BOHUŠ Oldřich 25.5.1912-9.5.1994: Porovnání verzí
(BOHUŠ_Oldřich_25.5.1912-9.5.1994) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 25.5.1912 | | datum narození = 25.5.1912 | ||
| místo narození = Ostrava | | místo narození = Vítkovice (Ostrava) | ||
| datum úmrtí = 9.5.1994 | | datum úmrtí = 9.5.1994 | ||
| místo úmrtí = Ostrava | | místo úmrtí = Ostrava | ||
| povolání = 27- Hutník nebo metalurg | | povolání = 27- Hutník nebo metalurg | ||
Řádek 11: | Řádek 11: | ||
}}<br/><br/>Oldřich BOHUŠ | }}<br/><br/>Oldřich BOHUŠ | ||
'''BOHUŠ, Oldřich,''' ''* 25. 5. 1912 Vítkovice (Ostrava), † 9. 5. 1994 Ostrava, hutnický odborník'' | |||
Otec Alois B. (* 1884) byl důlním revírním, matka Marie, roz. | |||
Floriánová (* 1890), pocházela z hutnické rodiny. 1923 začal | |||
B. navštěvovat České státní reálné gymnázium v Přívoze (dnes | |||
část Ostravy), 1927 přešel na Českou státní reálku. Po maturitě | |||
v říjnu 1930 odjel do Příbrami studovat hutní inženýrství | |||
na Vysokou školu báňskou. Studium ukončil druhou státní | |||
zkouškou s vyznamenáním v březnu 1935 a získal titul hutního | |||
inženýra, do října pracoval jako volontér v koksovně Karolina | |||
v Ostravě. Po skončení vojenské prezenční služby (1937) | |||
začal pracovat v technologickém oddělení v Poldině huti na | |||
Kladně. Asi 1940 přešel na pražské ředitelství brněnské Zbrojovky, | |||
kde se později stal přednostou odboru. 1946 působil | |||
jako ředitel závodu národního podniku Moravia v Hlubočkách. | |||
V březnu 1947 nastoupil do Báňské a hutní společnosti, | |||
od července zastával funkci náměstka ředitele v technickém | |||
odboru. Od července 1949 byl podnikovým ředitelem | |||
v Třineckých železárnách a od dubna 1952 působil na ministerstvu | |||
hutí a rudných dolů. Začátkem 1953 přešel do Vítkovických | |||
železáren (VŽ) jako metalurg nové ocelárny, 1958 se | |||
stal hlavním metalurgem podniku. Tehdy začal problematiku | |||
ocelářství i přednášet, nejprve v odborných kursech v rámci | |||
podniku, později na Vysoké škole báňské v Ostravě. 1962 | |||
nastoupil do funkce ředitele Výzkumného ústavu hutnictví | |||
železa. Svoji technicko-vědeckou činnost zakončil opět ve | |||
VŽ, kam přešel v říjnu 1970 a kde se zabýval otázkami životního | |||
prostředí a dějinami podniku. Jeho publikační činnost | |||
se soustředila na odborné články uveřejněné např. v ''Hutnických'' | |||
''listech'' a ''Hutníku''. Oba tyto časopisy pomáhal B. založit | |||
a byl dlouholetým členem jejich redakčních rad. Po odchodu | |||
na odpočinek se začal zabývat historií hutnictví. Podnětem | |||
byla příprava publikace ''Dějiny'' ''hutnictví'' ''železa'' ''v Československu'', | |||
pro kterou zpracoval v 70. letech podkladový materiál | |||
o dějinách výroby oceli ve VŽ. 1951 obhájil na VŠB doktorskou | |||
disertační práci na téma ''Výroba'' ''transformátorové'' ''oceli''. | |||
Byl vlastníkem několika patentů a zlepšovacích návrhů. | |||
'''D:''' výběr: O životním a pracovním prostředí, in: Jiskra 29, 1973, č. 11, s. 4n.; | |||
Ocelárny a životní prostředí, in: Hutník 30, 1987, č. 7, s. 276n.; Hutnictví | |||
železa a životní prostředí, in: Hutnické listy 40, 1985, č. 10, s. 729n. | |||
'''L:''' J. Šedivá, Dr. Ing. O. B. – příspěvky k životopisu, in: Rozpravy NTM 161, | |||
Z dějin hutnictví 28, 1999, s. 90n.; táž, Dr. Ing. O. B. a jeho působení ve | |||
významném hutním podniku v ČSSR, in: tamtéž 165, Z dějin hutnictví 29, | |||
2000, s. 112n.; táž, Těžký průmysl a životní prostředí očima O. B., in: tamtéž | |||
172, Z dějin hutnictví 30, 2001, s. 150n. (kde výběr B. prací). | |||
Josef Petrik, Jana Brabencová | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:27- Hutník nebo metalurg]] | [[Kategorie:27- Hutník nebo metalurg]] | ||
[[Kategorie:1912]] | [[Kategorie:1912]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Vítkovice]] | ||
[[Kategorie:1994]] | [[Kategorie:1994]] | ||
[[Kategorie:Ostrava | [[Kategorie:Ostrava]] |
Verze z 26. 9. 2016, 11:45
Oldřich BOHUŠ | |
Narození | 25.5.1912 |
---|---|
Místo narození | Vítkovice (Ostrava) |
Úmrtí | 9.5.1994 |
Místo úmrtí | Ostrava |
Povolání | 27- Hutník nebo metalurg |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43626 |
Oldřich BOHUŠ
BOHUŠ, Oldřich, * 25. 5. 1912 Vítkovice (Ostrava), † 9. 5. 1994 Ostrava, hutnický odborník
Otec Alois B. (* 1884) byl důlním revírním, matka Marie, roz. Floriánová (* 1890), pocházela z hutnické rodiny. 1923 začal B. navštěvovat České státní reálné gymnázium v Přívoze (dnes část Ostravy), 1927 přešel na Českou státní reálku. Po maturitě v říjnu 1930 odjel do Příbrami studovat hutní inženýrství na Vysokou školu báňskou. Studium ukončil druhou státní zkouškou s vyznamenáním v březnu 1935 a získal titul hutního inženýra, do října pracoval jako volontér v koksovně Karolina v Ostravě. Po skončení vojenské prezenční služby (1937) začal pracovat v technologickém oddělení v Poldině huti na Kladně. Asi 1940 přešel na pražské ředitelství brněnské Zbrojovky, kde se později stal přednostou odboru. 1946 působil jako ředitel závodu národního podniku Moravia v Hlubočkách. V březnu 1947 nastoupil do Báňské a hutní společnosti, od července zastával funkci náměstka ředitele v technickém odboru. Od července 1949 byl podnikovým ředitelem v Třineckých železárnách a od dubna 1952 působil na ministerstvu hutí a rudných dolů. Začátkem 1953 přešel do Vítkovických železáren (VŽ) jako metalurg nové ocelárny, 1958 se stal hlavním metalurgem podniku. Tehdy začal problematiku ocelářství i přednášet, nejprve v odborných kursech v rámci podniku, později na Vysoké škole báňské v Ostravě. 1962 nastoupil do funkce ředitele Výzkumného ústavu hutnictví železa. Svoji technicko-vědeckou činnost zakončil opět ve VŽ, kam přešel v říjnu 1970 a kde se zabýval otázkami životního prostředí a dějinami podniku. Jeho publikační činnost se soustředila na odborné články uveřejněné např. v Hutnických listech a Hutníku. Oba tyto časopisy pomáhal B. založit a byl dlouholetým členem jejich redakčních rad. Po odchodu na odpočinek se začal zabývat historií hutnictví. Podnětem byla příprava publikace Dějiny hutnictví železa v Československu, pro kterou zpracoval v 70. letech podkladový materiál o dějinách výroby oceli ve VŽ. 1951 obhájil na VŠB doktorskou disertační práci na téma Výroba transformátorové oceli. Byl vlastníkem několika patentů a zlepšovacích návrhů.
D: výběr: O životním a pracovním prostředí, in: Jiskra 29, 1973, č. 11, s. 4n.; Ocelárny a životní prostředí, in: Hutník 30, 1987, č. 7, s. 276n.; Hutnictví železa a životní prostředí, in: Hutnické listy 40, 1985, č. 10, s. 729n.
L: J. Šedivá, Dr. Ing. O. B. – příspěvky k životopisu, in: Rozpravy NTM 161, Z dějin hutnictví 28, 1999, s. 90n.; táž, Dr. Ing. O. B. a jeho působení ve významném hutním podniku v ČSSR, in: tamtéž 165, Z dějin hutnictví 29, 2000, s. 112n.; táž, Těžký průmysl a životní prostředí očima O. B., in: tamtéž 172, Z dějin hutnictví 30, 2001, s. 150n. (kde výběr B. prací).
Josef Petrik, Jana Brabencová