CAVALLAROVÁ Johana 18.5.1863-6.4.1946

Johana CAVALLAROVÁ
Narození	18.5.1863
Místo narození	Praha
Úmrtí	6.4.1946
Místo úmrtí	Řevnice u Prahy
Povolání	78- Hudební interpret
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43781

CAVALLAROVÁ, Johana (též CAVALLÁROVÁ, KAVALLAROVÁ, KAVALÁROVÁ, Hana, provd. Weissová), * 18. 5. 1863 Praha, † 6. 4. 1946 Řevnice u Prahy, operní zpěvačka, herečka

Ve svých osmi letech byla angažována do pražského Prozatímního divadla na dětské role. 1879–81 studovala soukromě zpěv u Anny Laubové (manželky houslisty Ferdinanda Lauba). Brzy na sebe upozornila jako temperamentní, dobře vyškolená zpěvačka koloraturního oboru s hereckými předpoklady, což potvrdila svým debutem na scéně Prozatímního divadla 1. 1. 1881 v roli Blanche v operetě Charlese Lecocqua Malý vévoda, na jehož základě získala angažmá jako sólistka opery. Se souborem Prozatímního divadla přešla do Národního divadla, kde působila v operním i činoherním souboru. Nejvíce se osvědčila v subretním a mladokomickém oboru, v opeře i operetě. Svým zjevem, komickým talentem a pohybovými schopnostmi se dobře uplatnila zejména v kalhotkových rolích. Svůj hlas dále neškolila. V důsledku střídání žánrů se časem začaly projevovat její nedostatky v hlasové technice, které nakonec vedly k ochrnutí hlasivek a předčasnému ukončení kariéry. Naposledy vystoupila 30. 11. 1899. Po sňatku s ing. J. J. Weissem žila v Řevnicích u Prahy. Sestavila Sbírku sólových výstupů, kupletů, dvojzpěvů a příležitostných scén pro dámy, která vycházela v nakladatelství Fr. A. Urbánka, smysl pro humor dosvědčila i vzpomínkovým článkem Můj odvod k divadlu, který napsala na objednávku redakce časopisu Dalibor (1911).

V činohře Prozatímního a Národního divadla vytvořila na 25 rolí, většinou drobnějších nebo dětských. V opeře přesáhl počet jejích postav stovku. K nejvýraznějším úspěchům patřila role Esmeraldy ve Smetanově Prodané nevěstě, s níž se 1892 zúčastnila zájezdu Národního divadla na Mezinárodní hudební a divadelní výstavu ve Vídni, dále Jeník v Humperdinckově Perníkové chaloupce, Denisa v Hervéově Mamzelle Nitouche či titulní role v Lecocquově Angot. Podle vlastního vyjádření nejraději zpívala Zerlinu v Mozartově Donu Giovannim, Gemmyho v Rossiniho Vilému Tellovi a Karolinu ve Smetanových Dvou vdovách. O žánrovém rozpětí jejího umění svědčí i to, že v jedné sezoně zpívala např. koloraturní roli Olympie v Offenbachových Hoffmannových povídkách i mezzosopránovou Olgu v Čajkovského Evženu Oněginovi. Byla první Terinkou v Dvořákově Jakobínu a Hanou ve Foersterově Deboře. Vystupovala hojně na dobročinných koncertech.

D: role – výběr: Esmeralda, B. Smetana: Prodaná nevěsta, 1875; Páže Urbain, G. Meyerbeer: Hugenoti, 1881; Druhý genius, W. A. Mozart: Kouzelná flétna, 1881; Inez, G. Verdi: Troubadour, 1881; Tereza, J. Strauss ml.: Karneval v Římě, 1882; Regina, J. Offenbach: Princezna trebizondská, 1882; Družička, C. M. Weber: Čarostřelec, 1883; Berta, A. Dvořák: Šelma sedlák, 1883; Mercedes, G. Bizet: Carmen, 1884; Siebel, Ch. Gounod: Faust a Markétka, 1884; Zerlina, W. A. Mozart: Don Giovanni, 1884; Gorislava, M. I. Glinka: Ruslan a Ludmila, 1886; Žofi e, S. Moniuszko: Halka, 1886; Gianetta, G. Donizetti: Nápoj lásky, 1887; Liduška, A. Dvořák: Král a uhlíř, 1887; Papagena, W. A. Mozart: Kouzelná flétna, 1887; Blonda, W. A. Mozart: Únos ze serailu, 1887; Anička, O. Nicolai: Veselé paničky windsorské, 1888; Amor, později Eurydika, J. Offenbach: Orfeus v podsvětí, 1888; Olympia, J. Offenbach: Hoffmannovy povídky, 1888; Adéla, později Rosalinda, J. Strauß: Netopýr, 1888; Olga, P. I. Čajkovskij: Evžen Oněgin, 1888; Terinka, A. Dvořák: Jakobín, 1889; Fatima, C. M. Weber: Oberon, 1889; Olga, A. Dargomyžskij: Rusalka, 1889; Mladý pastýř, R. Wagner: Tannhäuser, 1891; Jadviga, S. Moniuszko: Strašný dvůr, 1891; Barče, B. Smetana: Hubička, 1892; Hana, J. B. Foerster: Debora, 1893; Karolina, B. Smetana: Dvě vdovy, 1893; Galathea, F. Suppé: Krásná Galathea, 1894; Jeník, E. Humperdinck: Perníková chaloupka, 1895; Musette, G. Puccini: Bohéma, 1898.

L: OSN 14, s. 101, 28, s. 162, 745; Pazdírek, s. 138; HS 1, s. 162; ND a jeho předchůdci, s. 57 (se soupisem rolí); J. Ludvová a kol., Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, s. 93n. (se soupisem rolí a bibliografií); KRL 1, s. 597; V. Štěpán – M. Trávníčková, Prozatímní divadlo 1 a 2, 2006 (soupis repertoáru Prozatímního divadla a rejstříky); J. C., in: Dalibor 2, 1880, s. 206, 3, 1881, s. 176, 8, 1886, s. 425, 435, 445 (V. V. Zelený), 9, 1887, s. 53, 125, 286, 325, 15, 1893, s. 38, Hda [= F. K. Hejda], 17, 1895, s. 127, 366 [R.], 20, 1898, s. 150 [R.]; J. Boleška, Paní Hanně Weissové-C., in: tamtéž 21, 1899, s. 21, 242, 325; A. Wenig, O paní Johance Weissové-C., in: Divadelní listy 1, 1899/1900, s. 17n., 42n.; B. Benoni, Moje vzpomínky a dojmy 1, 1917, zejména s. 217n.; Bartoš: PD opera, rejstřík; L. Hájek, Paměti Augustina Bergra, 1942, zejména s. 18, 122, 176, 199; Z. Nejedlý, Opera Národního divadla do roku 1900, 1935, rejstřík; L. Novák, Stará garda Národního divadla, Činohra – opera – balet, 1944, rejstřík; A. Veselý, J. C., in: Svobodné noviny 9. 4. 1946; P. Pražák, Smetanova Prodaná nevěsta. Vznik a osudy díla, 1962, s. 95, 114, 221; M. Šulc, Česká operetní kronika. Vyprávění a fakta, 2002; www.archiv.narodni-divadlo.cz (soupis rolí).

Vlasta Reittererová