BUNTRU Alfred 15.1.1887-23.1.1974: Porovnání verzí
(BUNTRU_Alfred_15.1.1887-23.1.1974) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 15.1.1887 | | datum narození = 15.1.1887 | ||
| místo narození = | | místo narození = Schlageten (Německo) | ||
| datum úmrtí = 23.1.1974 | | datum úmrtí = 23.1.1974 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Cáchy (Aachen, Německo) | ||
| povolání = 29- Stavař | | povolání = 29- Stavař | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''BUNTRU, Alfred,''' ''* 15. 1. 1887 Schlageten (Německo), † 23. 1. 1974 Cáchy (Aachen, Německo), odborník na vodní stavby, pedagog'' | |||
Narodil se v katolické rodině vysokoškolského učitele, po absolvování | |||
vyšší reálky navštěvoval vysokou technickou školu | |||
v německém Karlsruhe (Technische Universität Karlsruhe), | |||
kterou po pětiletém studiu absolvoval. Potom pracoval | |||
1910–13 jako stavební inženýr u vodohospodářské společnosti | |||
v Kielu, kde řešil praktické otázky výstavby vodních | |||
děl. 1914 se vrátil na techniku do Karlsruhe jako asistent | |||
a odborný učitel předmětů vodní stavby a pozemní stavitelství. | |||
Po vypuknutí první světové války narukoval, účastnil | |||
se tzv. Ludendorffovy ofenzivy a následně bitvy na Marně. | |||
Za statečnost získal Železný kříž I. třídy. Po skončení války | |||
pracoval na technice v Karlsruhe, 1919–22 byl asistentem | |||
a odborným učitelem se specializací na železné konstrukce | |||
a vodní stavby. 1922 se habilitoval a na technice zůstal | |||
do konce 1926. Zároveň byl konzultantem a odborným | |||
poradcem u státních vodních staveb v Karlsruhe. 1927 byl | |||
pozván k hostování čínskou vysokou technickou školou | |||
Tung-Či v Šanghaji jako profesor vodních staveb. Po ročním | |||
pobytu se nevrátil do Karlsruhe, ale přijal místo na Německé | |||
vysoké škole technické v Praze jako profesor železných konstrukcí | |||
a vodních staveb na odboru stavebního inženýrství. | |||
1930/31 tam byl jmenován děkanem a 1931/32 proděkanem, | |||
1935/36 zvolen rektorem pražské německé techniky. | |||
Z Prahy přešel 1937 na Rýnsko-vestfálskou vysokou školu | |||
technickou (RWTH) v Cáchách (Rheinisch-Westfälische | |||
Technische Hochschule, Aachen), nejprve jako děkan stavební | |||
fakulty a od listopadu 1937 jako rektor techniky. V listopadu | |||
1939 se vrátil do Prahy ve funkci rektora pražské | |||
německé techniky, která již byla v říšskoněmecké správě. | |||
Jmenován byl na přechodnou dobu jednoho roku, protože | |||
se objevila nařčení, že se při svém prvním pobytu v Praze | |||
stýkal s židy. Jako osobnost údajně zpevněnou nacionálně | |||
socialistickým přesvědčením i činností ho však podpořila | |||
Sudetoněmecká strana a osobně Rudolf Jung, který mu pomohl | |||
i k přijetí do SS. Od 1. 4. 1942 do 1. 11. 1943 byl B. | |||
dokonce komisařským rektorem německé univerzity v Praze. | |||
Po zrušení pražské německé techniky dekretem prezidenta | |||
z 18. 10. 1945 (symbolicky s účinností od 17. 11. 1939), | |||
odešel do Německa. 1948 se vrátil na RWTH do Cách, jako | |||
profesor vodních staveb a železných konstrukcí se zabýval teorií | |||
i praxí, hodně publikoval v odborných periodikách. Jeho | |||
práce byla vysoce hodnocena. 1960 odešel na odpočinek. | |||
'''D:''' Ein Beitrag zur Frage der Entstehung des Grundwassers und ihre Beeinflussung durch Wasserdampfspannungen in der Atmosphäre und im Boden, | |||
Karlsruhe 1920; Die Bedeutung der Sonnen- und Himmelsstrahlung im | |||
Städtebau, Karlsruhe 1925; Druck- und Zugfestigkeit gefüllter Strassen teere | |||
in Abhängigkeit von Alterung und Füllstoff, Berlin 1938; Die deutsche | |||
Hochschule in Prag, in: Theo Keil (ed.), Die Deutsche Hochschule in den | |||
Sudetenländern, München 1967, s. 58n. | |||
'''L:''' Die Deutsche Technische Hochschule in Prag 1806–1931, 1931, s.101; | |||
J. J. Boehm-Pilsen, Die Deutsche Technische Hochschule in Prag…, Wien | |||
1988, s. 243n.; týž, Die Deutschen Technischen Hochschulen in Prag und | |||
Brünn, in: Oesterreichische Ingenieur- und Architekten-Zeitschrift 135 | |||
(1990), s. 232n.; H. Heiber, Universität unterm Hakenkreuz, Teil 2, Band | |||
2, Wien 1992, s. 16n., 107; A. Míšková, Německá (Karlova) univerzita | |||
od Mnichova k 9. květnu 1945, 2002, s. 130n.; W. Tschacher, „Ich war also | |||
in keiner Form aktiv tätig“. A. B. und die akademische Vergangenheitspolitik | |||
an der RWTH Aachen 1948–1960, in: Geschichte im Westen (Halbjahres- | |||
-Zeitschrift für Landes- und Zeitgeschichte), 19 (2004), s. 197n.; Vývoj pražské | |||
německé techniky 1863–1869–1945, in: Česká technika, 2004, s. 90n.; | |||
BL 1, s. 167n.; MSA 86, 1987, s. 16. | |||
Jiřina Masnerová | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:29- Stavař]] | [[Kategorie:29- Stavař]] | ||
[[Kategorie:1887]] | [[Kategorie:1887]] | ||
[[Kategorie:Schlageten]] | |||
[[Kategorie:1974]] | [[Kategorie:1974]] | ||
[[Kategorie:Cáchy]] |
Verze z 9. 2. 2017, 17:30
Alfred BUNTRU | |
![]() | |
Narození | 15.1.1887 |
---|---|
Místo narození | Schlageten (Německo) |
Úmrtí | 23.1.1974 |
Místo úmrtí | Cáchy (Aachen, Německo) |
Povolání | 29- Stavař |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43289 |
BUNTRU, Alfred, * 15. 1. 1887 Schlageten (Německo), † 23. 1. 1974 Cáchy (Aachen, Německo), odborník na vodní stavby, pedagog
Narodil se v katolické rodině vysokoškolského učitele, po absolvování vyšší reálky navštěvoval vysokou technickou školu v německém Karlsruhe (Technische Universität Karlsruhe), kterou po pětiletém studiu absolvoval. Potom pracoval 1910–13 jako stavební inženýr u vodohospodářské společnosti v Kielu, kde řešil praktické otázky výstavby vodních děl. 1914 se vrátil na techniku do Karlsruhe jako asistent a odborný učitel předmětů vodní stavby a pozemní stavitelství. Po vypuknutí první světové války narukoval, účastnil se tzv. Ludendorffovy ofenzivy a následně bitvy na Marně. Za statečnost získal Železný kříž I. třídy. Po skončení války pracoval na technice v Karlsruhe, 1919–22 byl asistentem a odborným učitelem se specializací na železné konstrukce a vodní stavby. 1922 se habilitoval a na technice zůstal do konce 1926. Zároveň byl konzultantem a odborným poradcem u státních vodních staveb v Karlsruhe. 1927 byl pozván k hostování čínskou vysokou technickou školou Tung-Či v Šanghaji jako profesor vodních staveb. Po ročním pobytu se nevrátil do Karlsruhe, ale přijal místo na Německé vysoké škole technické v Praze jako profesor železných konstrukcí a vodních staveb na odboru stavebního inženýrství. 1930/31 tam byl jmenován děkanem a 1931/32 proděkanem, 1935/36 zvolen rektorem pražské německé techniky. Z Prahy přešel 1937 na Rýnsko-vestfálskou vysokou školu technickou (RWTH) v Cáchách (Rheinisch-Westfälische Technische Hochschule, Aachen), nejprve jako děkan stavební fakulty a od listopadu 1937 jako rektor techniky. V listopadu 1939 se vrátil do Prahy ve funkci rektora pražské německé techniky, která již byla v říšskoněmecké správě. Jmenován byl na přechodnou dobu jednoho roku, protože se objevila nařčení, že se při svém prvním pobytu v Praze stýkal s židy. Jako osobnost údajně zpevněnou nacionálně socialistickým přesvědčením i činností ho však podpořila Sudetoněmecká strana a osobně Rudolf Jung, který mu pomohl i k přijetí do SS. Od 1. 4. 1942 do 1. 11. 1943 byl B. dokonce komisařským rektorem německé univerzity v Praze. Po zrušení pražské německé techniky dekretem prezidenta z 18. 10. 1945 (symbolicky s účinností od 17. 11. 1939), odešel do Německa. 1948 se vrátil na RWTH do Cách, jako profesor vodních staveb a železných konstrukcí se zabýval teorií i praxí, hodně publikoval v odborných periodikách. Jeho práce byla vysoce hodnocena. 1960 odešel na odpočinek.
D: Ein Beitrag zur Frage der Entstehung des Grundwassers und ihre Beeinflussung durch Wasserdampfspannungen in der Atmosphäre und im Boden, Karlsruhe 1920; Die Bedeutung der Sonnen- und Himmelsstrahlung im Städtebau, Karlsruhe 1925; Druck- und Zugfestigkeit gefüllter Strassen teere in Abhängigkeit von Alterung und Füllstoff, Berlin 1938; Die deutsche Hochschule in Prag, in: Theo Keil (ed.), Die Deutsche Hochschule in den Sudetenländern, München 1967, s. 58n.
L: Die Deutsche Technische Hochschule in Prag 1806–1931, 1931, s.101; J. J. Boehm-Pilsen, Die Deutsche Technische Hochschule in Prag…, Wien 1988, s. 243n.; týž, Die Deutschen Technischen Hochschulen in Prag und Brünn, in: Oesterreichische Ingenieur- und Architekten-Zeitschrift 135 (1990), s. 232n.; H. Heiber, Universität unterm Hakenkreuz, Teil 2, Band 2, Wien 1992, s. 16n., 107; A. Míšková, Německá (Karlova) univerzita od Mnichova k 9. květnu 1945, 2002, s. 130n.; W. Tschacher, „Ich war also in keiner Form aktiv tätig“. A. B. und die akademische Vergangenheitspolitik an der RWTH Aachen 1948–1960, in: Geschichte im Westen (Halbjahres- -Zeitschrift für Landes- und Zeitgeschichte), 19 (2004), s. 197n.; Vývoj pražské německé techniky 1863–1869–1945, in: Česká technika, 2004, s. 90n.; BL 1, s. 167n.; MSA 86, 1987, s. 16.
Jiřina Masnerová