ČŮTA František 15.11.1898-15.3.1986: Porovnání verzí
(ČŮTA_František_15.11.1898-15.3.1986) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 10: | Řádek 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''ČŮTA, František''', ''* 15. 11. 1898 Lomnice nad Lužnicí, † 15. 3. 1986 Praha, chemik, pedagog'' | |||
Absolvoval gymnázium v Českých Budějovicích a v Třeboni. | |||
1919–23 studoval na Vysoké škole chemicko-technologického | |||
inženýrství ČVUT v Praze (dnes VŠCHT) a současně byl | |||
asistentem u prof. Rudolfa Hace na katedře analytické a potravní | |||
chemie. 1923–26 se zapsal na Přírodovědeckou fakultu | |||
Karlovy univerzity a složil filozoficko-pedagogickou zkoušku. | |||
1929 mu byl udělen, po obhájení disertační práce ''Vliv alkalických'' | |||
''kationtů na srážení ferikyanidu zinečnatého'', doktorát | |||
technických věd. 1930 pracoval na Technische Hochschule | |||
v Drážďanech a 1931 na Ohio State University. 1936 se habilitoval | |||
z analytické chemie. Za druhé světové války pracoval | |||
ve Výzkumné stanici cukrovarské v Brně, po osvobození | |||
se vrátil do Prahy, 1946 byl jmenován profesorem a později | |||
i vedoucím ústavu analytické chemie VŠCHT. 1947 si rozšířil | |||
habilitaci na fyzikální chemii a stal se u nás průkopníkem fyzikálně | |||
chemických analytických metod elektrochemických, | |||
optických a zejména metod s využitím skleněné elektrody. | |||
S asistentem Karlem Kámenem připravil univerzální indikátor | |||
pro rozsah pH, který je obecně označovaný jako Čůta-Kámen. Ve třech funkčních obdobích byl děkanem a proděkanem | |||
anorganické fakulty VŠCHT. V listopadu 1956 byl | |||
zvolen členem korespondentem ČSAV. Kromě vědeckých publikací | |||
zpracoval i učebnice – skripta pro chemii odměrnou, | |||
pro speciální metody analytické, návody a výpočty pro laboratorní | |||
práce. Napsal odborné pojednání ''Analytická chemie'' | |||
''odměrná'' (1956), které našlo uplatnění i v praxi. Dlouhodobě | |||
předsedal redakční radě odborného časopisu ''Chemické listy'' | |||
a 1961–72 Československé chemické společnosti. Působil | |||
jako expert v pedagogické společnosti UNESCO a IUPAC | |||
(International Union of Pure and Applied Chemistry, resp. | |||
Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii). Stal se spoluzakladatelem | |||
Federace evropských chemických společností, jejíž | |||
čestnou medailí byl na sklonku života vyznamenán, dále čestným | |||
členem Polské chemické společnosti a řádným členem | |||
Americké vědecké společnosti ''The Society Sigma Xi Omega''. | |||
U příležitosti 70. narozenin byl oceněn Zlatou čestnou plaketou | |||
ČSAV J. Heyrovského Za zásluhy v chemických vědách. | |||
'''D:''' Analytická chemie odměrná, 1956; Návody pro cvičení v detekci bojových | |||
látek, 1939; Příručka pro cvičení v odměrné analýze (s. R. Hacem), | |||
1946; Přednášky z fyzikální chemie a doplňky přednášek z fyzikální chemie | |||
1, 2, 1947; Návody pro cvičení v analyse plynu, 1948; Přednášky z fyzikálních | |||
metod analytických (s K. Kámenem a F. Štráfeldem), 1952; Příklady | |||
z analytické chemie odměrné (se Z. Velebilem), 1952; Přednášky z analytické | |||
chemie odměrné, 1. vyd., 1953; Návody pro cvičení v analytické chemii odměrné, | |||
2. vyd., 1954; Příklady výpočtů ze speciálních metod analytických, | |||
1956; Přednášky o fyzikálních a speciálních metodách analytických (s B. Polejem), | |||
1961; Přednášky z instrumentální analýzy, 1. vyd., 1966; Analytická | |||
chemie na učilištích, z nichž se vyvinula Vysoká škola chemicko-technologická | |||
v Praze, od jejich založení až do studijního roku 1939/40, in: Chemické | |||
listy, s. 1057–1079; Waldova soustava chemických vědomostí, in: tamtéž, 70, | |||
1976, s. 1146–1165; Instrumentální analýza, 1986. | |||
'''L:''' MČE 1, s. 876, 6, s. 914; PSN 1, s. 494; ČBS, s. 102; Tomeš 1, s. 219; | |||
Chemické listy 57, 1963, s. 1215; Chemický průmysl 18, 1968, příloha | |||
Chemie a lidé, č. 11–12, nestr.; nekrolog in: Věstník ČSAV 95, 1986, | |||
s. 316–318; 100 let Československé společnosti chemické, č. 6, 1966, s. 46n. | |||
'''P:''' Archiv ČVUT Praha, fond rektorát, č. 17, osobní spis, kart. č. 3. | |||
Miloslava Žďárská, Vít Šmerha | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:3- Chemik nebo alchymista]] | [[Kategorie:3- Chemik nebo alchymista]] | ||
Řádek 19: | Řádek 79: | ||
[[Kategorie:1898]] | [[Kategorie:1898]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Lomnice nad Lužnicí]] | ||
[[Kategorie:1986]] | [[Kategorie:1986]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 9. 12. 2016, 12:15
František ČŮTA | |
Narození | 15.11.1898 |
---|---|
Místo narození | Lomnice nad Lužnicí |
Úmrtí | 15.3.1986 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
3- Chemik nebo alchymista 61- Pedagog |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45231 |
ČŮTA, František, * 15. 11. 1898 Lomnice nad Lužnicí, † 15. 3. 1986 Praha, chemik, pedagog
Absolvoval gymnázium v Českých Budějovicích a v Třeboni. 1919–23 studoval na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství ČVUT v Praze (dnes VŠCHT) a současně byl asistentem u prof. Rudolfa Hace na katedře analytické a potravní chemie. 1923–26 se zapsal na Přírodovědeckou fakultu Karlovy univerzity a složil filozoficko-pedagogickou zkoušku. 1929 mu byl udělen, po obhájení disertační práce Vliv alkalických kationtů na srážení ferikyanidu zinečnatého, doktorát technických věd. 1930 pracoval na Technische Hochschule v Drážďanech a 1931 na Ohio State University. 1936 se habilitoval z analytické chemie. Za druhé světové války pracoval ve Výzkumné stanici cukrovarské v Brně, po osvobození se vrátil do Prahy, 1946 byl jmenován profesorem a později i vedoucím ústavu analytické chemie VŠCHT. 1947 si rozšířil habilitaci na fyzikální chemii a stal se u nás průkopníkem fyzikálně chemických analytických metod elektrochemických, optických a zejména metod s využitím skleněné elektrody. S asistentem Karlem Kámenem připravil univerzální indikátor pro rozsah pH, který je obecně označovaný jako Čůta-Kámen. Ve třech funkčních obdobích byl děkanem a proděkanem anorganické fakulty VŠCHT. V listopadu 1956 byl zvolen členem korespondentem ČSAV. Kromě vědeckých publikací zpracoval i učebnice – skripta pro chemii odměrnou, pro speciální metody analytické, návody a výpočty pro laboratorní práce. Napsal odborné pojednání Analytická chemie odměrná (1956), které našlo uplatnění i v praxi. Dlouhodobě předsedal redakční radě odborného časopisu Chemické listy a 1961–72 Československé chemické společnosti. Působil jako expert v pedagogické společnosti UNESCO a IUPAC (International Union of Pure and Applied Chemistry, resp. Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii). Stal se spoluzakladatelem Federace evropských chemických společností, jejíž čestnou medailí byl na sklonku života vyznamenán, dále čestným členem Polské chemické společnosti a řádným členem Americké vědecké společnosti The Society Sigma Xi Omega. U příležitosti 70. narozenin byl oceněn Zlatou čestnou plaketou ČSAV J. Heyrovského Za zásluhy v chemických vědách.
D: Analytická chemie odměrná, 1956; Návody pro cvičení v detekci bojových látek, 1939; Příručka pro cvičení v odměrné analýze (s. R. Hacem), 1946; Přednášky z fyzikální chemie a doplňky přednášek z fyzikální chemie 1, 2, 1947; Návody pro cvičení v analyse plynu, 1948; Přednášky z fyzikálních metod analytických (s K. Kámenem a F. Štráfeldem), 1952; Příklady z analytické chemie odměrné (se Z. Velebilem), 1952; Přednášky z analytické chemie odměrné, 1. vyd., 1953; Návody pro cvičení v analytické chemii odměrné, 2. vyd., 1954; Příklady výpočtů ze speciálních metod analytických, 1956; Přednášky o fyzikálních a speciálních metodách analytických (s B. Polejem), 1961; Přednášky z instrumentální analýzy, 1. vyd., 1966; Analytická chemie na učilištích, z nichž se vyvinula Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, od jejich založení až do studijního roku 1939/40, in: Chemické listy, s. 1057–1079; Waldova soustava chemických vědomostí, in: tamtéž, 70, 1976, s. 1146–1165; Instrumentální analýza, 1986.
L: MČE 1, s. 876, 6, s. 914; PSN 1, s. 494; ČBS, s. 102; Tomeš 1, s. 219; Chemické listy 57, 1963, s. 1215; Chemický průmysl 18, 1968, příloha Chemie a lidé, č. 11–12, nestr.; nekrolog in: Věstník ČSAV 95, 1986, s. 316–318; 100 let Československé společnosti chemické, č. 6, 1966, s. 46n.
P: Archiv ČVUT Praha, fond rektorát, č. 17, osobní spis, kart. č. 3.
Miloslava Žďárská, Vít Šmerha