CVEKL Jiří 14.9.1919-11.5.1996

Jiří CVEKL
Narození	14.9.1919
Místo narození	Praha
Úmrtí	11.5.1996
Místo úmrtí	Praha
Povolání	56- Filozof
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44450

CVEKL, Jiří, * 14. 9. 1919 Praha, † 11. 5. 1996 Praha, filozof, psycholog, publicista, lexikograf

Pocházel z měšťansko-intelektuálské rodiny ze Smíchova; jeho otec ing. Vilém C. byl profesorem na průmyslové škole, bratr ing. Zdeněk C. (1926–1988) se stal profesorem ČVUT. 1938 maturoval na smíchovském Vančurově státním reálném gymnáziu, 1938–39 a 1945–48 studoval filozofii, psychologii a sociologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po uzavření českých vysokých škol na počátku druhé světové války pracoval nejprve v Komisi pro reformu učebnic při protektorátním ministerstvu školství a národní osvěty, 1942–45 byl nasazen u protiletecké obrany v Praze-Libni; v okupačních letech patřil k účastníkům filozofických diskusí u profesorky Jiřiny Popelové-Otáhalové. 1949 byl promován doktorem filozofie. 1949–50 působil jako redaktor Pragopressu (ČTK), 1950–53 odborný asistent, posléze docent Vysoké školy politických a hospodářských věd, 1953–56 docent na katedře filozofie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, 1953–70 vedoucí vědecký pracovník Filozofického ústavu ČSAV. Ve druhé polovině 60. let patřil k čelným exponentům reformního politického kursu. Organizován byl v KSČ, ze které byl 1970 vyloučen. 1971–90 pracoval v Encyklopedickém institutu ČSAV formálně jako pracovník technické redakce, fakticky jako autor a redaktor encyklopedických textů. Zabýval se řadou filozofických témat a problémů, s nimiž se vyrovnával z pozic neortodoxního marxismu, se smyslem pro interdisciplinární přístup a širší společenský a kulturní kontext. Zvláštní pozornost věnoval otázkám filozofie dějin (O zákonech dějin, 1957; Lid a osobnost v dějinách, 1961), osobnosti Sigmunda Freuda a problematice psychoanalýzy (Sigmund Freud, 1965; Člověk v psychoanalytickém poli, 1967) i obnově filozofické antropologie. V 60. letech se podstatně podílel na mezioborových výzkumech problematiky vědecko-technické revoluce a moderní civilizace, 1968–69 vedl vědecký tým pro studium české otázky. Vedle akademické práce vyvíjel zvláště v 60. letech rozsáhlou popularizační a publicistickou aktivitu v tisku, rozhlasu a televizi. V 70. a 80. letech mu byla prakticky znemožněna vědecká a publikační činnost; na tomto stavu se příliš nezměnilo ani po jeho televizním vystoupení proti Chartě 77 a Janu Patočkovi na počátku roku 1977. V té době se věnoval především encyklopedické práci: byl autorem několika set hesel z oboru filozofie v Malé československé encyklopedii (1984–87). V první polovině 90. let se zabýval kritickou reflexí marxismu z pohledu konce 20. století a dějinami české filozofie (v rukopise zanechal několik obsáhlejších textů).

D: O protikladu vědeckého a náboženského světového názoru, 1956; O zákonech dějin, 1957; O materialistické dialektice, 1958; Lid a osobnost v dějinách, 1961; O předmětu a metodě historického materialismu, 1962; Sigmund Freud, 1965; Filosofie a současnost, 1966; Čas lidského života, 1967; Člověk v psychoanalytickém poli, 1967; Úvod do dialektiky, 1968.

L: Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 121; Tomeš 1, s. 177; SČF, s. 72n.

Josef Tomeš