ČUŘÍK Jan 1.11.1924-4.12.1996: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(ČUŘÍK_Jan_1.11.1924-4.12.1996)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 9: Řádek 9:


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Jan ČUŘÍK
}}
'''ČUŘÍK, Jan''', ''* 1. 11. 1924 Praha, † 4. 12. 1996 Praha, filmový kameraman''
 
Absolvoval dva roky na grafické škole, během nacistické okupace
1941–43 pracoval ve filmových laboratořích Herafilm
a poté byl totálně nasazen. 1946 nastoupil do Krátkého filmu
Praha jako asistent kamery, 1951 se stal kameramanem
v Československém armádním filmu. Tam navázal – v několika
případech celoživotní – spolupráci s nastupující generací
filmových režisérů (F. Vláčil, V. Sís, I. Toman). Začal točit
krátké filmy. Prvním dílem, pod nímž byl podepsán jako kameraman,
se stal Tomanův snímek o bojích 1. československé
tankové brigády od Dukly až po Ostravu (''Tanková brigáda'').
Výsledkem Č. spolupráce s režisérem Z. Brynychem byly
úspěšné filmy z pražského prostředí ''Žižkovská romance'', ''Pět''
''z milionu'', později také crazy komedie ''Každá koruna dobrá''
a filmy ''Neschovávejte se, když prší'' a ''Místo v houfu'' (povídka
''Místo''). Největšího ohlasu se dočkal i v zahraničí oceněný film
''Transport z ráje'', věnovaný osudům Židů z terezínského ghetta,
v němž Č. kamera sugestivně ilustrovala tíživou válečnou
atmosféru. Č. schopnost zachytit poetickou náladu a psychologický
charakter postav využil také F. Vláčil. Spolu natočili
povídku ''Pronásledovaní'' z filmu ''Vstup zakázán''. Celovečerní
hraný film ''Holubice'' přinesl mezinárodní uznání na bienále
v Benátkách 1960 nejen Vláčilovi, ale i Č. za černobílou fotografii.
Následujících bezmála třicet let patřilo k Č. nejproduktivnějšímu
období, v němž natočil mnoho divácky úspěšných
i kritikou oceňovaných snímků. S J. Weissem to byl
televizní film ''Spravedlnost pro Selvina'', s V. Gajerem ''Flirt pro''
''slečnu Stříbrnou'' (podle J. Škvoreckého) a ''Kateřina a její děti''
(podle románu ''Hořké deště'' J. Křenka), s I. Novákem ''Poslední''
''ples na rožnovské plovárně'' (námět K. Štorkán), s J. Balíkem
''Milenci v roce jedna'' (podle J. Otčenáška). Podílel se na filmech
J. Hanibala, V. Chytilové (''O něčem jiném''), E. Schorma
(''Každý den odvahu'', ''Pět holek na krku''), A. Máši (''Bloudění''),
Z. Sirového (''Finský nůž''), T. Svobody (televizní film ''Když''
''kluci drží basu''; ''Hodinářova svatební cesta korálovým mořem'').
S jugoslávským režisérem V. Bulajićem realizoval několika cenami
vyznamenaný historický film ''Sarajevský atentát''. Nejčastěji
se Č. jako kameraman objevoval v dílech dvou režisérů:
J. Jireše a K. Kachyni. Ohlasu a mezinárodního uznání, a to
také za kameru, se dočkal Jirešův film ''Valérie a týden divů'', poetický
snímek podle románu V. Nezvala; k dalším společným
snímkům se řadily emotivní ''…a pozdravuji vlaštovky'', ''Ostrov''
''stříbrných volavek'', pohádka ''Talíře nad Velkým Malíkovem'', obraz
doby ''Lidé z metra'' a životopisný film věnovaný skladateli
L. Janáčkovi ''Lev s bílou hřívou''. S K. Kachyňou se Č. setkal
1978 a od prvního společného filmu ''Čekání na déšť'' si oba
tvůrci velmi porozuměli. Č. s ním poté spolupracoval téměř
výhradně. Jako kameraman byl podepsán pod Kachyňovými
snímky: ''Setkání v červenci'', ''Zlatí úhoři'' (podle O. Pavla), ''Lásky''
''mezi kapkami deště'' (podle J. Otčenáška a V. Kaliny), ''Cukrová''
''bouda'' (podle V. Körnera), ''Počítání oveček'', ''Pozor, vizita!'' a ''Sestřičky''
(podle A. Branalda), ''Fandy, ó Fandy'', ''Vlak dětství a naděje''
(televizní seriál podle románů V. Sládkové), ''Kam, pánové,''
''kam jdete'' a ''Blázni a děvčátka''.
 
'''D:''' výběr: Tanková brigáda, 1955; Žižkovská romance, 1958; Pět z milionu;
Vstup zakázán (Pronásledovaní), 1959; Holubice; Páté oddělení, 1960;
Transport z ráje, 1962; O něčem jiném, 1963; Každý den odvahu, 1964; Finský
nůž, 1965; Bloudění, 1966; Pět holek na krku; Malé letní blues, 1967;
Spravedlnost pro Selvina (televizní film); Žert, 1968; Flirt se slečnou Stříbrnou,
1969; Valerie a týden divů; Kateřina a její děti, 1970; …a pozdravuji
vlaštovky, 1972; Maturita za školou (Bíbr Grizzly); Milenci v roce jedna,
1973; Lidé z metra; Poslední ples na rožnovské plovárně, 1974; Sarajevský
atentát, 1975; Ostrov stříbrných volavek, 1976; Talíře nad Velkým Malíkovem,
1977; Setkání v červenci; Čekání na déšť, 1978; Zlatí úhoři; Lásky mezi
kapkami deště; Hodinářova svatební cesta korálovým mořem, 1979; Počítání
oveček (televizní film); Pozor vizita!, 1981; Fandy, ó Fandy; Sestřičky, 1983;
Vlak dětství a naděje (televizní seriál), 1984; Lev s bílou hřívou, 1986; Kam,
pánové, kam jdete, 1987; Blázni a děvčátka, 1989.
 
'''L:''' Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 140; FP, s. 84n.; ČBS, s. 102;
Tomeš 1, s. 219; www.cfn.cz.
 
Marie Makariusová


== Literatura ==
  ČBS, 102; KK 98, 708;
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:85- Filmař nebo filmový podnikatel]]
[[Kategorie:85- Filmař nebo filmový podnikatel]]

Verze z 9. 12. 2016, 12:03

Jan ČUŘÍK
Narození 1.11.1924
Místo narození Praha
Úmrtí 4.12.1996
Místo úmrtí Praha
Povolání 85- Filmař nebo filmový podnikatel
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45228

ČUŘÍK, Jan, * 1. 11. 1924 Praha, † 4. 12. 1996 Praha, filmový kameraman

Absolvoval dva roky na grafické škole, během nacistické okupace 1941–43 pracoval ve filmových laboratořích Herafilm a poté byl totálně nasazen. 1946 nastoupil do Krátkého filmu Praha jako asistent kamery, 1951 se stal kameramanem v Československém armádním filmu. Tam navázal – v několika případech celoživotní – spolupráci s nastupující generací filmových režisérů (F. Vláčil, V. Sís, I. Toman). Začal točit krátké filmy. Prvním dílem, pod nímž byl podepsán jako kameraman, se stal Tomanův snímek o bojích 1. československé tankové brigády od Dukly až po Ostravu (Tanková brigáda). Výsledkem Č. spolupráce s režisérem Z. Brynychem byly úspěšné filmy z pražského prostředí Žižkovská romance, Pět z milionu, později také crazy komedie Každá koruna dobrá a filmy Neschovávejte se, když prší a Místo v houfu (povídka Místo). Největšího ohlasu se dočkal i v zahraničí oceněný film Transport z ráje, věnovaný osudům Židů z terezínského ghetta, v němž Č. kamera sugestivně ilustrovala tíživou válečnou atmosféru. Č. schopnost zachytit poetickou náladu a psychologický charakter postav využil také F. Vláčil. Spolu natočili povídku Pronásledovaní z filmu Vstup zakázán. Celovečerní hraný film Holubice přinesl mezinárodní uznání na bienále v Benátkách 1960 nejen Vláčilovi, ale i Č. za černobílou fotografii. Následujících bezmála třicet let patřilo k Č. nejproduktivnějšímu období, v němž natočil mnoho divácky úspěšných i kritikou oceňovaných snímků. S J. Weissem to byl televizní film Spravedlnost pro Selvina, s V. Gajerem Flirt pro slečnu Stříbrnou (podle J. Škvoreckého) a Kateřina a její děti (podle románu Hořké deště J. Křenka), s I. Novákem Poslední ples na rožnovské plovárně (námět K. Štorkán), s J. Balíkem Milenci v roce jedna (podle J. Otčenáška). Podílel se na filmech J. Hanibala, V. Chytilové (O něčem jiném), E. Schorma (Každý den odvahu, Pět holek na krku), A. Máši (Bloudění), Z. Sirového (Finský nůž), T. Svobody (televizní film Když kluci drží basu; Hodinářova svatební cesta korálovým mořem). S jugoslávským režisérem V. Bulajićem realizoval několika cenami vyznamenaný historický film Sarajevský atentát. Nejčastěji se Č. jako kameraman objevoval v dílech dvou režisérů: J. Jireše a K. Kachyni. Ohlasu a mezinárodního uznání, a to také za kameru, se dočkal Jirešův film Valérie a týden divů, poetický snímek podle románu V. Nezvala; k dalším společným snímkům se řadily emotivní …a pozdravuji vlaštovky, Ostrov stříbrných volavek, pohádka Talíře nad Velkým Malíkovem, obraz doby Lidé z metra a životopisný film věnovaný skladateli L. Janáčkovi Lev s bílou hřívou. S K. Kachyňou se Č. setkal 1978 a od prvního společného filmu Čekání na déšť si oba tvůrci velmi porozuměli. Č. s ním poté spolupracoval téměř výhradně. Jako kameraman byl podepsán pod Kachyňovými snímky: Setkání v červenci, Zlatí úhoři (podle O. Pavla), Lásky mezi kapkami deště (podle J. Otčenáška a V. Kaliny), Cukrová bouda (podle V. Körnera), Počítání oveček, Pozor, vizita! a Sestřičky (podle A. Branalda), Fandy, ó Fandy, Vlak dětství a naděje (televizní seriál podle románů V. Sládkové), Kam, pánové, kam jdete a Blázni a děvčátka.

D: výběr: Tanková brigáda, 1955; Žižkovská romance, 1958; Pět z milionu; Vstup zakázán (Pronásledovaní), 1959; Holubice; Páté oddělení, 1960; Transport z ráje, 1962; O něčem jiném, 1963; Každý den odvahu, 1964; Finský nůž, 1965; Bloudění, 1966; Pět holek na krku; Malé letní blues, 1967; Spravedlnost pro Selvina (televizní film); Žert, 1968; Flirt se slečnou Stříbrnou, 1969; Valerie a týden divů; Kateřina a její děti, 1970; …a pozdravuji vlaštovky, 1972; Maturita za školou (Bíbr Grizzly); Milenci v roce jedna, 1973; Lidé z metra; Poslední ples na rožnovské plovárně, 1974; Sarajevský atentát, 1975; Ostrov stříbrných volavek, 1976; Talíře nad Velkým Malíkovem, 1977; Setkání v červenci; Čekání na déšť, 1978; Zlatí úhoři; Lásky mezi kapkami deště; Hodinářova svatební cesta korálovým mořem, 1979; Počítání oveček (televizní film); Pozor vizita!, 1981; Fandy, ó Fandy; Sestřičky, 1983; Vlak dětství a naděje (televizní seriál), 1984; Lev s bílou hřívou, 1986; Kam, pánové, kam jdete, 1987; Blázni a děvčátka, 1989.

L: Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 140; FP, s. 84n.; ČBS, s. 102; Tomeš 1, s. 219; www.cfn.cz.

Marie Makariusová