DVOŘÁK František 5.8.1908-22.12.1972: Porovnání verzí
(DVOŘÁK_František_A._5.8.1908-22.12.1972) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = František | | jméno = František DVOŘÁK | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 5.8.1908 | | datum narození = 5.8.1908 | ||
Řádek 11: | Řádek 11: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''DVOŘÁK, František,''' ''* 5. 8. 1908 Praha, † 22. 12. 1972 Praha, filmový scenárista, pedagog, žurnalista'' | |||
Středoškolské vzdělání si prohloubil studiem na pražské Filozofické | |||
fakultě UK a zakončil doktorátem 1936 (PhDr.). Stal | |||
se úředníkem, 1937–45 pracoval na Ústředním sociálním úřadu | |||
hlavního města Prahy. Po válce z místa odešel do nakladatelského | |||
družstva Nová osvěta, kde 1945–47 působil jako literární | |||
redaktor. 1946 debutoval jako neúspěšný epigon | |||
K. Čapka knížkou sedmi detektivních romanet čerpajících | |||
z doby okupace a válečné Prahy (příběhy konfidentů, slabochů | |||
a zrádců soustředěných kolem postavy policejního rady ve výslužbě | |||
Falguse) ''Zlomený peníz a jiné povídky''. Zapadl i pokus | |||
o divadelní hru s detektivní zápletkou z téhož roku o prázdninovém | |||
dobrodružství chlapců ''Pan Falgus zasahuje'', premiérově | |||
uvedený Divadlem mladých pionýrů. Neúspěch D. dosavadního | |||
snažení vyvážila rychlá kariéra dramaturga | |||
a scenáristy (1947–60) u Československého státního filmu | |||
ve spolupráci s jinými autory (Jiřím Friedem, Vladimírem Tůmou, | |||
M. V. Kratochvílem či Františkem Danielem). 1948 získal | |||
za ideové kvality dobově prestižní ohodnocení: Cenu země | |||
České za rok 1947 (1948) a Státní cenu za rok 1948 za námět | |||
a scénář k filmu podle dramatu J. Krejčíka ''Ves v pohraničí'' | |||
(1947). Za námět a scénář k filmu ''Pan Habětín odchází'' (1949) | |||
obdržel Čestné uznání na Mezinárodním filmovém festivalu | |||
v Mariánských Lázních. S Jiřím Friedem adaptoval pro režiséra | |||
Jiřího Weisse román „dělnického prezidenta“ A. Zápotockého | |||
''Vstanou noví bojovníci'' (1950), za nějž rovněž získal | |||
vyznamenání: Státní cenu I. stupně za rok 1951 a stal se laureátem | |||
Státní ceny Klementa Gottwalda. Další ocenění obdržel | |||
až k padesátinám 1968: Vyznamenání Za vynikající práci | |||
a Cenu Víta Nejedlého pro rok 1968. Jako scenárista se podílel | |||
na filmech ''Křížová trojka'', 1948, ''Tentokrát o vánocích'', | |||
1958, ''Král Šumavy'', 1959, ''Ďáblova past'', 1961, samostatným | |||
autorem námětu a spoluautorem scénáře byl u komedií Bořivoje | |||
Zemana ''Pan Novák'', 1949 a Václava Kršky ''Poslední růže'' | |||
''od Casanovy'', 1966. Od 1950 do konce života působil současně | |||
jako pedagog na katedře scenáristiky a dramaturgie pražské | |||
FAMU, od 1960 jako vedoucí katedry filmové a televizní dramaturgie. | |||
Dvakrát byl zvolen děkanem (1950–52, 1958–60). | |||
Pedagogicky vedl scénáře studentských snímků a Studia | |||
FAMU (''Strakův generál'', 1960, ''Zpěv, který nezemřel'', 1962, | |||
''Případ Varney'', 1962, ''Tátova škola'', 1963, ''Otevřené okno'', 1963, | |||
''Inventura'', 1963, ''Alcron'', 1963 a ''Gambit'', 1964). Jako pedagogický | |||
vedoucí pro scénář působil i u celovečerního filmu | |||
barrandovského Studia uměleckého filmu (snímek V. Borského | |||
''Jestřáb kontra Hrdlička'', 1953). Neúspěchem skončily pokusy | |||
o filmové herectví: šest let před smrtí se jako herec epizodista | |||
objevil ve dvou filmech (francouzský novinář v ''Délce'' | |||
''polibku devadesát'', 1965 A. Moskalyka a číšník v podobenství | |||
J. Němce ''O slavnosti a hostech'', 1966). Okrajově spolupracoval | |||
s M. V. Kratochvílem a F. Danielem na knihách ''Žánry ve filmu'' | |||
(1963) a ''ABC scenáristy'' (1964). Přispíval do periodik, koncem | |||
60. let se pokusil o uplatnění jako scenárista československé | |||
televize (''Záhořanský hon'' režiséra Bohumila Sobotky, 1968 | |||
aj.). Užíval uměleckého křestního jména Alan (též Allan) a také | |||
podobu jména F. A. Dvořák. | |||
'''L:''' J. Kunc, Slovník českých spisovatelů beletristů 1945–56, 1957, s. 91 až | |||
92; MČE 2, s. 240; J. Kunc, Česká literární bibliografie, 1945–1963 1, | |||
1963, s. 201; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 520; FP 1, s. 94–96; Knapík, s. 76; Tomeš 1, s. 276; | |||
www.csfd.cz. | |||
Marcella Husová | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
[[Kategorie:82- Dramaturg, režisér nebo choreograf]] | [[Kategorie:82- Dramaturg, režisér nebo choreograf]] | ||
[[Kategorie:1908]] | [[Kategorie:1908]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1972]] | [[Kategorie:1972]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 12. 3. 2017, 09:15
František DVOŘÁK | |
Narození | 5.8.1908 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 22.12.1972 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
63- Spisovatel 61- Pedagog 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46085 |
DVOŘÁK, František, * 5. 8. 1908 Praha, † 22. 12. 1972 Praha, filmový scenárista, pedagog, žurnalista
Středoškolské vzdělání si prohloubil studiem na pražské Filozofické fakultě UK a zakončil doktorátem 1936 (PhDr.). Stal se úředníkem, 1937–45 pracoval na Ústředním sociálním úřadu hlavního města Prahy. Po válce z místa odešel do nakladatelského družstva Nová osvěta, kde 1945–47 působil jako literární redaktor. 1946 debutoval jako neúspěšný epigon K. Čapka knížkou sedmi detektivních romanet čerpajících z doby okupace a válečné Prahy (příběhy konfidentů, slabochů a zrádců soustředěných kolem postavy policejního rady ve výslužbě Falguse) Zlomený peníz a jiné povídky. Zapadl i pokus o divadelní hru s detektivní zápletkou z téhož roku o prázdninovém dobrodružství chlapců Pan Falgus zasahuje, premiérově uvedený Divadlem mladých pionýrů. Neúspěch D. dosavadního snažení vyvážila rychlá kariéra dramaturga a scenáristy (1947–60) u Československého státního filmu ve spolupráci s jinými autory (Jiřím Friedem, Vladimírem Tůmou, M. V. Kratochvílem či Františkem Danielem). 1948 získal za ideové kvality dobově prestižní ohodnocení: Cenu země České za rok 1947 (1948) a Státní cenu za rok 1948 za námět a scénář k filmu podle dramatu J. Krejčíka Ves v pohraničí (1947). Za námět a scénář k filmu Pan Habětín odchází (1949) obdržel Čestné uznání na Mezinárodním filmovém festivalu v Mariánských Lázních. S Jiřím Friedem adaptoval pro režiséra Jiřího Weisse román „dělnického prezidenta“ A. Zápotockého Vstanou noví bojovníci (1950), za nějž rovněž získal vyznamenání: Státní cenu I. stupně za rok 1951 a stal se laureátem Státní ceny Klementa Gottwalda. Další ocenění obdržel až k padesátinám 1968: Vyznamenání Za vynikající práci a Cenu Víta Nejedlého pro rok 1968. Jako scenárista se podílel na filmech Křížová trojka, 1948, Tentokrát o vánocích, 1958, Král Šumavy, 1959, Ďáblova past, 1961, samostatným autorem námětu a spoluautorem scénáře byl u komedií Bořivoje Zemana Pan Novák, 1949 a Václava Kršky Poslední růže od Casanovy, 1966. Od 1950 do konce života působil současně jako pedagog na katedře scenáristiky a dramaturgie pražské FAMU, od 1960 jako vedoucí katedry filmové a televizní dramaturgie. Dvakrát byl zvolen děkanem (1950–52, 1958–60). Pedagogicky vedl scénáře studentských snímků a Studia FAMU (Strakův generál, 1960, Zpěv, který nezemřel, 1962, Případ Varney, 1962, Tátova škola, 1963, Otevřené okno, 1963, Inventura, 1963, Alcron, 1963 a Gambit, 1964). Jako pedagogický vedoucí pro scénář působil i u celovečerního filmu barrandovského Studia uměleckého filmu (snímek V. Borského Jestřáb kontra Hrdlička, 1953). Neúspěchem skončily pokusy o filmové herectví: šest let před smrtí se jako herec epizodista objevil ve dvou filmech (francouzský novinář v Délce polibku devadesát, 1965 A. Moskalyka a číšník v podobenství J. Němce O slavnosti a hostech, 1966). Okrajově spolupracoval s M. V. Kratochvílem a F. Danielem na knihách Žánry ve filmu (1963) a ABC scenáristy (1964). Přispíval do periodik, koncem 60. let se pokusil o uplatnění jako scenárista československé televize (Záhořanský hon režiséra Bohumila Sobotky, 1968 aj.). Užíval uměleckého křestního jména Alan (též Allan) a také podobu jména F. A. Dvořák.
L: J. Kunc, Slovník českých spisovatelů beletristů 1945–56, 1957, s. 91 až 92; MČE 2, s. 240; J. Kunc, Česká literární bibliografie, 1945–1963 1, 1963, s. 201; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 520; FP 1, s. 94–96; Knapík, s. 76; Tomeš 1, s. 276; www.csfd.cz.
Marcella Husová