CIMBURKA Tovačovský Ctibor z ?1437-26.6.1494

Ctibor Tovačovský z CIMBURKA
Narození	1437
Místo narození	Tovačov
Úmrtí	26.6.1494
Místo úmrtí	Tovačov
Povolání	42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43893

z CIMBURKA Tovačovský, Ctibor, * asi 1437 Tovačov, † 26. 6. 1494 Tovačov, zemský úřední, válečník, právník, diplomat, literát

Syn moravského zemského hejtmana Jana T. z Cimburka (před 1416–1464) a Žofi e z Kunštátu († po 1464). Ačkoli se vzdělával pouze v domácím prostředí – byl vychováván husitskými knězi z nedaleké Kroměříže –, získal velký rozhled a patřil k nejvzdělanějším a nejuznávanějším politikům své doby. Od mládí doprovázel svého otce na zasedání zemského soudu a zemského sněmu. Jako znalec práva a bible, což byly hlavní předpoklady pro veřejnou činnost, požíval velké vážnosti u svých současníků. Před 1459 se oženil s Eliškou, dcerou rytíře Znaty z Medlic, s níž získal panství Náměšť nad Oslavou (údaj o první manželce jménem Machna, uváděný někdy v literatuře, se zakládá na nesprávné interpretaci pramene). Manželství s Eliškou z Medlic bylo bezdětné. Zpočátku žil na hradě v Náměšti, po otcově smrti 27. 2. 1464 se ujal rodového panství, jehož centrem byl hrad a město Tovačov. Zděděné panství rozšířil koupí dalších statků v okolí. S bratrem Janem držel kromě tovačovského panství také panství drahotušské a další statky, rovněž města Přerov a Hranice s příslušenstvím. 1470 postoupil Drahotuše, Přerov a Hranice králi Jiřímu z Poděbrad za Staré a Nové Bezdězí (tj. Bezděz a Bělou pod Bezdězem) a Doksy v severních Čechách. Na těchto panstvích podporoval hospodářské aktivity poddaných a vytvářel příznivé podmínky pro rozvoj hospodářství. Svým městům, především Tovačovu, potvrdil stará privilegia na podporu hospodářství a uděloval nová. Šlo především o právo trhu, odúmrtní právo a výroční trhy. 1475 založil v Tovačově Nové město, vybavil je potřebnými výsadami a v zakládací listině přesně určil, jaké aktivity mají být v které části města provozovány. Další privilegia pro Tovačov získal za své zásluhy od Vladislava Jagellonského. Venkovským poddaným zmírnil robotní a další povinnosti. Po smrti bratra Jana v listopadu 1483 spravoval za nezletilého synovce Adama mladoboleslavské a brandýské panství.

Stejně jako otec byl přívržencem Jiřího z Poděbrad a hájil jeho legitimitu a vládu. 1464 ho tento král jmenoval dvorským sudím na Moravě. Úřad zastával do 1469. Už 1466 Jiří z Poděbrad pověřil C. vrchním velením vojska vypraveného do Slezska proti odbojné Vratislavi. Výprava však pro epidemii, která ve vojsku vypukla, skončila neúspěšně. Ve válce 1467 byl hlavní oporou Jiřího z Poděbrad na Moravě. 11. 6. 1467 porazil u Paczkowa vojsko vratislavského biskupa. Za tyto zásluhy uvolnil Jiří z Poděbrad tovačovské panství z manského svazku a přeměnil je ve zpupné dědictví. 1469 ho Jiří z Poděbrad jmenoval hejtmanem Markrabství moravského a současně mistrem dvorské kmory. Pověřoval ho diplomatickými úkoly, mj. byl poslán k polskému králi Kazimírovi, aby ho seznámil s podmínkami přijetí Vladislava Jagellonského za českého krále. Po smrti Jiřího z Poděbrad 1471 rozvinul C. diplomatickou aktivitu v jednáních o další osudy Českého království. Na kutnohorském sněmu v květnu 1471 prosadili spolu s bratrem Janem za českého krále Vladislava Jagellonského proti Matyášovi Korvínovi. Vladislav Jagellonský ho po svém nástupu na trůn potvrdil v úřadu hejtmana Markrabství moravského a svěřil mu ještě úřad nejvyššího kancléře Království českého, který zastával 1471–79. Na C. přání propustil Vladislav Jagellonský v den své korunovace 22. 8. 1471 představitele jednoty bratrské, které Jiří z Poděbrad uvěznil jako kacíře. Jako kancléř vedl také kompromisní jednání mezi Vladislavem Jagellonským a Matyášem Korvínem (příměří bylo uzavřeno na léta 1472–74, znovu 1474–77). Obě strany, Vladislavova i Matyášova, ho 25. 3. 1475 navrhly za jediného moravského hejtmana. C. byl jedním z původců dvojvládí v zemích Koruny české (1478–90) i Koruny české a uherské 1490. Přesvědčil Matyáše Korvína o nutnosti konfesijních ústupků. Ten přistoupil na kompaktáta, což byla podmínka dvojvládí pro utrakvisty. Tím byla zachována Česká koruna jako celek. Za Matyášovy časté nepřítomnosti na Moravě byl stavy respektován jako moravský vladař. Spory mezi šlechtou urovnával smlouvami (1480, 1484, 1486, 1492, 1493). Po smrti Matyáše Korvína 1490, kdy Morava přešla pod vládu Vladislava Jagellonského, udržoval nadále dobré vztahy s králem. Ačkoli sám nebyl členem jednoty bratrské, podporoval ji a udělil jí na svých panstvích zvláštní výsady.

Byl autorem několika spisů. Jeho prvotinou byla alegorická báseň Hádání Pravdy a Lži o kněžské zboží a panování jich. Tu sepsal 1467, v době, kdy vrcholil konflikt Jiřího z Poděbrad s Římem, a králi, kterého tak chtěl povzbudit v politickém boji, ji také věnoval. Báseň vyšla tiskem až 1539 v Praze u Jana Severýna ml.

Hlavní pozornost však zaměřil především k problematice práva a soudnictví. Od 1480 zavedl do moravských zemských desek a do soudního jednání češtinu. Zvláštní smlouvou také zajistil poměr Opavska k Moravě (1481). Jeho největší zásluhu pro právní život Moravy představovalo sepsání starého moravského práva, které pořídil z podnětu olomouckého biskupa Tase Černohorského z Boskovic a moravských soudců podle všech dosažitelných písemných a ústních pramenů, Paměť obyčejův, zvyklostí starodávných a řízení práva v markrabství moravském, tzv. Kniha tovačovská. První díl práce, který se věnoval předpisům ústavní povahy, zvláště vztahu Moravy a Čech, dokončil 1482. Druhý, závěrečný díl, zahrnující předpisy o právu procesním, majetkovém, trestním a pozemkově vrchnostenském, zpracoval 1480–90. Kniha reflektuje jeho zásady a představy o společnosti. C. byl přívržencem tradičního rozdělení společnosti na tři stavy, stoupencem náboženské koexistence a tolerance, prosazoval právními normami vymezený vztah k poddaným. Kniha obsahuje zkušenosti a paměti autora, ale i jeho otce Jana a svědků soudních řízení. Rovněž pojednává o aktuálních otázkách svobody země a nedotknutelné suverenity jejího práva. Formuluje právo a moc moravské stavovské obce. Součástí Knihy tovačovské je překlad svobod Moravanů, které jim zaručili Jan Lucemburský, Jiří z Poděbrad a Matyáš Korvín. Tato kniha se stala základem pro všechna tiskem vydaná zemská nařízení na Moravě, zemskou ústavou a kodexem svobod moravských stavů, aniž kdy byla schválena králem nebo zemským sněmem. Byla to neocenitelná příručka zemského práva. O její oblibě a užívání svědčí i fakt, že se dodnes dochovalo 65 rukopisů z 16.–19. století, většina ovšem pochází z 16. a z první poloviny 17. století. Pozornost současníků vzbudila korespondence C. s olomouckým biskupem Tasem z Boskovic o příčinách a bezpráví obnovené náboženské války.

Mezi prvními uváděl do českých zemí renesanční umění. Své hlavní sídlo, gotický hrad Tovačov, přestavěl v poslední třetině 15. století na pozdně gotický pevný zámek s raně renesančními prvky. 1492 byla dokončena vysoká, štíhlá, tzv. spanilá věž s renesančním pískovcovým portálem, dílo italské kamenické hutě, která dříve pracovala i pro uherského krále Matyáše v Budíně. Portál byl možná prací mistra Chimenti di Leonardo Camicia z Florencie. Jméno C. jako stavebníka a rok dokončení věže zachoval raně renesanční nápis na portálu. Věž je jednou z nejstarších renesančních staveb v českých zemích. K významným památkám patří rovněž renesanční znaková deska s erby C. a jeho manželky Elišky z Medlic, rovněž renesanční mramorový medailon s jejím vyobrazením. Přístup C. k životu dokládají i aktivity, jimiž přispíval k rozptýlení nejen svému, ale i obyvatel panství. Patřily k nim například závody v běhu, které se měly pravidelně konat na náměstí nově založeného Nového města v Tovačově v době jarmarků a hlavní cenou byl krmný vůl. V zakládací listině Nového města stanovil C. i výši „startovného“.

D: edice: Kniha Tovačovská aneb pana C. z Cimburka a z Tovačova, zemského hejtmana markrabství moravského Sepsání obyčejů, řádů, zvyklostí starodávních a práv markrabství moravského, ed. K. J. Demuth,1858; Kniha Tovačovská aneb pana C. z Cimburka a z Tovačova. Paměť obyčejů, řádů, zvyklostí starodávních a řízení práva zemského v markrabství moravském, ed. V. Brandl, 1868.

L: F. Palacký, Rodokmen pánův z Cimburka, in: Františka Palackého spisy drobné 2 (ed. V. J. Nováček), 1900–1903, s. 326n.; F. Čáda, Kniha tovačovská – její rukopisy, in: Studie o rukopisech, 1968, s. 77n.; L. Mlčák – K. Žurek, Poznámky ke stavebním dějinám zámku v Tovačově v období renesance, in: Historická Olomouc 9, 1992 [vyd. 1994], s. 103n.; M. Bohatcová, Pravda a lež v rukou právníka (C. T. 1467, edice 1539), 1995; Morava na prahu nové doby. Sborník příspěvků z konference konané 22.–23. června 1994 u příležitosti 500. výročí úmrtí C. T. z Cimburka, 1995; J. Válka, Husitství na Moravě. Náboženská snášenlivost. Jan Amos Komenský, 2005, zvl. s. 212n., 231n. a rejstřík.

Marie Bláhová