DIETRICHSTEINA Adam z 7.10.1527-5.1.1590: Porovnání verzí
(DIETRICHSTEINA_z_Adam_6.10.1527-5.2.1590) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Adam | | jméno = Adam z DIETRICHSTEINA | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = | | datum narození = 7.10.1527 | ||
| místo narození = | | místo narození = Štýrský Hradec (Rakousko) | ||
| datum úmrtí = 5. | | datum úmrtí = 5.1.1590 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Mikulov | ||
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | | povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | ||
49- Náboženský nebo církevní činitel | 49- Náboženský nebo církevní činitel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''z DIETRICHSTEINA, Adam''', ''* 7. 10. 1527 Štýrský Hradec (Rakousko), † 5. 1. 1590 Mikulov, diplomat'' | |||
Byl synem Zikmunda z D. (1484–1533), zemského hejtmana | |||
ve Štýrsku a od 1514 dědičného svobodného říšského | |||
pána, a Barbory Rottalové (1500–1550), nemanželské dcery | |||
císaře Maxmiliána I. Nejprve byl přijat za dvořana Ferdinanda | |||
I., od 1543 arcivévody Maxmiliána, pozdějšího císaře | |||
Maxmiliána II. Stal se diplomatem a prostředníkem při jednáních | |||
mezi Ferdinandem I. a jeho bratrem císařem Karlem | |||
V. a španělským králem Filipem II. Při své první cestě do | |||
Španělska 1548 provázel Maxmiliána II. k jeho sňatku s Marií | |||
Španělskou. Po návratu vyjednával náboženský mír v říši mezi | |||
katolickou stranou a protestantskými knížaty. Za odboje | |||
kurfiřta Mořice Saského proti augšpurskému interimu 1551 | |||
zprostředkoval smír mezi Ferdinandem I. a Karlem V. Podílel | |||
se na uzavření pasovských smluv, kterými bylo 1552 sjednáno | |||
dočasné příměří. 1555 se účastnil jednání o augšpurský | |||
mír jako prostředník mezi Ferdinandem I. a Maxmiliánem II. | |||
a ve Španělsku Filipem II. Na základě snah Ferdinanda I. | |||
a Maxmiliána II. o smíření katolíků s luterány navrhoval 1561 | |||
papeži Piu IV. povolit přijímání pod obojí a zrušení kněžského | |||
celibátu. 1562 připravoval Maxmiliánovu volbu římským | |||
králem. Když byl Maxmilián donucen dát své syny Rudolfa | |||
(příštího císaře Rudolfa II.) a Arnošta na španělský dvůr k výchově | |||
v duchu přísného katolicismu, stal se 1563 jejich hofmistrem | |||
a zároveň císařským vyslancem v Madridu. Tehdy D. | |||
psal relace a dopisy, které popsaly vztahy mezi Španělskem | |||
a císařským dvorem i mezi Filipem II. a jeho synem Carlosem | |||
a které se dodnes dochovaly. 1571 přivezl obě arciknížata do | |||
Prahy, 1572 připravil Rudolfovu korunovaci v Uhrách a 1573 | |||
ukončil vyslanectví v Madridu. K Filipově důvěře mu pomohl | |||
jeho sňatek s vévodkyní Markétou z Cardony († 1609), spřízněnou | |||
s aragonskými králi. Na pražském dvoře císaře Rudolfa | |||
II. se stal nejvyšším hofmistrem, předsedou císařské tajné rady | |||
a získal řád Zlatého rouna; byl vedle Pavla Sixta Trautsona ml. | |||
a Wolfganga Rumpfa nejvlivnějším rádcem císaře. I v posledních | |||
letech života zůstal jedním z hlavních straníků španělské | |||
politiky. Místo rakouských majetků a otcovského dědictví, | |||
které prodal, získal 1575 panství Mikulov na jižní Moravě | |||
a založil českomoravskou, resp. mikulovskou větev rodu. Ve | |||
Španělsku si však jako rytíř calatravského řádu podržel komturství | |||
Alcañiz a komendu Canaveral. Se svou manželkou měl | |||
sedm dětí. Zatímco všechny dcery se provdaly ve Španělsku, | |||
synové přišli s rodiči na Moravu. Nejstarší Maxmilián byl nejvyšším | |||
štolbou arciknížete Arnošta, druhorozený Zikmund | |||
II. moravským podkomořím. Nejvýznamnějším členem větve | |||
i celého rodu se stal nejmladší Adamův syn František (1570 až | |||
1636), pozdější kardinál a olomoucký biskup. Císař Rudolf II. | |||
dovolil, aby byl D. 1591 pohřben do Maxmiliánovy hrobky | |||
v katedrále sv. Víta v Praze. | |||
'''L:''' OSN 7, s. 504n.; J. Hammer-Purgestall, Khlesl’s, des Cardinals, Directors | |||
des geheimen Cabinets Kaisers Mathias, Leben, sv. 1–4, Wien 1847–51; | |||
M. Koch, Quellen zur Geschichte des Kaisers Maxmilian II., Leipzig 1857, | |||
s. 109–281 (D. relace z prostředí španělského dvora komentující vztahy | |||
mezi Španělskem a císařským dvorem i mezi Filipem a jeho synem Carlosem); | |||
M. Fejfar, Die erlauchten Herrn auf Nikolsburg. Eine geschichtliche | |||
Studie, Wien 1879; J. Řezníček – J. Obršlík – V. Voldán, Rodinný archiv | |||
Ditrichštejnů (G 140) (1097) 1222–1944. Inventáře a katalogy fondů Státního | |||
oblastního archivu v Brně (dnes MZA), č. 27, sv. 1, 1979, s. 10–12; | |||
J. Janáček, Rudolf II. a jeho doba, 1987, s. 30–35; P. Mašek, Modrá krev, | |||
1992, s. 70–72; F. Edelmayer, Honor y dinero Adam de D. al servicio de la | |||
Casa de Austria, in: Studia Historica Moderna 9, 1993, s. 89–116; týž, Die | |||
Korrespondenz der Kaiser mit ihren Gesandten in Spanien. 1. Briefwechsel | |||
1563–65 (bearbeitet von A. Strohmayer), Wien – München 1997; B. Baďura, | |||
La casa de Dietrichstein y España, in: Iberoamericana Pragensia 33, | |||
1999, s. 47–67; J. Županič – M. Fiala – F. Stellner, Encyklopedie knížecích | |||
rodů zemí Koruny české, 2001, s. 71; J. Forbelský, Španělé, Říše a Čechy | |||
v 16. a 17. století, 2006, s. 22n., 259; P. Balcárek, Kardinál František D. | |||
1570–1636. Gubernátor Moravy, 2007, s. 13–17, 21 (kde úplný soupis literatury | |||
a pramenů). | |||
'''P:''' MZA Brno, fond G 140 Rodinný archiv Ditrichštejnů (tři kartony s korespondencí | |||
D. s významnými osobnostmi a biografickými a majetkoprávními | |||
dokumenty). | |||
Pavel Balcárek | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | [[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | ||
Řádek 16: | Řádek 94: | ||
[[Kategorie:1527]] | [[Kategorie:1527]] | ||
[[Kategorie:Štýrský Hradec]] | |||
[[Kategorie:1590]] | [[Kategorie:1590]] | ||
[[Kategorie:Mikulov]] |
Verze z 2. 1. 2017, 18:47
Adam z DIETRICHSTEINA | |
Narození | 7.10.1527 |
---|---|
Místo narození | Štýrský Hradec (Rakousko) |
Úmrtí | 5.1.1590 |
Místo úmrtí | Mikulov |
Povolání |
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ 49- Náboženský nebo církevní činitel |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45458 |
z DIETRICHSTEINA, Adam, * 7. 10. 1527 Štýrský Hradec (Rakousko), † 5. 1. 1590 Mikulov, diplomat
Byl synem Zikmunda z D. (1484–1533), zemského hejtmana ve Štýrsku a od 1514 dědičného svobodného říšského pána, a Barbory Rottalové (1500–1550), nemanželské dcery císaře Maxmiliána I. Nejprve byl přijat za dvořana Ferdinanda I., od 1543 arcivévody Maxmiliána, pozdějšího císaře Maxmiliána II. Stal se diplomatem a prostředníkem při jednáních mezi Ferdinandem I. a jeho bratrem císařem Karlem V. a španělským králem Filipem II. Při své první cestě do Španělska 1548 provázel Maxmiliána II. k jeho sňatku s Marií Španělskou. Po návratu vyjednával náboženský mír v říši mezi katolickou stranou a protestantskými knížaty. Za odboje kurfiřta Mořice Saského proti augšpurskému interimu 1551 zprostředkoval smír mezi Ferdinandem I. a Karlem V. Podílel se na uzavření pasovských smluv, kterými bylo 1552 sjednáno dočasné příměří. 1555 se účastnil jednání o augšpurský mír jako prostředník mezi Ferdinandem I. a Maxmiliánem II. a ve Španělsku Filipem II. Na základě snah Ferdinanda I. a Maxmiliána II. o smíření katolíků s luterány navrhoval 1561 papeži Piu IV. povolit přijímání pod obojí a zrušení kněžského celibátu. 1562 připravoval Maxmiliánovu volbu římským králem. Když byl Maxmilián donucen dát své syny Rudolfa (příštího císaře Rudolfa II.) a Arnošta na španělský dvůr k výchově v duchu přísného katolicismu, stal se 1563 jejich hofmistrem a zároveň císařským vyslancem v Madridu. Tehdy D. psal relace a dopisy, které popsaly vztahy mezi Španělskem a císařským dvorem i mezi Filipem II. a jeho synem Carlosem a které se dodnes dochovaly. 1571 přivezl obě arciknížata do Prahy, 1572 připravil Rudolfovu korunovaci v Uhrách a 1573 ukončil vyslanectví v Madridu. K Filipově důvěře mu pomohl jeho sňatek s vévodkyní Markétou z Cardony († 1609), spřízněnou s aragonskými králi. Na pražském dvoře císaře Rudolfa II. se stal nejvyšším hofmistrem, předsedou císařské tajné rady a získal řád Zlatého rouna; byl vedle Pavla Sixta Trautsona ml. a Wolfganga Rumpfa nejvlivnějším rádcem císaře. I v posledních letech života zůstal jedním z hlavních straníků španělské politiky. Místo rakouských majetků a otcovského dědictví, které prodal, získal 1575 panství Mikulov na jižní Moravě a založil českomoravskou, resp. mikulovskou větev rodu. Ve Španělsku si však jako rytíř calatravského řádu podržel komturství Alcañiz a komendu Canaveral. Se svou manželkou měl sedm dětí. Zatímco všechny dcery se provdaly ve Španělsku, synové přišli s rodiči na Moravu. Nejstarší Maxmilián byl nejvyšším štolbou arciknížete Arnošta, druhorozený Zikmund II. moravským podkomořím. Nejvýznamnějším členem větve i celého rodu se stal nejmladší Adamův syn František (1570 až 1636), pozdější kardinál a olomoucký biskup. Císař Rudolf II. dovolil, aby byl D. 1591 pohřben do Maxmiliánovy hrobky v katedrále sv. Víta v Praze.
L: OSN 7, s. 504n.; J. Hammer-Purgestall, Khlesl’s, des Cardinals, Directors des geheimen Cabinets Kaisers Mathias, Leben, sv. 1–4, Wien 1847–51; M. Koch, Quellen zur Geschichte des Kaisers Maxmilian II., Leipzig 1857, s. 109–281 (D. relace z prostředí španělského dvora komentující vztahy mezi Španělskem a císařským dvorem i mezi Filipem a jeho synem Carlosem); M. Fejfar, Die erlauchten Herrn auf Nikolsburg. Eine geschichtliche Studie, Wien 1879; J. Řezníček – J. Obršlík – V. Voldán, Rodinný archiv Ditrichštejnů (G 140) (1097) 1222–1944. Inventáře a katalogy fondů Státního oblastního archivu v Brně (dnes MZA), č. 27, sv. 1, 1979, s. 10–12; J. Janáček, Rudolf II. a jeho doba, 1987, s. 30–35; P. Mašek, Modrá krev, 1992, s. 70–72; F. Edelmayer, Honor y dinero Adam de D. al servicio de la Casa de Austria, in: Studia Historica Moderna 9, 1993, s. 89–116; týž, Die Korrespondenz der Kaiser mit ihren Gesandten in Spanien. 1. Briefwechsel 1563–65 (bearbeitet von A. Strohmayer), Wien – München 1997; B. Baďura, La casa de Dietrichstein y España, in: Iberoamericana Pragensia 33, 1999, s. 47–67; J. Županič – M. Fiala – F. Stellner, Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české, 2001, s. 71; J. Forbelský, Španělé, Říše a Čechy v 16. a 17. století, 2006, s. 22n., 259; P. Balcárek, Kardinál František D. 1570–1636. Gubernátor Moravy, 2007, s. 13–17, 21 (kde úplný soupis literatury a pramenů).
P: MZA Brno, fond G 140 Rodinný archiv Ditrichštejnů (tři kartony s korespondencí D. s významnými osobnostmi a biografickými a majetkoprávními dokumenty).
Pavel Balcárek