Ralska z Ještědu. 1868 se u B. projevila tuberkulóza. I když se obrazy z posledních dvou let, snad právě vlivem těžké choroby, vyznačují jistou stagnací, řadíme dílo tohoto malíře k zajímavým kapitolám v historii českého krajinářství 19. století.
D: Plešné jezero, 1855 (sbírky Pražského hradu); Hrubá skála, 1853; Pohled na hrad Zvířetice, 1858; Krajina pod Bezdězem, před 1863; Říp, 1863–65; Letní odpoledne v krajině pohoří Jizerského, 1863; Vrch Mužský u Mnichova Hradiště 1865 (NG v Praze).
L: OSN 4, s. 821; MČE 1, s. 595; Toman 1, s. 111n.; BL 1, s. 158; NEČVU 1, s. 94n.; J. Tomeš, A. B., 1956; J. Kotalík – N. Blažíčková-Horová, A. B. a česká krajinomalba 2. poloviny 19. století, katalog NG a Klubu pracujících v Hlinsku, in: Výtvarné Hlinecko, 1987; N. Blažíčková-Horová, České malířství 19. století, in: katalog stálé expozice Sbírky umění 19. století v klášteře sv. Anežky České, 1998, s. 126n.; táž (ed.), Krajina v českém umění 17.–20. století, průvodce stálou expozicí NG v Praze v paláci Kinských, 2005, s. 43n.
Naděžda Blažíčková-Horová